Položili jí hlavu na špalek a usekli ji, stejně jako ostatním. Ten výjev bude mít Egwain navždy živě v paměti – její bývalá kronikářka, s hlavou přitisknutou na špalek, modré šaty a ohnivě rudé vlasy náhle zalité teplým zlatým světlem, jak se před slunce dostala tenčí vrstva mraků. Pak padající stříbřitá sekera, která si vyžádala její hlavu. Možná k ní vzor příště, až jí bude dovoleno stát se vláknem v jeho velké tapisérii, bude laskavější. Ale možná ne. Smrt nebyla únikem před Temným. Hrůza, kterou Šeriam na konci prožívala, naznačovala, že si při stínání hlavy mohla myslet přesně totéž.
Nyní Egwain plně chápala, jak se Aielové při obyčejném výprasku mohou smát. Kéž by mohla pár dní trpět pod rákoskou, než muset nařizovat popravy žen, které měla ráda a pracovala s nimi!
Některé z přísedících se zasazovaly o výslechy místo poprav, ale Egwain trvala na svém. Padesát ženo bylo příliš mnoho, než aby je mohli odštítit a hlídat, a nyní, když se vědělo, že se dá utišení vyléčit, to nebyla možnost. Ne, historie prokázala, jak kluzké a nebezpečné mohou členky černého adžah být, a Egwain už unavovalo neustále se strachovat, co by se mohlo stát. S Moghedien se naučila, že za chtivost se platí, i když jde jen o chtivost po informacích. Ona a ostatní byly příliš dychtivé – příliš pyšné na své „objevy“ – než aby se postaraly o to, zbavit svět jedné ze Zaprodanců.
Nu, tady podobnou chybu nedovolí. Zákon byl jasný, sněmovna vynesla rozsudek a neproběhlo to v utajení. Verin zemřela, aby ty ženy zastavila, a Egwain se postará o to, aby její oběť nebyla zbytečná.
Odvedla jsi dobrou práci, Verin. Moc dobrou. Všechny Aes Sedai v táboře byly přinuceny znovu složit tři přísahy a našly se jen tři členky černých, které nebyly na Verinině seznamu. Provedla skutečně důkladný výzkum.
Strážci černých sester byli pod dohledem. Později, až budou moct věnovat pozornost tomu, aby oddělili ty, kteří jsou opravdu černí, od těch, kteří jsou jen rozzuření ztrátou svých Aes Sedai, je budou muset roztřídit. Většina z nich vyhledá smrt, dokonce i ti nevinní. Ty nevinné by možná mohli přesvědčit, aby zůstali naživu tak dlouho, aby se mohli zapojit do Poslední bitvy.
Navzdory všem Egwaininým opatřením téměř dvacet černých sester z Verinina seznamu uniklo. Nebyla si jistá, jak se to dozvěděly. Bryneovy stráže dopadly několik slabších při pokusu o útěk a jejich zadržení stálo několik vojáků život. Mnohé však přesto unikly.
Nemělo cenu nad tím brečet. Padesát černých bylo mrtvých; to bylo vítězství. Děsivé. Ale přesto vítězství.
A tak procházela ležením, obutá v jezdeckých botách a oblečená v červených šatech, rozpuštěné hnědé vlasy vlající ve větru a propletené karmínovými stužkami jako symboly potoků krve, které před hodinou prolila. Nevyčítala sestrám, které míjela, jejich kradmé pohledy, skrývanou starost nebo strach. A respekt. Byly-li předtím jakékoli pochybnosti o tom, že je Egwain amyrlin, tak nyní zmizely. Přijímaly ji a bály se jí. A už mezi ně nikdy znovu skutečně nezapadne. Byla od nich oddělena a navždy bude.
Postava v modrém se odhodlaně proplétala mezi stany a blížila se k Egwain. Důstojná žena se jí řádně uklonila, ačkoli vzhledem k tomu, jak rychle kráčely, se Egwain nezastavila, aby jí nechala políbit prsten s Velkým hadem. „Matko,“ řekla Lelaine. „Bryne vzkazuje, že je vše připraveno. Říká, že ideálním místem pro útok budou západní mosty, ačkoli navrhuje, abychom použili průchody a poslali jeho jednotky za linii Bílé věže. Ptá se, jestli to bude možné.“
Neznamenalo to použít sílu jako zbraň, ale dost se to tomu blížilo. Jemný rozdíl. Ale být Aes Sedai bylo o jemných rozdílech. „Pověz mu, že ten průchod otevřu sama,“ řekla.
