Beldeine lehce zrudla – když člověk trávil hodně času s Aes Sedai, tak si takových věcí všiml. Projevovaly citové reakce, jen byly nenápadné. Samozřejmě pokud tou Aes Sedai nebyla Nyneiva. Třebaže se v ovládání svých pocitů zlepšila, stále… no, stále to byla Nyneiva.
Beldeine řekla: „Jenom si myslím, že je to dítě zábavné, jak se probírá těmi svazky, jako by bylo učenec.“
Od většiny lidí by to Min považovala za výzvu, ale od Beldeine ta slova zněla věcně.
Kadsuane obrátila další stránku. „Aha. Min, cos mi to říkala?“
„Nic důležitého, Kadsuane Sedai.“
„Neptala jsem se, jestli to bylo důležité, děvče,“ odvětila Kadsuane rázně. „Řekla jsem, ať mi to zopakuješ. Ven s tím.“
Min si povzdechla. Nikdo nedokázal člověka ponížit víc než Aes Sedai, protože ty to dělaly bez zlé vůle. Moirain to Min kdysi jednoduše vysvětlila: většina Aes Sedai měla pocit, že je důležité získat kontrolu ve chvíli, kdy nedochází k žádnému velkému střetu, aby když krize nastane, lidé věděli, na koho se obrátit.
Bylo to opravdu rozčilující.
„Říkala jsem,“ zopakovala Min, „že ta pasáž není správně. Čtu komentář ke Karaethonskému cyklu. Sajius tvrdí, že ta věta o tom, že se tři stanou jedním, mluví o sjednocení tří království pod Drakovou zástavou. Ale já myslím, že se mýlí.“
„A proč,“ řekla Kadsuane, „si myslíš, že proroctvím rozumíš víc než uznávaný učenec?“
„Protože,“ pokračovala naježeně Min, „ta teorie nedává smysl. Rand má ve skutečnosti pouze jednu korunu. Mohl by to být dobrý argument, kdyby Tear nepřenechal Darlinovi. Ale ta teorie už neobstojí. Myslím, že ta část se týká nějakého způsobu, jak musí použít Callandor.“
„Chápu,“ řekla Kadsuane, obracejíc další stranu ve své knize. „To je velice neobvyklá interpretace.“ Beldeine se slabě usmála a vrátila se ke své výšivce. „Samozřejmě,“ dodala Kadsuane, „máš úplnou pravdu.“
Min zvedla oči.
„Přesně tahle pasáž mě přiměla ke zkoumání Callandoru,“ pokračovala Kadsuane. „Po dlouhém pátrání jsem objevila, že meč se dá řádně použít jen v tříčlenném kruhu. To je pravděpodobně opravdový význam té věty.“
„Ale to by naznačovalo,“ že Rand musí někdy Callandor použít v kruhu,“ řekla Min s pohledem upřeným na onu větu. Pokud věděla, ještě nikdy to neudělal.
„Ano,“ přikývla Kadsuane.
Min náhle pocítila vzrušení. Třeba je to nápověda. Něco, co Rand neví, co by mu mohlo pomoct! Až na to… Kadsuane to už věděla. Takže Min nakonec neobjevila nic skutečně důležitého.
„Řekla bych,“ ozvala se Kadsuane, „že je na místě uznání. Konec konců, špatné chování se nemá tolerovat.“
Beldeine zachmuřeně vzhlédla od vyšívání. Pak nečekaně vstala a vyšla z pokoje. Její strážce, mladý asa’man Karldin, ji z postranní místnosti rychle následoval, prošel pokojem Aes Sedai a vyšel za Beldeine do chodby. Kadsuane zafuněla a vrátila se ke své knize.
Dveře se zavřely a Nyneiva si Min přeměřila, než se vrátila ke svému přecházení. Min z toho pohledu dokázala vyčíst mnoho. Nyneivu rozčilovalo, že nikdo jiný nevypadá nervózně. Byla naštvaná, že se jim nepodařilo vymyslet nějaký způsob, jak odposlouchávat Randův a Tamův rozhovor. A očividně měla hrozný strach o Lana. Min to chápala. Cítila to s Randem podobně.
A… co to bylo za vidění, které se náhle vznášelo nad Nyneivinou hlavou? Klečela nad něčím mrtvým tělem a vyzařoval z ní žal. Vzápětí vidění zmizelo.
Min potřásla hlavou. Tohle vidění nedokázala vyložit, a tak ho nechala být. Nemohla plýtvat časem na pokusy všechna rozluštit. Například ten černý nůž, který se Beldeine poslední dobou vznášel kolem hlavy, mohl znamenat cokoli.
