Než mohl ohromený mladík odpovědět, potvůrka mrskla krabicí směrem k Lukovi a ponořila malé a hbité ručky do další krabice se zásobami.
„Poslechni, příteli,“ řekl Luke a pozoroval bizarního žebronila, „my jsme tady nechtěli přistát. A kdybych mohl dostat stíhačku z té louže, udělal bych to, ale nejde to. Takže – “
„Nemůžeš vytáhnout loď ven? A zkoušels to? Zkoušels to?“ popichovalo stvoření.
Luke si musel přiznat, že to nezkoušel, ale takový nápad byl naprosto směšný. Neměl potřebné zařízení, aby…
Zájem potvůrky upoutalo cosi v Lukově krabici. Lukovi konečně došla trpělivost, když viděl, jak ten bláznivý trpaslík uchvátil cosi z jeho zásob. Věděl, že přežití závisí na zásobách, a tak po krabici hmátl. Ale potvůrka svou kořist držela v modré ručce pevně svírala malou lampičku. V ruce jí ožilo světélko, opřelo se svými paprsky o její blažený obličej, a hned začala svůj poklad zkoušet.
„Dej mi to!“ vykřikl Luke.
Stvoření uteklo před blížícím se mladíkem jako nezbedné děcko. „Moje! Moje! Nebo ti nepomůžu!“
Pořád si to tisklo lampu k hrudi a ustoupilo o krok, takže bezděčně vrazilo do Artoo Detoo. Protože si vůbec neuvědomilo, že robot je živý, stálo to vedle něho, zatímco Luke se blížil.
„Nestojím o tvou pomoc,“ řekl Luke rozhořčeně. „Chci zpátky svoji lampu. Budu ji potřebovat v táhle hnusné díře plné bahna!“
Luke si náhle uvědomil, že to byla urážka. „Hnusné? Díře? To je můj domov!“
Zatímco se hádali, Artoo pomalu natáhl mechanickou paži. Jeho končetina rychle popadla ukradenou lampu a v tu ránu byly dvě malé postavičky v sobě kvůli kradené kořisti. Jak se tak v zápalu boje potácely, Artoo elektronicky pípaclass="underline" „Dej mi to!“
„Moje, moje! Vrať mi to,“ křičel trpaslík. Ale najednou se zdálo, že vzdal tu bizarní potyčku a lehce do droida šťouchl jedním namodralým prstem.
Artoo vyrazil hlasité, poděšené zaječení a okamžitě lampu vydal.
Vítěz se zakřenil na svítící předmět ve svých drobných ručkách a škodolibě opakovaclass="underline" „Moje, moje.“
Luke toho skotačení začínal mít dost a doporučil robotovi, aby zanechal boje. „Oukej, Artoo,“ povzdechl si, „ať si ji nechá. A teď vypadni, kamarádíčku. Máme něco na práci.“
„Ne, ne!“ naléhalo stvoření vzrušeně. „Zůstanu tady a pomůžu vám hledat přítele.“
„Nehledám přítele,“ řekl Luke. „Hledám mistra řádu Jedi.“
„Ach,“ potvůrčiny oči se rozšířily, „mistra řádu Jedi. Panečku, to je jiná. Yodu, vy hledáte Yodu.“
Luka ta zmínka překvapila, ale byl skeptický. Jak by mohl takový elf vědět něco o velkém učiteli rytířů Jedi?
„Znáš ho?“
„Samozřejmě, znám,“ řeklo stvoření pyšně. „Zavedu vás k němu. Ale nejdřív se musíme najíst. Dobrého jídla. Pojďte, pojďte.“
S tím potvůrka odcupitala pryč od Lukova tábora do stínů bažin. Slabé světlo lampy postupně mizelo v dálce a Luke zůstal stát s pocitem, že ho ošidili. Nejdřív vůbec neměl v úmyslu stvoření následovat, ale vzápětí už se prodíral mlhou.
Když Luke vyrazil do džungle, zaslechl, jak Artoo hvízdá a pípá, jako by měl kraťas. Luke se otočila viděl, že malý droid stojí opuštěně u fúzní pícky.
„Radši tu zůstaň a hlídej tábor,“ instruoval Luke robota. Ale Artoo jenom zesílil zvukový výstup a procházel celým rejstříkem elektronické artikulace.
„Artoo, teď se uklidni,“ zavolal Luke už v běhu do džungle. „Já se o sebe postarám. Nic se mi nestane, oukej?“ Elektronické brumlání bylo stále slabší, jak Luke pospíchal, aby dostihl malého průvodce. Určitě jsem se zbláznil, pomyslel si Luke, když jdu za tím divným trpaslíkem bůhvíkam. Ale ta potvůrka se zmínila o Yodovi, a Luke měl pocit, že musí přijmout jakoukoli pomoc, aby mistra našel. Potácel se ve tmě hustým porostem a zkroucenými kořeny, a pronásledoval blikavé světélko vpředu.
