Nalila si rum a právě zvedala lžíci, když ucítila, že ji někdo pozoruje.
Ze dveří na ni zíral obrovský muž oblečený v černé kůži a v jedné ruce nedbale svíral plesovou masku v podobě rezavé kočičí hlavy.
Byl to velmi přímý pohled. Paní Příjemná zjistila, že si přeje, aby si byla něco udělala s vlasy a měla na sobě lepší šaty.
„Ano?“ řekla. „Copak si přejete?“
„Rrráád bych něcco na zub, paní Přřííjemnáá,“ odpověděl Silver.
Prohlédla si ho od hlavy k patě. Každé svátky se Genovou potulovaly dost podivné typy. Tenhle vypadá jako plesový host, ale bylo na něm něco… něco velmi známého.
Silver nebyl šťastný kocour. Lidé se rozhořčovali jen proto, že ze stolu odnesl celého pečeného krocana. Pak se na něj neustále afektovaně usmívala ta hubená zubatá ženská a požadovala, aby se později setkali v růžové zahradě. Jenže kočky to takhle nedělají a to ho zmátlo, protože neměl to správné tělo a ona už teprve ne. A všude kolem bylo příliš mnoho dalších kocourů.
Pak ale ucítil kuchyň. Kočky jsou přitahovány kuchyní jako kameny přitažlivostí.
„Už jsme se někdy setkali?“ zeptala se paní Příjemná.
Silver mlčel. Nos ho táhl k velké míse na jednom stole.
„Rááád,“ řekl.
„Rybí hlavy?“ podívala se po něm paní Příjemná po očku. Rybí hlavy byly prakticky odpad, i když ona měla v plánu upravit je spolu s rýží a několika speciálními omáčkami. Tato její osvědčená kombinace dokázala rybí hlavy změnit v jídlo, o které by ochotně svedli souboj i králové.
„Chcešš!“ řekl Silver.
Paní Příjemná pokrčila rameny. „Jestli chcete, člověče, talíř syrových rybích hlav, tak si je vezměte,“ přikývla.
Silver nejistě zvedl mísu. On to prsty moc neuměl. Pak se spiklenecky rozhlédl a vzápětí zmizel pod stolem.
„Ozvaly se zvuky srkání, praskot kostí a skřípění mísy po kamenné dlažbě. Silver se vynořil zpod stolu. „Mlééékó?“ nadhodil.
Paní Příjemná se v tichém úžasu natáhla pro džbán s mlékem a šálek —
„Talířřř,“ řekl Silver.
— a talíř.
Silver si vzal talíř, chvilku se na něj díval a nakonec ho položil na podlahu.
Paní Příjemná tiše zírala.
Silver dopil mléko a olízal si pečlivě jeho zbytky z plnovousu. Teď se cítil mnohem lip. A tamhle v krbu hořel velký oheň. Tiše k němu došel, sedl si, plivl do dlaně a pokusil si vyčistit uši, což se mu bohužel nepodařilo, protože ani ruce, ani uši neměly ten správný tvar. Nakonec se stočil do klubíčka, což vzhledem k nesprávnému druhu páteře nebylo nijak zvlášť pohodlné. Za okamžik paní Příjemná zaslechla hluboké astmatické zasípění.
Silver se pokoušel příst.
Neměl ten správný krk ani hlasivky.
Nebude to trvat dlouho, probudí se v mrzuté náladě a bude hledat někoho, s kým by se popral.
Paní Příjemná pokračovala v jídle. Navzdory tomu, že v její kuchyni, přímo před jejíma očima obrovský muž právě zhltal mísu rybích hlav, vylízal talíř mléka a pak se natáhl do velmi nepohodlné polohy ke krbu, zjistila, že necítí ani v nejmenším strach. Abychom řekli pravdu, musela se spíš vzpírat nutkání, které ji nutilo poškrabat ho na břiše.
Než se Magráta rozeběhla po dlouhém rudém koberci k bráně paláce a vytoužené svobodě, strhla si z nohy druhý střevíček. Dostat se odsud, to byla ta jediná důležitá věc. Od koho bylo mnohem důležitější než kam.
