Artoo hvízdl a zatroubil na shledanou, pak se otočil a ujížděl ledovým koridorem pryč. Threepio ztuhle mával a pozoroval, jak jeho podsaditý a věrný přítel mizí z dohledu.
Pozorovateli se mohlo zdát, že Threepiovi se zamžily oči, ale nebylo to přece poprvé, kdy si ošetřil optické senzory trochou oleje.
Robot s lidskou postavou se nakonec otočil vydal se opačným směrem.
V.
Na Hothu nikdo nic nezaslechl. Nejdřív to bylo příliš daleko, aby to přehlušilo kvílivý vítr. Navíc povstalečtí vojáci, bojující s chladem, když se připravovali na bitvu, měli příliš mnoho práce, než aby nějak zvlášť napínali sluch.
Ve sněhových zákopech povstalečtí důstojníci křičeli rozkazy, aby je bylo nad vichřicí slyšet. Vojáci pospíchali, aby rozkazy splnili, hnali se sněhem se zbraněmi podobnými bazukám na ramenou a pokládali jejich smrtonosné hlavně podél ledových okrajů zákopů.
Povstalecké energetické generátory poblíž střeleckých věží začaly popraskávat, bzučet a prskat ohlušujícími výbuchy elektrické energie – bylo jí dost na zásobování rozlehlého podzemního komplexu. Ale nad tím vším ruchem a hlukem byl slyšet podivný zvuk, zlověstné dunění, které se blížilo a začínalo otřásat zmrzlou půdou. Když už bylo tak blízko, že upoutalo pozornost důstojníka, snažil se zahlédnout skrz bouři zdroj těžkého, rytmického dunění. Ostatní muži také zvedli hlavy od práce, a potom uviděli něco, co vypadalo jako řada pohyblivých teček. Přes blizard se zdálo, že body postupují pomalým, ale pravidelným krokem, který cestou na povstaleckou základnu víří mračna sněhu.
Důstojník zvedl elektrotriedr a zaostřil na přibližující se objekty. Bylo jich nejméně tucet, rozhodně postupovaly sněhem, a vypadaly jako stvůry z neprobádané minulosti. Byly to však stroje, každý z nich našlapoval jako obrovitý kopytník na čtyřech kloubnatých nohou.
Kráčející kolosy!
Důstojník šokovaně identifikoval císařské terénní obrněné transportéry. Každý stroj byl hrozivě ozbrojen děly, která se tyčila po stranách jako rohy nějakého prehistorického zvířete. Kolosy se pohybovaly jako mechanizovaní tlustokožci a z otáčivých pušek a děl chrlily smrtonosný oheň.
Důstojník hmátl po komlinku: „Hlavní Gauner… Přicházejí! Bod nula tři.“
„Stanice Echo pět sedm, jsme na cestě.“
Sotva to Luke Skywalker dopověděl, výbuch rozrazil sníh a led kolem důstojníka a jeho hrůzou zkamenělých mužů. Kolosy je už měly na dostřel. Vojáci věděli, že jejich úkolem je odvrátit pozornost, zatímco transportní lodě budou startovat, ale žádný z povstaleckých vojáků nebyl připravený umřít pod tlapami nebo zbraněmi těchto příšerných strojů.
Z pušek kolosů vyšlehly třpytivé vlny oranžového a žlutého ohně. Povstalečtí vojáci nervózně zaměřili své zbraně na kolosy, a každý z nich cítil, jak jim tělem pronikají ledové, neviditelné prsty.
Z dvanácti spídrů se čtyři dostaly do čela, letěly na plný výkon a blížily se k nepříteli. Jeden terénní obrněný transportér vystřelil a těsně minul krajní letoun. Výstřel z děla proměnil druhý spídr v ohnivou kouli, která ozářila nebe.
Luke viděl z průzoru svého kokpitu, jak vybuchla první oběť z jeho letky. Zuřivě začal na kolosy střílet z palubních děl, což mu jenom vyneslo krupobití ohně císařských sil, takže se spídr otřásal pod uzavírací protiletadlovou palbou.
Když Luke znovu získal vládu nad lodí, připojil se k němu další sněžný spídr, Gauner tři. Poletovali jako komáři kolem neochvějně dupajících kolosů, zatímco ostatní spídry dál pálily na císařské útočné stroje. Gauner hlavní a Gauner tři se míhaly podél hlavního chodce, pak se rozdělily a oba obloukem odletěly napravo.
