„Má pravdu, Jesse,“ řekla Ferane, jejíž logický tón kontrastoval s očividnou podrážděností. „Ty jsi byla ta, kdo navrhl, abychom postupovaly takto.“
,„Navrhla‘ je silné slovo.“ Jesse upila čaj. „Jen jsem se zmínila, že v některých. .. důvěrnějších věžových záznamech jsou popisována období, kdy místo amyrlin vládly hlavy adžah.“ Hlavy adžah věděly o třináctém depozitáři, ačkoli do něj nemohly vstupovat, pokud zároveň nebyly přísedícími. To většině z nich nebránilo, aby posílaly přísedící, aby jim odtamtud nosily informace. „Možná jsem byla posel, ale role hnědých je často taková. Vy ostatní jste neváhaly natolik, že by vás bylo třeba do těchto kroků nutit.“
Při těch slovech se několik pohledů stočilo stranou a ženy si náhle z nějakého důvodu prohlížely čaj. Ano, všechny do toho byly zapletené a dobře to chápaly. Jesse nepřijme za tuto katastrofu odpovědnost.
„Nemá cenu hledat viníka.“ Suana se pokusila všechny uchlácholit, ačkoli v jejím hlase byla zřetelně slyšet hořkost.
„Nenechám se tak snadno odrazit,“ zavrčela Adelorna. Některé reagovaly na ztrátu strážce smutkem, jiné hněvem. Nebylo pochyb, ke kterým patří Adelorna. „Došlo k závažné, závažné chybě. Bílá věž hoří, amyrlin zajali nájezdníci a Drak Znovuzrozený stále svobodně kráčí po zemi. Celý svět se brzy dozví o naší potupě!“
„A čemu prospěje, když se budeme navzájem obviňovat?“ odvětila Suana. „Jsme tak dětinské, že se celou tuhle schůzku budeme hašteřit, která z nás bude viset, v marné snaze vyhnout se odpovědnosti?“
Jesse v duchu statné žluté za její slova poděkovala. Ovšemže, Suana byla první hlava adžah, která s jejím plánem souhlasila. Takže pro obraznou šibenici byla hned další na řadě.
„Má pravdu.“ Seranča usrkla čaj. „Musíme se navzájem usmířit. Věž potřebuje vedení a od sněmovny se ho nedočkáme.“
„To je částečně taky naše vina,“ přiznala Ferane, která vypadala, jako když je jí zle.
Byla. Vypadalo to jako skvělý plán. Rozkol ve Věži, odchod tolika vzbouřenkyň a volba nové amyrlin nebyly jejich vina. Ale poskytlo to několik příležitostí. Chopit se první bylo nejsnazší: poslat přísedící za rebely, aby je přesvědčily a uspíšily usmíření. Vybraly k tomu nejmladší přísedící, které měly být ve Věži nahrazeny jen krátce. Hlavy adžah si byly jisté, že tahle malá vzpoura se dá rychle uklidnit.
Nebraly to dost vážně. To byla jejich první chyba. Druhá byla strašlivější. V minulosti byla skutečně období, kdy Aes Sedai vedly hlavy adžah, nikoli amyrlinin stolec nebo věžová sněmovna. Samozřejmě se to odehrávalo potají, ale bylo to velice úspěšné. Vskutku, vláda Cemaile Sorenthaine by bez zásahu hlav adžah skončila naprostou katastrofou.
Tohle vypadalo jako podobná situace. Období blížící se Poslední bitvy bylo zvláštní a vyžadovalo zvláštní pozornost. Pozornost rozumných, zdravě uvažujících žen s dlouholetými zkušenostmi. Žen, které se spolu mohly důvěrně radit a rozhodovat o tom, která cesta je nejlepší, a přitom se vyhnout hádkám, jež vládly ve sněmovně.
„Kde jsme udělaly chybu, co myslíte?“ zeptala se Seranča tiše.
Ženy umlkly. Žádná z nich nechtěla otevřeně přiznat, že se jejich plán obrátil proti nim. Adelorna se znovu se založenýma rukama uvelebila v křesle, a i když to v ní stále vřelo, už nikoho neobviňovala.
„Byla to Elaida,“ řekla Ferane. „Nikdy se nechovala příliš… logicky.“
„Byla to zatracená katastrofa, tak je to,“ zamumlala Adelorna.
