„Je to skvělé místo,“ básnila Leia.
„Ano, jsme na ně hrdí,“ odpověděl Lando. „Zjistíte, že vzduch je tu docela zvláštní…, velmi povzbudivý.“ Významně se na Leiu usmál. „Mohl by se vám zalíbit.“
Hanovi Landův svůdný pohled neunikl – a vůbec se mu nelíbil. „Nemáme v plánu zůstat tu moc dlouho,“ řekl bryskně.
Leia vytáhla obočí a uličnicky se na soptícího Hana podívala. „Myslím, že je to zde velmi uklidňující.“
Lando se pousmál a odvedl je z verandy. Blížili se k jídelně s masivními zavřenými dveřmi, a když se před nimi zastavili, Chewbacca zvedl hlavu a zvědavě nabral vzduch do nozder. Otočil se a naléhavě štěkl na Hana.
„Teď ne, Chewie,“ odbyl ho Han a obrátil se ke Calrissianovi. „Lando, nebojíš se, že vás Impérium náhodou odhalí a zatrhne ti to?“
„Takové nebezpečí tu bylo vždycky,“ odpověděl správce. „Vznáší se jako stín nad vším, co jsme tu postavili. Ale okolnosti se vyvinuly tak, že si zajistíme bezpečnost. Chápeš, udělal jsem opatření, které navždycky udrží Impérium v bezpečné vzdálenosti.“
S tím se mohutné dveře rozevřely – a Han okamžitě pochopil, o jaké „opatření“ se jedná. U vzdáleného konce rozlehlého banketového stolu stál nájemný zabiják Boba Fett.
Fett stál vedle židle, ve které bylo usazeno zlo samo – Darth Vader. Temný pán se pomalu vztyčil do své dvoumetrové, hrozivé výšky.
Han vrhl po Landovi ten nejvražednější pohled.
„Je mi to líto, kamaráde,“ řekl Lando trochu omluvně. „Neměl jsem na vybranou. Přiletěli těsně před tebou.“
„Mně je taky líto,“ odsekl Han. Ve vteřině vytasil blaster z pouzdra, zamířil přímo na černou postavu a začal pumpovat laserové výboje směrem k Vaderovi. Ale muž, který uměl tasit snad nejrychleji v galaxii, nebyl tak rychlý, aby Vadera překvapil. Než výboje přeletěly polovinu stolu, Temný pán zvedl obrněnou ruku a bez námahy je odrazil, takže se rozbily o zeď v neškodném ohňostroji.
Han, ohromený tím, co právě viděl, se pokusil vypálit znovu. Ale než mohl spustit další výboj, cosi – cosi neviditelného, ale neuvěřitelně silného – mu vyrazilo zbraň a poslalo ji Vaderovi přímo do ruky. Havraní postava klidně položila zbraň na desku jídelního stolu.
Bylo slyšet jeho hlasitý dech, který sykavě pronikal skrz obsidiánovou masku, a Temný pán se obrátil na svého rádoby vraha: „Následujte nás laskavě.“
Když se Artoo Detoo brodil bahnitými kalužemi, cítil, jak mu do kovového krytu buší déšť. Chtěl se schovat v Yodově malé chýši a zanedlouho jeho optické senzory zjistily zlatou záři, která se linula z oken. Jak se blížil k vlídnému domku, cítil robotskou úlevu, že se konečně dostane z toho rozčilujícího, vytrvalého deště.
Ale když se pokusil projít vchodem, zjistil, že jeho neohebné droidí tělo se dovnitř prostě nedostane; zkoušel to z jednoho úhlu, pak z druhého. Nakonec do jeho počítačové mysli proniklo poznání, že má prostě nevhodný tvar.
Sotva věřil svým senzorům. Jak nakukoval do domku, skenoval pilně se pohybující postavu, která cosi kutila v kuchyni, míchala něco kouřícího v kotlících, krájela tohle a tamto, pobíhala sem a tam. Ale postava v Yodově kuchyňce, která plnila všechny Yodovy kuchařské povinnosti, nebyl mistr Jedi – ale jeho učedník.
Yoda, jak ukázalo Artoovo skenování, prostě seděl, pohodlně si pozoroval svého mladého žáka z vedlejší místnosti a tiše se usmíval. Ale najednou, uprostřed práce, se Luke zastavil, jako by uviděl něco bolestivého.
Yoda si všiml Lukova ustaraného pohledu. Zatímco studenta pozoroval, objevily se za Yodovými zády tři zářivé koule a neslyšně vyrazily, aby na mladého Jedi zaútočily zezadu. Luke se okamžitě obrátil, v jedné ruce pokličku a v druhé lžíci.