Luke viděl boje na obzoru, když manévroval spídrem mezi nohama kolosu, a pak se zpod obrovského stroje zase vznesl. Znovu letěl se spídrem horizontálně a mladý velitel kontaktoval doprovodnou loď: „Gauner hlavní Gaunerovi tři.“
„Slyším, Gaunere hlavní,“ potvrdil příjem Wedge, pilot Gaunera tři.
„Wedgi,“ zavolal Luke do komlinku, „rozděl svoji letku do dvojic.“ Lukův sněžný spídr se sklonil na bok a řízl zatáčku, zatímco Wedgova loď se s dalším povstaleckým plavidlem vydala opačným směrem.
Kolosy, neustále pálící ze všech děl, dál pochodovaly sněhem. V jednom z útočných strojů dva císařští piloti zahlédli povstalecká děla, zřetelně se odrážející od bílého pole. Piloti začali chodce řídit k dělům, když tu si všimli osamělého sněžného spídru, který se bezhlavě řítil přímo do jejich hlavního zorného pole, s děly na plný výkon. Před neprůstřelným oknem zablýskla mohutná exploze, která se rozptýlila, až když spídr prohučel dýmem a zmizel nad nimi.
Když Luke stoupal vzhůru a pryč od kolosu, ohlédl se. Takové pancéřování je pro blastery silné, pomyslel si. Musí být nějaký jiný způsob, jak na tyhle příšery zaútočit; nějak jinak než palbou. Luke si vzpomněl na některé jednoduché taktiky, které kdysi na farmě používal proti divokým zvířatům. Pak, když otáčel sněžný spídr k dalšímu útoku proti kolosům, se rozhodl.
„Skupina Gauner,“ zavolal do komlinku, „použijte harpuny a vlečné kabely. Miřte na nohy. Jedině tak je můžeme zastavit. Hobbie, jsi tu ještě?“
Uklidňující hlas okamžitě odpověděclass="underline" „Ano, pane.“
„Tak teď se drž blízko.“
Když srovnal loď, byl Luke pevně odhodlaný klouzat v těsné formaci s Hobbiem. Oba se stočili a propadli se níž k povrchu Hothu.
S Backem, Lukovým střelcem, to při náhlém pohybu plavidla pořádně hodilo. Snažil se udržet v ruce harpunové dělo a křikclass="underline" „Hej! Luku, už mě svrbí ruce!“
Lukova loď se otřásala výbuchy, zmítala se v uzavírací protiletadlové palbě. Průzorem viděl další kráčející kolos, který vypadal, že na něm ani plná palebná síla povstaleckého útoku nezanechala následky. Tenhle neochvějně pochodující stroj se stal Lukovým terčem, a Luke se snášel sestupným obloukem. Kolos teď pálil přímo na něho, vytvořil stěnu z laserových výbojů a flaky.
„Jenom vydrž, Backu,“ zaječel Luke přes výbuchy, „a připrav se na odpálení vlečného kabelu!“
Další velký výbuch otřásl Lukovým sněžným spídrem. Luke měl co dělat, aby si udržel kontrolu nad lodí, která se začala potácet. Luke se začal hrozně potit, i když byl mráz, a zoufale se pokoušel ovládnout poskakující loď.
„Vydrž, Backu. Už tam skoro jsme. Jsi v přádku?“
Back neodpověděl. Lukovi se podařilo obrátit a uviděl, že Hobbieho spídr udržuje vedle něho kurs tak, jak kličkovali mezi explozemi okolo. Otočil hlavu a uviděl Backa, kterému po čele tekla krev, zhrouceného nad řízením.
„Backu!“ Na zemi střelecké věže u povstaleckých energetických generátorů pálily na kráčející císařské stroje, ale bez zjevného výsledku. Císařské zbraně bombardovaly celou oblast, mohutná mračna sněhu se zvedala k nebesům, exploze oslepovaly lidské terče nepřetržitým náporem. Důstojník, který první uviděl ty neuvěřitelné stroje a bojoval po boku svých mužů, byl také mezi prvními, koho zkosily trhavé paprsky kolosu. Vojáci mu běželi na pomoc, ale nemohli ho zachránit; ztratil příliš mnoho krve, která se na sněhu rozpíjela do šarlatové skvrny.
Z talířových děl u energetických generátorů se ozvala další povstalecká palba. Bez ohledu na mohutné výbuchy pochodovaly kolosy dál. Další spídr hrdinsky pronikl mezi dva kolosy, ale zachytila ho palba jednoho ze stojů a proměnil se v kouli šlehajících plamenů.