„Artoo,“ řekl Luke, „zůstaň tady, já se zatím porozhlédnu.“ Obrovské šedivé stromy měly zdeformované a propletené kořeny, které se zdvíhaly vysoko nad Luka, než se spojily a tak vytvořily kmeny. Zvrátil hlavu a uviděl větve, vysoko nad sebou, které jako by tvořily baldachýn spolu s nízko visícími mraky. Luke opatrně vylezl na dlouhou příď lodi a viděl, že dopadl do malého, mlhou zakrytého rybníčku.
Artoo krátce pípl – pak se ozvalo hlasité cáknutí a následovalo ticho. Luke se obrátil právě včas, aby zahlédl, jak se droidův zakulacený vršek noří pod hladinu.
„Artoo! Artoo!“ zavolal Luke. Klekl si na hladkou příď a naklonil se, s úzkostí pátral po mechanickém příteli. Ale černá voda byla nehybná, neprozradila žádnou stopu po jednotce R2. Luke neodhadl, jak hluboký může být tenhle klidný, kalný rybník, ale vypadal neobyčejně hluboký. Najednou ho posedla domněnka, že už třeba nikdy neuvidí svého přítele droida. Zrovna v té chvíli nad hladinou vykoukl tenký periskop a Luke zaslechl slabé bublavé pípání.
To se mi ulevilo! pomyslel si Luke a pozoroval periskop, jak si razí cestu ke břehu. Utíkal po přídi X-plánu a když byl břeh necelé tři metry daleko, mladý velitel skočil do vody a vyškrábal se na břeh. Ohlédl se a viděl, že Artoo se pořád ještě sune k okraji.
„Pospěš si, Artoo!“ křikl Luke.
Ve vodě za Artoo se najednou cosi pohnulo, ale bylo to příliš rychlé a příliš zamlžené, než aby to Luke dokázal rozeznat. Viděl jenom mohutné tmavé tělo. To stvoření se na chvilku vztyčilo, pak se ponořilo pod hladinu a hlasitě narazilo do droidova kovového trupu. Luke slyšel robotovo žalostné elektronické volání o pomoc. A pak nic…
Luke tam stál zkamenělý hrůzou a hleděl na černou vodu, klidnou jako sama smrt. Když se tak díval, začaly k hladině vyletovat bublinky. Lukovo srdce se rozbušilo strachem, když si uvědomil, že stojí příliš blízko u rybníka. Ale než se pohnul, nad černou hladinou se zjevila jakási věc a zakrslého robotka vyplivla. Artoo udělal vděčný oblouček vzduchem a křápl do měkkého polštáře mechu.
„Artoo,“ zakřičel Luke a rozběhl se k němu, „jsi v pořádku?“ Luke byl rád, že ta tajemná bahenní příšera nepovažuje kovové droidy za chutné ani stravitelné.
Robot tence odpověděl řadou slabých hvízdnutí a písknutí. „Jestli říkáš, že to nebyl dobrý nápad, letět sem, začínám s tebou souhlasit,“ uznal Luke, když se rozhlédl po ponurém okolí. Na ledovém světě, pomyslel si, byla aspoň lidská společnost. Tady, až na Artoo, není asi nic než tenhle špinavý rybník – a potvory, které zatím nejsou vidět, ale s blížícím se večerem se můžou vynořit.
Rychle se stmívalo. Luke se třásl v houstnoucí mlze, která se kolem něho stahovala, jako by byla živá. Pomohl Artoo Detoo na nohy a utřel bahno, kterým byl droidův válcovitý trup obalený. Při té práci Luke uslyšel zvláštní a nelidské výkřiky, které vycházely ze vzdálené džungle, a Luke se zachvěl, když si představil zvířata, která je asi vydávají.
Ve chvíli, kdy Artoo doutíral, si Luke všiml, že nebe hodně potemnělo. Všude kolem něho se plazily stíny a vzdálený křik už nevypadal tak vzdálený. Rozhlédl se s Artoo kolem po strašidelné bahenní džungli, která je obklopovala, a přimáčkli se k sobě. Najednou si Luke všiml páru malých, ale zlých očí, které na ně mrkaly ze stinného podrostu, a pak zmizely s dusáním drobných nožiček.
Nechtěl pochybovat o radě Bena Kenobiho, ale teď si začínal říkat, jestli se ten přízrak nějak nespletl, když ho vedl na tuto planetu, která údajně skrývá tajuplného učitele řádu Jedi.
Podíval se na X-plán a zaúpěl, když uviděl, že celá spodní část už je úplně ponořená do tmavé vody. „Jak to bude znovu lítat?“ Celá řada okolností vypadala beznadějně a jaksi směšně. „Co tu děláme?“ naříkal.
