Neúhybným pohledem se dožadovala odpovědi.
„Ne,“ přiznal nakonec. „Ať shořím, Siuan, ale ne. Neměla jsi čekat. Především jsi vůbec neměla skládat tu přísahu!“
„Ty jsi měl pozorněji naslouchat,“ řekla, popotáhla a konečně přerušila oční kontakt. „Navrhuju, aby sis příště, až ti bude někdo přísahat službu, nezapomněl ujednat i čas.“
Bryne zabručel a Siuan stáhla ze šňůry poslední košili, až se šňůra roztřásla a vrhla na zadní stěnu stanu rozmazaný stín.
„Nu,“ ozval se Bryne, „řekl jsem si, že tě nechám pracovat jen tak dlouho, než dostanu odpověď. Teď ji mám. Řekl bych, že…“
„Mlč!“ obořila se na něj Siuan, prudce se obrátila a ukázala na něj prstem.
„Ale…“
„Neříkej to,“ pohrozila. „Vrazím ti roubík a pověsím tě do vzduchu až do zítřejšího západu slunce. Nemysli si, že ne.“
Bryne mlčky seděl.
„Ještě jsem s tebou neskončila, Garethe Bryne.“ Protřepala košili a složila ji. „Řeknu ti, až to bude.“
„Světlo, ženská,“ zamumlal téměř neslyšně. „Kdybych býval věděl, že jsi Aes Sedai, než jsem se za tebou hnal až do Salidaru… kdybych věděl, co dělám…“
„Co?“ zeptala se. „Nehonil bys mě?“
„Samozřejmě, že ano,“ prohlásil rozhorleně. „Jenom bych byl opatrnější a možná dorazil lip připravený. Vyrazil jsem na kance s nožem na stahování zajíců místo s oštěpem!“
Siuan položila složenou košili na vrcholek hromádky ostatních a pak celou kupku zvedla. Věnovala mu trpitelský pohled. „Udělám, co budu moct, a pokusím se předstírat, žes mě právě nepřirovnal ke kanci, Bryne. Jinak se octneš bez služky a budeš muset ty dámy v táboře nechat, ať se ti starají o prádlo.“
Vrhl po ní zmatený pohled. Pak se zasmál. Nepodařilo sejí ubránit se vlastnímu zakřenění. Nu, po tomhle rozhovoru bude Bryne vědět, kdo má tohle spojenectví pod palcem.
Ale… Světlo! Proč mu pověděla o předpovědi? Řekla o tom stěží vůbec někomu! Zatímco ukládala košile do truhly, zalétla pohledem k Bryneovi, který stále ještě vrtěl hlavou a pochechtával se.
Až už mě nebudou vázat žádné další přísahy, pomyslela si. Až si budu jistá, že Drak Znovuzrozený dělá to, co má, možná pak bude čas. Pro jednou se opravdu začínám těšit, až budu mít ten úkol z krku. Jak pozoruhodné.
„Už by sis měla jít lehnout, Siuan,“ řekl Bryne.
„Ještě je brzo,“ odvětila.
„Ano, ale slunce už zapadá. Každý třetí den chodíš spát neobvykle brzy a máš ten zvláštní prsten, který ukrýváš mezi polštáři u sebe na kavalci.“ Obrátil papír, který měl na stole. „Prosím, pozdravuj ode mě amyrlin.“
Obrátila se k němu s otevřenou pusou. Nemohl vědět o Tel’aran’rhiodu, že ne? Zahlédla, jak se spokojeně usmál. Snad nevěděl o Tel’aran’rhiodu, ale očividně uhodl, že prsten a její program nějak souvisejí se spojením s Egwain. Mazané. Když procházela kolem, podíval se na ni přes vršek papíru a v očích mu jiskřilo.
„Nesnesitelný chlap,“ zamumlala, když usedala na své lůžko, a pak rozptýlila kouli světla. Poté rozpačitě vylovila prstenový ter’angrial a pověsila si ho na krk, obrátila se k Bryneovi zády, lehla si a snažila se přimět ke spánku. Každý třetí den vstávala brzy, aby byla večer unavená. Kéž by dokázala usnout tak snadno jako Egwain.
Nesnesitelný… nesnesitelný chlap! Bude mu to muset nějak oplatit. Myši v ložním prádle. To by byla dobrá pomsta.
