Egwain zamyšleně seděla, vděčná za čerstvý větřík, vanoucí proti proudu podél řeky. „Nezabýval ses tím, zda je tento útok moudrý, generále.“
„Nemám ve zvyku zpochybňovat rozkazy, matko.“
„A kdybych se tě zeptala, co si o tom myslíš?“
„Kdyby ses mě zeptala?“ řekl Bryne. „Nu, útok dává z taktického hlediska smysl. Přišli jsme o výhodu cestování, a pokud můžou naši nepřátelé libovolně doplňovat zásoby a vysílat posly, kdykoli se jim zachce, tak jaký má obléhání význam? Nastal čas buď zaútočit, nebo se sbalit a odejít.“
Egwain přikývla. A přesto cítila, jak stále váhá. Zlověstný kouř na obloze, zmrzačená Věž, vyděšení vojáci bez posil. Všechno jako by ji šeptavě varovalo.
„Jak dlouho můžeme čekat, než naprosto nezbytně musíš začít s útokem, generále?“ zeptala se.
Zamračil se, ale nezpochybňoval ji. Zalétl pohledem k obloze. „Připozdívá se. Možná hodinu? Potom už bude příliš velká tma. Když máme takovouhle početní výhodu, raději bych do toho nepřidával nevypočitatelnost nočního boje.“
„Pak tedy hodinu počkáme,“ řekla Egwain a pohodlněji se usadila v sedle. Ostatní se zatvářili zmateně, ale nic neřekli. Amyrlinin stolec promluvil.
Na co čekala. Co jí napovídaly její instinkty? Čas ubíhal, Egwain o tom přemýšlela, a nakonec si uvědomila, proč se zarazila. Jakmile udělá tento krok, nebude návratu. Včera v noci Bílá věž trpěla; bylo to poprvé, kdy proti ní nepřátelské vojsko použilo jedinou sílu. Egwainin útok bude další poprvé; poprvé, kdy jedna skupina Aes Sedai povede vojáky do bitvy proti jiné skupině. Už dřív mezi sebou ve Věži bojovaly různé frakce; šarvátky mezi jednotlivými adžah, z nichž některé se zvrhly v krveprolití, jako ta po Siuanině sesazení. Tajné dějiny se o takových událostech zmiňovaly.
Nikdy se však rozpory nedostaly ven ze samotné Věže. Aes Sedai nikdy nevedly vojáky přes mosty. Když to teď Egwain udělá, navždy se to bude spojovat s její vládou jakožto amyrlin. Čehokoli jiného dosáhne, bude nejspíš zastíněno tímto dnem.
Doufala, že bude osvobozovat a sjednocovat. Místo toho se obrátí k válce a podmaňování. Když to tak muselo být, ten rozkaz vydá. Ale chtěla počkat až do posledního možného okamžiku. Pokud to znamenalo strávit ponurou hodinu pod zataženou oblohou a na frkajících koních, kteří cítili napětí svých jezdců, budiž.
Bryneova hodina uběhla. Egwain váhala ještě pár minut – tak dlouho, jak se odvážila. Ubohým vojákům, stojícím na mostě, nedorazili žádné posily. Prostě jen odhodlaně vyhlíželi zpoza své malé barikády.
Egwain se zdráhavé otočila, aby vydala rozkaz.
„Vida, vida.“ Bryne se předklonil v sedle. „Co má být tohle?“
Egwain se obrátila zpět k mostu. V dálce, stěží viditelný, se přes jeho vrcholek blížil průvod. Vyčkávala příliš dlouho? Poslala Bílá věž posily? Zaplatila za svou tvrdohlavou neochotu životy svých mužů?
Ale ne. Nebyli to vojáci, ale ženy v sukních. Aes Sedai!
Egwain zvedla ruku, aby zarazila jakýkoli případný útok svých vojáků. Průvod dojel přímo k opevnění věžové gardy. Vzápětí před barikádu předstoupila žena v šedých šatech, doprovázená jediným strážcem. Egwain zamžourala ve snaze rozeznat ženinu tvář a Bryne ji rychle podal dalekohled. Egwain ho vděčně přijala, ale už předtím ženu poznala. Andaja Forae, jedna z nových přísedících sněmovny, vybraná po rozdělení. Šedé adžah. To naznačovalo ochotu vyjednávat.
Ženu obklopila zář síly a Siuan zasyčela, až několik vojáků poblíž zvedlo luky. Egwain opět zvedla ruku. „Bryne,“ řekla přísně, „nedovolím, aby někdo vystřelil dřív, než k tomu dám svolení.“
„Zůstaňte stát, chlapi!“ zařval Bryne. „Jestli jenom nasadíte šíp, stáhnu vám kůži z těla!“ Vojáci okamžitě připravené luky sklonili.
