Za pár dní bude léčení dokončeno a ženy odpočinuté. Nevěděla, zda Elaida útok přežila či ne, ale Egwain musela předpokládat, že stále velí. To Egwain poskytovalo velice malý prostor k činu.
Věděla, jaké je jediné správné rozhodnutí. Neměla čas čekat, až sestry v Bílé věži učiní správné rozhodnutí, bude je muset donutit, aby ji přijaly.
Doufala, že jí dějiny nakonec odpustí.
Vstala, rozhrnula chlopeň stanu a ztuhla na místě. Přímo před ní seděl na zemi nějaký muž.
Gawyn se vyškrábal na nohy, právě tak hezký, jak si pamatovala. Nebyl krásný jako jeho nevlastní bratr. Gawyn byl určitější, skutečnější. Kupodivu nyní Egwain díky tomu připadal přitažlivější než Galad. Galad byl jako bytost mimo realitu, postava z legend a příběhů. Byl jako skleněná soška, kterou si postavíte na stůl, aby ji všichni mohli obdivovat, ale nikdy se í nedotknou.
Gawyn byl jiný. Hezký, se zářivě rudozlatými vlasy a něžnýma očima. Zatímco Galad si nikdy nedělal s ničím starosti, Gawyn byl díky svým starostem opravdový. Naneštěstí stejně jako díky své schopnosti chybovat.
„Egwain,“ řekl, narovnal si meč a oprášil nohavice kalhot. Světlo! On před jejím stanem spali Slunce už bylo v polovině cesty k zenitu. Ten chlap si měl jít trochu odpočinout!
Egwain potlačila starost a obavy o něj. Nebyl čas chovat se jako láskou poblázněná holka. Musela se chovat jako amyrlin. „Gawyne,“ řekla a zvednutou rukou ho zarazila, když k ní chtěl přistoupit. „Ještě jsem nezačala přemýšlet, co s tebou. Moji pozornost si žádají jiné záležitosti. Shromáždila se sněmovna, jak jsem žádala?“
„Myslím, že ano,“ přikývl a obrátil se, aby pohlédl ke středu tábora. Stěží tam mezi zakrslými stromy rozeznávala velký sněmovní stan.
„Pak před ně musím předstoupit,“ řekla Egwain a zhluboka se nadechla. Vyrazila.
„Ne,“ řekl Gawyn a zastoupil jí cestu. „Egwain, musíme si promluvit.“
„Později.“
„Ne, ne později, ať shořím! Čekal jsem celé měsíce. Musím vědět, jak na tom jsme. Musím vědět, jestli mě…!
„Přestaň!“ přikázala.
Ztuhl. Ať shoří, nenechá se těma očima omámit. Ne teď. „Řekla jsem, že jsem si ještě nepřebrala svoje city,“ řekla chladně, „a myslela jsem to vážně.“
Zatvářil se bojovně. „Nevěřím tomu aessedaiovskému klidu, Egwain,“ řekl. „Ne, když tvoje oči říkají pravdu. Obětoval jsem…“
„Ty jsi obětoval?“ přerušila ho Egwain a trochu povolila uzdu hněvu. „A co to, co jsem obětovala já, abych znovu vybudovala Bílou věž? Oběti, které jsi ty podkopal, když jsi jednal proti mému výslovnému přání? Copak ti Siuan neřekla, že jsem jí zakázala mě zachraňovat?“
„Řekla,“ odvětil škrobeně. „Ale měli jsme o tebe strach!“
„No, ten strach byl oběť, kterou jsem požadovala, Gawyne,“ řekla podrážděně. „Copak nechápeš, jakou nedůvěru jsi mi dal najevo? Jak můžu věřit tobě, když mě neposlechneš, aby ses cítil lip?“
Gawyn nevypadal zahanbeně; jen rozrušeně. To bylo vlastně dobré znamení -jako amyrlin potřebovala muže, který bude říkat, co si myslí. V soukromí. Ale na veřejnosti potřebovala někoho, kdo ji podpoří. Copak to nedokázal pochopit?
„Ty mě miluješ, Egwain,“ prohlásil paličatě. „Vidím to.“
„Žena Egwain tě miluje,“ řekla. „Ale amyrlin Egwain na tebe má pořádný vztek. Gawyne, jestli chceš být se mnou, musíš být s oběma, se ženou i amyrlin. Čekala bych, že ty – muž, kterého cvičili, aby se stal prvním knížetem mečů – tu situaci pochopíš.“
Gawyn odvrátil zrak.
