„Ano?“ zeptala se Egwain a narovnala se. „Stalo se něco?“
„Několik něco,“ řekla Siuan, „a obávám se, že některé z nich páchnou jako týden starý úlovek.“
„Pověz mi o tom.“
„Jedna ze Zaprodanců byla v našem táboře,“ řekla Siuan. Na tohle nechtěla myslet příliš často. Naskakovala jí z toho husí kůže.
„Je někdo mrtvý?“ zeptala se Egwain klidným hlasem, přestože její oči vypadaly jako z oceli.
„Ne, Světlo požehnej,“ řekla Siuan. „Kromě těch, o kterých už víš. Romanda si to spojila. Egwain, ta stvůra s námi už nějakou dobu byla, ukrytá.“
„Kdo?“
„Delana Mosalaine,“ odpověděla Siuan. „Nebo její služebná Halima. S největší pravděpodobností Halima, protože Dělánu jsem znala hodně dlouho.“ Egwain jen nepatrně rozevřela oči. Halima Egwain obsluhovala. Egwain se dotýkala a sloužila jí jedna ze Zaprodanců. Vzala tu novinu dobře. Jako amyrlin.
„Ale Anaiju zabil muž,“ řekla Egwain. „Byly ty vraždy odlišné?“
„Ne. Anaiju nezabil muž, ale žena vládnoucí saidínem. Muselo to tak být – je to jediné vysvětlení, které dává smysl.“
Egwain pomalu přikývla. Když se to týkalo Temného, bylo možné cokoli. Siuan se usmála, spokojeně a pyšně. To děvče se učilo, jak být amyrlin. Světlo, byla to amyrlin!
„Ještě něco?“ zeptala se Egwain.
„K téhle věci ne,“ řekla Siuan. „Naneštěstí nám utekly. Zmizely zrovna toho dne, kdy jsme je odhalily.“
„Zajímalo by mě, co je varovalo.“
„No, to se týká jedné z dalších věcí, o kterých ti musím říct.“ Siuan se zhluboka nadechla. To nejhorší bylo venku, ale při tom dalším jí nebude o moc lépe. „Toho dne se sešla sněmovna, za účasti Dělaný. Na tom setkání jeden asa’man oznámil, že v táboře cítí usměrňujícího muže. Myslíme si, že to ji varovalo. Spojily jsme si to až poté, co Delana uprchla. Byl to stejný aša’man, který nám tvrdil, že jeho kamarád potkal ženu, která dokázala usměrňovat saidín.“
„A co dělal v táboře aša’man?“ zeptala se nevzrušeně.
„Poslali ho jako vyslance,“ vysvětlila Siuan. „Od Draka Znovuzrozeného. Matko, vypadá to, že někteří z mužů, kteří následují al’Thora, k sobě připoutali Aes Sedai.“
Egwain jedinkrát mrkla. „Ano, slyšela jsem takové zvěsti. Doufala jsem, že jsou přehnané. Pověděl vám ten aša’man, kdo dal Randovi svolení spáchat takovou ohavnost?“
„On je Drak Znovuzrozený,“ řekla s úšklebkem Siuan. „Nemyslím, že má pocit, že potřebuje svoleni. Ale na jeho obraňuje nutno říct, že zřejmě nevěděl, že se to děje. Ženy, s nimiž se jeho muži spojili, poslala Elaida, aby zničily Černou věž.“
„Ano.“ Egwain konečně dala najevo špetku emocí. „Takže jsou ty pověsti přesné. Až příliš přesné.“ Střih jejích nádherných šatů zůstal zachován, ale barva se změnila na tmavě hnědou, jakou nosili Aielové. Zdálo se, že si Egwain změny nevšimla. „Copak Elaidina katastrofická vláda nikdy neskončí?“
Siuan jen zavrtěla hlavou. „Jako jakousi náhradu nám nabídli čtyřicet sedm aša’manů, aby se s námi spojili, za ženy, které připoutal al’Thor. Je to sotva férový obchod, ale sněmovna se i tak rozhodla nabídku přijmout.“
„Jak by měla,“ řekla Egwain. „S Drakovou pošetilostí se budeme muset vypořádat později. Jeho muži možná jednali bez výslovných rozkazů, ale Rand musí přijmout odpovědnost. Muži. Připoutávající ženy!“
„Prohlašují, že saidín je očištěn,“ řekla Siuan.