Žena v dálce použila tkanivo, které Egwain nedokázala rozeznat, a pak promluvila zjevně zesíleným hlasem. „Chtěly bychom mluvit s Egwain al’Vere,“ řekla Andaja. „Je přítomná?“
Egwain utkala vlastní tkanivo na posílení hlasu. „Jsem tady, Andajo. Řekni ostatním, které jsou s tebou, ať vyjdou ven, abych je viděla.“
Překvapivě příkaz poslechly. Vynořilo se devět dalších žen a Egwain si každou pozorně prohlédla. „Deset přísedících,“ řekla, vrátila Bryneovi dalekohled a uvolnila tkanivo, aby mohla mluvit, aniž by ji slyšeli všichni. „Dvě z každého adžah kromě modrého a červeného.“
„To zní slibně.“ Bryne se poškrábal na bradě.
„Mohly by tu být i proto, aby žádaly moji kapitulaci,“ poznamenala Egwain. „Dobře,“ řekla hlasem opět zesíleným pomocí jediné síly. „Co ode mne chcete?“
„Přišly jsme,“ začala Andaja. Zaváhala. „Přišly jsme tě informovat, že se sněmovna Bílé věže rozhodla pozvednout tě na amyrlinin stolec.“
Siuan ohromeně zalapala po dechu a Bryne zaklel pod vousy. Několik vojáků zamumlalo něco o tom, že je to past. Egwain však jen zavřela oči. Troufala se doufat? Předpokládala, že její nechtěná záchrana přišla příliš brzy. Ale pokud předtím, než ji Siuan s Gawynem sebrali, položila dostatečně silné základy…
„A co Elaida?“ zeptala se. Otevřela oči a její hlas zazněl prostorem. „Svrhly jste další amyrlin?“
Na druhé straně bylo chvíli ticho. „Radí se.“ Bryne zvedl dalekohled.
Vzápětí Andaja promluvila. „Elaida do Avriny a’Roihan, strážkyně zámků, plamen Tar Valonu, amyrlinin stolec… byla zajata při včerejším útoku. Není známo, kde se nyní nachází. Považujeme ji za mrtvou či jinak neschopnou plnit své povinnosti.“
„U Světla!“ Bryne sklonil dalekohled.
„Nic jiného si nezasloužila,“ zamumlala Siuan.
„Žádná žena si nic takového nezaslouží,“ řekla Egwain Siuan a Bryneovi. Mimoděk zvedla prsty ke krku. „Bylo by lepší, kdyby zemřela.“
„Mohla by to být past,“ řekl Bryne.
„Nechápu jak,“ ozvala se Siuan. „Andaju vážou tři přísahy. Na tvém seznamu černých nebyla, že ne, Egwain?“
Egwain zavrtěla hlavou.
„Pořád se mi to nezdá, matko,“ řekl Bryne.
Egwain znovu vytvořila tkanivo. „Necháte mou armádu vstoupit? Přijmete ostatní Aes Sedai zpátky do společenstva a znovu vytvoříte modré adžah?“
„Tyto požadavky jsme očekávaly,“ řekla Andaja. „Budou splněny.“
Zavládlo ticho, přerušované jen šploucháním vody o břehy pod nimi.
„Pak přijímám,“ řekla Egwain.
„Matko,“ ozvala se Siuan obezřetně. „Mohlo by to být unáhlené. Možná by sis měla promluvit s…“
„Není to unáhlené.“ Egwain uvolnila tkanivo a pocítila příval naděje. „Je to to, co jsme chtěly.“ Změřila si Siuan. „A kromě toho, kdo jsi, že mě chceš poučovat o unáhlenosti?“ Siuan sklopila oči. „Generále, připrav se překročit s muži most a přiveďte zezadu přísedící. Pošli s tou zprávou běžce zpátky do tábora Aes Sedai a zajisti, ať tví muži u ostatních mostů nic nepodnikají.“
„Ano, matko.“ Bryne obrátil koně a vydal nezbytné rozkazy.
Egwain se zhluboka nadechla a pobídla koně na most. Siuan zamumlala rybářskou kletbu a vydala se za ní. Egwain slyšela, jak je následuje i Gawynův kůň a pak oddíl Bryneových vojáků na generálův strohý rozkaz.
Egwain přejížděla nad vodou a vlasy, protkávané červenými stužkami, za ní vlály. Pocítila zvláštní význam okamžiku, jakési uvědomění, když přemýšlela nad tim, čemu se všichni právě vyhnuli. Tyto pocity brzy vystřídaly narůstající uspokojení a radost.