Sklonila se, aby si černé tělo lépe prohlédla. „Vypadá to na druh mynoka,“ řekla Hanovi a Chewbaccovi.
Han se rychle rozhlédl temnou jeskyní. „Tak to jich tu bude víc,“ prorokoval. „Vždycky chodí ve skupinách. A úplně nejradši se lepí na lodě. Přesně to zrovna potřebujem!“
Ale Leia si teď víc všímala konzistence podlahy tunelu. Celý tunel jí připadal podivný; místo páchlo úplně jinak než kterákoli jeskyně, kterou znala. Podlaha byla zvlášť studená a zdálo se, že je přilnavá.
Když dupla, ucítila, že patou udělala důlek. „Ten asteroid má ale divné složení,“ řekla. „Podívejte se na zem. To určitě není skála.“
Han si klekl, aby si prohlédl podlahu zblízka, a všiml si, jak je tvárná. Když zkoumal podlahu, snažil se zjistit, jak daleko sahá a jaký má jeskyně tvar.
„Je tu strašně vlhko,“ řekl. Postavil se a zamířil ruční blaster na vzdálenou stranu jeskyně, vystřelil a z dálky se ozvalo ječení mynoků; jakmile vypálil paprsek, celá jeskyně se začala třást a zem se zkrabatila. „Toho jsem se bál,“ zakřičel. „Musíme vypadnout!“
Chewbacca souhlasně štěkl a vrhl sek Millenium Falcon. Těsně za ním spěchali k lodi Leia a Han, kteří si kryli obličej před rojem mynoků. Doběhli k Falconu a utíkali po rampě do lodě. Jakmile byli na palubě, Chewbacca za nimi přirazil poklop, aby dovnitř nevklouzl žádný mynok.
„Chewie, nastartuj ji!“ zaječel Han, zatímco s Leiou utíkali nákladovým prostorem. „Padáme pryč!“
Chewbacca spěšně dopadl na sedadlo v kokpitu a Han v rychlosti kontroloval indikátory na řídicím panelu v nákladovém prostoru.
Leia, která se mu držela v patách, ho upozornila: „Zahlédnou nás dřív, než nabereme rychlost.“
Zdálo se, že Han ji neslyší. Zkontroloval řízení, pak utíkal zpátky do kokpitu. Ale když ji míjel, ukázalo se, že slyšel každé její slovo. „Není čas, abychom kvůli tomu svolávali poradu.“
A byl pryč, spěchal do pilotního křesla, aby trochu přiškrtil motory. V příští minutě se kvílení hlavních motorů ozvalo celou lodí.
Ale Leia běžela za ním. „Já nejsem žádná porada,“ křikla popuzeně.
Zdálo se, že ji neslyší. Nečekané jeskyňotřesení se začalo usazovat, ale Han byl odhodlaný dostat loď ven – a to rychle. Leia se začala na sedadle připoutávat.
„Nemůžeš zvládnout skok do světelné rychlosti v tomhle poli asteroidů,“ zavolala přes řev motorů.
Solo se na ni přes rameno zakřenil. „Připoutej se, zlatíčko,“ řekl, „odlétáme!“
„Ale otřesy zmizely!“
Jenže Han už loď zastavit nechtěl. Plavidlo se pohnulo vpřed a rychle míjelo hrbolaté stěny tunelu. Najednou Chewbacca štěkl hrůzou, když se podíval přes přední sklo ven.
Přesně před nimi stála rozeklaná bílá řada stalaktitů a stalagmitů, která dokonale lemovala vchod jeskyně.
„Vidím, Chewie,“ křikl Han. Tvrdě přitáhl páku a Millenium Falcon vyrazil vpřed. „Držte se!“
„Jeskyně se hroutí!“ křičela Leia, když viděla, jak se vchod vpředu zužuje.
„To není jeskyně.“
„Cože?!“
Threepio začal vystrašeně drmolit. „Ach jé, ne! Jsme ztraceni. Sbohem, paní Leio. Sbohem, kapitáne.“
Leia pootevřela ústa, jak sledovala rychle se přibližující ústí tunelu.
Han měl pravdu; nebyli v jeskyni. Jak se blížili k ústí, bylo zřejmé, že bílé minerální útvary jsou obrovské zuby. A bylo velmi zřejmé, jak se řítili ven z té gigantické tlamy, že se ty zuby svírají! Chewbacca zařval.
„Na bok, Chewie!“
Byl to neuvěřitelný manévr. Ale Chewbacca okamžitě reagoval a znovu dokázal nemožné. Obrátil Millenium Falcon strmě na bok, a loď se vřítila mezi dva z těch zářících bílých tesáků. A ani ne vteřinu poté, co Falcon vyletěl z toho živého tunelu, se čelisti zacvakly.
