Stroj se zastavil nad dýmajícím kráterem a roztáhl končetiny do různých stran. Pak jeho vnitřní mechanický systém vydal pokyn a stroj začal klouzat přes ledovou pláň.
Tmavý průzkumný droid brzy zmizel za vzdáleným obzorem.
Další jezdec, zachumlaný do zimního oblečení a v sedle skvrnité šedé tauntauny, uháněl přes svahy Hothu na operační základnu povstalců.
Oči toho muže, chladné jako kov, bez zájmu hleděly k nevýrazně šedivým dómům, myriádám střeleckých věží a kolosálním energetickým generátorům, které byly jedinými známkami civilizovaného života na tomto světě. Han Solo zpomalil svoji sněžnou ještěrku a manipuloval s otěžemi tak, aby zvíře proklusalo vchodem do ohromné ledové jeskyně.
V jeskyních bylo o něco tepleji, povstalci je vyhřívali topnými jednotkami, poháněnými energií z obřích venkovních generátorů. Podzemní základnu tvořila přírodní ledová jeskyně a spleť tunelů čtvercového průřezu, které v ledové hoře vyvrtaly lasery povstalců. Corellián se už octl ve vesmíru v bezútěšnějších dírách, ale v téhle chvíli si na žádnou z nich nemohl vzpomenout.
Seskočil z tauntauny, rozhlédl se a pozoroval, co se v mamutí jeskyni děje. Kamkoli se podíval, všude někdo něco tahal, sbíral, opravoval. Povstalci v šedých uniformách spěchali vykládat zásoby a zapojovat zařízení. A pak tam byli roboti, většinou jednotky R2 a pomocní droidi, kteří snad byli všude, klouzali nebo kráčeli ledovými chodbami a efektivně plnili svoje nespočetné úkoly.
Han začal přemýšlet, jestli s věkem nějak nezměkl. Nejdřív neměl žádný osobní zájem na celé té povstalecké záležitosti, ani s ní nijak nesympatizoval. Do konfliktu mezi Impériem a Aliancí se dostal vlastně díky obyčejné obchodní transakci, poskytoval své služby a loď, Millenium Falcon. Ta práce tehdy vypadala úplně prostě: dopravit Bena Kenobiho s mladým Lukem a dvěma droidy do systému Alderaan. Jak tehdy mohl Han vědět, že ho přibírají k akci na záchranu princezny z nejobávanější bojové stanice Impéria, Hvězdy smrti?
Princezna Leia Organa…
Čím víc o ní Solo přemýšlel, tím víc poznával, kolik trablů na sebe přivolal, když přijal peníze Bena Kenobiho. Původně chtěl Han jenom shrábnout odměnu a odletět, aby zaplatil nějaké nepříjemné dluhy, které se mu vznášely nad hlavou jako meteor, který se chystá spadnout. Nikdy neměl v úmyslu stát se hrdinou.
A přece ho cosi přimělo, aby se připojil k Lukovi a jeho bláznivým povstaleckým přátelům, když odstartovali k teď už legendárnímu útoku na Hvězdu smrti. Han pořád nechápal, co to tehdy bylo.
Nyní, už dlouho po zničení Hvězdy smrti, zůstával Han stále s Aliancí, asistoval při zakládání stanice na Hothu, patrně nejpustší planetě v galaxii. Ale už to chtělo změnu, říkal si. Co se ho týkalo, Han Solo a povstalci měli nabrat každý svůj kurs.
Rychle procházel podzemním hangárem, kde dokovalo několik bojových lodí, které opravovali muži v šedých kombinézách a pomáhali jim droidi různých typů. Han věnoval největší pozornost nákladní lodi ve tvaru mísy, která spočívala na nově instalovaných přistávacích podpěrách. Byla největší lodí v hangáru, a kovový plášť od chvíle, kdy ji Han se Skywalkerem a Kenobim našlápli poprvé, utržil pár nových škrábanců. Ale Millenium Falcon nebyl pověstný díky svému vzhledu, ale rychlosti: tenhle frachťák byl nejrychlejší, co kdy dělal okruh Kessel, a uměl pláchnout i císařským stíhačkám TIE.
Falcon za svůj úspěch vděčil hlavně údržbě, která byla nyní svěřena zarostlým prackám chlupatého dvoumetrového habána, jehož obličej se teď schovával za svářečskou maskou.