Poskytnout odpověď na některou z těchto otázek bylo mimo počítačové možnosti Artoo, ale přesto chlácholivě pípl. „To se mi snad jenom zdá,“ řekl Luke. Zavrtěl hlavou, bylo mu zima a měl strach. „Nebo už možná blázním.“
Aspoň, to věděl určitě, se nemohl dostat do bláznivější situace.
VIII.
Když Darth Vader stál na hlavní řídicí palubě mamutího hvězdného destruktoru, vypadal jako veliký mlčenlivý bůh.
Velkým obdélníkovým oknem nad palubou se díval na pole asteroidů, které narážely do lodi klouzající vesmírem. Stovky balvanů se míhaly za okny. Některé do sebe narazily a vybuchovaly v jasné záplavě světla.
Zatímco se Vader díval ven, jedna z jeho menších lodí se rozprskla pod nárazem obrovského asteroidu. Zdálo se, že to na něho neudělalo žádný dojem, a otočil se k řadě dvaceti holografických obrazů. Těchto dvacet hologramů vytvořilo ve třech rozměrech podobu dvaceti císařských velitelů bitevní lodi. Obraz velitele, jehož loď právě zmizela, rychle bledl, skoro tak rychle, jak svítící částečky vybuchlé lodě upadaly do zapomenutí.
Admirál Piett s pobočníkem se potichu postavili za černého pána, obráceného k obrazu ve středu dvaceti hologramů, který neustále rušila statická elektřina, takže mizel a zase se objevoval, když kapitán hvězdného destruktoru Avenger Needa podával hlášení. Jeho první slova skoro zanikla v poruše.
„... a tehdy naposledy se objevili v našich indikátorech,“ pokračoval kapitán Needa. „Vzhledem k rozsahu škod, které jsme utrpěli, jsou určitě také zničeni.“
Vader nesouhlasil. Znal sílu Millenium Falcon a docela dobře byl obeznámen se zručností jeho sebevědomého pilota. „Ne, kapitáne,“ zavrčel vztekle. „oni žijí. Chci, aby všechny lodě, které jsou k dispozici, pročesávaly pole asteroidů, dokud je nenajdou.“
Jakmile Vader vydal tento rozkaz, obraz kapitána Needy a ostatních devatenácti kapitánů zmizely docela. Když vybledl poslední hologram, Temný pán, který cítil přítomnost dvou mužů za zády, se otočil. „Takže co je tak důležité, že to nemohlo počkat, admirále?“ zeptal se panovačně. „Mluvte!“
Admirál zbledl v obličeji hrůzou a hlas se mu třásl skoro jako celé tělo. „Je to …císař.“
„Císař?“ opakoval hlas za černou dýchací maskou. „Ano,“ odpověděl admirál. „Přikazuje vám, abyste se mu ohlásil.“
„Odleťte s lodí pryč z pole asteroidů,“ přikázal Vader, „do polohy, ve které můžeme čistě vysílat.“
„Ano, lorde.“
„A kódujte signál do mé soukromé komnaty.“
Millenium Falcon spočinul schovaný v malé jeskyni, kde byla naprostá tma a všude odkapávala vlhkost. Posádka Falconu vypnula motory, takže malé plavidlo nevydávalo žádný zvuk.
V kokpitu Han Solo a jeho chlupatý druhý pilot právě vypínali všechny elektronické systémy. Když je odpojili, všechna pomocná světla pohasla a vnitřek lodi potemněl skoro jako skrýš venku.
Han se podíval na Leiu a letmo se ušklíbl. „Začíná to tu být nějak romantické.“
Chewbacca zabručel. Čekala na ně práce a Wookie potřeboval, aby se Han soustředil, když mají opravovat nefungující hyperdrajv.
Han se popuzeně vrátil k práci. „Co jsi tak navrčený?“ odsekl.
Než mohl Wookie odpovědět, nesměle se přiblížil k Hanovi protokolární droid a položil palčivě důležitou otázku. „Pane, téměř se bojím zeptat, ale vypínání všech systémů kromě nouzových se týká také mě?“
Chewbacca vyjádřil svůj názor jasným souhlasným štěknutím, ale Han byl jiného názoru. „Ne,“ řekl, „budeme tě potřebovat, aby sis povídal se starým Falconem a zjistil, co se stalo našemu hyperdrajvu.“ Ohlédl se na princeznu a dodaclass="underline" „Jak jste na tom s makrofúzerem, Vaše Svatosti?“