Rand se zatvrdil, a zatímco si prohlížel zbytek skupiny, naslouchal mrtvému muži vzadu ve své mysli. Byli zde všichni zbývající vznešení páni a paní z Tearu - na vlastních koních. Samolibě se culící Anaijella seděla na svém hnědákovi vedle Weiramona. A… měla kapesníček v jeho barvách? Rand ji považoval za trochu vybíravější. Torean měl na neforemné tváři úsměv. Skoda, že je stále naživu, když mnohem lepší ze vznešených pánů zemřeli. Simaan, Estanda, Tedosian, Heame - všichni čtyři stáli proti Randovi a vedli obléhání Kamene. Nyní se mu klaněli.
Alanna zde byla také. Rand se na ni nepodíval. Skrz jejich pouto cítil, že je zarmoucená. To by měla.
„Můj pane Draku,“ řekl Darlin a napřímil se v sedle, „děkuji ti, že jsi dal po Dobrainovi vědět, co si přeješ.“ V jeho hlase zaznívala nevole. Spěchal, aby na Randův naléhavý rozkaz shromáždil vojsko, a pak ho Rand nutil po celé týdny nečinně vysedávat. Nu, muži budou za týdny výcviku navíc brzy vděční.
„Armáda je připravená,“ pokračoval váhavě Darlin. „Jsme připravení vyrazit do Arad Domanu.“
Rand přikývl. Původně měl v úmyslu poslat Darlina do Arad Domanu, aby mohl stáhnout Aiely a aša’many a použít je jinde. Obrátil se, pohlédl na zástupy lidí a nepřítomně si uvědomil, proč je mezi nimi tolik cizinců. Většina tuzemců narukovala do vojska a nyní stála v řadách uvnitř Kamene.
Možná tu lidé na náměstí a v ulicích nebyli proto, aby uvítali přicházejícího Randa. Možná si mysleli, že se loučí s armádou, mířící vstříc vítězství.
„Odvedl jsi dobrou práci, králi Darline,“ řekl Rand. „Je načase, že se někdo v Tearu naučil poslouchat rozkazy. Vím, že jsou tví muži netrpěliví, ale budou muset čekat ještě o něco déle. Zařiďte mi v Kameni pokoje a dohlédněte na ubytování Bašereho vojáků a Aielů.“
Darlin byl čím dál zmatenější. „Dobře. Takže nás není v Arad Domanu třeba?“
„To, co Arad Doman potřebuje, mu nikdo nemůže dát,“ odpověděl Rand. „Tvoje vojsko půjde se mnou.“
„Samozřejmě, můj pane. A… kam potáhneme?“
„K Šajol Ghúlu.“
43
Zapečetěno pro plamen
Egwain mlčky seděla ve stanu, ruce složené v klíně. Snažila se ovládnout šok, planoucí hněv a nevíru.
Kyprá hezká Chesa tiše seděla na polštáři v koutě, vyšívala lem jedněch Egwaininých šatů, a když se teď její paní vrátila, vypadala tak spokojená, jak jen člověk může být. Stan stál o samotě, ve vlastním hájku uvnitř tábora Aes Sedai. Egwain sem dnes ráno nepustila kromě Chesy žádné další sloužící. Odmítla dokonce i Siuan, která nepochybně přišla proto, aby jí nabídla nějakou omluvu. Egwain potřebovala čas na přemýšlení, na to, aby se připravila a vypořádala se s vlastním selháním.
A bylo to selhání. Ano, vnutili jí ho jiní, ale ti byli její stoupenci a přátelé. Poznají její hněv nad svou účastí v tomhle fiasku. Avšak nejdřív se musela zamyslet nad sebou, posoudit, co bývala mohla udělat lépe.
Seděla v dřevěném křesle s vysokým opěradlem a spirálovým vzorem na podničkách. Její stan vypadal stejně, jako když ho opustila, uklizený stůl, složené přikrývky, podušky ležící na hromadě v rohu, vše zjevně udržované Chesou. Jako muzeum, kde se děti učí o minulosti.
Během schůzek v Tel’aran’rhiodu mluvila Egwain se Siuan co nejdůrazněji, a přesto i tak, navzdory jejím přáním, přišli. Možná byla příliš tajnůstkářská. Tajnosti představovaly nebezpečí. Siuan to srazilo na zem. Doba, kterou ta žena strávila jako velitelka výzvědné sítě modrého adžah, ji naučila být skoupá na informace, které rozdělovala jako lakomý zaměstnavatel ve výplatní den. Kdyby ostatní věděly, jak je Siuanina práce důležitá, možná by se nerozhodly jít proti ní.