Chewbacca, Hanův obrovský wookijský druhý pilot, opravoval u Millenium Falcon centrální zvedák, když si všiml, že se k němu Solo blíží. Wookie přerušil práci, nadzdvihl ochranný štít a ukázal srstnatou tvář. Ze zubaté tlamy se ozvalo zamručení, které v celém vesmíru umělo přeložit jenom málo newookianů.
Han Solo k nim patřil. „Zima není to správné slovo, Chewie,“ odpověděl Corellián. „Hned bych si dal líbit nějakou pořádnou honičku po všem tomhle schovávání a mrznutí!“ Všiml si chomáčů kouře, stoupajících z čerstvě přivařené kovové sekce. „Jak pokračuješ s těma zvedákama?“
Chewbacca odpověděl typickým wookijským zachrčením. „No dobře,“ řekl Han, úplně souhlasil s touhou svého přítele odletět do vesmíru, na nějakou jinou planetu – jenom ne na Hoth. „Jdu podat hlášení. Pak ti pomůžu. Hned jak budou zvedáky v pořádku, zvedneme kotvy.“
Wookie štěkl, radostně se zajíkla vrátil se k práci, a Han pokračoval dál umělou ledovou jeskyní.
Ve velitelském středisku bylo rušno díky elektronickému zařízení a monitorovacím systémům, které se zvedaly až ke stropu. Centrum stejně jako hangár obsluhoval personál složený z povstalců. Místnost byla plná kontrolorů, vojáků, údržbářů a taky droidů nejrůznějších modelů a velikostí, a ti všichni se pilně snažili proměnit místnost na provozuschopnou základnu, která nahradí tu na Yavinu.
Muž, za kterým Han Solo přišel, měl plné ruce práce u veliké konzole, jeho pozornost se upírala na počítačovou obrazovku, po které se míhaly zářivě barevné řádky. Rieekan v uniformě povstaleckého generála se vztyčil v celé své výšce, aby se podíval na Sola.
„Generále, v té oblasti není žádná známka života,“ hlásil Han. „Ale rozmístil jsem všechny hlídací majáky, takže se dozvíte, kdyby sem někdo zaskočil na návštěvu.“
Generál Rieekan se Solovu vtipu ani neusmál, jako vždycky. Ale obdivoval mladého muže, který se stal neoficiálním členem Aliance povstalců. Rieekan byl Solovými kvalitami tak uchvácen, že často uvažoval o tom, že mu udělí čestný důstojnický patent.
„Velitel Skywalker se už ohlásil?“ vyzvídal generál. „Prověřuje meteorit, který spadl kousek od něho,“ odpověděl Han. „Za chvíli tu bude.“
Rieekan rychle pohlédl na čerstvě instalovanou radarovou obrazovku a zkoumal její záblesky. „V tomhle systému je bohatá meteoritická aktivita, bude těžké zachytit blížící se lodě.“
„Generále, já…“ Han zaváhal. „Myslím, že je čas, abych odletěl.“
Han se zahleděl z generála Rieekana na přibližující se postavu. Její chůze byla půvabná i rozhodná, a zdálo se, že ženské rysy mladé ženy jaksi neladí s bílou bojovou uniformou. Už na dálku Han poznal, že princezna Leia je rozčilená.
„Jste dobrý bojovník,“ poznamenal generál k Hanovi a dodaclass="underline" „Věčná škoda, že o vás přijdu.“
„Děkuju vám, generále. Ale na moji hlavu je vypsaná odměna. Jestli nevyplatím Jabbu Huta, bude ze mě chodící mrtvola.“
„Se znamením smrti se špatně žije –,“ začal důstojník, když se Han obrátil k princezně Leie. Solo nepatřil k sentimentálním chlapíkům, ale teď si uvědomoval, že je plný citu. „Myslím, že je to tady, Vaše Výsosti.“ Odmlčel se, nevěděl, jakou odpověď má od princezny čekat.
„Správně,“ odpověděla Leia chladně. Její hrdost se rychle měnila v čistý vztek.
Han zavrtěl hlavou. Už dávno si řekl, že ženské – u savců, plazů i u dalších biologických tříd, které se ještě objeví – se vymykají chabým silám jeho rozumu. Lepší bude nechat jim jejich tajemství, radil často sám sobě.