„Uvolni se,“ řekl si. „Uvolni se.“
Ledové stěny praskaly pod stále silnějšími nápory řevu příšery, která se blížila. Její tlapy chrupaly na zmrzlé podlaze a kroky se hrozivě blížily. Nebude trvat dlouho a chlupatá bílá příšera se tu objeví a prochladlý mladý bojovník se nejspíš zahřeje v jejím tmavém břiše.
Lukovy oči těkaly po roklině, až konečně zahlédly hromádku výstroje, kterou si vzal s sebou na výpravu a teď ležela bez užitku, bez ladu a skladu na zemi. Výstroj byla téměř jeden celý, nepřekonatelný metr mimo dosah. A byl tam také přístroj, na který se soustředila jeho pozornost – masívní rukojeť s párem malých spínačů a ochranným kovovým diskem nahoře. Předmět patřil jeho otci, bývalému rytíři řádu Jedi, kterého zradil a zavraždil mladý Darth Vader. Teď ale patřil Lukovi, dal mu ho Ben Kenobi, aby ho užíval se ctí a proti tyranii Impéria.
Luke se zoufale pokusil obrátit bolavé tělo, aby dosáhl na pohozený světelný meč. Ale mrazivý chlad, který ho ovládl, ho zpomalil a oslabil. Luke se začal smiřovat s osudem, když uslyšel, že se ryčící wampa přiblížila. Poslední naděje zmizela. Ucítil, že je tady.
Jenže to nebyl bílý obr, kdo ovládl roklinu.
Spíš jako by tam vstoupil uklidňující duch, který Luka občas navštěvoval ve chvílích úzkosti či nebezpečí. Poprvé se mu to stalo hned poté, kdy starý Ben, tehdy znovu v roli rytíře řádu Jedi, Obi-Wan Kenobi, zmizel v záhybech svého tmavého pláště, když ho zasáhl světelný meč Darth Vadera. Duch promlouval někdy jako známý hlas, skoro neslyšný šepot, který se ozýval Lukovi přímo v mozku.
„Luke.“ Ten strašidelný šepot už byl zase tady. „Mysli si, že máš světelný meč v ruce.“
Ta slova zaduněla Lukovi v beztak už bolavé hlavě. Pak najednou pocítil příliv síly, pocit sebedůvěry, který ho nutil bojovat dál, i když situace vypadala beznadějně. Upřel oči na světelný meč. Natáhl ruce, až to bolelo, chlad v údech už vykonal své. Zavřel křečovitě oči, aby se soustředil. Ale zbraň byla pořád mimo dosah. Věděl, že obyčejná námaha nepomůže, aby na meč dosáhl.
„Uvolni se,“ říkal si Luke, „uvolni se…“
Lukova mysl zavířila, když zaslechl slova nehmotného strážce. „Nechej probudit sílu, Luke.“
Síla!
Luke zahlédl, jak se z šera vynořuje obrácená gorilí podoba ledové stvůry wampy a zdvihá paže zakončené obrovskými blýskavými drápy. Viděl ten opičí obličej poprvé a zachvěl se, když zahlédl beraní rohy a třesoucí se spodní čelist s vyčnívajícími tesáky.
Ale bojovník tu stvůru vykázal ze svých myšlenek. Přestal se natahovat po zbrani, tělo se uvolnilo a zůstalo viset bezvládně, aby se mozek mohl podvolit učiteli. A už pocítil, jak jím proudí energetické pole, které vyvíjí každá živá bytost, které udržuje pohromadě celý vesmír.
Jak učil Kenobi, síla byla v Lukovi proto, aby jí použil, když to bude nutné.
Ledová stvůra wampa rozpřáhla černé tlapy s drápy a pomalu se sunula k visícímu mladíkovi. Náhle světelný meč jako kouzlem skočil Lukovi přímo do ruky. Okamžitě na rukojeti zmáčkl barevný spínač a uvolnit tak paprsek podobný čepeli, který rychle zničil ledová pouta.
Když Luke se zbraní v ruce dopadl na zem, obrovitá postava, která se nad ním tyčila, opatrně couvla. Bestie nevěřícně mrkala žlutýma očima na bzučící světelný meč, ten pohled jí nešel na rozum.
I když se mu těžko hýbalo, vyskočil Luke na nohy a zamával světelným mečem proti sněhobílé hoře svalů a chlupů, a donutil ji ustoupit o krok, pak o další krok. Pak Luke zbraň sklonil a světelnou čepelí proťal příšeře kůži. Ledová stvůra zaječela tak, že její příšerný řev otřásl roklinou. Obrátila se a překotně šmajdala pryč ze strže, až její bílé tělo v dálce splynulo s krajinou.
