„Rode,“ zamumlal Fess.
Zvedl hlavu. „Ano, Fessi?“
„Odpověděli, Rode.“
Rod ztuhl. „Přečti mi to.“
„Zpráva přijata. Požadujeme souřadnice pro odeslání ověřující expedice.“
Rod přikývl a ústa se mu zkřivila do hořkého úsměvu. „Pošli jim je. Pokračuj.“
„Doporučujeme znovuuvážení rezignace. Navrhujeme stálé přidělení na planetě Gramarye jako hlídka proti dalším nepřátelským infiltracím.“
Rod vyskočil a vytřeštil oči: „Cože?“
„Chtějí učinit pozici, kterou sis vybral, oficiální, Rode,“ vysvětlil Fess.
„Co se děje, můj pane?“
„Chtějí, abych tady zůstal,“ odpověděl Rod mechanicky. Pak se k ní otočil a oči mu radostně zaplály: „Chtějí, abych tady zůstal!“
„Zůstal, můj pane?“ zeptala se opatrně, jako by se jeho nadšení polekala.
„Zůstal tady!“ zařval a vyskočil na nohy, rukama objímaje celou planetu. „Tady na Gramarye! Jako agent! Gwen, já jsem svobodný: A mám domov!“
Znovu klesl na kolena, objal ji a přitiskl si ji k sobě. „Gwen, já tě miluji!“ zvolal. „Provdej se za mne!“
„Kdykoliv a navždy, můj pane!“ zvolala Gwendylon, přimkla se k němu a rozplakala se štěstím.
Chtěl si přitáhnout její obličej k polibku, ale ona mu v tom zabránila dlaní přitisknutou na jeho rty. „Ne, můj pane. Jedině čaroděj smí líbat čarodějnici!“
„No dobře, tak jsem tedy čaroděj. Jsem čaroděj! Tak už mne polib, ano?“
Políbila ho.
Objal ji rukama kolem krku a zašklebil se. „Hej,“ řekl, „tak je to pravda nebo ne, co se říká o vesnických holkách?“
„Ano, můj pane.“ Sklopila oči a začala mu rozepínat kabátec. „Teď už se mne nikdy nezbavíš.“