Dlouho ležela, ale nakonec se ukolébala ke spánku, s mírným úsměvem na tváři, jak si představovala patřičnou pomstu. Probudila se v Tel’aran’rhiodu, oblečená jen v pohoršující spodní košili, která sotva něco zakrývala. Vyjekla a okamžitě ji vyměnila – pomocí soustředění – za zelené šaty. Zelené? Proč zelené? Chtěla modré. Světlo! Jak bylo možné, že Egwain vždy dokázala věci v Tel’aran’rhiodu tak dobře ovládat, zatímco Siuan stěží dokázala zabránit tomu, aby sejí oblečení neměnilo při každé zběžné představě? Muselo to mít něco společného s tím, že Siuan musí nosit tuhle podřadnou kopii ter’angrialu, která nefunguje tak dobře jako originál. Kvůli ní připadala ostatním, kdo ji viděli, nehmotná.
Stála uprostřed tábora Aes Sedai, obklopená stany. Chlopně různých stanů byly v jednu chvíli otevřené a v druhé se zavřely. Na obloze řádila divoká, přesto však podivně tichá bouře. Zvláštní, ale v Tel’aran’rhiodu byly věci často podivné. Zavřela oči a přinutila se objevit se v pracovně správkyně novicek v Bílé věži. Když oči otevřela, byla tam. Malá, dřevem obložená místnost, s masivním psacím stolem a menším na výprasky.
Ráda by měla originální prsten, ale ten si Elain vzala s sebou. Měla by být vděčná i za malý úlovek, jak říkával její otec. Taky jí nemusel zůstat žádný prsten. Přísedící se domnívaly, že tento měla u sebe Leana, když ji chytily.
Byla Leana v pořádku? Falešná amyrlin se kdykoli mohla rozhodnout pro popravu. Siuan až příliš dobře věděla, jak záštiplná dokáže Elaida být; stále pocítila bodnutí zármutku vždy, když si vzpomněla na ubohého Alrika. Pocítila Elaida byť i jen na okamžik vinu za to, že chladnokrevně zavraždila strážce dřív, než byla žena, kterou se snažila svrhnout, řádně sesazena?
„Meč, Siuan?“ zeptal se náhle Egwainin hlas. „To je novinka.“
Siuan sklopila pohled a ohromilo ji, když zjistila, že drží zakrvácený meč, pravděpodobně s úmyslem vrazit ho Elaidě do srdce. Nechala ho zmizet a pak si prohlédla Egwain. Dívka vypadala jako amyrlin, na sobě měla velkolepou zlatou róbu a hnědé vlasy upravené ve složitém účesu a posázené perlami. Ještě neměla bezvěkou tvář, ale začínala být velice dobrá v předvádění klidu a vyrovnanosti Aes Sedai. Vlastně to vypadalo, že se v tom od svého zajetí výrazně zlepšila.
„Vypadáš dobře, matko,“ řekla Siuan.
„Děkuju ti,“ odpověděla s náznakem úsměvu Egwain. V Siuanině společnosti ukazovala své pravé já víc než před ostatními. Obě věděly, jak moc se Egwain spoléhala na Siuaniny lekce, aby se dostala tam, kde je.
Ačkoli by se tam pravděpodobně dostala tak či tak, přiznala Siuan. Jen ne tak rychle.
Egwain se rozhlédla po místnosti a lehce se zašklebila. „Uvědomuju si, že jsem minule navrhla tohle místo, ale v poslední době jsem tenhle pokoj vídala až dost. Sejdeme se v jídelně novicek.“ Zmizela.
Zvláštní volba, ale s největší pravděpodobností by je neuchránila před nechtěnýma ušima. Siuan s Egwain nebyly jediné, kdo využíval Tel’aran’rhiod pro tajné schůzky. Siuan zavřela oči – nebylo to nutné, ale zdálo se, že jí to pomáhá – a představila si jídelnu novicek s řadami lavic a holými zdmi. Když otevřela oči, byla tam, stejně jako Egwain. Amyrlin se usadila ve velkolepém polstrovaném křesle, které se objevilo za ní a umožnilo jí půvabně usednout. Siuan si s něčím tak složitým nevěřila; prostě se posadila na jednu z lavic.
„Myslím, že se možná budeme chtít setkávat častěji, matko,“ řekla Siuan a ťukala prsty o stůl, jak si snažila utřídit myšlenky.