Skrz pouto cítila Bryneův úsměv. Světlo, bylo tak příjemné mít zase strážce. Neuvědomovala si, jak moc jí chybí ten uklidňující uzlík emocí na pozadí mysli. Ta stálost. Muži uvažovali jinak než ženy a věci, které ona považovala za složité a matoucí, Bryne pokládal za jasné a prosté. Rozhodni se a běž. Jeho způsob uvažování jí pomáhal svou srozumitelností. Ne že by to byl prosťáček – jen měl menší sklony litovat rozhodnutí, která již učinil.
„A co to další, co jsi zaplatila?“ zeptal se Bryne.
Cítila jeho váhání, jeho obavy. S pobaveným úsměvem se k němu obrátila. „Jsi trouba, Garethe Bryne.“
Zamračil se.
„Spojit se s tebou nebyla žádná cena,“ řekla. „Ať se kvůli tomuhle fiasku stane cokoli, tahle stránka nočních událostí je můj jednoznačný zisk.“
Zasmál se. „Nu, tak to se tedy budu muset pořádně ujistit, že je můj druhý požadavek víc nerozumný.“
Rybí střeva, pomyslela si Siuan. Málem na to zapomněla. Bylo ale zatraceně nepravděpodobné, že by se to stalo i Bryneovi. „A kdy přesně mi hodláš ten nerozumný požadavek přednést?“
Neodpověděl hned, místo toho se na ni podíval a promnul si bradu. „Víš,“ řekl, „myslím, že teď už ti opravdu rozumím, Siuan Sanče. Ty jsi čestná žena. Jde jen o to, že nikdo jiný na tebe nemůže mít tvrdší nároky, než jaké máš sama. Podle sebe dlužíš svému smyslu pro povinnost tolik, že pochybuju, že by kterýkoli smrtelník dokázal takový dluh splatit.“
„To zní, jako bych byla pěkně sebestředná,“ řekla.
„Alespoň tě už nepřirovnávám ke kanci.“
„Takže si myslíš, že jsem sebestředná!“ řekla. Ať shoří! Nejspíš cítil, že jí jeho tvrzení opravdu dělá větší starosti, než aby se hádala jen tak. Ještě jednou: Ať shoří!
„Jdeš si za svým, Siuan Sanče,“ řekl. „Chceš zachránit svět před ním samotným. Proto tak snadno dokážeš ignorovat přísahu nebo rozkaz.“
Siuan se zhluboka nadechla. „Tenhle rozhovor začíná být rychle nudný, Garethe Bryne. Předneseš mi ten svůj druhý požadavek, nebo mě přinutíš čekat?“
Zamyšleně si prohlížel její kamennou tvář. „Tak tedy, upřímně, mám v úmyslu požadovat, aby ses za mě provdala.“
Překvapeně zamrkala. Světlo! Pouto jí prozradilo, že to myslí vážně.
„Ale až potom, co budeš mít pocit, že se o sebe svět dokáže postarat sám. Dřív s tím nebudu souhlasit, Siuan. Něčemu jsi svůj život zasvětila. Já se postarám, abys to přežila; doufám, že až budeš hotová, budeš ochotná zasvětit svůj život něčemu jinému.“
Potlačila šok. Nedovolí, aby ji hloupý chlap vyvedl z rovnováhy. „Nu,“ přinutila se říct, „vidím, že máš přece jenom trochu rozumu. Uvidíme, jestli s tímhle tvým ,požadavkem’ budu souhlasit. Budu o tom přemýšlet.“
Bryne se uchechtl, zatímco Siuan se obrátila zpátky k velkému stanu a čekala, až Egwain vyjde ven. Cítil z ní pravdu, stejně jako ji ona cítila z něj. Světlo! Teď chápala, proč se zelené za své strážce tak často vdávají. Z toho, jak cítila jeho city k ní, zatímco ona k němu cítila totéž, se jí točila hlava.
Byl to hloupý chlap. A ona o nic menší hlupačka. Smutně zavrtěla hlavou, ale dovolila si se o něj při čekání opřít a on jí znovu položil ruku na rameno. Jemně, ne pevně. Byl ochotný čekat. Rozuměl jí..
Egwain stála před skupinou hladkých tváří, které až příliš dobře skrývaly úzkost. Jak bylo zvykem, nařídila Kwamese utkat ochranu proti odposlouchávání, neboť šedá sestra s ostrým nosem byla nejmladší z přísedících ve velkém stanu. Ten s tak málo obsazenými místy vypadal prázdný. Tucet žen, po dvou z každého adžah – byly by tři, ale všechna adžah poslala po jedné přísedící s poselstvem do Černé věže. Šedé už nahradily Delanu Naorisou Cambral.