Falcon uháněl skalnatou roklinou asteroidu a těsně za ním vyrazil titánský vesmírný plaz. Obrovité růžové těleso si nechtělo nechat ujít zákusek a vysunulo se z kráteru, aby spolklo unikající loď. Ale příšera byla příliš pomalá. V příští chvíli nákladní loď odsvištěla pryč od slimákovitého pronásledovatele do vesmíru.
Ale v té chvíli loď vletěla do dalšího nebezpečí: Millenium Falcon se znovu vnořil do smrtonosného pole asteroidů.
Luke hekal a sotva dechu popadal při poslední přijímací zkoušce. Jedi mu nařídil maratónský běh hustým podrostem džungle. A Yoda nejenom že Luka poslal na vysilující závod, ale sám se pozval na vyjížďku. Takže zatímco adept řádu Jedi odfukoval a potil se při svízelném běhu, mistr Jedi jeho postup pozoroval z vaku, který měl Luke přivázaný na zádech.
Yoda vrtěl hlavou a pohrdavě brumlal, že mladíkovi chybí vytrvalost.
Když se vrátili na mýtinu, kde trpělivě čekal Artoo Detoo, Luke skoro padal vyčerpáním. Ale Yoda už měl pro něho nachystaný další test.
Než se Luke vydýchal, malý Jedi na jeho zádech mávl Lukovi před očima kovovou tyčí. Luke okamžitě tasil laserový meč a bleskově po tyči ťal. Ale nebyl dost rychlý a tyč padla – nedotčená – dunivě na zem. Luke se zhroutil na mokrou zem, naprosto vyčerpaný. „Už nemůžu,“ zaskučel, „… strašně unavený.“
Yoda, který neukázal ani špetku soucitu, si odfrkl. „Byla by na sedm kousků, kdybys byl Jedi.“
Ale Luke věděl, že není Jedi – ještě ne. A přísný tréninkový program, který stanovil Yoda, mu vyrážel dech. „Myslel jsem, že jsem v kondici,“ hekal.
„Ano, ale podle jakého standardu, ptám se?“ ptal se malý instruktor. „Zapomeň na stará měřítka. Odvykej si, odvykej si!“ Luke doopravdy cítil, že je připravený odvykat si staré způsoby a chtěl se osvobodit tak, aby se mohl naučit všechno, co ho mistr Jedi naučit musí. Byl to přísný výcvik, ale jak míjel čas, Lukova síla a schopnosti rostly a jeho skeptický malý pán to začal vidět nadějně. Nebylo to však snadné.
Yoda trávil dlouhé hodiny přednáškami o zvycích řádu Jedi. Když seděli pod stromy nedaleko Yodova domečku, Luke pozorně poslouchal všechna mistrova vyprávění a přednášky. A zatímco Luke poslouchal, Yoda přežvykoval gimer, úlomek větvičky se třemi výhonky na konci.
A proběhly nejrůznější fyzické zkoušky. Luke se zvlášť důkladně cvičil ve skoku. Jednou už měl pocit, že je dost připravený, aby Yodovi předvedl, jak se zlepšil. Mistr seděl na kládě u širokého rybníka a najednou slyšel, jak se někdo s praskotem řítí podrostem.
Potom se na druhé straně rybníka objevil Luke, který utíkal přímo k vodě. Když doběhl ke břehu, odrazil sek Yodovi, vyskočil vysoko nad vodu a letěl vzduchem. Ale spadl kousek od druhého břehu a s hlasitým cáknutím Yodu úplně promáčel.
Yodovy modré rty se zklamaně stáhly.
Ale Luke se nevzdával. Byl rozhodnutý, že se stane Jedim, a bez ohledu na to, jak trapně se při svých pokusech třeba cítí, udělá každou zkoušku, kterou mu Yoda uloží. Takže si nestěžoval, když mu Yoda nařídil, aby udělal stojku. Luke se obrátil nejdřív trochu nemotorně, a po několika vratkých vteřinách pevně stál na rukou. Zdálo se mu, že je v té pozici celé hodiny, ale bylo to snazší než v době před výcvikem. Soustředil se o tolik lépe, že dokázal vydržet v naprosté rovnováze – dokonce s Yodou, který se mu usadil na chodidlech.
Ale to byla jenom část zkoušky. Yoda dal Lukovi znamení poklepáním gimeru na nohu. Pomalu, opatrně a plně soustředěný Luke zvedl jednu ruku ze země. Jeho tělo se lehce zakývalo, když přenášel váhu – ale Luke rovnováhu udržel a soustředěně začal zvedat malý kámen před sebou. Ale najednou se ke svému pánovi s hvízdáním a pípáním přihnala jednotka R2.