Šokovaný Luke nevěřícně pozoroval, jak puklá přilba odpadla, až se ukázal nikoliv neznámý, imaginární obličej Darth Vadera, ale Lukův vlastní obličej.
Zalapal po dechu, ten pohled ho vyděsil. A potom, tak náhle, jako se objevila, odseknutá hlava zmizela, jako by to byla jenom vidina.
Luke zíral do tmy, kde ležela hlava a rozbitá přilba. Mozek mu pracoval na plné obrátky, pocity, které v něm vířily, byly skoro nesnesitelné.
Ten strom, říkal si. Byl to jenom trik té hnusné jeskyně, nějaká Yodova šaráda, kterou nachystal, protože si vzal do stromu zbraň.
Přemýšlel, jestli opravdu bojoval sám se sebou, nebo jestli padl za oběť pokušením odvrácené strany síly. Mohl se stát postavou stejně zlou jako Darth Vader. A přemítal, jestli by znepokojivá vize nemohla znamenat ještě něco jiného.
Teprve za dlouho Luke Skywalker dokázal vyjít ven z té hluboké, tmavé jeskyně.
A malý mistr Jedi zatím seděl na kořenu a klidně žvýkal svůj gimer.
XI.
Na plynové planetě Bespin svítalo.
Když Millenium Falcon začal sestupovat atmosférou planety, přehnal se kolem několika z mnoha Bespinových měsíců. Sama planeta zářila odstínem růžového svítání, který zabarvil i trup silné pašerácké lodě. Když se loď blížila, prudce odbočila, aby se vyhnula vzdouvajícímu se kaňonu mračen, která pokrývala planetu.
Když Han Solo konečně dostal loď pod mraky, naskytl se mu i jeho posádce první pohled na Bespin. A jak manévrovali přes mraky, všimli si, že je sleduje nějaké plavidlo. Han v něm rozeznal dvounohé vznášedlo, ale překvapilo ho, že loď se na frachťák začala mačkat. Falcon najednou poskočil, protože mu do trupu narazil laserový výboj. Na Falconu nikdo takové uvítání nečekal.
Neznámé plavidlo odvysílalo Falconu nějakou zprávu, která skoro zanikla v rušení.
„Ne,“ zavrčel Han v odpověď, „nemám povolení k přistání. Moje registrace je…“
Ale jeho slova spolklo hlasité zapraskání statické elektřiny. Dvounohé vznášedlo se s tím praskáním očividně nespokojilo. Znovu zahájilo palbu na Falcon, který se s každým zásahem otřásal a poskakoval.
Z reproduktorů ve frachťáku se ozval jasný varovný hlas: „Zůstaňte na příjmu. Při prvním agresivním pohybu budete zničeni.“
V té chvíli Han neměl vůbec v úmyslu dělat nějaké agresivní pohyby. Bespin byl jejich jedinou nadějí, a tak neměl v plánu znepřátelit si budoucí hostitele.
„Nejsou trochu netýkaví?“ zeptal se reaktivovaný See Threepio.
„Myslela jsem, že ty lidi znáš,“ řekla Leia hádavě a podezíravě se na Hana podívala.
„No,“ uhýbal Corellián, „už je to dlouhá doba.“ Chewbacca vrčel a štěkal a významně na Hana vrtěl hlavou.
„To bylo dávno,“ odsekl Han zostra. „Určitě už na všechno zapomněl.“ Ale začal uvažovat, jestli Lando skutečně zapomněl na minulost…
„Uděleno povolení k přistání na rampě 327. Jakmile se odchýlíte od letové dráhy, budete –“
Han vztekle rádio vypnul. Proč dělají takové fóry? Přichází přece v míru; nenechával Lando minulost spát? Chewbacca zamručel a podíval se na Sola, který se otočil k Leie a jejímu znepokojenému robotovi. „Pomůže nám,“ řekl, aby je všechny uklidnil. „Shodneme se…, fakt. Nebojte se.“
„Kdo se bojí?“ lhala nepřesvědčivě.
Tou dobou už průzorem kokpitu jasně viděli Oblačné město na Bespinu. Město bylo rozlehlé a vypadalo, že se vznáší v mracích, jak se nořilo z bílé atmosféry. Když se Millenium Falcon blížil k městu, bylo zřejmé, že rozsáhlá struktura města je zespodu podpírána tenkým stonkem. Základnou podpůrné nohy byl velký kruhový reaktor, který se vznášel v kypícím moři mraků.
