„A proto,“ dodal Yoda, „se musíš rozhodnout, jak nejlépe jim pomůžeš. Ale nebudeš hotov s výcvikem. Zničíš tak všechno, za co bojovali a proč trpěli.“
Jeho slova Luka zamrazila. Mladík padl k zemi, cítil, že se utápí v beznaději. Opravdu by mohl zničit všechno, proč pracoval, a možná také své přátele? Ale jak by se mohl nepokusit zachránit je?
Artoo vycítil pánovo zoufalství, přijel blíž a snažil se ho utěšit, jak mohl.
Chewbacca, který měl o See Threepio čím dál větší starosti, se oddělil od Hana Sola a ostatních a začal se po chybějícím droidovi shánět. Stačilo mu řídit se ostrými wookijskými instinkty, když přicházel neznámými bílými průchody a koridory na Bespinu.
Podle smyslů Chewbacca konečně došel do rozlehlé místnosti v koridoru na vnější straně Oblačného města. Přiblížil se ke vchodu.do místnosti a zaslechl řinčení kovových předmětů. Do něj se mísilo hluboké bručení tvorů, se kterými se nikdy předtím nesetkal.
Místnost, kterou našel, byla skládka Oblačného města – skladiště všech rozbitých strojů ve městě a jiného kovového odpadu.
Uprostřed kovových součástek a zkroucených drátů stála čtyři stvoření podobná prasatům. Hlavy měla hustě porostlé bílými vlasy, které jim spadaly přes vrásčité prasečí rypáky. Humanoidi – na téhle planetě se jim říkalo ugnaugti – pilně sbírali šrot a házeli ho do jámy s roztaveným kovem.
Chewbacca vstoupil do místnosti a uviděl, že jeden ugnaugt drží povědomý kus zlatého kovu.
Prasečí bytost už zvedla ruku, aby hodila odtrženou kovovou nohu do syčící jámy, když Chewbacca zařval a zoufale se rozštěkat. Ugnaugt nohu pustil a vyděšeně i s kamarády utekl.
Wookie kovovou nohu popadl a pořádně si ji prohlédl. Nemohl se mýlit. Zuřivě zavrčel na schoulené ugnaugty, kteří se třásli a chrochtali jako stádo vystrašených prasat.
Do kruhového salónku apartmá, který byl přidělen Hanu Solovi a jeho posádce, proudilo sluneční světlo. Salónek byl bílý a jednoduše zařízený, stála tam pohovka, stůl a víc skoro nic. Čtvery zasunovací dveře v kruhové zdi vedly do dalších oddělených apartmá.
Han se vyklonil z velkého okna, aby si užil panoramatického výhledu na Oblačné město. Ten pohled bral dech dokonce i tak ostřílenému hvězdnému harcovníkovi. Pozoroval vznášedla, která se protahovala mezi výškovými stavbami, pak se podíval dolů na lidi, kteří proudili sítěmi ulic. Chladné, čisté povětří mu ovívalo tvář a aspoň v této chvíli měl pocit, že nemá vůbec žádné starosti.
Dveře za ním se otevřely, otočil se tedy a uviděl, že ve vchodu do svého apartmá stojí princezna Leia. Byla okouzlující. Měla na sobě červené šaty a bělostný plášť, sahající až k zemi, a vypadala nádherněji, než ji kdy Han předtím viděl. Dlouhé tmavé vlasy, svázané stuhami, měkce rámovaly její oválnou tvář. Dívala se na něho a usmívala se jeho uchvácenému výrazu.
„Na co tak civíš?“ zeptala se a začínala se červenat. „Kdo civí?“
„Vypadáš hloupě,“ řekla se smíchem. „Ty vypadáš báječně.“
Leia se v rozpacích podívala stranou. „Už se objevil Threepio?“ zeptala se, aby změnila téma.
Solo se probral z okouzlení. „Cože? Aha. Chewie ho šel hledat. Na to, aby se ztratil, je pryč už moc dlouho.“ Poplácal měkkou pohovku. „Pojď sem,“ lákal ji. „Chci to vyzkoušet.“
Chvíli o jeho pozvání přemýšlela, pak přišla blíž a posadila se vedle něho na pohovku. Hana zaplavila radost, když viděl takovou poddajnost, a naklonil se k ní, aby jí položil ruku kolem ramen. Ale než pohyb dokončil, ozvala se: „Doufám, že Luke si s flotilou poradil.“
„Luke!“ Začínal toho mít dost. Co ještě se od něho čekalo v téhle hře na nedobytnost? Byla to její hra a její pravidla – ale on se přece rozhodl, že bude hrát. Byla příliš milá, než aby dokázal odolat. „Určitě je v pořádku,“ řekl Han chlácholivě. „Nejspíš teď někde sedí a přemýšlí, co právě děláme.“
Přisunul se blíž, chytil ji kolem ramen a přitáhl ji k sobě. Vstřícně se na něho dívala, sklonil se, aby ji políbil – ale v té chvíli se rozletěly jedny dveře. Dovnitř se vpotácel Chewbacca s bednou plnou znepokojivě známých kovových součástek – zbytků, bronzových úlomků a kousků, které zbyly ze See Threepio. Wookie s žuchnutím postavil bednu na stůl. Kývl na Hana a úzkostně štěkal a vrčel.