Egwain přejela prsty po hladkém pevném váčku, který nosila přivázaný na opasku. Uvnitř byl schovaný dlouhý předmět, který toho dne ráno tajně vynesla z Bílé věže.
Padla do stejné pasti jako Siuan? Takové nebezpečí hrozilo. Koneckonců ji učila právě Siuan. Kdyby jí Egwain podrobněji vysvětlila, jak pokračuje její práce v Bílé věži, zapletli by se ostatní?
Tohle byla těžká cesta. Existovala řada tajemství, která amyrlin musela zachovávat. Být otevřená by znamenalo ztratit výhodu autority. Ale k samotné Siuan měla být Egwain upřímnější. Ta žena byla příliš zvyklá jednat na vlastní pěst. Naznačoval to způsob, jakým si bez vědomí a proti vůli sněmovny ponechala snový ter’angrial. Přesto to Egwain schválila, a tak Siuan bezděčně povzbudila ve vzpírání se autoritám.
Ano, Egwain udělala chyby. Nemohla všechnu vinu svalit na Siuan, Brynea a Gawyna. Nejspíš se dopustila i jiných chyb; později se na své činy bude muset podívat podrobněji.
Pro tuto chvíli začala věnovat pozornost většímu problému. Stala se katastrofa. Když už téměř dosáhla úspěchu, odtáhli ji z Bílé věže. Co má udělat? Nevstala a nezačala zamyšleně přecházet sem tam. Chodit znamenalo dát najevo nervozitu a nespokojenost a ona se musela naučit chovat se za všech okolností zdrženlivě, aby si nechtíc neosvojila špatné návyky. Takže zůstala sedět s rukama na opěradlech, oblečená v krásných zelených hedvábných šatech se žlutým vzorem na živůtku.
Být takto oblečená bylo tak zvláštní. Tak špatně. Její bílé šaty, třebaže jí je vnutily, se staly čímsi jako symbolem odporu. Teď se převléct znamenalo konec její stávky. Po nočním boji byla fyzicky i psychicky unavená. Ale nemohla se tomu poddat. Tohle by nebylo poprvé, co by před velice důležitým dnem plným rozhodování a problémů prožila noc téměř beze spánku.
Zjistila, že prsty poklepává na opěradlo, a přinutila se přestat.
V žádném případě se teď nemohla vrátit do Bílé věže jako novicka. Její vzdor fungoval pouze proto, že byla zajatá amyrlin. Kdyby se dobrovolně vrátila, považovaly by ji za poníženou nebo arogantní. Kromě toho by ji Elaida tentokrát zaručeně nechala popravit.
Takže tady uvízla, stejně jako tehdy, když se jí poprvé zmocnili agenti Bílé věže. Zaskřípala zuby. Kdysi se mylně domnívala, že amyrlin nebudou náhodná zakřivení vzoru tak snadno zmítat. Měla by mít věci pod kontrolou. Všichni ostatní trávili čas reagováním, ale amyrlin byla žena činů!
Stále víc a víc si uvědomovala, že být amyrlin neznamená rozdíl. Život byl bouře, bez ohledu na to, zda jste byly děvečka nebo královna. Královny v té bouři prostě jen uměly lépe předstírat, že ji mají pod kontrolou. Pokud Egwain vypadala jako socha nedotčená vichry, bylo to ve skutečnosti proto, že věděla, jak se před těmito vichry ohnout. To jí poskytovalo iluzi kontroly.
Ne. Nebyla to jen iluze. Amyrlin měla větší kontrolu, i kdyby jen proto, že ovládala sama sebe a držela bouři ve svém nitru. Skláněla se před okamžitými potřebami, ale její činy byly dobře promyšlené. Musela být logická jako bílá, pečlivá jako hnědá, vášnivá jako modrá, rozhodná jako zelená, milosrdná jako žlutá a diplomatická jako šedá. A ano, pomstychtivá jako červená, bylo-li to nutné.
Nemohla se do Bílé věže vrátit jako novicka a nemohla čekat na vyjednávání. Ne když byli Seančané tak drzí, že si troufli zaútočit na Bílou věž, ne když Randa nikdo nehlídal, ne když se svět zmítal v chaosu a Stín sbíral vojska k Poslední bitvě. Nezbývalo jí, než učinit těžké rozhodnutí. Měla novou armádu o síle padesáti tisíc vojáků a Bílá věž utrpěla neuvěřitelnou ránu. Aes Sedai budou vyčerpané a věžová garda rozmetaná a zraněná.