„Potom,“ řekl Han, „musíme najít bezpečný přístav tady kolem. Nějaký návrh?“
„To záleží na tom, kde jsme.“
„Tady,“ řekl Han a ukázal na konfiguraci malých světelných teček, „u systému Anoat.“
Leia sklouzla ze sedadla a postavila se vedle něho, aby se mohla na obrazovku lépe podívat.
„To je divné,“ řekl Han, když chvilku přemýšlel, „mám pocit, jako bych tu už někdy byl. Podívám se do palubního deníku.“
„Ty si vedeš deník?“ Na Leiu to udělalo dojem. „No tohle, to je organizace,“ škádlila ho.
„No, někdy,“ odpověděl, když procházel údaje na počítači. „Aha, věděl jsem to! Lando – to by mělo být zajímavé.“
„Nikdy jsem o tom systému neslyšela,“ řekla Leia.
„To není systém. Je to člověk, Lando Calrissian. Hazardní hráč, podvodník první třídy, každým coulem lotr,“ odmlčel se na dost dlouho, aby se poslední slovo vsáklo, a mrkl na princeznu,
„…tvůj typ. Systém Bespin. Je to daleko, ale dá se tam doletět.“ Leia se podívala na jeden počítačový monitor a přečetla si údaje. „Hornická kolonie,“ poznamenala.
„Tibbanský plynový důl,“ dodal Han. „Lando ho vyhrál v sabaku, aspoň to tvrdí. Vždycky jsme se shodli.“
„Můžeš mu věřit?“ zeptala se Leia.
„Ne. Ale nemá v lásce Impérium, pokud vím.“ Z interkomu se ozvalo Wookieho štěknutí.
Han rychle sepnul pár spínačů, aby se na počítačových obrazovkách objevily nové informace, a pak se natáhl, aby viděl z průzoru kokpitu. „Vidím to, Chewie, vidím,“ řekl. „Připrav ruční start.“ Pak se Han obrátil k princezně a řekclass="underline" „To nic nebude, srdíčko.“ Opřel se v křesle a vstřícně se na ni usmál.
Leia zavrtěla hlavou, pak se stydlivě usmála a rychle ho políbila. „Máš své dobré chvilky,“ uznala neochotně. „Ne často, ale máš je.“
Han si začínal zvykat na princezniny špičaté komplimenty a nemohl říct, že by mu doopravdy vadily. Čím dál víc se mu zamlouvalo, že má podobný smysl pro sarkastický humor jako on. A byl si naprosto jistý, že jí se to taky líbí.
„Jedem, Chewie,“ zakřičel radostně.
Poklop na břiše Avengeru se otevřel. A když císařský křižník odsvištěl do hyperprostoru, vypustil z břicha umělé asteroidy – odpadky a kusy neopravitelných zařízení, které se rozletěly po černém vesmíru. Millenium Falcon sklouzl nepozorovaně z velké lodi a zůstal schovaný v téhle odpadové stopě daleko vzadu, když Avenger odstartoval.
„Konečně v bezpečí,“ pomyslel si Han Solo.
Millenium Falcon zažehl iontový pohon a uháněl deštěm plujícího vesmírného smetí k dalšímu systému.
Ale mezi rozsypaným odpadem se skrývala ještě jedna loď. A když Falcon vyrazil hledat systém Bespin, druhá loď zažehla motory taky. Boba Fett, nejznámější a nejhroznější nájemný zabiják galaxie, obrátil své malé plavidlo ve tvaru sloní hlavy jménem Slave I, a začal se sledovačkou. Protože Boba Fett neměl vůbec v úmyslu ztratit Millenium Falcon z očí. Hlava jeho pilota měla totiž velkou cenu. A obávaný zabiják byl rozhodnutý, že právě tuto odměnu získá.
Luke cítil, že dělá pokroky.
Utíkal džunglí – s Yodou usazeným za krkem – a skákal jako gazela přes změť listí a kořenů, které všude v bažině rostly. Luke se konečně začal oprošťovat od pýchy. Měl pocit, že z něho spadlo nějaké břemeno, a byl konečně přichystaný plně zažít proud síly.
Když drobný instruktor vyhodil stříbrnou tyč Lukovi nad hlavu, mladý učedník Jedi hbitě reagoval. Bleskově rozsekal tyč na čtyři blýskavé kusy, než dopadla na zem.
Yoda byl potěšený a usmíval se nad Lukovým úspěchem. „Tentokrát čtyři – Cítíš sílu.“
Ale Luke sebou najednou trhl. Ucítil něco zlého. „Něco není v pořádku,“ řekl Yodovi. „Cítím nebezpečí…, smrt.“
Rozhlédl se a snažil se uvidět, co vysílá tak mocnou auru. Když se obrátil, uviděl obrovský, pokroucený strom, jehož zčernalá kůra uschla a drolila se. Kolem paty stromu byl malý rybníček, kde gigantické kořeny vyrostly tak, že vytvořily ústí zlověstné jeskyně.