Nebe už bylo o poznání temnější a s blížící se tmou se zvedl chladnější vítr. Síla byla stále s Lukem, ale ani tajemná moc ho teď nedokázala zahřát. Každý krok byl obtížnější než předchozí, když se škrábal z rokliny ven. Nakonec se mu zrak zakalil stejně jako denní světlo, Luke klesl na sněhový okraj jámy a upadl do bezvědomí ještě dřív, než se svalil na zem.
V podpovrchovém hangáru Chewie připravoval Millenium Falcon k odletu. Zvedl hlavu od práce a uviděl poněkud zvláštní pár postav, které se zrovna vynořily zpoza nej-bližšího rohu a zapojily se do běžné práce v hangáru.
Ani jedna z postav nebyla lidská, i když jedna z nich měla humanoidní tvar a vypadala jako muž v zlatém rytířském brnění. Pohyby té bytosti byly přesné, skoro příliš přesné na to, aby patřily člověku, když tak ztuhle chřestila chodbou. Její průvodce nepotřeboval k pohybu žádné lidské nohy, protože jeho krátké, soudkovité tělo docela dobře klouzalo na miniaturních kolečkách.
Menší z obou droidů rozčileně pípal a pohvizdoval.
„Není to moje chyba, ty porouchaná konzervo,“ prohlásil vysoký, antropomorfní droid a máchl kovovou rukou. „Neprosil jsem tě, abys zapínal termální topení. Jenom jsem poznamenal, že v její komnatě mrzne. Ale ono tam má mrznout. Jak to všechno jenom vysušíme? … Ach! Už jsme tu.“
See Threepio, zlatý droid s lidskou postavou, se zastavil, aby zaostřil optické senzory na dokující Millenium Falcon.
Druhý robot, Artoo Detoo, zatáhl kolečka a přední nohu a jeho sporé kovové tělo spočinulo na zemi. Senzory malého droida načítaly známé postavy Hana Sola a jeho wookijského kamaráda, kteří pokračovali ve výměně centrálních zvedáků nákladní lodi.
„Pane Solo,“ zavolal Threepio, který byl z dvojice jediný vybaven napodobeninou lidského hlasu. „Mohl bych s vámi prosím mluvit?“
Han neměl právě náladu nechat se vyrušovat, zvlášť tímhle distingovaným droidem. „Co je?“
„Paní Leia se pokouší dovolat se vás komunikátorem,“ informoval ho Threepio. „Určitě nefunguje.“
Ale Han věděl, že funguje. „Vypnul jsem ho,“ odsekl a nepřestával pracovat. „Co chce její královská svatost?“ Threepiovy sluchové senzory identifikovaly v Hanově hlasu přezíravost, ale nepochopily ji. Robot udělal lidské gesto, když dodaclass="underline" „Hledá pana Luka a měla za to, že je zde s vámi. Vypadá to, že nikdo neví – “
„Luke se ještě nevrátil?“ Han ihned zostražitěl. Viděl, že nebe venku před ledovou jeskyní znatelně potemnělo od chvíle, kdy s Chewbaccou začali s opravou Millenium Falcon. Věděl, jak strašně se na povrchu ochladí, až se setmí, a jak vražedný umí být vítr.
Bleskově seskočil z výtahu Falconu, ani se po Wookiem neohlédl. „Zabal to, Chewie. Palubní důstojník!“ zakřičel Han, pak si posunul komlink před ústa a zeptal se: „Bezpečnostní kontrolo, už se hlásil velitel Skywalker?“ Odpověď byla negativní a Han se zamračil.
Palubní seržant s pobočníkem spěchali k Solovi.
„Už se vrátil velitel Skywalker?“ zeptal se Han napjatě. „Neviděl jsem ho,“ odpověděl seržant. „Možná přišel jižním vchodem.“
„Ověřte to!“ vyštěkl Solo, i když oficiálně rozkazovat nemohl. „A mrskněte sebou.“
Když se palubní seržant s pobočníkem obrátili a spěchali chodbou pryč, Artoo vyrazil účastné hvízdnutí, které zakončil tázavě.
„Já nevím, Artoo,“ odpověděl Threepio, ztuhle otočil horní část trupu a hlavu směrem k Hanovi. „Pane, směl bych se zeptat, co se děje?“
Han v návalu vzteku vyjel na robota: „Vyřiď vzácné princezně, že Luke je mrtvý, jestli se tu co nejdřív neukáže.“