„Ale…“
„Ne,“ řekl Gawyn tiše. „Musíme vědět, kdy se stáhnout, Jisao.“
„Takže jsme se táhli celou tu cestu až sem pro nic.“
„Táhli jsme se sem pro příležitost,“ řekl Gawyn a stáhl se z vrcholku, přičemž si dával pozor, aby se na obzoru neobjevila jeho silueta. „A potom, co jsem tu příležitost prozkoumal, ji nevyužijeme. Jenom blázen vypustí šíp jen proto, že před sebou vidí ptáka.“
„Proč bys ho nevypustil, když je přímo před tebou?“ zeptal se Jisao, když se ke Gawynovi připojil.
„Protože někdy kořist nemá cenu šípu,“ řekl Gawyn. „Jdeme.“
Dole pod nimi se ve tmě se zakrytými lucernami ukrývali právě někteří z těch mužů, kvůli nimž vesnici prohledávali. Garetha Brynea určitě příliš nepotěšilo zjištění, že se někde poblíž schovává útočný oddíl. Pilně se snažil je vypudit, ale krajina v okolí Tar Valonu byla hojně posetá vesnicemi, lesy a odlehlými údolími, kde se mohla malá pohyblivá jednotka ukrýt. Zatím se Gawynovi dařilo držet molodce z dohledu a přitom provádět příležitostné nájezdy a přepady Bryneových jednotek. S třemi sty muži jste toho ale víc dělat nemohli. Zvlášť pokud jste čelili jednomu z žijících hlavních kapitánů.
Je mi souzeno nakonec bojovat proti každému muži, který mi byl mentorem? Gawyn uchopil koně za uzdu a ostrým mávnutím zvednuté ruky pryč od vesnice vydal mlčky rozkaz k ústupu. Muži ho bez poznámek následovali, sesedli z koní a kvůli utajení a bezpečí je vedli za sebou.
Gawyn si myslel, že už překonal Hammarovu a Coulinovu smrt; sám Bryne Gawyna učil, že na bitevním poli se někdy spojenci nečekaně mění v nepřátele. Gawyn bojoval se svými bývalými učiteli a vyhrál. A tím to končí.
V poslední době se ale zdálo, že je jeho mysl rozhodnutá ty mrtvoly vyhrabávat a nosit kolem. Proč teď, po takové době?
Měl podezření, že jeho pocit viny má co dělat se skutečností, že čelí Bryneovi, svému prvnímu učiteli válečného umění, který jej také nejvíc ovlivnil. Gawyn vrtěl hlavou, zatímco vedl Výzvu temnící krajinou; držel muže mimo cestu pro případ, že Bryneovi zvědové rozmístili hlídky. Padesát mužů kolem Gawyna kráčelo co nejtišeji a klapání koňských kopyt tlumila měkká země.
Jestli Brynea ohromilo, když zjistil, že na jeho předvoj útočí nepřátelský oddíl, pak Gawyna stejně tak ohromilo, když na uniformách mužů, které zabili, našel ty tři hvězdy. Jak nepřátelé Bílé věže zverbovali nejlepší vojenský mozek z celého Andoru? A především, co vůbec má hlavní kapitán královniny gardy co dělat tady jako spojenec skupiny vzbouřených Aes Sedai? Měl by být v Caemlynu a chránit Elain.
Světlo dej, ať Elain skutečně dorazila do Andoru. Nemohla být stále se vzbouřenkyněmi. Ne když její rodné zemi chybí královna. Její povinnost vůči Andoru převáží její povinnost vůči Bílé věži.
A co tvoje povinnost, Gawyne Trakande? pomyslel si.
Nebyl si jistý, jestli mu ještě nějaká povinnost nebo čest zbývá. Možná to způsobil jeho pocit viny vůči Hammarovi, jeho noční můry o válce a smrti u Dumajských studní, že si pomalu začínal uvědomovat, že je možná věrný nesprávné straně. Jeho věrnost patřila Elain a Egwain. Proč pak bojuje v bitvě, která ho nezajímá, a pomáhá straně, která – podle všech zpráv – stála proti té, kterou si Elain a Egwain vybraly?
JSOM jenom přijaté, řekl si. Elain s Egwain si stranu nezvolily – jen dělaji, co dostaly příkazem! Jenže to, co mu Egwain řekla před všemi těmi měsíci v Cairhienu, naznačovalo, že své rozhodnutí učinila dobrovolně.
Vybrala si stranu. Hammar si vybral stranu. Gareth Bryne si zjevně také vybral stranu. Ale Gawyn neustále toužil být na oóow stranách. Tento rozpor jej rval na kusy.