„Co se mu stalo?“ zeptala se Leia a přistoupila blíž, aby prozkoumala hromadu součástek.
„Našel Threepio na skládce.“
Leia zalapala po dechu. „To je kaše! Chewie, myslíš, že ho dokážeš opravit?“
Chewbacca studoval sbírku robotových součástek, pak se podíval na princeznu, pokrčil rameny a zavyl. Připadalo mu, že je to nemožné.
„Co kdybychom ho odvezli k Landovi, aby ho opravil?“ navrhl Han.
„Ne, díky,“ odpověděla Leia a chladně se mu zadívala do očí. „Něco tu nehraje. Tvůj přítel Lando je velice šarmantní, ale já mu nevěřím.“
„No, já mu teda věřím,“ odporoval Han a bránil hostitele. „Poslouchej, zlatíčko, vůbec by se mi nelíbilo, kdybys obviňovala mého přítele, že – “
Ale přerušilo ho zabzučení klouzajících dveří a do salónku vstoupil Lando Calrissian. Srdečně se usmála šel ke skupince. „Promiňte, neruším?“
„Ani ne,“ řekla princezna zdrženlivě.
„Můj bože,“ řekl Lando, který nebral na vědomí, jak je k němu chladná, „vaší kráse se nic nevyrovná. Skutečně patříte sem k nám, mezi oblaka.“
Ledově se usmála. „Díky.“
„Doprovodila byste mě na malé občerstvení?“
Han musel uznat, že má trochu hlad. Ale z nějakého důvodu, na který nedokázal přijít, jím vůči příteli projelo podezření. Nepamatoval si, že by Calrissian býval tak zdvořilý, tak uhlazený. Možná měla Leia pravdu…
Jeho myšlenky přerušilo Chewbaccovo nadšené štěknutí při zmínce o jídle. Velký Wookie si při té vyhlídce olizoval rty. „Zváni jsou samozřejmě všichni,“ řekl Lando.
Leia se chopila Landova nabídnutého rámě, a když skupinka odcházela ke dveřím, Calrissian mrkl po krabici s částmi zlatého robota. „Máte problémy s droidem?“ zeptal se.
Han a Leia si vyměnili rychlé pohledy. Jestli Han chtěl Landa požádat o pomoc při opravě droida, teď měl příležitost. „Nehoda,“ zabručel. „Nic, co bysme sami nezvládli.“
Vyšli ze salónku a rozpadlé pozůstatky protokolárního droida nechali za sebou.
Kráčeli dlouhými bílými koridory a Leia šla mezi Hanem a Landem. Han si vůbec nebyl jistý, jestli se mu zamlouvá představa, že bude soutěžit s Landem o Leinu náklonnost, zvlášť za takových okolností. Ale teď byli závislí na Landově dobré vůli. Neměli na vybranou.
Za chůze se k nim připojil Landův osobní pobočník, vysoký lysý muž v šedém kabátě s balónovitými žlutými rukávy. Pobočník měl rádiové zařízení, které měl připevněné zezadu k hlavě tak, že mu přikrývalo obě uši. Šel vedle Chewbaccy kousek za Hanem, Leiou a Landem, a cestou k Landově jídelně správce popisoval statut jeho planetární vlády.
„Takže vidíte,“ vysvětloval Lando, „jsme svobodná stanice a nespadáme pod jurisdikci Impéria.“
„Znamená to, že patříte do důlního cechu?“ zeptala se Leia.
„Vlastně ne. Naše počínání je tak nepatrné, že si ho nikdo nevšimne. Hodně z našich obchodů je…, no, neoficiálních.“ Vkročili na verandu, která měla výhled na spirálovité střechy Oblačného města. Odtud viděli několik vznášedel, která půvabně klouzala kolem krásných věžovitých staveb. Byl to úchvatný pohled a na návštěvníky velmi zapůsobil.