Millenium Falcon se přiblížil k městu a zamířil na svou přistávací rampu, cestou letěl kolem zdvíhajících se věží a výškových budov, které byly rozeseté po celém městě. Mezi těmito stavbami křižovala další dvounohá vznášedla, která bez námahy klouzala mlhou.
Han citlivě vedl Falcon na přistání na rampě 327; a když lodní stroje naposledy zahučely a pak zmlkly, kapitán i jeho posádka uviděli, že se k nim blíží uvítací výbor s namířenými zbraněmi. Oblačné město mělo smíšené obyvatelstvo, takže ve skupině byli mimozemštané, droidi a lidé všech ras a podob. Jeden z lidí skupinu vedl, byl to Lando Calrissian.
Lando, hezký černoch asi stejného věku jako Solo, měl na sobě elegantní šedé kalhoty, modrou košili a vlající modrou kápi. Stál neúsměvně na přistávací rampě 327 a čekal, až se posádka Falconu vylodí.
Han Solo a princezna Leia se objevili ve vstupu lodi s připravenými blastery. Za nimi se tyčil obrovský Wookie s puškou v ruce a s bandalírem přehozeným přes levé rameno.
Han nepromluvil, jen mlčky pozoroval hrozivý uvítací výbor, který pochodoval přes rampu k nim. Ranní vánek zametal zem a nadouval Landův plášť jako obrovská tmavě modrá křídla.
„Nelíbí se mi to,“ zašeptala Leia Hanovi.
Jemu se to taky nelíbilo, ale nechtěl to dát princezně najevo. „Všechno bude v pořádku,“ řekl potichu. „Věř mi.“ Pak opatrně dodaclass="underline" „Ale mějte oči na stopkách. Počkej tady.“
Han s Chewbaccou nechali Leiu, ať hlídá Falcon, a sešli po rampě, aby se setkali s Calrissianem a jeho nesourodou armádou. Obě skupiny se přibližovaly, až se Hana Calrissian zastavili tři metry od sebe. Dlouho se mlčky měřili.
Nakonec promluvil Calrissian, vrtěl hlavou a úkosem hleděl na Hana. „Co ty slizoune, podfukáři, prohnaný šejdíři,“ řekl chmurně.
„Všechno ti vysvětlím, kamaráde,“ vyhrkl Han, „jenom mě poslouchej.“
Lando, stále bez úsměvu, překvapil mimozemšťany i lidi, když řekclass="underline" „Jsem rád, že tě vidím.“
Han pochybovačně zvedl obočí. „Žádná hořkost?“
„Děláš si srandu?“ zeptal se Lando chladně.
Han začínal být nervózní. Odpustil mu nebo ne? Stráže a pobočníci pořád ještě nesklonili zbraně a Landův názor zůstával tajemstvím. Han se pokusil zakrýt starosti a galantně poznamenaclass="underline" „Vždycky jsem říkal, že jsi gentleman.“
Druhý muž se konečně zakřenil, když to slyšel. „To bych řekl,“ chechtal se.
Han se ulehčeně rozesmál a dva staří přátelé se konečně objali jako dlouho odloučení společníci, kterými byli.
Lando mávl na Wookieho, který stál za svým pánem. „Jak se máš, Chewbacco?“ zeptal se přátelsky. „Pořád marníš čas s tímhle klaunem, co?“
Wookie zavrčel zdrženlivý pozdrav.
Calrissian nevěděl, co si z toho bručení má vybrat. „Dobrá,“ usmál se zpola nejistě. Ale jeho pozornost se od téhle střapaté hromady svalů a chlupů odvrátila k Leie, která sestupovala z rampy. Její líbezný zjev byl následován protokolárním droidem, který se cestou k Landovi a Hanovi opatrně rozhlížel.
„Ahoj! Koho to tu máme?“ vítal ji Calrissian obdivně. „Jmenuju se Lando Calrissian, jsem správce tohohle zařízení. A kdo jste asi vy?“
Princezna zůstala chladně zdvořilá. „Můžete mi říkat Leia,“ odpověděla.
Lando se formálně uklonil a jemně políbil princezně ruku. „A já,“ představoval se robot správci, „jsem See Threepio, lidskokyborgské vztahy – “
Ale než Threepio stačil dokončit svůj malý proslov, Han chytil Landa kolem ramen a směroval ho pryč od princezny. „Cestuje se mnou, Lando,“ připomněl starému příteli, „a nemám v úmyslu si ji nechat přebrat. Takže klidně zapomeň, že existuje.“