„Pche!“ prohlásila Kadsuane. „Ty bys tu informaci zadržela, i když to ohrožuje život těch, které miluješ?“
„Chci vědět, do čeho jsem se namočila,“ řekla Nyneiva paličatě. „Chci vědět, že tahle informace Randovi ještě víc neublíží.“
Kadsuane si odfřkla. „Ty si troufáš předpokládat, že já bych tomu hloupému klukovi ublížila?“
„Nebudu předpokládat nic jiného,“ obořila se na ni Nyneiva. „Ne dokud mi neřekneš, co děláš.“
Kadsuane zavřela knihu – Ozvěny jeho dynastie - a zatvářila se zmateně. „Povíš mi aspoň, jak probíhalo setkání s Hraničáři?“ zeptala se. „Nebo i za tuhle informaci žádáš výkupné?“
Myslela si, že Nyneivinu pozornost odvede tak snadno? „Proběhlo mizerně, jak se dalo čekat,“ řekla. „Dřepí u Far Maddingu a odmítli se s Randem setkat, dokud nebude v dosahu ochránce, a tak se neodřízne od zdroje.“
„Přijal to dobře?“ zeptala se Korele, sedící na polstrované laici u stěny pokoje. Nepatrně se usmívala; vypadalo to, že je jediná, kdo Randovy změny považuje za zábavné, a ne za děsivé. Ovšem byla to žena, která se v podstatě při první příležitosti spojila s aša’manem.
„Přijal to dobře?“ zopakovala bezvýrazně Nyneiva. „To záleží. Máš pocit, že to, že vytáhl ten zatracený ter’angrial a vyhrožoval, že na armádu sešle ohnivý déšť, zní, jako že to přijal dobře?“
Min zbledla. Kadsuane zvedla obočí.
„Zarazila jsem ho,“ řekla Nyneiva. „Ale jenom stěží. Nevím. Mohlo… mohlo by být příliš pozdě udělat něco, co ho změní.“
„Ten kluk ze zase bude smát,“ řekla Kadsuane tiše, ale důrazně. „Nežila jsem tak dlouho, jen abych teď selhala.“
„Co na tom záleží?“ zeptala se Korele.
Nyneiva se šokované obrátila.
„No tak?“ Korele odložila vyšívání. „Co na tom záleží? Očividně uspějeme.“
„Světlo!“ řekla Nyneiva. „A na to jsi přišla jak?“
„Právě jsme strávili celé odpoledne tím, že jsme se téhle holky vyptávaly na její vidění.“ Korele kýla k Min. „Vždycky se vyplnily a ona viděla věci, které se očividně můžou stát až po Poslední bitvě. Takže víme, že Rand Temného porazí. Vzor to už rozhodl. Můžeme si přestat dělat starosti.“
„Ne,“ řekla Min. „To se pleteš.“
Korele se zamračila. „Dítě, říkáš, že si o tom, cos viděla, lhala?“
„Ne,“ řekla Min. „Ale když Rand prohraje, žádný vzor nebude.“
„Děvče má pravdu.“ Kadsuane zněla překvapeně. „To, co tohle dítě vidí, je předivo vzoru ze vzdálené budoucnosti – ale pokud Temný vyhraje, vzor úplně zničí. To je jediný způsob, jak by se ty vidiny mohly nesplnit. Totéž platí pro jiná proroctví a věštění. V žádném případě nemáme vítězství jisté.“
Po těchto slovech zavládlo v místnosti ticho. Nešlo tady o vesnickou politiku nebo nadřazenost nějakého státu. V sázce bylo samotné stvoření.
Světlo. Můžu tuhle informaci zadržet, když je sebemenší šance, že pomůže Lanoví? Při pomyšlení na něj se jí svíralo srdce a neměla moc na vybranou. Vlastně to vypadalo, že Lánová jediná šance spočívá v armádě, kterou dokáže Rand sebrat, a průchodech, které jeho lidé dokáží vytvořit.
Rand se musí změnit. Kvůli Lanoví. Kvůli nim všem. A ona neměla ponětí, co jiného dělat, než – naneštěstí – věřit Kadsuane. Nyneiva spolkla svou hrdost a promluvila. „Víš, kde je socha obrovského meče, padlého k zemi, jako by ji probodával?“
Korele s Merise se na sebe zmateně podívaly.
