Nyneiva se snažila najít Randa nebo nějaké Aiely, které zná. Pochybovala, že se skupinou bude i Aviendha; nejspíš je zpátky v Caemlynu s Elain a pomáhá jí zajistit andorský trůn. Nyneiva měla stále pocit viny, že je opustila, ale někdo musel Randovi pomoct očistit saidín. Takové věci jste ho nenechávaly dělat samotného. A kde vůbec je?
Nyneiva došla na hranici mezi saldejským a novým aielským táborem. Aielové v hnědé a zelené klouzali trávou, pohyby plynulé jako voda. Ženy v modré a zelené nosily vyprané prádlo od potoka vedle panského sídla. Borovice se širokým jehličím se chvěly ve větru. V ležení bylo živo jako na vesnické návsi o Bel Tinu. Kudy šla Kadsuane?
Na severovýchodě ucítila usměrňování. Nyneiva se usmála a rozhodným krokem vyrazila, až jí žlutá suknice šustila. Usměrňování znamená buď Aes Sedai, nebo moudrou. A opravdu, brzy spatřila větší aielský stan, vztyčený v rohu trávníku. Zamířila přímo k němu a její pohledy – nebo možná její pověst – nutily saldejské vojáky, aby sejí klidili z cesty. Děvy střežící vchod seji nepokusily zastavit.
Rand, oblečený v černé a červené, stál uvnitř a listoval mapami na masivním dřevěném stole. Levou ruku držel za zády. Bašere stál vedle něho, přikyvoval a studoval mapku, kterou držel před sebou.
Při Nyneivině příchodu zvedl Rand hlavu. Kdy se tak moc začal podobat strážcům, s tím okamžitým hodnotícím pohledem? S očima, které zachytily každou hrozbu, a napjatým tělem, jako by kdykoli očekával útok? Nikdy jsem neměla dovolit, aby ho ta ženská odvedla z Dvouříčí, pomyslela si. Podívejme se, co to s ním udělalo.
Okamžitě se zamračila nad vlastní pošetilostí. Kdyby Rand býval zůstal v Dvouříčí, zešílel by a možná je všechny zničil – samozřejmě za předpokladu, že by se to trollokům, mizelcům nebo Zaprodancům nepodařilo dřív. Kdyby Moirain pro Randa nepřijela, byl by teď mrtvý. Společně s ním by ze světa odešly světlo a naděje. Bylo prostě jen těžké opustit staré předsudky.
„Nyneivo,“ řekl Rand, uvolnil se a obrátil se zpátky k mapám. Kývl na Bašereho, aby si jednu z nich prohlédl, a pak se otočil zpátky k ní. „Právě jsem pro tebe chtěl poslat. Dorazili Rhuark a Bael.“
Nyneiva vytáhla obočí a založila si ruce. „Vážně?“ zeptala se zpříma. „A já si myslela, že všichni ti Aielové v táboře znamenají, že na nás zaútočili Šaidové.“
Když uslyšel její tón, tvář mu ztvrdla a ty jeho oči vypadaly… nebezpečně. Pak se však rozjasnil, zavrtěl hlavou, skoro jako by šiji chtěl vyčistit. Něco z toho starého Randa – Randa, který býval nevinným ovčákem – jako by se vrátilo. „Ano, samozřejmě sis všimla,“ řekl. „Jsem rád, že jsi tady. Začneme, jakmile se kmenoví náčelníci vrátí. Trval jsem na tom, že se jejich lidi nejdřív zabydlí, než začneme.“
Pokynul jí, ať se posadí; na podlaze byly polštáře, ale žádná křesla. Aielové je odmítali a Rand bude chtít, aby se cítili pohodlně. Nyneiva ho sledovala, překvapená, jak má sama nervy napjaté k prasknutí. Byl to jenom hloupý vesničan, bez ohledu na to, jaký vliv měl. Byt.
Nedokázala však setřást ten pohled v jeho očích, ten záblesk hněvu. Říkalo se, že koruna změnila mnohé muže k horšímu. Měla v úmyslu se postarat, aby se to Randu al’Thorovi nestalo, ale jakou oporu by měla, kdyby se najednou rozhodl, že ji nechá uvěznit? To by neudělal, ne? Ne Rand.
Semirhage řekla, že je šílený, napadlo Nyneivu. Říkala že… slyší hlasy z minulého života. Tohle se děje, když naklání hlavu, jako by naslouchal něčemu, co nikdo jiný nemůže slyšet?
