Katerina při těch slovech nakrčila nos, ale vytáhlá Barasine zaváhala a ohlédla se přes rameno na skupinku žlutých, spěchajících chodbou, z nichž se několik ohlíželo po obou červených.
„Tohle není vina amyrlin,“ řekla Katerina. „Tohle udělaly ty tvoje hloupé rebelky a jejich zrada!“
Moje rebelky? pomyslela si Egwain a v duchu se usmála. Takže teď už je spíš považuješ za„ moje než abys mě měla za ubohou přijatou, kterou napálily? To je pokrok.
„Byly jsme to my, kdo sesadil stávající amyrlin?“ zeptala se Egwain. „Byly jsme to my, kdo obrátil strážce proti strážci nebo komu se nepodařilo zadržet Draka Znovuzrozeného? Vybraly jsme si my amyrlin, která tak lační po moci, že nařídila, aby jí postavili vlastní palác? Ženu, kvůli které každá sestra přemýšlí, jestli příště přijde o šátek právě ona?“
Katerina neodpověděla, jako by si uvědomila, že by se neměla dohadovat s obyčejnou novickou. Barasine stále se široce rozevřenýma očima sledovala vzdalující se žluté. Měla znepokojený pohled.
„Myslela bych,“ pokračovala Egwain, „že by červené neměly Elaidu chránit, ale měly by být jejími nej vášnivějšími kritiky. Protože Elaidin odkaz bude váš vlastní. Pamatujte na to.“
Katerina se na ni podívala planoucíma očima a Egwain potlačila chuť se přikrčit. Možná, že to poslední prohlášení bylo příliš přímé.
„Dnes večer se budeš hlásit u správkyně novicek, dítě,“ sdělila jí Kateřina. „A vysvětlíš jí, jakjsi prokázala neúctu sestře i samotné amyrlin.“
Egwain udržela jazyk za zuby. Proč plýtvala časem ve snaze přesvědčit červené?
Letité dřevěné dveře za ní se zabouchly, až Egwain nadskočila a ohlédla se přes rameno. Goblény po obou stranách se lehce zavlnily a pak uklidnily. Egwain si neuvědomila, že nechala při odchodu pootevřené dveře. Poslouchala Silviana jejich rozhovor?
Už nemohla otálet. Vypadalo to, že Alviarin dnes večer nedorazí. Kde je? Vždycky přicházela pro trest přibližně v dobu, kdy Egwain skončila. Egwain zavrtěla hlavou a vydala se chodbou. Obě červeněji následovaly – postupně s ní byly stále častěji, chodily za ní, sledovaly ji, neustále… kromě okamžiků, kdy Egwain kvůli výcviku vstoupila do obydlí jiného adžah. Snažila se chovat, jako by obě sestry byly spíš čestný doprovod než žalářnice. Také se pokoušela ignorovat rozbolavělý zadek.
Všechno nasvědčovalo tomu, že Egwain svou válku proti Elaidě vyhrává. Dříve toho dne, při obědě, Egwain slyšela novicky, jak si mezi sebou šeptají o neuvěřitelném nezdaru, který Elaida utrpěla při snaze udržet Randa v zajetí. Od oněch událostí uběhlo již několik měsíců a mělo to být tajné. A pak tu byly ty řeči o aša’manech, kteří vytvářejí pouta se sestrami, které byly vyslány je zničit. Další Elaidin úkol, o němž neměl nikdo vědět. Egwain podnikala kroky pro to, aby obyvatelky Věže na tato selhání nezapomněly, stejně jako na Elaidino protizákonné zacházení se Šemerin.
Ať kolovaly mezi novickami jakékoli řeči, Aes Sedai je také slyšely. Ano, Egwain vítězila. Začínala však ztrácet pocit uspokojeni, který předtím z tohoto vítězství měla. Kdo by mohl mít radost z pohledu na Aes Sedai, které se rozpadají jako staré plátno? Koho by potěšilo, že je Tar Valon, nejvznešenější z velkolepých měst, plný odpadků? Jakkoli Egwain Elaidou opovrhovala, nedokázala jásat nad tak neschopným vedením, jaké amyrlinin stolec předváděl.
