Stařenka Oggová vrhla pátravý pohled na dlouhý stůl, obsahující všechno od pečených labutí a pávů, kteří by se asi necítili lip, ani kdyby věděli, že jim potom někdo nastrká ocasní pera zpátky, přes cizokrajné ovoce, vařené humry, ústřice, ořechy až k dortům pěnám, krémům a dalším sladkým maličkostem.
„A co nějakou studenou omáčku?“
„Ne, madam.“
„Kečup?“
„Ne, madam.“
„A tomu říkají germánský ráj,“ prohlásila pohrdavě Stařenka, když orchestr začal další kousek. Strčila do vysoké postavy vedle sebe, která si právě nakládala na talířek pěknou porci humra. „Fajn místo, co?“
MOC HEZKÉ.
„Máte skvělou masku.“
DĚKUJI VÁM.
Stařence náhle sevřela rameno štíhlá ruka a ona usednou cítila, jak si ji Bábi Zlopočasná otáčí k sobě.
„Támhle je Magráta!“
„Kde? Kde?“ stavěla se Stařenka na špičky.
„Támhle… sedí vedle těch kytek v květináči.“
„Aha, už ji vidím. Na té ‚chasis longue‘,“ přikývla Stařenka. „To je v cizozemské řeči ‚sofa‘, abys věděla,“ dodávala.
„Co dělá?“
„Snaží se být atraktivní pro muže, zdá se.“
„Co? Magráta?“
„No jo. Ty jsi v tom hypnotismu čím dál tím lepší, to ti fakt řeknu.“
Magráta několikrát máchla vějířem a zvedla oči ke Kompotu de Jojovi.
„Ale, no tak jděte, pane,“ řekla. „Jestli už to tedy opravdu musí být, můžete mi donést ještě i vyjeden talířek skřiváncích vajíček.“
„Budu zpět jako střela, drahá lady!“ Starý pán vyrazil směrem k bufetu.
Magráta přeletěla pohledem armádu svých obdivovatelů a nakonec natáhla ladným pohybem ruku ke kapitánu de Viantovi, důstojníkovi palácové gardy.
„Drahý kapitáne,“ zacukrovala, „vy budete mít to potěšení vyzvat mě k následujícímu tanci.“
„Chová se jako husa,“ zabručela Bábi nespokojeně.
Stařenka na ni vrhla zvláštní pohled.
„Ani ne,“ odpověděla. „A kromě toho, trocha podobné zábavy ještě nikdy nikomu neuškodila. Alespoň žádný z těch mužů nevypadá jako princ. Hej, co to děláte?“
Ta slova patřila malému holohlavému muži, který se před ně pokoušel komplikovaným způsobem postavit malou trojnožku.
„Tedy… jaksi…, kdyby dámy chvilku klidně postály,“ odpověděl poněkud stydlivým hlasem. „Uděláme dřevořez?“
„Jaký dřevořez?“ nechápala Bábi Zlopočasná.
„Ale vždyť víte,“ švitořil mužík a vytahoval z kapsy sadu rydel a nožíků. „Každý rád vidí svůj obrázek v Místních arších, zvláště po takovém plese, jako je ten dnešní. ‚Madam Taata ve veselém rozhovoru s lordem Tímatím‘, co říkáte?“
Bábi Zlopočasná už už otvírala ústa k odpovědi, ale Stařenka Oggová jí položila dlaň na paži. Bábi se poněkud uvolnila a rychle zapřemýšlela o vhodnější konverzaci.
„Znám jeden vtip o chlebíčcích z aligátora,“ začala nakonec a setřásla Stařenčinu ruku. „Byl jeden muž a ten vešel do hostince a řekl.prodáváte aligátoří chlebíčky?“ a ten druhý muž řekl ‚ano‘ a ten první nato řekl ‚tak mi dejte jeden aligátoří chlebíček a ať to netrvá dlouho!‘ “
Vítězoslavně se na mužíčka zadívala.
„Ano?“ přikývl maličko nepřítomně umělec, pod jehož rydly odletovaly třásničky dřeva. „A jak to bylo dál?“
Stařenka Oggová rychle odtáhla Bábi stranou a snažila se ji rychle nějak rozptýlit.
„Někteří lidé prostě nepoznají vtip, když ho slyší,“ posteskla si Bábi.