Egwain zvedla obočí, ale nic nenamítla. „Ano,“ řekla. „Myslím, že by to mohla být docela přijatelná možnost. Samozřejmě budeme potřebovat další potvrzení. Poskvrnění se však objevilo, když se zdálo, že je všechno vyhrané; proč by nemělo zmizet, když to vypadá, že se všechno blíží k čirému šílenství?“
„Tak jsem o tom neuvažovala,“ řekla Siuan. „Tak tedy, co bychom měly udělat, matko?“
„Ať se o to postará sněmovna,“ řekla Egwain. „Zdá se, že mají všechno pevně v rukou.“
„Udržely by to lépe, kdyby ses vrátila, matko.“
„Časem,“ řekla Egwain. Opřela se, ruce s propletenými prsty položila do klína a z nějakého důvodu vypadala mnohem starší, než jak by člověk hádal podle obličeje. „Prozatím mám práci tady. Ty budeš muset dohlédnout, aby sněmovna dělala, co má. Mám v tebe plnou důvěru.“
„A já to oceňuju, matko,“ řekla Siuan a potlačila nespokojenost. „Ale začínám nad nimi ztrácet kontrolu. Lelaine se začala tvářit jako druhá amyrlin – a dělá to tím, že předstírá, že tě podporuje. Pochopila, že když vypadá, jako že jedná tvým jménem, poslouží jí to.“
Egwain našpulila rty. „Myslela bych, že výhodu získá Romanda, vzhledem k tomu, že ona objevila Zaprodance.“
„Myslím, že předpokládala, že tu výhodu bude mít,“ řekla Siuan, „ale příliš dlouho se slunila ve svém vítězství. Lelaine se s nemalou námahou stala nejoddanější služebnicí amyrlin, jaká kdy žila. Kdybys ji slyšela mluvit, myslela bys, že jste byly nejdůvěmější kamarádky! Udělala ze mě svoji pomocnici, a pokaždé, když se sněmovna sejde, je to samé ,Egwain chtěla tohle‘ a ,vzpomeňte si, co Egwain říkala, když jsme udělaly tohle’.“
„Chytré,“ řekla Egwain.
„Brilantní,“ vzdychla Siuan. „Ale věděly jsme, že jedna z nich se nakonec vydrápe před druhou. Pořád se snažím odvádět její pozornost k Romandě, ale nevím, jak dlouho se mi ještě bude dařit ji rozptylovat.“
„Dělej, co můžeš,“ řekla Egwain. „Ale nedělej si starosti, když se Lelaine nenechá rozptýlit.“
Siuan se zamračila. „Ale ona si uzurpuje tvoje místo!“
„Tím, že na něm staví,“ usmála se Egwain. Konečně si všimla, že její šaty změnily barvu na hnědou, protože je v okamžiku změnila zpátky, aniž přerušila hovor. „Její gambit bude úspěšný jen tehdy, když se nevrátím. Používá jako zdroj autority mě. Až se vrátím, nebude mít jinou možnost než přijmout mé vedení. Všechnu svou námahu vyplýtvá na to, aby mě posílila.“
„A když se nevrátíš, matko?“ zeptala se tiše Siuan.
„Pak bude pro Aes Sedai lepší mít silného vůdce,“ řekla Egwain. „Jestli je Lalaine ta, kdo si tu sílu zajistí, budiž.“
„Víš, má dobrý důvod se ujistit, že se nevrátíš,“ řekla Siuan. „Přinejmenším sází proti tobě.“
„No, to jí dost dobře nemůžu vyčítat.“ Egwain se přestala ovládat natolik, aby jí unikl úšklebek. „Kdybych byla venku, sama bych byla v pokušení sázet proti sobě. Prostě se s ní budeš muset nějak vypořádat, Siuan. Já se nemůžu nechat rozptylovat. Ne když tady vidím tak velkou šanci na úspěch, a ne když cena za neúspěch je dokonce ještě vyšší.“
Siuan znala tu rozhodně zaťatou čelist. Dnes v noci ji nic nepřesvědčí. Siuan to prostě bude muset při příštím setkání zkusit znovu.
Všechny ty záležitosti – očištění, aša’manové, rozpad Věže – v ní vyvolávaly nepříjemné chvění. Přestože se na tyto události připravovala většinu života, bylo stále znepokojující, když nakonec nastaly. „Poslední bitva přichází,“ pronesla Siuan, převážně sama pro sebe.
„Přichází,“ řekla Egwain vážným hlasem.
„A já jí budu čelit sotva se špetkou své dřívější síly,“ zašklebila se Siuan.
„Možná ti můžeme sehnat angrial, až bude Věž zase celá,“ řekla Egwain. „Až vyjedeme proti Stínu, použijeme všechno, co máme.“