Zdálo se, že je Artoo Detoo nejistý, že váhá. Pak zahvízdal a následovalo dlouhé pohvizdování směrem k příteli.
“Takže co?” zeptal se Luke netrpělivě. Threepio odpověděl až po delší pomlce.
“Říká, že jeho pánem je Obi-Wan Kenobi, obyvatel tohoto světa. Dokonce této oblasti. Úryvek, který jsme slyšeli, je součástí soukromého vzkazu, určeného této osobě.” Threepio pomalu zavrtěl hlavou. “Zcela upřímně, pane, nevím, o čem mluví. Náš poslední pán byl kapitán Colton. O předchozím pánovi Artoo Detoo nikdy nemluvil. A určitě jsem o žádném Obi-Wan Kenobim nikdy neslyšel. Ale když to vezmete kolem a kolem,” uzavřel omluvně, “obávám se, že jeho logické obvody jsou poněkud narušené. V poslední době se bezesporu chová výstředně.” A zatím co Luke uvažoval o posledním vývoji situace, Threepio využil příležitosti a vrhl na Artoo Detoo zuřivě varovný pohled.
“Obi-Wan Kenobi,” opakoval Luke zamyšleně. Jeho výraz se náhle rozjasnil.
“Poslyšte… co když by se to týkalo starého Bena Kenobiho?”
“Prosím o prominutí,” vyhrkl Threepio, zcela ohromený, “vy skutečně víte něco o takové osobě?”
“Moc ne,” připustil poněkud omluvným hlasem. “Opravdu neznám nikoho, kdo jse jmenuje Obi-Wan Kenobi – ale starý Ben tu žije někde na okraji Západního písečného moře. Je to zdejší figurka, poustevník. Strejda Owen a pár dalších farmářů říkají, že je to čaroděj. Občas k nám přijde a nabízí nějaké věci na výměnu.
Fakt je, že jsem s ním skoro nikdy nemluvil. Strejda ho obvykle zapudí.” Odmlčel se a znovu se zahleděl na malého robota. “Nikdy jsem ale neslyšel, že by starému Benovi nikdy patřil nějaký robot. Určitě se mi nic takového nedoneslo.” Hologram neodolatelně přitahoval Lukův zrak.
“Rád bych věděl, kdo to je. Musí to být někdo důležitý – tím spíše, jestli jsi mi říkal pravdu, Threepio. Vypadá a mluví jako někdo, kdo má potíže. Možná, že ta zpráva je důležitá. Měli bychom ji slyšet celou.” Opět vztáhl ruku po vnějších ovladačích Artoo Detoo a malý robot znovu ucukl a vyděšeně vypískl. “Říká, že má v sobě bezpečnostní separační pojistku, která může uvolnit jeho sebemotivační složky,” překládal Threepio. “Radí vám, aby jste ji odstranil a pak by mohl opakovat celou zprávu,” dokončil Threepio nejistě.
Protože Luke civěl dál na portrét, Threepio dodal už hlasitěji: “Pane!” Luke sebou trhnul.
“Cože…? Ano, ovšem.” Uvažoval o návrhu. Přistoupil k Artoo Detoo a prohlížel si panel. Tentokrát robot neuhnul.
“Myslím, že je mi to jasné. No, řekl bych, že jsi moc malý na to, abys mi utekl, když ti ji seberu. Rád bych věděl, kvůli čemu někdo posílá vzkazy starému Benovi.” Luke si vybral správný nástroj, dotkl se obnaženého obvodu a vytáhl bezpečnostní pojistku. První zřetelný výsledek jeho akce vzpočíval v tom, že portrét zmizel. Luke ustoupil.
“No tak.” Nastala nepříjemná chvilka, během níž hologram nedal nijak najevo, že se hodlá vrátit. “Kam se ztratila?” poznamenal Luke konečně. “Ať se vrátí. Přehraj celý vzkaz, Artoo Detoo.”
Robot ze sebe vydal nevinně znějící pípnutí. Zdálo se, že Threepio je zaskočený a nervózní, když překládal.
“Řekl – jaký vzkaz?” Threepio hněvivě obrátil pozornost ke svému společníkovi. “Jaký vzkaz? Ty výš dobře, jaký vzkaz! Ten, ze kterého jsi nám přehrál kousek. Ten, který schováváš uvnitř svých propálených zrezivělých vnitřností, ty jedna tvrdohlavá hromado šrotu!” Artoo Detoo usedl a něco si pro sebe hučel. “Je mi to líto, pane,” řekl pomalu Threepio, “ale prokazuje známky vzrůstajícího šumu v disciplino-racionálním modulu. Kdybychom snad…” přerušil ho hlas v chodbě.