„Ty tomu nevěříš, že?“ zeptala se.
„Čemu?“
„Že jsem amyrlin,“ řekla. „Ty můj titul nepřijímáš.“
„Snažím se,“ řekl a znovu se na ni podíval. „Ale zatracenej popel, Egwain. Když jsme se viděli naposledy, bylas jenom přijatá, a není to tak dávno. A teď tě zvolily za amyrlin? Nevím, co si mám myslet.“
„A nechápeš, jak tvoje nejistota podrývá všechno, co bychom mohli společně mít?“
„Můžu se změnit. Ale musíš mi pomoct.“
„Proto jsem chtěla mluvit později,“ řekla. „Necháš mě projít?“
Se zjevnou neochotou ustoupil stranou. „S tímhle rozhovorem jsme ještě neskončili,“ varoval ji. „Konečně jsem se k něčemu rozhodl a nemám v úmyslu se za tím přestat hnát, dokud to nedostanu.“
„Dobře,“ řekla Egwain, procházejíc kolem něj. „Teď o tom nemůžu přemýšlet. Musím jít a nařídit lidem, na kterých mi záleží, aby zmasakrovali jinou skupinu lidí, na kterých mi záleží.“
„Takže to uděláš?“ zeptal se Gawyn zezadu. „V táboře se šíří dohady; zaslechl jsem je, i když jsem odsud celé ráno skoro neodešel. Někteří si myslí, že Bryneovi rozkážeš zaútočit na město.“
Zaváhala.
„Bylo by hrozné, kdyby k tomu došlo,“ řekl. „Na Tar Valonu mi ani za mák nezáleží, ale myslím, že vím, co by útok na něj provedl tobě.“
Obrátila se zpátky k němu. „Udělám, co je třeba udělat, Gawyne,“ pohlédla mu do očí. „Pro dobro Aes Sedai a Bílé věže. Dokonce i když je to bolestivé. Dokonce i když mě to uvnitř roztrhá na kusy. Pokud je to třeba udělat, udělám to. Vždycky.“
Pomalu přikývl. Zamířila k velkému stanu uprostřed tábora.
„Byla to tvoje vina, Jesse,“ řekla Adelorna. Oči měla stále zarudlé; předchozí noci ztratila strážce. Byla jednou z mnoha. Ale také byla houževnatá jako divoký pes a očividně odhodlaná nedávat svou bolest najevo.
Jesse Bilal si ohřívala ruce o šálek angreštového čaje a nemínila se dát vyprovokovat. Adelornina otázka byla nevyhnutelná. A snad si Jesse to pokárání zasloužila. Samozřejmě, všechny si ho tak či onak zasloužily. Možná až na Cutamu, která tehdy nebyla hlavou adžah. To bylo jedním z důvodů, proč ji na tuto schůzku nepozvaly. To, a skutečnost, že červené adžah se v tuto chvíli netěšilo přízni ostatních. Malá, stěsnaná místnost byla sotva dost velká, aby se do ní vešlo pět křesel a malá břichatá kamínka u zdi, z nichž vyzařovalo klidné teplo. Na stůl, natož na krb, místo nezbylo. Jen dost místa pro pětici žen. Nejmocnějších žen světa. A jak se zdálo, nejpošetilejších.
Dnes ráno tvořily ubohou skupinku, ráno, které následovalo po největší katastrofě v dějinách Bílé věže. Jesse se rozhlédla po ženách sedících kolem. Ferane Neheran – první kasuistka bílých — byla malá statná žena, která se, což bylo u bílé zvláštní, často zdála být spíš náladová než logická. Dnešek byl jedním z takových okamžiků: seděla se založenýma rukama a mračila se. Šálek čaje odmítla.
Vedle ní byla Suana Dragand, první tkadlena žlutého adžah. Byla to svalnatá osoba s vysunutou bradou, která odpovídala jejím neústupným způsobům. Adelorna, ta, která obvinila Jesse, seděla vedle ní. Kdo mohl hlavnímu kapitánovi vyčítat nevraživost? Jí, kterou Elaida nechala zmrskat a kterou včera v noci Seančané málem zabili? Štíhlá žena vypadala nezvykle neupraveně. Vlasy měla stažené do praktického drdolu a světlé šaty zmačkané.
Poslední ženou v místnosti byla Seranča Kolvin, vrchní úřednice šedého adžah. Měla světle hnědé vlasy a vyzáblou tvář; neustále vypadala, jako by ochutnala něco velice kyselého. Dnes se to zdálo ještě výraznější než jindy.