„Odpovím, pokud mohu,“ řekla Harine obezřetně. Za ní pronášeli nosiči průchodem zbytek jejích věcí. Na druhé straně stál Flinn a držel bránu otevřenou.
„Dobře,“ řekl Rand a při řeči před ní chodil sem a tam. Občas se cítil tak unavený – vyčerpaný až do morku kostí – až věděl, že se nesmí přestat hýbat. Nesmí se zastavit. Kdyby to udělal, nepřátelé by ho našli. Buď to, nebo by jej dostalo vlastní duševní i fyzické vyčerpání.
„Pověz mi tohle,“ dožadoval se v chůzi. „Kde jsou lodě, které mi slíbili? Lidé z Domanu hladovějí, zatímco na výchově hnije zrní. Logain říkal, že jste souhlasili s mými požadavky, ale žádné vaše lodě jsem neviděl. Už jsou to týdny!“
„Naše lodě jsou rychlé,“ odpověděla Harine nedůtklivě, „ale je nutné překonat velkou vzdálenost – musíme proplout přes moře ovládané Seančany. Nájezdníci jsou při hlídkování velice horliví a naše lodě musely několikrát obrátit a prchnout. Čekal jsi, že budeme schopní dovézt ti jídlo okamžitě? Možná jsi kvůli výhodě, kterou ti poskytují průchody, netrpělivý, Koramoore. My se musíme vyrovnat s realitou lodní dopravy a války, dokonce i když ty nemusíš.“
Její tón naznačoval, že v tomto případě se bude muset s takovou realitou smířit. „Očekávám výsledky,“ zavrtěl Rand hlavou. „Očekávám, že se nebude otálet. Vím, že nemáte rádi, když vás do dodržování smluv nutí, ale nebudu trpět žádné loudání jen proto, abyste něco dokázali. Kvůli vaší pomalosti umírají lidé.“
Harine vypadala, jako by ji uhodil. „Určitě,“ řekla, „Koramoor nenaznačuje, že bychom snad nedodrželi dohodu.“
Mořský národ byl tvrdohlavý a pyšný, a paní vln ještě víc než ostatní. Byli jako celá rasa Aes Sedai. Zaváhal. Neměl bych ji tak urážet, ne proto, že jsem rozmrzelý kvůli jiným věcem. „Ne,“ řekl nakonec. „Ne, to nenaznačuju. Pověz mi, Harine, byla jsi přísně potrestána za svou roli v naší dohodě?“
„Pověsili mě nahou za kotníky a mrskali, až jsem už ani nemohla křičet.“ Jakmile dořekla, ohromeně vytřeštila oči. Často, když byli ovlivněni Randovou přirozeností ta’veren, lidé říkali věci, které neměli v úmyslu přiznat.
„Tak tvrdě?“ zeptal se upřímně překvapený Rand.
„Nebylo to tak zlé, jak mohlo. Zachovala jsem si pozici paní vln svého klanu.“
Očividně však silně ztratila tvář, nebo si přivodila velké toh, nebo jak ten zatracený Mořský národ říkal cti. Dokonce i za své nepřítomnosti působil bolest a utrpení!
„Jsem rád, že ses vrátila,“ přinutil se říct. Neusmál se na ni, ale mluvil měkčím tónem. Nic lepšího nesvedl. „Svou rozumností jsi na mě udělala velký dojem, Harine.“
Přikývla na znamení díků. „Dodržíme naši dohodu, Koramoore. Nemusíš se obávat.“
Napadlo ho něco jiného, jedna z otázek, které jí chtěl původně položit. „Harine. Chtěl bych ti položit poněkud choulostivou otázku, co se týká tvých lidí.“
„Můžeš se zeptat,“ řekla ostražitě.
„Jak Mořský národ zachází s muži, kteří můžou usměrňovat?“
Zaváhala. „To není záležitost pro suchozemce.“
Rand jí pohlédl do očí. „Pokud mi odpovíš, odpovím ti na oplátku i já.“ Nejlepší způsob, jak jednat s Atha’an Miere, bylo nenaléhat nebo vyhrožovat, ale nabídnout obchod.