Trpaslík cestou přes bažinu jásavě halekal. „Hé… nestane … hé … vůbec nic nestane … ano, jasně.“ Pak se tajemná bytost způsobem sobě vlastním podivně zachechtala.
Dva císařské křižníky se pomalu pohybovaly nad povrchem obrovského asteroidu. Někde tam se musel schovávat Millenium Falcon – ale kde?
Lodě pročesávaly asteroid a přitom shazovaly bomby na jeho krajinu plnou kráterů, aby nákladní loď vyplašily. Tlakové vlny výbuchů sféroidem hrubě otřásaly, ale po Falconu nebylo ani stopy. Jeden a císařských hvězdných destruktorů při klouzání nad asteroidem vrhl temný stín přes vchod do tunelu. Ale lodní skenery nezaznamenaly divnou díru ve stěně kráteru. A v té díře, v tunelu, kde to táhlo, seděla nákladní loď, nevypátraná císařskými nohsledy. Třásla se a vibrovala při každém výbuchu, který dopadl na povrch.
Chewbacca uvnitř horečně opravoval celou pohonnou jednotku. Vysoukal se do horního oddělení, aby se dostal k drátům, které ovládaly systém hyperdrajvu. Ale když ucítil první exploze, prostrčil hlavu změtí drátů dolů a znepokojeně zaštěkl.
Princezna Leia, která svařovala poškozený ventil, přerušila práci a zvedla hlavu. Bomby se ozývaly velice blízko.
See Threepio se podíval na Leiu a nervózně nachýlil hlavu. „Ach jé,“ řekl, „našli nás.“
Všichni ztichli, jako by se báli, že zvuk hlasů by nějak mohl prozradit jejich přesnou pozici. Loď se znovu otřásla výbuchem, trochu menším, než byl předchozí.
„Vzdalují se,“ řekla Leia.
Hanovi už bylo všechno jasné. „Chtějí jenom vidět, jestli se někde něco nepohne,“ řekl jí. „Jsme v bezpečí, jestli zůstanem na místě.“
„Kdepak už jsem tu písničku slyšela?“ řekla Leia nevinně. Han si sarkasmu nevšímal a cestou k motorům prošel kolem ní. Chodbička v nákladovém prostoru byla tak úzká, že nemohl zabránit tomu, aby se o princeznu na své cestě neotřel – nebo snad mohl?
Princezna chvíli se smíšenými pocity pozorovala, jak pokračuje v práci na lodi. A pak se vrátila ke svařování.
See Threepio ignoroval všechno to zvláštní lidské chování. Měl plné ruce práce při komunikování s Falconem a snažil se zjistit, co je s hyperdrajvem. Threepio stál u hlavního řídicího panelu a vydával nezvyklé pískavé a hvízdavé zvuky. O chvíli později řídicí panel hvízdl odpověď.
„Kde je Artoo konec, když ho potřebuji?“ vzdychl zlatý robot. Odpovědi řídicího panelu dokázal jen těžko přeložit. „Nevím, kde se vaše loď učila komunikovat,“ oznámil Threepio Hanovi, „ale jejímu přízvuku by se dalo leccos vytknout. Myslím, pane, že říká, že energetická spojka na negativní ose byla zpolarizována. Obávám se, že ji budete muset vyměnit.“
„Samozřejmě ji budu muset vyměnit!“ štěkl Han a pak si uvědomil, že Chewbacca vykukuje ze stropního průlezu: „Vyměň to!“ zašeptal.
Všiml si, že Leia skončila se svařováním, ale ventil ji neposlouchal a Leia zápasila s pákou, která se nechtěla hnout. Přišel k ní a začal nabízet pomoc, ale jenom se k němu chladně otočila zády a dál bojovala s ventilem sama.
„Klid, Vaše Výsosti,“ řekl. „Jenom jsem vám chtěl pomoct.“
Leia, vší silou opřená do páky, se tiše zeptala: „Byl byste tak laskav a přestal mi tak říkat?“
Han byl překvapený tím samozřejmým tónem. Čekal nějaké pichlavé odseknutí, nebo v nejlepším případě mrazivé ticho. Ale v jejich slovech nebyl žádný náznak uštěpačnosti, na který byl zvyklý. Že by chtěla neutuchající válku dvou vůlí ukončit? „Jistě,“ řekl jemně.