Hodinu cesty od vesnice dal Gawyn povel nasednout a vyjet na cestu. Doufal, že Bryneovy zvědy nenapadne prohledat okolí vesnice. Pokud ano, bude těžké nevšimnout si stop padesáti jezdců. Tomu nešlo zabránit. Nejlepší, co teď mohou udělat, je dostat se na pevnou půdu, kde jejich stopy překryje tisíc let dopadajících nohou a provozu. Dvě dvojice jezdců jely napřed a dvě zůstaly vzadu na hlídce. Zbytek jel dál mlčky, třebaže jejich koně nyní hřměli v cvalu. Nikdo se nezeptal, proč ustupují, ale Gawyn věděl, že se tomu diví právě tak jako Jisao.
Byli to dobří muži. Možná příliš dobří. Zatímco jeli, Rajar se se svým koněm zařadil Gawynovi po bok. Jen před pár měsíci byl Rajar mladík. Nyní o něm ale Gawyn nedokázal smýšlet jinak než jako o vojákovi. Veteránovi. Někteří lidé získávali zkušenosti prožitými léty. Jiní prožitými měsíci, v nichž sledovali umírat přátele.
Gawyn vzhlédl k obloze. Chyběly mu hvězdy. Skrývaly před ním své tváře za mračny. Jako Aielové za černými závoji. „Kde jsme udělali chybu, Rajare?“ zeptal se Gawyn v sedle.
„Chybu, urozený pane Gawyne?“ zeptal se Rajar. „Nevím, že jsme udělali nějakou chybu. Nemohli jsme tušit, které vesnice se hlídka rozhodne prověřit nebo že se nevydají po staré Vozové cestě, jak jsi doufal. Někteří z mužů jsou možná zmatení, ale bylo správné se stáhnout.“
„Nemluvil jsem o nájezdu,“ zavrtěl Gawyn hlavou. „Mluvím o celé téhle zatracené situaci. Neměl bys shánět zásoby nebo trávit čas zabíjením špehů; touhle dobou už jsi měl být strážcem nějaké zbrusu nové Aes Sedai.“ A já jsem měl být zpátky v Caemlynu s Elain.
„Kolo tká, jak si kolo přeje,“ řekl menší muž.
„No, utkalo nás do díry,“ zamumlal Gawyn, zatímco opět vzhlédl k zatažené obloze. „A nezdá se, že by se Elaida nějak moc snažila nás z ní vytáhnout.“
Rajar vrhl na Gawyna káravý pohled. „Způsoby Bílé věže jsou její vlastní, urozený pane Gawyne, stejně jako její motivy. Není na nás je zpochybňovat. K čemu je strážce, který zpochybňuje rozkazy své Aes Sedai? Je to jen dobrý způsob, jak je oba nechat zabít.“
Ty nejsi strážce, Rajare. To je ten problém! Gawyn nic neřekl. Zdálo se, že žádného z molodců tyto otázky netíží. Z jejich pohledu byl svět mnohem jednodušší. Člověk dělal, co mu Bílá věž a amyrlinin stolec poručily. I když to vypadalo, že vás ty rozkazy mají zabít.
Tři sta mladíků proti armádě více než padesáti tisíc ostřílených vojáků, vedených samotným Garethem Brynem? Vůle amyrlin nebo ne, tohle byla smrtící past. Jediným důvodem, proč molodci přežili tak dlouho, jak přežili, bylo, že byl Gawyn obeznámen se způsoby svého učitele. Věděl, kam bude Bryne posílat hlídky a předsunuté zvědy, a věděl, jak se jeho pátracím vzorcům vyhnout.
Přesto to byla zbytečná námaha. Gawyn ani náhodou neměl dostatek mužů, aby vytvořil pořádnou útočnou sílu, zvlášť když se Bryne při obléhání opevnil v zákopech. Kromě toho tady byla významná otázka zcela chybějících zásobovacích cest. Jak získávali jídlo? Kupovali si zásoby v okolních vesnicích, ale ani zdaleka ne dost na to, aby je to nakrmilo. Jak by uprostřed zimy mohli nést všechno potřebné a přitom se pohybovat dostatečně rychle, aby se tu tak bez varování objevili?
Gawynovy útoky byly téměř bezvýznamné. Stačilo to, aby si člověk myslel, že amyrlin prostě jen chtěla mít jeho a ostatní molodce z cesty. Před Dumajskými studnami měl Gawyn podezření, že o to jde. Teď si tím byl čím dál jistější. A přesto stále posloucháš její rozkazy, řekl si.