„Ruka amahn’rukane.“ Kadsuane se odvrátila od Min a zvedla obočí. „Podle toho, co říkají učenci, celou sochu nikdy nedokončili. Leží poblíž Jehannahské silnice.“
„Perrin táboří v jejím stínu.“
Kadsuane našpulila rty. „Předpokládám, že se vydá na východ, k zemím, které al’Thor dobyl.“ Zhluboka se nadechla. „Dobře. Půjdeme pro něj hned.“ Zaváhala a pak pohlédla na Nyneivu. „Abych odpověděla na tvou předchozí otázku, dítě, Perrin pro naše plány vlastně není podstatný.“
„Není?“ zeptala se Nyneiva. „Ale…“
Kadsuane zvedla prst. „Jsou s ním lidé, kteří jsou životně důležití. Zvlášť jeden z nich.“
45
Věž stojí
Egwain pomalu procházela ležením vzbouřenců, oblečená v karmínových šatech s rozstřiženými sukněmi pro jízdu na koni. Barva šatů vyodstín. Všimly si toho dokonce i služebné v táboře a svoje červené šaty prodaly nebo nastříhaly na hadry. Volala nemálo zvednutých obočí. Vzhledem k tomu, co červené adžah provedly, nebylo pravděpodobné, že by zdejší Aes Sedai nosily tento Egwain o karmínovou výslovně požádala. Ve Věži si sestry zvykly nosit pouze barvu vlastního adžah a tento zvyk jen napomáhal rozdělení. Ačkoli bylo v pořádku být hrdá na své adžah, bylo nebezpečné začít předpokládat, že nemůžeš věřit nikomu v šatech jiné barvy.
Egwain byla všech adžah. Dnes pro ni červená symbolizovala mnoho věcí. Blížící se znovusjednocení s červeným adžah. Připomínku rozdělení, které bylo třeba napravit. Znamení krve, která bude prolita, krve dobrých lidí, kteří bojovali, aby Bílou věž ochránili.
Krev mrtvých Aes Sedai, jimž ani ne před hodinou na Egwainin rozkaz usekli hlavu.
Siuan našla její prsten s Velkým hadem; bylo velice příjemné mít ho opět na prstě.
Obloha byla ocelově šedá a ve vzduchu se vznášel pach bláta, doprovázející rušné dění v táboře. Ženy uspěchaně praly prádlo, jako by se zpozdily při přípravě věcí pro své zákazníky na slavnost. Novicky běhaly – doslova – z hodiny na hodinu. Aes Sedai postávaly se založenýma rukama a očima připravenýma spálit každou, která nedržela tempo.
Cítí dnešní napětí, pomyslela si Egwain. A nemůžou se ubránit tomu, aby z toho necítily úzkost. Předchozí noc a seančanský útok, následované návratem amyrlin, která strávila celé ráno očišťováním Aes Sedai. A nyní odpoledne a vířící válečné bubny.
Pochybovala, že Bryneův tábor je ve stejném stavu. Jeho muži budou připravení k útoku; nejspíš mohli kdykoli během obléhání zaútočit téměř ihned poté, co by dostal rozkaz. Jeho vojáci válku rozhodnou. Egwain svým Aes Sedai nedovolí jet do bitvy a kličkovat kolem přísah, které jim zakazují používat sílu k zabíjení. Budou čekat tady a povolají je jen k léčení.
Nebo když se sestry z Bílé věže skutečně zapojí do boje. Světlo dej, ať Elaida pochopí, že je moudré jim to zakázat. Jestli proti sobě Aes Sedai navzájem použijí sílu, bude to skutečně temný den.
Může být tenhle den ještě temnější? napadlo Egwain. Mnohé Aes Sedai, které v táboře míjela, na ni hleděly uctivě, s bázní a trochu vyděšeně. Amyrlin se po dlouhé nepřítomnosti vrátila. A jí v patách zkáza a soud.
Přes padesát černých sester bylo utišeno a pak popraveno. Při pomyšlení na jejich smrt se Egwain dělalo špatně. Když Šeriam přišla na řadu, vypadala, že se jí téměř ulevilo, i když se brzy začala vzpírat a zoufale vzlykat. Přiznala se k několika zneklidňujicím zločinům, jako by doufala, že jí její ochota mluvit přinese milost.