Rhuark přijal od Aviendhy šálek čaje – takže ji stále považují za učednici – a obrátil se k Randovi. Kmenový náčelník se nenapil. „Měli jsme velmi málo času, Rande al’Thore.“
„Nezajímají mě výmluvy, Rhuarku,“ řekl Rand. „Jenom výsledky.“
Ta slova vyvolala ve tvářích několika ostatních Aielů záblesk hněvu a Děvy u vchodu chvíli zuřivě gestikulovaly.
Sám Rhuark nedal najevo hněv, přestože měla Nyneiva dojem, že jeho ruce pevněji sevřely šálek. „Dělil jsem se s tebou o vodu, Rande al’Thore,“ řekl. „Nečekal bych, že mě sem zavoláš, abys mě urážel.“
„To nejsou urážky, Rhuarku,“ řekl Rand. „Jen pravda. Nemůžeme plýtvat časem.“
„Plýtvat časem, Rande al’Thore?“ zeptal se Bael. Náčelník kmene Gošien Aielů byl velmi vysoký muž a vypadalo to, že se tyčí i v sedě. „Celé měsíce jsi mnoho z nás nechal v Andoru, kde jsme měli na práci jen leštit oštěpy a děsit mokřiňany! Teď nás pošleš do téhle země s nemožnými rozkazy, pak se za pár týdnů objevíš a žádáš výsledky?“
„Byli jste v Andoru, abyste pomohli Elain,“ řekl Rand.
„Ona pomoc nechtěla a nepotřebovala,“ odfrkl si Bael. „A měla pravdu, když pomoc odmítla. Raději bych přeběhl celou Pustinu s jediným měchem vody, než abych si nechal vůdcovství kmene předat někým jiným.“
Randův výraz opět potemněl a jeho oči věštily bouři. Nyneivě to opět připomnělo bouřku, která hrozí na severu.
„Tahle země je rozbitá, Rande al’Thore,“ řekl Rhuark klidnějším hlasem než Bael. „Nehledám výmluvy, abych to vysvětlil, a není zbabělost být při plnění těžkého úkolu opatrný.“
„Musíme tady mít mír“ zavrčel Rand. „Jestli to nezvládnete…“
„Kluku,“ řekla Kadsuane, „možná by ses chtěl zastavit a zamyslet se. Kolikrát si vzpomeneš, že tě Aielové zklamali? Kolikrát jsi zklamal, zranil nebo urazil tyje?“
Rand sklapl pusu a Nyneiva zaskřípala zuby, že nepromluvila sama. Pohlédla na Kadsuane, která dostala křeslo, aby se mohla posadit – Nyneiva si nevzpomínala, že by ji kdy viděla sedět na zemi. Křeslo sem očividně přinesli z domu; bylo vyrobeno z rohů elgilrima – které se rozevíraly jako otevřené dlaně – a byl na něm rudý polštář. Aviendha podala Kadsuane šálek čaje, který Aes Sedai opatrně usrkávala.
Rand se s očividnou námahou ovládl. „Omlouvám se, Rhuarku, Baeli. Pár posledních měsíců bylo… vyčerpávajících.“
„Nemáš žádné toh,“ řekl Rhuark. „Ale prosím, posad’ se. Podělme se o stín a promluvme si zdvořile.“
Rand slyšitelně vzdychl, pak přikývl a posadil se mezi ty dva. Několik přítomných moudrých – Amys, Melain, Bair – nevypadalo, že by měly zájem se rozhovoru zúčastnit. Byly zde jako pozorovatelky, podobně – jak si uvědomila – jako i sama Nyneiva.
„Musíme v Arad Domanu dosáhnout míru, přátelé,“ řekl Rand, zatímco mezi nimi na podlaze stanu rozvinul mapu.
Bael zavrtěl hlavou. „Dobraine Taborwin si s Bandar Ebanem vedl dobře,“ řekl, „ale Rhuark měl pravdu, když tuhle zemi nazval rozbitou. Je jako kousek porcelánu Mořského národa, shozený z vrcholku vysoké hory. Řekls nám, ať zjistíme, kdo tomu velí a jestli dokážeme nastolit řád. Nu, podle nás tomu nevelí nikdo. Jednotlivá města se o sebe starají sama.“
„A co kupecká rada?“ zeptal se Bašere, který se posadil k nim a klouby prstů si hladil vous, zatímco studoval mapu. „Moji zvědové tvrdí, že stále ještě má určitou moc.“
„Ve městech, kde vládnou, to je pravda,“ řekl Rhuark. „Ale mají jen slabý vliv. V hlavním městě je už jenom jedna členka a moc toho neřídí. Zarazili jsme pouliční boje, ale jen s velkou námahou.“ Zavrtěl hlavou. „To je z toho, když se někdo pokouší ovládnout víc země než držby a kmen. Bez svého krále tihle Domanci nevědí, kdo velí.“
„A ten je kde?“ zeptal se Rand.
