Co mohl Rand al’Thor čekat, že s tím Aielové udělají? Nemohli naučit ji’e’toh celý národ. Rand al’Thor jim řekl, ať se vyhýbají zabíjení domanských vojáků. Jenže tihle vojáci – často zkažení a sami bandité – byli součástí problému.
„Možná nám toho vysvětlí víc, až dorazíme do toho jeho panského sídla,“ zavrtěla hlavou Melain a v jejích rudozlatých vlasech se zachytilo světlo. Její těhotenství zrovna začínalo být pod jupkou moudré vidět. „A pokud ne, pak pro nás bude určitě lepší být tady v Arad Domanu, než dále posedávat v zemi zabijáků stromů.“
„Jak říkáš,“ souhlasil Rhuark. „Vyrazme tedy na cestu. Ještě musíme uběhnout velkou vzdálenost.“ Odešel si promluvit s Baelem. Aviendha vykročila pryč, ale pronikavý pohled Amys ji přiměl zastavit.
„Aviendho,“ řekla tvrdá bělovlasá žena. „Kolik moudrých se vydalo s Rhuarkem prozkoumat ten zástup uprchlíků?“
„Kromě mě žádná,“ přiznala Aviendha.
„Ale, tak ty jsi teď moudrá?“ zeptala se Bair.
„Ne,“ řekla Aviendha rychle a přivolala na sebe ještě víc hanby tím, že zrudla. „Promluvila jsem špatně.“
„Tak budeš potrestána,“ řekla Bair. „Už nejsi Děva, Aviendho. Není tvým úkolem chodit na výzvědy; to je práce jiných.“
„Ano, moudrá,“ řekla Aviendha s pohledem upřeným k zemi. Nenapadlo ji, že jít s Rhuarkem jí přinese hanbu – viděla jiné moudré vykonávat podobné úkoly.
Ale já nejsem moudrá, připomněla si. Jsem jen učednice. Bair neřekla, že moudrá nemůže dělat zvěda; jen že Aviendha neměla co jít. Šlo o samotnou Aviendhu. A o to, co udělala – a možná stále dělá – a čím moudré podráždila, ať už to bylo cokoli.
Myslely si, že během doby strávené s Elain změkla? Sama Aviendha si dělala starosti, že by to mohla být pravda. Během pobytu v Caemlynu sejí hedvábí a koupele začínaly líbit. Ke konci už jen chabě odporovala, když Elain přišla s nějakou výmluvou, proč ji obléct do nějakých nepraktických a povrchních šatů s vyšíváním a krajkami. Bylo dobře, že pro ni ostatní přišly.
Zbylé moudré tam prostě jen stály a vyčkávavě na ni hleděly, tváře jako pouštní kameny, bezvýrazné a přísné. Aviendha opět zaťala zuby. Dokončí své učednictví a získá čest. Dokáže to.
Ozval se příkaz vyrazit a muži a ženy v cadin’sorech se v malých skupinách rozběhli. Moudré se navzdory objemným sukním pohybovaly stejně lehce jako vojáci. Amys se dotkla Aviendžiny paže. „Poběžíš se mnou, abychom si mohly promluvit o tvém trestu.“
Aviendha se ve svižném poklusu zařadila vedle moudré. Kterýkoli Aiel dokázal takovou rychlost udržet téměř nekonečně dlouho. Její skupina z Caemlynu narazila na Rhuarka, když putoval z Bandar Ebanu, aby se setkal s Randem al’Thorem v západní části země. Dobraine Taborwin, Cairhieňan, stále udržoval v hlavním městě pořádek a podle hlášení tam našel člena domanské vládnoucí rady.
Skupina Aielů by možná mohla zbytek vzdálenosti urazit pomocí cestování průchodem. Nebylo to však daleko – pěšky jen pár dní – a oni vyrazili s dostatečným předstihem, aby i bez použití jediné síly dorazili na smluvené místo včas. Rhuark chtěl sám prozkoumat část okolí sídla, které Rand al’Thor používal jako základnu. Další oddíly Gošienů a Taardad Aielů se k nim v případě potřeby připojí na základně pomocí průchodů.
„Co si myslíš o tom, co od nás Kar’a’karn požaduje tady v Arad Domanu, Aviendho?“ zeptala se v běhu Amys.