A dnes večer bude čelit přímo Elaidě. Egwain pomalu kráčela chodbami tak, aby nedorazila předčasně. Jak by měla postupovat při večeři? Během devíti dnů, kdy byla zpátky ve Věži, Egwain Elaidu ani nezahlédla. Posluhovat té ženské bude nebezpečné. Pokud Elaidu urazí jen o chloupek víc, mohly by ji poslat na popraviště. Ale přesto se nemohla hloupě usmívat a podbízet. Před tou ženskou se neskloní, ani kdyby ji to mělo stát život.
Egwain zabočila za roh a prudce se zastavila, až téměř klopýtla. Chodba nečekaně končila kamennou zdí, pokrytou nástěnnou mozaikou ze zářivých dlaždiček. Byl to obraz dávné amyrlin, sedící ve zdobeném zlatém křesle a varovně natahující ruku ke králům a královnám. Tabulka dole sdělovala, že jde o zobrazení Caraighan Maconar, jak ukončuje rebelii v Mosadorinu. Egwain obraz matně poznávala; když ho viděla naposledy, visel na stěně věžové knihovny. Ale když ho tam viděla, nebyla amyrlinina tvář jako krvavá maska. Mrtvá těla visící z útesů tam taky nebyla zobrazená.
Katerina se zastavila vedle Egwain a zbledla. Nikdo rád nemluvil o nepřirozeném způsobu, jakým místnosti a chodby ve Věži měnily místa. Změny sloužily jako vážná připomínka toho, že hádky o autoritu jsou ve srovnání s důležitějšími, strašnými potížemi ve světě podružné. Tohle bylo poprvé, kdy Egwain viděla, že se nejen pohnula chodba, ale i změnil obraz. Temný byl v pohybu a i samotný vzor se otřásal.
Egwain se obrátila a vydala se od přemístěné nástěnné mozaiky pryč. Nyní se na ty problémy nedokázala soustředit. Podlahu jste vydrhli do čista tak, že jste si nejdřív vybrali jedno místo a pustili se do práce. Ona si místo vybrala. Bílá věž musela být spojena.
Tato oklika si naneštěstí vyžádá víc času. Egwain zdráhavé zrychlila krok; nechtěla přijít příliš brzy, ale ani pozdě. Její dvě strážkyně také spěchaly. Rychlým krokem kráčely se šustícími sukněmi zpět několika chodbami, po nichž přišly. Cestou Egwain zahlédla Alviarin, jak se sklopenou hlavou rychle zahýbá za roh a míří do pracovny správkyně novicek. Takže si přece jen jde pro trest. Co ji zdrželo?
O dvě zatáčky a jedno schodiště později Egwain procházela prostorem červeného adžah, protože to nyní byla nejrychlejší cesta nahoru do amyrlininých komnat. Na stěnách visely červené nástěnné koberce, zdůrazněné karmínovými dlaždicemi na podlaze. Ženy, které se pohybovaly po chodbách, měly téměř uniformně strohý výraz a přes ramena a paže pečlivě přehozené šátky. Tady, ve vlastním adžah, kde by se měly cítit sebevědomě, vypadaly nejistě a podezíravě, dokonce i vůči služebnictvu, které chvátalo kolem s plamenem Tar Valonu na prsou. Egwain procházela chodbami a přála si, aby nemusela tolik spěchat, neboť při tom vyhlížela ustrašeně. Nedalo se s tím nic dělat. Uprostřed Věže vyšla po několika schodištích a nakonec dorazila do chodby, která vedla ke komnatám amyrlin.
Byla tak zaneprázdněná povinnostmi novicek a výukou, že neměla příliš času myslet na setkání s falešnou amyrlin. Tohle byla žena, která sesadila Siuan, žena, která bila Randa, a žena, která přivedla samotné Aes Sedai na pokraj zhroucení. Elaida musí poznat Egwainin hněv, musí být ponížena a zostuzena! Ona…
Egwain se zastavila před Elaidinými pozlacenými dveřmi. Ne.
Snadno si ten výjev dokázala představit. Rozzuřená Elaida a Egwain, kterou zavřou do temných kobek pod Věží. Čemu by to prospělo? Ona se té ženě nemohla postavit, ještě ne. To by vedlo jen ke krátkodobému uspokojení, následovanému zdrcující prohrou.