„Výborně, matko,“ odvětila Lelaine a sklonila hlavu jako dokonalá věrná služebnice. Bylo pozoruhodné, jak rychle se její chování vůči Egwain změnilo. Musela si uvědomit, že má jedinou možnost – zcela se k Egwain přimknout a vzdát se svých pokusů získat moc. Takto nevypadala jako pokrytec a možná získá postavení prostřednictvím Egwain. Za předpokladu, že Egwain si dokáže zajistit pozici jako mocná amyrlin.
Byl to dobrý předpoklad.
Lelaine musela rozčilovat změna Romandina chování. Žlutá čekala u cesty před nimi, jako na zavolanou. Měla na sobě šaty v barvě svého adžah a vlasy stažené do majestátního drdolu. Když k ní Egwain došla, udělala pukrle, a aniž Lelaine téměř věnovala pohled, zařadila se zprava vedle Egwain, daleko od Lelaine. „Matko,“ řekla Romanda. „Zjišťovala jsem, cos žádala. S těmi, které jsme poslaly do Černé věže, jsme nebyly ve spojení. Vůbec žádném.“
„Nepřipadá ti to divné?“ zeptala se Egwain.
„Ano, matko. S pomocí cestování už měly být zase zpátky. Přinejmenším měly poslat zprávu. To mlčení je znepokojivé.“
Vskutku znepokojivé. Ba co hůř, v delegaci byly Nisao, Myrelle, Faolain a Theodrin. Všechny přísahaly Egwain věrnost. Znepokojivá shoda okolností. Odchod Faolain a Theodrin byl zvlášť podezřelý. Údajně šly, protože nemají strážce, ale sestry v táboře ty dvě nepovažovaly za plnohodnotné Aes Sedai – i když by se to žádná z nich neodvážila říci Egwain do očí.
Proč ze stovek Aes Sedai v táboře byly do poselstva vybrány právě tyto čtyři? Byla to jen náhoda? To se nezdálo pravděpodobné. Ale co to tedy znamenalo? Poslal někdo záměrně pryč ženy věrné Egwain? Pokud ano, tak proč ne i Siuan? Byla to snad Šeriamina práce? Ta žena se před popravou přiznala k několika věcem, ale toto nebyla jedna z nich.
Každopádně se s těmi aša’many něco dělo. S Černou věží bude třeba se vypořádat.
„Matko,“ ozvala se Lelaine a upoutala Egwaininu pozornost zpátky k přítomnosti. Modrá se na svou soupeřku ani nepodívala. „Mám další novinky.“
Romanda tiše popotáhla.
„Mluv,“ řekla Egwain.
„Šeriam nelhala,“ pokračovala Lelaine. „Ter’angrialy používané pro snění jsou pryč. Všechny.“
„Jak je to možné?“ zeptala se důrazně Egwain a nepodařilo se jí zcela zakrýt hněv.
„Šeriam byla kronikářka, matko,“ řekla Lelaine rychle. „Jak je zvykem v Bílé věži, uchovávaly jsme ter’angrialy pohromadě a střežené. Ale… nu, jaký důvod by stráže měly Šeriam odmítnout?“
„A co myslíš, že nám měla v úmyslu říct?“ zeptala se Egwain. „Taková krádež by nešla utajit dlouho.“
„Nevím, matko,“ zavrtěla hlavou Lelaine. „Stráže říkají, že když si Šeriam brala ter’angrialy, vypadala… nervózně. Bylo to až včera večer.“
Egwain se zaťatými zuby uvažovala o Šeriaminých posledních přiznáních. Krádež ter’angrialů zdaleka nabyla ta nejvíc šokující věc, kterou zmínila. Elain bude zuřit; vyrobila všechny kopie, které byly ukradeny. Ačkoli žádná z kopií nefungovala tak dobře jako originál, fungovaly dostatečně. Nebude ráda, že se dostaly do rukou Zaprodancům.
„Matko,“ řekla Lelaine tišeji. „Co to další Šeriamino… tvrzení?“
„To o Zaprodankyni v Bílé věži, převlečené za Aes Sedai?“ řekla Egwain. Šeriam tvrdila, že ter’angrialy předala téhle… osobě.
Lelaine a Romanda šly mlčky a upíraly pohled před sebe, jako by spekulace byly příliš skličující.
„Ano, předpokládám, že má pravdu,“ řekla Egwain. „Zaprodanci pronikli nejen do našeho tábora, ale i do vznešených kruhů Andoru, Illianu a Tearu. Tak proč ne i do Bílé věže?“ Nedodala, že Verinina kniha potvrzovala přítomnost jedné ze Zaprodanců. Připadalo jí, že nejlepší bude udržovat rozsah Verininých poznámek v tajnosti.