Když se orchestr pustil do další skladby, zašmátrala Stařenka Oggová v kapsáři a našla v něm taneční pořádek, který patřil původní majitelce róby. Ona dáma teď mírumilovně a tvrdě spala ve vzdálené místnosti.
„Tak teď přijde,“ otočila pořádek kolem dokola a rty se jí nehlučně pohybovaly, „sir Roger O‘Baleney?“
„Madam?“
Bábi Zlopočasná se ohlédla. Ukláněl se před ní obtloustlý muž vojenského vzezření s mohutnými licousy. Vypadal jako člověk, který si svého času vychutnal tu lepší stránku života.
„Ano?“
„Poctila jste mne tou ctí, že jste mi slíbila tento tanec, madam.“
„To tedy těžko.“
Muž vypadal zaraženě. „Ale já vás ujišťuji, lady Aranžmánová… váš taneční pořádek… jmenuji se plukovník Moutarde-Senft…“
Bábi na něj vrhla pohled plný podezření, ale pak nahlédla do tanečního pořádku, který byl připevněn k jejímu vějíři.
„Oh.“
„Umíš vůbec tančit?“ sykla na ni Stařenka koutkem úst.
„Samozřejmě.“
„Nikdy jsem tě tančit neviděla.“
Bábi Zlopočasná už se rozhodla, že plukovníka odmítne tak slušně, jak to jen půjde. Teď se ovšem vzdorně narovnala.
„Čarodějka dokáže všechno, na co se opravdu soustředí, Gyto Oggová. Pojďme, pane plukovníku.“ Stařenka pozorovala dvojici, dokud se jí neztratila v davu.
„Zdravím vás, rusovlasá dámo,“ ozvalo se najednou za ní. Ohlédla se, ale tam nikdo nestál.
„Tady dole.“
Sklopila oči.
Tam stál muž opravdu velmi malé postavy v uniformě kapitána palácové stráže a napudrované paruce, z jehož tváře na ni zářil neodolatelný úsměv.
„Jmenuji se Casanovlez, řekl. „Jsem proslulý tím, že jsem největší milovník na světě. Tak co říkáte?“
Střenka Oggová si ho prohlédla sem a tam, tedy přesněji řečeno odshora dolů a ještě níže.
„Vy jste trpaslík.“
„Na velikosti nezáleží.“
Stařenka Oggová zvážila svou situaci. Jedna z jejích kolegyň, proslulá svou stydlivou a uzavřenou povahou, se najednou začala chovat jako taják se k sakru jmenovala, ta pohanská královna, která zneužívala chlapy a koupala se v oslím mléce a dělala takové ty věci, a ta druhá už se chovala divně delší dobu, a teď šla dokonce tančit s mužským, přestože, co se tance týče, neměla ani ponětí o tom, která noha je která.
„Umíte stejně dobře i tančit?“ zeptala se unaveně.
„Oh, jistě. Co takhle dostaveníčko?“
„Jak asi myslíte, že jsem stará?“ podívala se na něj Stařenka.
Casanovlez chvilku uvažoval. „No dobrá. A co trochu zmladit?“
Stařenka si povzdechla a natáhla k němu dolů ruku. „Tak pojďme.“
Lady Valencie Aranžmánová se zmateně potácela chodbou, opuštěný hubený tvor ve složité konstrukci z kostic a vycpávek a ve spodním prádle, které jí končilo někde u kolen.
Ani v nejmenším si nebyla jistá, co se vlastně stalo. Objevila se tam ta strašlivá žena a pak se jí vědomí dokonale rozostřilo a potom… seděla najednou na koberci a šaty byly pryč. Lady Valencie se v životě zúčastnila mnoha bálů, a proto věděla, že občas může nastat situace, kdy se probudíte v neznámém pokoji a moc toho na sobě nemáte, ale to většinou bývá až mnohem později večer a vy si alespoň vzdáleně vybavujete, co jste tam dělali…
Pomalu postupovala kupředu a opírala se při tom rukou o stěnu.
Tohle musí někomu ohlásit. Z vedlejší chodby se vynořila postava, která si ledabyle pohazovala s krocaním stehnem. Vyhazovala ho jednou rukou do vzduchu a druhou ho chytala a naopak.