Dvanáct přísedících, a k tomu Egwain a jedna další. Egwain se na Šeriam, která seděla na svém místě na kraji, nepodívala. Šeriam při příchodu vypadala ustaraně. Uvědomovala si, co Egwain ví? Nemohla. Kdyby ano, nikdy by na jednání nepřišla.
Přesto, vědomí, že je zde – a to, čím je – Egwain znervózňovalo. Ve zmatku, způsobeném útokem Seančanů, Siuan nemohla Šeriam sledovat. Proč měla kronikářka zavázanou levou ruku? Egwain nevěřila její výmluvě na nehodu při jízdě na koni, kdy se jí malíček zachytil do otěží. Proč odmítla léčení? Zatracená Siuan! Místo aby dávala pozor na Šeriam, vyrazila unést Egwain!
Sněmovna utichla a ženy čekaly, až uvidí, jaká bude Egwainina reakce na její „svobodu“. Romanda, šedými prameny prokvetlé vlasy svázané do drdolu, upjatě seděla ve žlutých šatech. Vyzařovalo z ní uspokojení, zatímco Lelaine – na opačné straně místnosti – trucovala a zároveň se snažila předstírat, že má z Egwainina návratu radost. Po tom, čím si Egwain v Bílé věži prošla, jí tohle hašteření připadalo směšně malicherné.
Egwain se zhluboka nadechla a uchopila zdroj. Bylo to tak příjemné! Žádné hořké ločidlo, které její sílu proměnilo na pouhý pramínek, žádná nutnost sahat po síle prostřednictvím jiné ženy a půjčovat si její moc. Nepotřebovala sa’angrial. Jakkoli byla moc žlábkované hůlky lahodná, být silná sama o sobě ji uspokojovalo ještě víc.
Několik žen se nad jejím jednáním zamračilo a nemalá část jich snad bezděčně sama sáhla po zdroji a rozhlížela se kolem, jako by hledala nebezpečí.
„To nebude třeba,“ řekla jim Egwain. „Ještě ne. Prosím, pusťte zdroj.“
Váhaly, ale okázale ji přijaly jako amyrlin. Jedna po druhé jejich síla vyhasla. Sama Egwain ji nepustila.
„Velice ráda vidím, že ses bezpečně vrátila, matko,“ řekla Lelaine. Tři přísahy obešla tím, že přidala slovo „bezpečně“.
„Děkuji ti,“ odvětila Egwain klidně.
„Říkala jsi, že máš pro nás důležitá odhalení,“ dodala Varilin. „Týká se to seančanského útoku?“
Egwain sáhla do váčku na opasku a vytáhla jeho obsah ven. Hladká bílá hůl, na níž byla kousek od konce písmem z věku pověstí napsána číslice tři. Ozvalo se několik zajíknutí.
Egwain do hole vpředla tkanivo ducha a pak jasným hlasem promluvila. „Přísahám, že neřeknu jediné slovo, které není pravda.“ Cítila, jak se na ni přísaha snesla jako hmotný předmět a její kůže se stáhla a začala svědit. Bylo snadné si toho nevšímat; bolest nebyla ničím ve srovnání s tím, čím si prošla. „Přísahám, že nevyrobím zbraň, s níž by mohl jeden člověk zabít druhého. Přísahám, že nikdy nepoužiji jediné síly jako zbraně, pokud to nebude proto zplozencům Stínu nebo v nejzazším případě při obraně života vlastního, života mého strážce či jiné sestry.“
Ve sněmovně panovalo ticho. Egwain uvolnila tkanivo. Byl to tak zvláštní pocit! Jako by někdo sevřel přebytečnou kůži dole na jejím krku a podél páteře, škubl jí a utáhl.
„Ať už si nikdo nemyslí, že se mohu vyhýbat dodržování tří přísah,“ oznámila Egwain. „Ať už nikdo netvrdí, že nejsem plnoprávná Aes Sedai.“ Žádná z nich nenamítla, že nepodstoupila zkoušku na šátek. O to se postará jindy. „A teď, když jste mě viděly použít hůl přísahy a víte, že nemohu lhát, vám něco povím. Během mého pobytu v Bílé věži za mnou přišla sestra a sdělila mi, že je černá adžah.“
Ženy vyvalily oči a několik z nich tiše zalapalo po dechu.