Měla by prostě Lelaine nechat, ať tohle pošetilé nevolnictví ukončí, ale při té představě sejí sevřel žaludek. Bryne byl už zklamaný, že před několika měsíci porušila přísahu, kterou mu dala. No, ona tu přísahu neporušila – jen odložila nástup do služby. Ale zkuste o tom toho paličatého blázna přesvědčit!
Kdyby si teď vybrala snadnou cestu ven, co by si o ní myslel? Myslel by si, že vyhrál, protože se prokázalo, že ona nedokáže držet slovo. To Siuan v žádném případě nehodlala dopustit.
Kromě toho nechtěla, aby Lelaine byla tou, kdo ji osvobodí. To by její dluh jen přesunulo z Brynea na Lelaine. Aes Sedai by si ho vybrala mnohem delikátnějším způsobem, ale tak či onak by Siuan splatila každý měďák, i kdyby jen požadavkem na věrnost.
„Lelaine,“ řekla Siuan tiše, „našeho dobrého generála z ničeho nepodezřívám. Nicméně ovládá naše vojsko. Opravdu se mu dá věřit, že bude bez dozoru dělat to, co požadujeme?“
Lelaine ohrnula nos. „Nejsem si jistá, že se dá bez dozoru věřit kterémukoli muži.“
„Já to praní prádla nenávidím,“ řekla Siuan. Nu, nenáviděla. Dokonce i když by to nepřestala dělat ani za všechno zlato Tar Valonu. „Ale když mě povinnosti budou nutit držet se poblíž a budu moct naslouchat…“
„Ano,“ přikývla pomalu Lelaine. „Ano, vidím, že máš pravdu. Nezapomenu na tvou oběť, Siuan. Dobrá, můžeš jít.“
Lelaine se obrátila a zalétla pohledem dolů k ruce, jako by po něčem toužila. Nejspíš si přála, aby nastal den, kdy by mohla — jako amyrlin – nastavit při rozchodu s jinou sestrou k polibku svůj prsten s Velkým hadem. Světlo, Egwain se opravdu musí rychle vrátit. Slaneček na másle! Zatracený slaneček na másle!
Siuan se vydala kolem okraje tábora Aes Sedai. Bryneova armáda obklopovala ležení Aes Sedai ve velkém kruhu, ale Siuan byla na opačné straně kruhu než Bryne. Bude trvat dobře půl hodiny, než dojde k jeho velitelskému stanovišti. Naštěstí narazila na vozku, který vezl vojsku zásoby dovezené průchodem. Sporý, prošedivělý chlapík okamžitě souhlasil, že ji nechá jet s tuříny, i když vypadal zmateně, proč si nevzala koně, jak se slušelo na Aes Sedai. Ale tak daleko to nebylo a jet se zeleninou byl mnohem méně nedůstojný čin než být nucena natřásat se kolem na koňském hřbetu. Pokud si Gareth Bryne bude chtít stěžovat na její nedochvilnost, tak to pěkně schytá, to tedy ano!
S nohama pod hnědou sukní spuštěnýma přes okraj vozu se opřela o těžký pytel s tuřínem. Zatímco vůz vyjížděl na malé návrší, viděla na tábor Aes Sedai – s bílými stany a organizovaný jako město. Obklopovalo jej vojenské ležení s menšími stany v úhledných rovných řadách a kolem něj ještě stály stany markytánů.
Za tím vším se táhla hnědá země, z níž už stál zimní sníh, ale jen řídce na ní rašily jarní výhonky. Krajina byla posetá remízky zakrslých dubů; stíny v údolích a vinoucí se kouř ukazovaly na vzdálené vesnice. Bylo překvapivé, jak známé a jak vítané jí tyto lučiny připadaly. Když poprvé přišla do Bílé věže, byla si jistá, že tuhle vnitrozemskou krajinu nikdy mít ráda nebude.
Nyní už strávila mnohem větší část života v Tar Valonu než v Team. Občas bylo těžké vzpomenout si na tu dívku, která zašívala sítě a časně ráno vyrážela s otcem chytat ryby. Stal se z ní někdo jiný, žena, která obchodovala s tajemstvími, ne s rybami.
Tajemství, ta mocná, vše ovládající tajemství. Stala se jejím životem. Žádná láska s výjimkou mladických flirtů. Žádný čas na pletky a málo prostoru na přátelství. Soustředila se na jedinou věc; nalezení Draka Znovuzrozeného. Na to, aby ho našla, pomohla mu a snad ho i ovládla.