„Bylo v tom víc,“ přiznala Jesse. „Přímo si vybrat přísedící, které jsme mohly ovládat, aby nahradily ty poslané za vzbouřenci, bylo správné rozhodnutí, ale možná příliš očividné. Ženy z našich vlastních adžah začaly mít podezření; vím o několika poznámkách, které pronesly ženy z hnědého adžah. Nejsme tak mimo, jak by si někteří rádi mysleli.“
Seranča přikývla. „Smrdělo to spiknutím,“ řekla. „A ženy tak byly ještě nedůvěřivější. A pak tu byly vzbouřenkyně. Ovládat je bylo mnohem těžší, než jsme čekaly.“
Ostatní ženy přikývly. Stejně jako Jesse tehdy předpokládaly, že při správném vedení si vzbouřenkyně najdou cestu zpátky do Věže a poprosí o odpuštění. Rozdělení nemělo napáchat větší škody než pár pošramocených sebevědomí.
Ale nepočítaly s tím, jak houževnaté či zdatné vzbouřenkyně budou. Celé vojsko, které se uprostřed sněhové bouře objeví na březích kolem Tar Valonu? Vedené mužem s jednou z nejlepších vojenských myslí v tomto věku? S novou amyrlin a k uzoufání účinným obléháním? Kdo to mohl čekat? A některé z přísedících, které vyslaly, se začínaly stavět víc na stranu vzbouřenců než Bílé věže!
Nikdy jsme neměly Elaidě dovolit rozpustit modré adžah, pomyslela si Jesse. Kdyby se to nestalo, modré by možná bývaly byly ochotné se vrátit. Ale zapletly se do takové nečestnosti. Jen Světlo vědělo, jak je to nebezpečné; dějiny byly plné popisů toho, jak zarputilé dokáží modré být, aby dosáhly svého, zvlášť když jsou zahnány do kouta.
„Myslím, že je načase přiznat, že není naděje, že se nám podaří zachovat naše plány,“ řekla Suana. „Souhlas?“
„Souhlas,“ přitakala Adelorna.
Jedna po druhé sestry přikyvovaly, stejně jako samotná Jesse. Dokonce i v této místnosti bylo těžké připustit chybu. Ale nastal čas přestat a začít budovat znovu.
„To má taky svoje nevýhody,“ řekla Seranča, nyní už klidnějším hlasem. I ostatní ženy se tvářily jistěji. Tato pětice si navzájem nevěřila, ale měla k tomu mnohem blíž než jakákoli jiná skupina s autoritou ve sněmovně.
„Musíme se o to postarat,“ dodala Ferane. „Rozkol je nutné zhojit.“
„Vzpoura byla proti Elaidě,“ řekla Adelorna. „Když už není amyrlin, tak proti čemu se bouřit?“
„Takže ji opustíme?“ zeptala se Jesse.
„Zaslouží si to,“ prohlásila Adelorna. „Pořád dokola tvrdila, že Seančané nepředstavují hrozbu. No, teď za tu pošetilost platí osobně.“
„Elaidu nelze zachránit,“ dodala Ferane. „Sněmovna už to probírala. Amyrlin je pohřbená někde v ohromném množství seančanských zajatců a my nemáme zdroje ani informace, které by nám ji umožnily zachránit.“
Nemluvě o tom, že po tom nikdo netouží, dodala Jesse v duchu. Mnohé z přísedících, které tyto argumenty přednesly sněmovně, byly tytéž, kterým Elaida udělila pokání. Jesse k nim nepatřila, ale souhlasila, že Elaida si svou odměnu zaslouží, i kdyby jen za způsob, jakým nutila jednotlivá adžah jít si navzájem po krku.
„Pak ji potřebujeme nahradit,“ řekla Seranča. „Ale kým?“
„Musí to být někdo silný,“ řekla Suana. „Ale opatrný, na rozdíl od Elaidy. Někdo, kolem koho se sestry můžou semknout.“
„A co Saerin Asnobar?“ nadhodila Jesse. „V poslední době prokázala neuvěřitelnou moudrost a je oblíbená.“
„Samozřejmě bys vybrala hnědou,“ řekla Adelorna.
„A proč ne?“ zeptala se zaraženě Jesse. „Myslím, že jste všechny slyšely, jak dobře si vedla, když se během včerejšího útoku ujala velení?“
„Seaine Herimon vedla vlastní ohnisko odporu,“ řekla Ferane. „Řekla bych, že je načase, aby se vedení ujala žena, která má střízlivou a věcnou povahu. Někdo, kdo nás může vést rozumně.“
„Nesmysl,“ prohlásila Suana. „Bílé jsou příliš bezcitné; nechceme sestry odcizovat, chceme je dát dohromady. Vyléčit je. No ovšem, žlutá…“