Koule vysílaly jeden výboj za druhým přímo na Luka. Ale ten s udivující zručností všechny odrazil. Jednu kouli odpálil k otevřeným dveřím, kde stál Artoo a pozoroval svého pána. Ale věrný droid zahlédl svítivou kouli příliš pozdě, aby se vyhnul výboji, který po něm střelil. Náraz srazil vřeštícího robota k zemi s takovým žbuch, že mu skoro vytřáslo elektronické vnitřnosti.
Později večer, poté, co žák úspěšně absolvoval spoustu zkoušek, unavený Luke Skywalker konečně usnul na zemi před Yodovým domem. Pořád se budil, převaloval se a tiše sténal. Znepokojený droid se postavil k němu, natáhl vysouvací paži a přikryl Luka dekou, která trochu sklouzla. Ale sotva se Artoo chtěl odsunout, Luke začal naříkat a třást se, jako by ho posedla zlá noční můra.
Yoda uvnitř domu také nářek uslyšel a vyběhl ze dveří. Luke se naráz vytrhl ze spánku. Nepřítomně se podíval po sobě, pak uviděl učitele, který ho starostlivě pozoroval od domu. „Nemůžu se zbavit té vize,“ řekl Luke Yodovi. „Moji přátelé… mají potíže…, a já cítím, že – “
„Luke, nesmíš tam jít,“ varoval ho Yoda.
„Ale Han a Leia zemřou, jestli nepůjdu.“
„Nevíš to určitě.“ To zašeptal Ben, který se před ním začal materializovat. Postava v tmavém plášti stála jako chvějivý obraz a řekl Lukovi: „Ani Yoda nevidí, jaký je čeká osud.“
Ale Luke se o své přátele hrozně bál a byl rozhodnutý něco udělat. „Můžu jim pomoct!“ trval na svém.
„Ještě nejsi připravený,“ řekl Ben jemně. „Ještě pořád se musíš mnohému učit.“
„Cítím sílu,“ řekl Luke.
„Ale neumíš ji ovládat. To je pro tebe nebezpečné období, Luke. Teď jsi nejvnímavější vůči pokušením odvrácené strany.“
„Ano, ano,“ dodal Yoda. „Naslouchej Obi-Wanovi, mladíku. Ten strom. Pamatuješ, jak jsi u stromu prohrál, he?“
Luke se bolestivě rozpomněl, i když cítil, že tou zkušeností zesílil a mnohé pochopil. „Od té doby jsem se hodně naučil. A vrátím se, abych všechno dokončil. Slibuju to, mistře.“
„Podceňuješ císaře,“ řekl mu Ben smrtelně vážně. „Chce tebe. Proto tvoji přátelé trpí.“
„A proto,“ řekl Luke, „musím jít.“
Kenobi byl neoblomný. „Nedovolím, abych tě ztratil, jako jsem kdysi ztratil Vadera.“
„To se nestane.“
„Jenom dokonale vycvičený rytíř Jedi, se silou jako spojencem, přemůže Vadera a jeho císaře,“ zdůraznil Ben. „Jestli teď ukončíš výcvik, jestli si vybereš rychlou a snadnou cestu – jako to udělal Vader –, staneš se pomocníkem zla a galaxie se propadne hlouběji do propasti nenávisti a zoufalství.“
„A ty musejí být zastaveny,“ vložil se Yoda. „Slyšíš? Na tom záleží všechno.“
„Jsi poslední Jedi, Luku. Jsi naše jediná naděje. Buď trpělivý.“
„To mám obětovat Hana a Leiu?“ zeptal se mladík nedůvěřivě.
„Jestli ctíš to, zač bojují,“ řekl Yoda a na chvilku se odmlčel, „… ano!“
Luka zaplavila strašná úzkost. Nebyl si jistý, jestli dokáže podřídit své pocity radě dvou velkých učitelů. Jeho přátelé byli v hrozném nebezpečí, a on je samozřejmě musí zachránit. Ale učitelé mu říkali, že není připravený, že je příliš zranitelný oproti Vaderovi a jeho císaři, že tím by ublížil přátelům i sobě – a možná by byl navěky ztracen na cestě zla.
Ale jak by se mohl bát tak abstraktních záležitostí, když Han a Leia jsou skuteční a prodělávají muka? Jak by si mohl dovolit bát se nebezpečí, které mu snad hrozí, když jeho přátelé teď byli ve skutečném nebezpečí smrti?
Dál už se nerozmýšlel, co má dělat.
Druhého dne bylo na bažinaté planetě šero, když se Artoo Detoo usadil do svého výklenku za kokpitem Lukova X-plánu. Yoda stál na jedné straně a pozoroval Luka, jak ve světle reflektorů na křídlech nakládá krabice po jedné do břicha stíhačky.