Pak najednou ze tmy vyklouzly dva stíny a postavily se jí do cesty. Když se k ní naprosto nehlučně přiblížily, pozvedla v zoufalém gestu střevíček, ale i v temnotě cítila jejich upřené pohledy.
Dav se rozestoupil. Uličkou proplula Líza Zlopočasná, provázená šustotem hedvábí.
Bez sebemenší známky překvapení si prohlédla Bábi od hlavy k patě.
„A také celá v bílém,“ prohlásila nakonec suše. „Lhala bych, kdybych řekla, že je mi to zvlášť příjemné.“
„Ale zastavila jsem tě,“ odpověděla jí Bábi, stále ještě dýchající námahou. „Je rozbitý.“
Líza Zlopočasná jí vrhla pohled přes rameno. Po schodišti stoupaly hadí sestry a mezi sebou vedly napůl bezvládnou Magrátu.
„Chraňme se lidí, kteří věří pohádkám,“ řekla Líza. „Ty zatracené věci jsou vždycky v páru.“
Popošla k Magrátě a vytrhla jí z ruky druhý střevíček.
„S těmi hodinami to bylo zajímavé,“ řekla a obrátila se k Bábi. „To na mě udělalo skutečně velký dojem. Jenže to k ničemu není, víš? Tyhle věci prostě nezastavíš. Mají setrvačnost nevyhnutelnosti. Dobrý příběh prostě nezničíš. A já to vím nejlépe.“
Podala střevíček princi, ale oči přitom nespustila z Bábi Zlopočasné.
„Padne jí,“ řekla.
Dva sloužící podrželi Magrátu, jeden jí zvedl nohu a princ jí na ni přes protestující prsty namáčkl střevíček.
„Vidíš?“ usmála se Líza, aniž z Bábi spustila oči. „A přestaň na mě už konečně zkoušet ten pokoutní hypnotismus čarodějnic z krajů, kde lišky dávají dobrou noc, Esme.“
„Padne jí,“ řekl princ, ale hlas měl plný pochybností.
„Jasně, bude vám pasovat cokoliv,“ zahlaholil veselý hlásek odněkud z pozadí zástupu, „když vám někdo dovolí, abyste si předtím navlekli dva páry tlustých podkolenek.“
Líza sklopila oči k Magrátině noze. Pak je zvedla k Magrátině hlavě. Natáhla se a stáhla jí masku z obličeje.
„Ale!“
„Nesprávné děvče,“ zabručela Líza. „Ale na tom pořád nezáleží, Esme, tohle je ten správný střevíček. Takže nám jen stačí najít dívku, na jejíž nohu padne —“
V pozadí davu se začalo něco dít. Dvořané se rozestupovali a mezi nimi se objevila Stařenka Oggová, ušpiněná od oleje a pokrytá pavučinami.
„Jestli je to pětka úzká a má opravdu sedět, pak jsem váš muž,“ zubila se. „Jenom chviličku, než shodím tyhle křápy…“
„O vás jsem nemluvila, stará,“ odsekla chladně Líza.
„Ale jakpak ne?“ nedala se odbýt Stařenka. „Všichni přece víme, jak to teď bývá dál. Princ obchází se střevíčkem celé město a hledá dívku, na jejíž nohu by střevíček padl. To máte v úmyslu, ne? Já vám můžu ušetřit spoustu chození a námahy, co vy na to?“
Lízin sebejistý výraz na okamžik zakolísal.
„Musí to být dívka,“ zamračila se, „vdavekschopného věku.“
„V tom nevidím žádný problém,“ přikývla Stařenka.
Trpaslík Casanovlez pyšně dloubl lokty do kolen dva dvořany, kteří stáli vedle něj.
„Je to má velmi blízká osobní přítelkyně,“ nafoukl se důležitě.
Líza se podívala na sestru.
„To děláš ty,“ zasykla. Nemysli si, že to nevím.“
„Já nic nedělám,“ odpověděla jí Bábi. „To dělá skutečný život, a sám od sebe.“
Stařenka vytrhla princi z rukou střevíček, a než se stačil někdo pohnout, vsunula do něj nohu.
Pak několikrát zamávala nohou ve vzduchu.
Padl jí dokonale.