Aviendha potlačila zamračení. Co její trest? „Je to nezvyklý požadavek,“ řekla, „ale Rand al’Thor má spoustu divných nápadů, dokonce i na mokřiňana. Toto nebude ta nejméně obvyklá povinnost, kterou nám přichystá.“
„A skutečnost, že Rhuarka tato povinnost vyvádí z míry?“
„Pochybuju, že je kmenový náčelník znepokojený,“ odpověděla Aviendha. „Myslím, že Rhuark říká to, o čem slyšel mluvit ostatní, a předává tak informaci moudrým. Nechce zahanbit jiné tím, že prozradí, kdo mluví o obavách.“
Amys přikývla. Proč kladla tyto otázky? Ta žena si jistě domyslela totéž. Nechodila by se radit s Aviendhou.
Nějakou dobu běžely mlčky, aniž se zmínily o trestu. Prominuly ji moudré tu neznámou urážku? Jistě by ji tak nezneuctily. Aviendha musí dostat čas přijít na to, co udělala, jinak bude její hanba nesnesitelná. Mohla by chybovat znovu, tentokrát hůř.
Amys nijak nedala najevo, nač myslí. Moudrá kdysi bývala Děvou, jako Aviendha. Byla tvrdá, dokonce i na Aiela. „A sám al’Thor?“ zeptala se Amys. „Co si o něm myslíš?“
„Miluju ho,“ řekla Aviendha.
„Neptala jsem se pošetilé holky Aviendhy,“ řekla Amys stroze. „Ptala jsem se moudré Aviendhy.“
„Je to muž, který nese mnohá břemena,“ řekla Aviendha opatrněji. „Bojím se, že spoustu z těch břemen si dělá těžší, než je nutné. Kdysi jsem si myslela, že existuje jen jeden způsob, jak být silná, ale od své první sestry jsem se naučila, že se mýlím. Rand al’Thor… nemyslím, že se to už naučil. Obávám se, že si plete tvrdost se silou.“
Amys opět přikývla, jakoby pochvalně. Byly ty otázky nějaká zkouška?
„Provdáš se za něj?“ zeptala se Amys.
Myslela jsem, že nemluvíme o „pošetilé holce “ Aviendze, pomyslela si Aviendha, ale samozřejmě to nevyslovila nahlas. S Amys nikdo takhle nemluvil.
„Provdám se za něj,“ řekla namísto toho. „Není to možnost, ale jistota.“ Svým tónem si od Amys vysloužila pohled, ale neustoupila. Každá moudrá, která se nesprávně vyjádřila, si zasloužila opravit.
„A ta mokřiňanka Min Farshaw?“ zeptala se Amys. „Očividně ho miluje. Co uděláš s ní?“
„Ona je moje starost,“ řekla Aviendha. „Nějak se dohodneme. Mluvila jsem s Min Farshaw a věřím, že bude snadné s ní vyjít.“
„Stanete se prvními sestrami i s ní?“ zeptala se Amys a zněla lehce pobaveně.
„Nějak se dohodneme, moudrá.“
„A když to nepůjde?“
„Dohodneme,“ prohlásila Aviendha pevně.
„A jak si tím můžeš být tak jistá?“
Aviendha zaváhala. Jedna její část toužila odpovědět na otázku mlčením, běžet kolem holých křovisek a neposkytnout Amys odpověď. Byla však jen učednice, a i když nebylo možné ji přinutit mluvit, věděla, že se Amys bude vyptávat tak dlouho, dokud nedostane odpověď. Aviendha doufala, že si odpovědí nepřivodí příliš velké toh.
„Víš o viděních, které ta žena Min má?“ zeptala se Aviendha.
Amys přikývla.
„Jedno z těch vidění se týká Randa al’Thora a tří žen, které bude milovat. V jiném jde o mé děti s Kar’a’kárném.“
Nic víc neřekla a Amys už nenaléhala. Stačilo to. Obě věděly, že spíš najdete Kamenného psa, který ustoupí, než Minino vidění, které se mýlilo.
Na jednu stranu bylo dobré vědět, že jí Rand al’Thor bude patřit, přestože se o něj bude muset dělit. Elain to samozřejmě neměla za zlé, ale Min… nu, Aviendha ji doopravdy neznala. Bez ohledu na to jí však vidění bylo útěchou. Ale také bylo nepříjemné. Aviendha milovala Randa al’Thora, protože se sama rozhodla, ne proto, že jí to určil osud. Minino vidění samozřejmě nezaručovalo, že si Aviendha skutečně bude moci Randa vzít, takže se možná při rozhovoru s Amys špatně vyjádřila. Ano, bude milovat tři ženy a tři ženy budou milovat jeho, ale najde Aviendha způsob, jak se za něj provdat?