Chvíli mlčela. „Když mi odpovíš na dvě otázky,“ řekla, „odpovím.“
„Odpovím ti na jednu otázku, Harine,“ řekl se zvednutým prstem. „Ale slibuju, že ti odpovím tak pravdivě, jak to půjde. Je to poctivá dohoda, a ty to víš. Zrovna teď nejsem příliš trpělivý.“
Harine si přitiskla prsty ke rtům. „Pak je tedy dohodnuto, pod Světlem.“
„Je dohodnuto,“ řekl Rand. „Pod Světlem. Moje otázka?“
„Muži, kteří mohou usměrňovat, dostanou na vybranou,“ řekla Harine. „Buď mohou skočit z přídě své lodi s kamenem, který mají přivázaný také k nohám, v rukou, nebo je mohou vysadit na pustém ostrově bez jídla a vody. Druhá možnost je považována za ostudnější, ale občas ji někdo využije, aby žil o kratičkou chvíli déle.“
Po pravdě řečeno to nebylo tak odlišné od krocení, které prováděli jeho vlastní lidé. „Saidín je nyní očištěn,“ řekl jí. „Tyhle praktiky musejí přestat.“
S našpulenými rty jej pozorovala. „Tvůj… muž o tom mluvil, Koramoore. Pro některé je těžké to přijmout.“
„Je to pravda,“ prohlásil pevně.
„Nepochybuji, že tomu věříš.“
Rand zaťal zuby a se zaťatou pěstí potlačil další hněvivý výbuch. On to poskvmění očistil! On, Rand al’Thor, dokázal něco, čemu podobné nespatřil svět už od věku pověstí. A jak se k tomu stavěli? S podezřením a pochybnostmi. Většina předpokládá, že začíná být šílený, a proto viděl „očištění“, k němuž ve skutečnosti nedošlo.
Mužům, kteří uměli usměrňovat, nikdy nevěřili. Přesto byli jediní, kdo mohli potvrdit, co Rand říká! Představoval si, že nad tím vítězstvím budou jásat a žasnout, ale měl být chytřejší. Přestože muži Aes Sedai bývali kdysi stejně respektování jako jejich ženské protějšky, bylo to už dávno. Dny Jorlena Korbesana zmizely v čase. Lidé si dnes pamatovali jen Rozbití a šílenství.
Usměrňující muže nenáviděli. Přesto tím, že Randa následovali, jednomu sloužili. Copak neviděli ten rozpor? Jak je mohl přesvědčit, že už neexistuje důvod, proč vraždit muže, kteří se dokázali dotknout jediné síly? Potřeboval je! Zrovna mezi těmi muži, které Mořský národ hází do oceánu, mohl být nový Jorlen Korbesan!
Ztuhl. Jorlen Korbesan byl jedním z nejnadanějších Aes Sedai před Rozbitím, muž, který vytvořil některé z nejúžasnějších ter’angrialů, jaké Rand kdy viděl. Až na to, že je Rand neviděl. Byly to vzpomínky Luise Therina, ne jeho. Jorlenovo výzkumné zařízení v Sarom bylo zničeno – a sám ten muž zabit – při zpětné reakci síly z Vrtu.
Světlo, pomyslel si zoufale Rand. Ztrácím se. Ztrácím se v něm.
Nejděsivější bylo, že Rand už se nedokázal přimět, aby toužil Luise Therina zapudit. Luis Therin znal způsob, jak zapečetit Vrt, třebaže nedokonale, ale Rand neměl ponětí, jak se k tomu úkolu postavit. Bezpečí světa mohlo záviset na vzpomínkách mrtvého muže.
Mnoho lidí kolem Randa vypadalo ohromeně a Harine měla v očích neklidný a trochu vyděšený výraz. Rand si uvědomil, že si zase mumlá sám pro sebe, a rychle toho nechal.
„Přijímám tvou odpověď,“ řekl škrobeně. „Jakou mi chceš položit otázku?“
„Položím ji později,“ řekla. „Až budu mít možnost ji zvážit.“
„Jak si přeješ.“ Odvrátil se a jeho doprovod složený z Aes Sedai, Děv a sloužících jej následoval. „Stráže z oblasti průchodu tě doprovodí do tvého pokoje a odnesou ti zavazadla.“ Těch byla opravdová hora. „Flinne, ke mně!“
Postarší aša’man proskočil průchodem a pokynul posledním nosičům, ať proběhnou zpět do přístavu na druhé straně. Nechal průchod zkroutit se v záblesku světla a zmizet, a pak si pospíšil za Randem. Věnoval pohled a úsměv Korele, která se s ním spojila jako se strážcem.