Zachvěla se. Min samozřejmě ve stanu byla, seděla v rohu a četla si knihu: Následky Rozbití. Min hleděla na stránky až příliš zaujatě; naslouchala výměně mezi Randem a Nyneivou. Co si myslela o tom, jak se Rand mění? Byla mu bližší než kdokoli jiný – tak blízká, že kdyby byli zpátky v Emondově Roli, Nyneiva by je oba seřvala tak, až by se jim z toho zatočila hlava. Dokonce i když nebyli v Emondově Roli a ona už nebyla vědma, ujistila se, že Rand o její nelibosti ví. Jeho odpověď byla prostá: „Když se s ní ožením, moje smrt jí způsobí ještě větší bolest.“
Což byla samozřejmě další pitomost. Když jste měli v úmyslu vydat se do nebezpečí, byl to jen důvod navíc se vzít. Očividně. Nyneiva se usadila na podlaze, rozprostřela si suknice a demonstrative nemyslela na Lana. Musí překonat tak velkou vzdálenost a…
A ona se musí ujistit, že převezme jeho pouto dřív, než dorazí do Momy. Jen pro jistotu.
Náhle se narovnala. Kadsuane. Ta ženská tu není; kromě stráží byli ve stanu jen Rand, Nyneiva, Min a Bašere. Odešla někam kout plány, které Nyneiva…
Kadsuane vstoupila dovnitř. Šedovlasá Aes Sedai na sobě měla prosté světlehnědé šaty. Spoléhala se, že pozornost přitáhne její osobnost, nikoli její šaty, a samozřejmě sejí ve vlasech třpytily ty zlaté ozdůbky. Korele ji následovala.
Kadsuane spředla ochranu proti odposlouchávání a Rand nic nenamítl. Měl by se sám sebe víc zastat – ta žena si ho prakticky ochočila a bylo znepokojující, jak moc jí u něj prošlo. Jako výslech Semirhage. Zaprodankyně byla příliš mocná a nebezpečná, než aby s ní zacházeli v rukavičkách. Semirhage měla být utišena hned, když ji chytili… přestože Nyneivin názor v této věci přímo souvisel s její zkušeností se zajetím Moghedien.
Korele se na Nyneivu usmála; většinou se usmívala na každého. Kadsuane Nyneivu jako vždy ignorovala. To bylo v pořádku. Nyneiva neměla její uznání zapotřebí. Kadsuane si myslela, že může všechny komandovat jen proto, že žije déle než všechny ostatní Aes Sedai. Nyneiva s jistotou věděla, že věk s moudrostí souvisí jen málo. Cenn Buie byl starý jako déšť, ale rozumu měl asi jako hromada kamení.
Během příštích pár minut do stanu proudilo mnoho dalších Aes Sedai a velitelů z tábora; možná Rand skutečně vyslal posly a poslal by i pro Nyneivu. Mezi nově příchozími byla i Merise a její strážci, z nichž jeden byl aša’man Jahar Narišma se zvonečky na konci copů. Dorazili i Damer Flinn, Elza Penfell a pár Bašereho důstojníků. Pokaždé, když někdo vstoupil, zvedl Rand oči, ostražitý a ve střehu, ale rychle se vracel k mapám. Začínal být paranoidní? Někteří šílenci podezřívali všechny kolem sebe.
Nakonec se objevili Rhuark a Bael, společně s několika dalšími Aiely. Vkradli se velkým vstupním otvorem stanu jako kočka na číhané. Zvláštní bylo, že ve skupině byl i hlouček moudrých, které Nyneiva dokázala na blízkou vzdálenost vycítit. U Aielů často platilo, že určitá věc je buď záležitostí kmenových náčelníků, nebo moudrých – podobně jako to platilo v Dvouříěí s vesnickou radou a ženským kroužkem. Požádal je Rand všechny o účast, nebo se rozhodli přijít z vlastních důvodů?
V tom, kde se nachází Aviendha, se Nyneiva mýlila; ohromilo ji, když vysokou rudovlásku spatřila postávat vzadu ve skupině moudrých. Kdy odjela z Caemlynu? A proč drží ten starý hadr s roztřepeným okrajem?
Nyneiva neměla příležitost se Aviendhy na cokoli zeptat, protože Rand kývl na Rhuarka a ostatní a ukázal jim, aby se posadili, což udělali. Samotný Rand zůstal stát vedle stolu s mapami. Založil si ruce za zády, jednou rukou svíral pahýl a tvářil se zamyšleně. Nezdržoval se úvodem. „Pověz mi o své práci v Arad Domanu,“ řekl Rhuarkovi. „Moji zvědové mě informují, že v téhle zemi stěží vládne mír.“