Luke jemně zvedl Yodu ze svých ramen a postavil ho na zem. Učedník jako přimrazený hleděl na tu temnou odpornost. Těžce dýchal a nemohl promluvit.
„Přivedls mě sem úmyslně,“ řekl konečně.
Yoda si sedl na pokroucený kořen a strčil si gimer do pusy. Klidně se podíval na Luka a nic neříkal.
Luke se otřásl. „Je mi zima,“ řekl a pořád se díval na strom. „Tenhle strom má v sobě odvrácenou stranu síly. Je to sluha zla. Musíš jít dovnitř.“
Luka zamrazilo, když pochopil. „Co je tam?“
„Jenom to, co si vezmeš s sebou,“ řekl Yoda tajemně. Luke se obezřele podíval na Yodu a pak na strom. Mlčky sebral odvahu, vůli k učení a vstoupil do tmy, aby čelil všemu, co ho čekalo. Nevezme si s sebou nic, ale …
Ne. Vzal si s sebou i světelný meč.
Zažehl zbraň a brodil se mělkou vodou k černému ústí mezi obrovskými a zlověstnými kořeny.
Ale zastavil ho hlas mistra Jedi.
„Ta zbraň,“ káral ho. „Nebudeš ji potřebovat.“
Luke se zastavila znovu se podíval na strom. Vlézt do té ďábelské jeskyně beze zbraně? I když byl Luke čím dál obratnější, na tuhle zkoušku se ještě necítil. Sevřel jílec meče pevněji a zavrtěl hlavou.
Yoda pokrčil rameny a klidně žvýkal svůj gimer.
Luke se zhluboka nadechl a opatrně vkročil do podivné stromové dutiny.
Uvnitř byla tak hustá tma, že Luke ji skoro cítil, a tak černá, že světlo laserového meče bylo rychle pohlceno, takže meč svítil sotva metr dopředu. Jak pomalu postupoval vpřed, cítil, jak se mu o obličej otírá cosi kluzkého a vlhkého, a vlhkost nasáklé jeskyně mu začala pronikat do bot.
Pomalu se prodíral temnotou a oči si začaly zvykat na tmu. Uviděl před sebou chodbu, ale když k ní zamířil, překvapila ho pevná, lepivá membrána, která ho dokonale obalila. Jako pavučina nějakého obřího pavouka pevně lnula Lukovi k tělu. Luke do ní řezal mečem, až se mu konečně podařilo osvobodit a stezku vyčistit.
Držel svítící meč před sebou a všiml si nějakého předmětu na zemi. Sklonil meč dolů a osvětlil černého, lesklého brouka velkého jako pěst. Ten se okamžitě vyškrábal na kluzkou stěnu a připojil se k vrstvě ostatních.
Luke zalapal po dechu a ustoupil. V té chvíli uvažoval o tom, že poběží k východu – ale pak se vzpamatoval a pokračoval hlouběji do temné komnaty.
Cítil, jak se prostor kolem něho postupně rozšiřuje, a používal světelný meč jako slabou pochodeň. Snažil se proniknout temnotu a něco uslyšet. Ale nic se neozývalo. Nic.
Potom najednou uslyšel hlasité hhsss.
Ten zvuk byl známý. Ztuhl na místě. Slýchal to hhsss ve zlých snech; byl to umělý dech věci, která kdysi byla člověkem. Ze tmy se vylouplo světlo – modrý plamen zažehnutého laserového meče. V jeho světle Luke uviděl rýsující se postavu Darth Vadera, který pozvedl světelnou zbraň k útoku a vzápětí udělal výpad.
Luka, připraveného ukázněným tréninkem, to nezaskočilo. Zvedl vlastní světelný meč a perfektně Vaderův útok odrazil. Zároveň se Luke otočil k Vaderovi a s mozkem i tělem dokonale soustředěným přivolal sílu. Když ucítil, že je síla s ním, pozvedl Luke laserovou zbraň a vedl úder Vaderovi na hlavu.
Jedinou mocnou ranou odsekl hlavu Temného pána od těla. Hlava s přilbou dopadla na zem a kutálela se jeskyní s hlasitým kovovým řinčením. Luke to ohromeně pozoroval, Vaderovo tělo zatím úplně pohltila tma. Pak se Luke podíval na přilbu, která se zastavila před ním. Chvilku se ani nepohnula. Pak se přilba rozpůlila a rozevřela se.