Soustředila se na knihu. Takže… Rand musí Callandor použít zapojený v kruhu? Tři se stanou jedním? Ale proč a s kým? Pokud má bojovat s Temným, tak přece nedávalo smysl, aby byl v kruhu s někým dalším, kdo by měl kontrolu, ne?
„Kadsuane,“ řekla. „Pořád to není správně. Je tu ještě něco. Něco, co jsme neobjevily.“
„O Callandoru!“ zeptala se žena.
Min přikývla.
„Taky si to myslím,“ odvětila Kadsuane. Bylo vážně zvláštní, slyšet ji mluvit otevřeně! „Ale nedokázala jsem zjistit co. Kdyby ten hloupý kluk jenom odvolal moje vypovězení, mohli bychom pokračovat s důležitějšími…“
Dveře do Kadsuanina pokoje se rozletěly, až Merise nadskočila leknutím. Nyneiva uskočila od dveří – málem ji praštily.
Ve dveřích stál velice rozzlobený Tam al’Thor. Zabodl se pohledem do Kadsuane. „Co jsi mu udělala?“ zeptal se ostře.
Kadsuane sklonila knihu. „Tomu klukovi jsem neudělala nic, kromě toho, že jsem mu doporučovala, aby se choval slušně. Což, jak se zdá, je něco, co by se mohli naučit i jeho další příbuzní.“
„Dávej si pozor na jazyk, Aes Sedai,“ zavrčel Tam. „Vidělas ho? Když vešel, jako by celá místnost potemněla. A ta tvář – viděl jsem víc emocí v očích mrtvoly! Co se stalo s mým synem?“
„Chápu to tak,“ řekla Kadsuane, „že vaše shledání neproběhlo tak, jak jsme doufali?“
Tam se zhluboka nadechl a hněv z něj náhle jako kdyby odplynul. Stále byl odhodlaný a v očích měl nevoli, ale vztek zmizel. Min viděla Randa, jak se takto rychle dokázal ovládnout, než se věci začaly v Bandar Ebanu měnit k horšímu.
„Pokusil se mě zabít,“ řekl Tam bezvýrazně. „Můj vlastní syn. Kdysi to býval ten nejmímější a nejspolehlivější chlapec, jakého si otec může přát. Dneska večer usměrnil jedinou sílu a obrátil ji proti mně.“
Min zvedla ruku k puse a pocítila nával hrůzy. Ta slova vyvolala vzpomínky na to, jak se nad ní Rand tyčí a snaží se ji zabít.
Ale to nebyl on! Byla to Semirhage. Nebo ne? Ach, Rande, pomyslela si, jak pochopila bolest, kterou cítila skrz pouto. Co jsi to udělal?
„Zajímavé,“ řekla Kadsuane chladným hlasem. „A řekl jsi mu to, co jsem připravila?“
„Začal jsem,“ odpověděl Tam, „ale uvědomil jsem si, že to nezabírá. Neotevřel se mi, a ani neměl. Muž, který při rozhovoru s vlastním synem používá slova Aes Sedai! Nevím, co jsi mu udělala, ženská, ale poznám nenávist, když ji vidím. Máš toho hodně co vysvětlovat…“
Tam zmlkl, když ho neviditelné ruce náhle zvedly do vzduchu. „Možná si vzpomínáš, co jsem říkala o slušném chování, kluku?“ zeptala se Kadsuane.
„Kadsuane!“ ozvala se Nyneiva. „Není třeba…“
„To je v pořádku, vědmo,“ řekl Tam. Podíval se na Kadsuane. Min už viděla, jak Kadsuane s ostatními takhle zachází, včetně Randa. Jeho to vždycky rozčílilo a ostatní, kterým to provedla, měli sklony hulákat.
Tam jí zíral do očí. „Znám chlapy, kteří se, když se jim někdo postaví, vždycky uchýlí k pěstem. Nikdy jsem neměl Aes Sedai rád; byl jsem spokojený, když jsem se jich po návratu na svůj statek zbavil. Surovec je surovec, ať už používá silné ruce nebo něco jiného.“
Kadsuane si odfřkla, ale nejspíš ji ta slova naštvala, protože Tama postavila na zem.
„Ateď,“ řekla Nyneiva, jako by jejich spor uklidnila ona, „bychom se snad mohli vrátit k důležitým věcem. Tame al’Thore, čekala bych, že právě ty to zvládneš lip. Copak jsme tě nevarovaly, že Rand začal být labilní?“
„Labilní?“ zeptal se Tam. „Nyneivo, ten chlapec je skoro šílený. Co se mu to stalo? Vím, co dokáže bitva s člověkem udělat, ale…“