„To nikdo neví, Rande al’Thore. Zmizel. Někteří tvrdí, že před několika měsíci, jiní, že už jsou to roky.“
„Mohla by ho mít Graendal,“ zašeptal Rand, zatímco pozorně studoval mapu. „Pokud je tady. Ano, myslím, že nejspíš je. Ale kde? Nebude v královském paláci, to není její způsob. Bude mít nějaké místo, které je její, místo, kde si může vystavovat trofeje. Místo, které samotné by bylo taková trofej, ale ne místo, které by někoho hned napadlo. Ano, já vím. Tak to dělala předtím…“
Tak důvěrná znalost! Nyneiva se zachvěla. Aviendha poklekla vedle ní a podávala jí šálek čaje. Nyneiva si ho vzala, podívala se ženě do očí a začala se šeptem ptát. Aviendha stroze zavrtěla hlavou. Vypadalo to, že její výraz naznačuje, že si promluví později. Aviendha vstala, vrátila se zpátky dozadu a pak s úšklebkem vzala ten roztřepený hadr a začala z něj po jednom vytahovat vlákna. K čemu to bylo dobré?
„Kadsuane,“ řekl Rand, který přestal šeptat a promluvil nahlas. „Co víš o kupecké radě?“
„Většinou jsou to ženy,“ odpověděla Kadsuane, „a to velmi prohnané ženy. Ale taky je to sobecká cháska. Je jejich povinností vybírat krále, a když Alsalam zmizel, členové by měli najít náhradu. Příliš mnoho z nich to vnímá jako příležitost, což jim brání se shodnout. Předpokládám, že se tváří v tvář tomuhle chaosu rozdělili, aby si zajistili moc ve svých rodných městech, a bojují o postavení a spojenectví, zatímco si navzájem nabízejí ke zvážení svoje kandidáty na krále.“
„A ta domanská armáda, co bojuje se Seančany?“ zeptal se Rand. „Je to jejich práce?“
„O tom nic nevím.“
„Mluvíš o muži jménem Rodei Ituralde,“ řekl Rhuark.
„Ano.“
„Před dvaceti lety bojoval dobře,“ řekl Rhuark a mnul si hranatou bradu. „Je jeden z těch, kterým říkáte hlavní kapitáni. Rád bych si s ním zatančil s oštěpy.“
„To se nestane,“ prohlásil Rand ostře. „Přinejmenším ne, dokud jsem naživu. Tuhle zemi zajistíme.“
„A ty čekáš, že se nám to podaří bez boje?“ zeptal se Bael. „Podle hlášení bojuje tenhle Rodei Ituralde proti Seančanům jako písečná bouře a vyvolává v nich větší hněv – dokonce – než ty sám, Rande al’Thore. Nebude spát, zatímco dobýváš jeho rodnou zemi.“
„Ještě jednou,“ řekl Rand, „nepřišli jsme sem dobývat.“
Rhuark si povzdechl. „Tak proč posílat nás, Rande al’Thore? Proč nevyužít tvoje Aes Sedai? Ony mokřiňanům rozumějí. Tahle země je jako celé království dětí a nás dospělých je příliš málo, než abychom je přiměli k poslušnosti. Zvlášť pokud nám zakážeš jim nařezat.“
„Můžete bojovat,“ řekl Rand, „ale jenom když musíte. Rhuarku, už není v silách Aes Sedai tohle spravit. Vy to dokážete. Lidé se Aielů bojí; udělají, co řeknete. Pokud dokážeme zastavit válku Domanců proti Seančanům, možná tahle Dcera Devíti měsíců pochopí, že opravdu toužím po míru. Pak možná bude souhlasit, že se se mnou setká.“
„Proč to neuděláš stejně jako předtím?“ zeptal se Bael. „Nezabereš si zemi pro sebe?“
Bašere s pohledem na Randa přikývl.
„Nebude to fungovat, tentokrát ne,“ řekl Rand. „Válka by tady vyžadovala příliš mnoho zdrojů. Mluvil jsi o tom Ituraldovi – odráží Seančany prakticky bez zásob a jen s pár muži. Chtěl bys, abychom se utkali s tak vynalézavým protivníkem?“
Bašere se tvářil tak zamyšleně, jako by skutečně uvažoval o boji s Ituraldem. Muži! Všichni jsou stejní! Nabídněte jim výzvu a oni budou zvědaví, bez ohledu na to, že výzva pravděpodobně skončí tím, že je propíchnou kopím.