Moirain při plněné stejného úkolu zemřela, ale alespoň mohla vyjet ven a vidět svět. Siuan zestárla – na duchu, ne na těle – zavřená ve Věži, tahaj íc za nitky a pošťuchujíc svět. Vykonala mnoho dobrého. Ale teprve čas ukáže, zda to úsilí stačilo.
Nelitovala svého života. Přesto, v tuto chvíli, když projížděla kolem stanů – díry a vyježděné koleje vozem otřásaly, až rachotil jako suché kosti ve džbánu – Moirain záviděla. Jak často se Siuan namáhala vyhlédnout z okna na nádhernou zelenou krajinu, než se to všechno pokazilo? Ona a Moirain bojovaly tak tvrdě, aby tento svět zachránily, ale nenechaly si nic, z čeho by se v něm mohly těšit.
Možná Siuan udělala chybu, když zůstala u modrých, na rozdíl od Leany, která využila příležitost, kterou jim utišení a vyléčení nabídlo, a změnila adžah na zelené. Ne, pomyslela si Siuan v rachotícím voze, páchnoucím po tuřínu. Ne, pořád se soustředím na záchranu tohohle zatraceného světa. Ona k zeleným nepřejde. Ačkoli když přemýšlela o Bryneovi, přála si, aby se modré v některých směrech podobaly zeleným.
Amyrlin Siuan neměla čas na pletky, ale co Siuan pomocnice? Vést lidi prostřednictvím tiché manipulace bylo mnohem větší umění, než jim vyhrožovat mocí amyrlinina stolce, a ukazovalo se, že je to i víc naplňující. Ale také to z ní sňalo to drtivé břímě odpovědnosti, které cítila během let, kdy vedla Bílou věž. Bylo snad v jejím životě místo pro pár dalších změn?
Vůz dojel na opačnou stranu tábora a ona zavrtěla hlavou nad vlastní pošetilostí, zatímco seskakovala, a pak na vozku kývla na znamení díků. Byla snad malá holka, sotva dost stará na to, aby se poprvé vypravila na celodenní rybolov? Nemá cenu o Bryneovi takhle uvažovat. Přinejmenším ne teď. Měla příliš mnoho práce.
Kráčela po obvodu tábora se stany po levici. Stmívalo se a lucerny, spalující vzácný olej, osvětlovaly neorganizované chatrče a stany napravo. Před ní se na straně vojska zvedala malá kruhová palisáda. Neobklopovala celé vojsko – ve skutečnosti stačila jen na to, aby se do ní vešlo pár tuctů důstojnických a několik větších velitelských stanů. V případě nouze měla sloužit jako opevnění, ale vždy byla řídícím centrem. Bryneovi vyhovovalo, když měl fyzickou bariéru, oddělující hlavní část ležení od místa, kde se scházel se svými důstojníky. Vzhledem ke zmatku v ležení pomocných sil a k tomu, jak dlouhou hranici bylo třeba střežit, by se jinak špehové příliš snadno mohli dostat až k jeho stanům.
Palisáda byla hotová jen ze tří čtvrtin, ale práce rychle postupovala. Možná se nakonec rozhodne obehnat celou armádu, pokud bude obléhání pokračovat dost dlouho. Prozatím měl Bryne pocit, že malé opevněné velitelství nejen dává vojákům jistotu, ale také jim propůjčuje pocit autority.
Před ní se zvedaly ze země téměř půldruhého sáhu vysoké kůly, řada stráží stojících bok po boku, s hroty namířenými k obloze. Při obléhání si podobné práce obecně vyžadovaly mnoho pracovních sil. Stráže u brány v palisádě věděly, že ji mají nechat projít, a Siuan rychle zamířila k Bryneovu stanu. Měla prádlo na praní, ale většina ho nejspíš bude muset počkat do rána. Ihned po setmění se měla setkat s Egwain v Tel’aran’rhiodu a záře zapadajícího slunce už začínala blednout.
V Bryneově stanu jako vždy svítilo jen velmi slabé světlo. Zatímco lidé venku plýtvali olejem, on škudlil. Většina jeho mužů si žila lépe než on. Blázen. Siuan se bez upozornění protáhla do stanu. Jestli je takový hlupák, aby se převlékal, aniž si stoupne za zástěnu, pak byl takový hlupák, že ho při tom mohli vidět.