“Luku! No tak Luku! Pojď k večeři!”
Luke zaváhal, a pak vstal a otočil se od zmateného malého droida.
“No jo,” křikl. “Už jdu, teto Beru!” Pak tiše řekl Threepio: “Zkus to s ním nějak. Hned jsem tady.” Odhodil vyjmutou pojistku na ponk a vyběhl z místnosti. Sotva byl člověk pryč, Threepio se obořil na svého druha.
“Měl bys mu to celé přehrát,” hudroval a výmluvně kývl k ponku, kde ležely rozličné mechanické díly. “Jinak si vezme tu škrabku a vydoluje to z tebe. Když si umyslí, že před ním něco schválně skrýváš, bude mu jedno, do čeho řízne.”
Artoo Detoo vydal žalostné pípnutí.
“Ne,” odpověděl Threepio. “Nemyslím si, že tě má rád.” Ani druhé pípnutí nezmírnilo přísnost hlasu vysokého robota. “Ne, já tě taky nemám rád.”
IV.
Lukova teta Beru přelévala z chlazené nádoby do džbánku modravý nápoj. Do kuchyně doléhal ze zadu z jídelny hovor. Smutně vzdychla. Hovory, které její manžel vedl u jídla s Lukem, byly čím dál trpčí. Neklid odváděl chlapce čím dál víc od farmaření. Owen, tento prostý muž upnutý na ornou zem, pokud tam nějaká byla, naprosto neměl pro něco takového pochopení. Vrátila nádobu do chladící jednotky, postavila džbán na podnos a spěchala do jídelny. Beru nebyla příliš bystrá žena, ale měla dar instinktivního pochopení pro své důležité postavení v domácnosti. Fungovala jako kadmiové tyče atomovém reaktoru. Dokud ona bude u toho, Owen s Lukem budou dál vytvářet hodně tepla, ale pokud by měla být od nich pryč příliš dlouho – prásk! Kondenzační jednotky zabudované do talířů udržovaly všechno jídlo na stole teplé. Jakmile přispěchala do jídelny, oba muži snížili hlas a změnili téma hovoru. Beru předstírala, že si toho nevšimla.
“Myslím, že ta jednotka Artoo Detoo může být kradená, strýčku Owene,” říkal Luke, jako kdyby se o tom celou dobu mluvilo.
Strýc sáhl po džbánu s mlékem a zamumlal ústy plnými jídla: “Tihle jawové mají sklony sebrat všechno, co není přivázané, Luku. Nezapomeň ale, že se v podstatě bojí vlastního stínu. Kdyby měli přímo krást, báli by se pronásledování a trestu. Teoreticky na to prostě nemají. Proč si myslíš, že je ten droid kradený?”
“Za první je v moc dobrém stavu na to, aby ho někdo vyhodil. Když jsem ho čistil, generoval hologram…” Luke se pokusil zakrýt leknutí, že se prořekl. Spěšně dodaclass="underline" “Na tom ale nezáleží. Hlavně si myslím, že je kradený, protože podle jeho řečí prý patří nějakému Obi-Wan Kenobimu.”
Lukův strýc se zakuckal. Snad to bylo mlékem, nebo mu zaskočilo sousto. A také to mohl být výraz odporu, který Owen choval vůči té podivné osobě. Buď jak buď, jedl dál a na synovce se ani nepodíval. Luke předstíral, že si ukázky okázalého nesouhlasu nevšiml.
“Říkám si,” pokračoval neochvějně, “že by to mohl být starý Ben. Jméno začíná jinak, ale zbytek souhlasí.” Protože strýc nadále mlčel, Luke na něho přímo uhodil. “Víš, o kom je řeč, strýčku Owene?”
Kupodivu strýc nevypadal rozhněvaně, spíš rozpačitě.
“To nic není,” zamručel. Pořád se mu ještě nepodíval do očí. “Jméno ze starých časů.” Nervózně sebou zavrtěl na židli. “Jméno, které může znamenat jenom potíže.”
Luke odmítnul přijmout nepřímé varování a dále naléhal.
“Je to nějaký příbuzný starého Bena? Viď? Nevěděl jsem, že má příbuzné.”
“Vyhýbej se tomu starému čaroději, slyšíš mě?” Vybuchl strýc. Místo aby vysvětloval, nešikovně vyhrožoval.
“Ale Owene…,” pokusila se Beru jemně zasáhnout, ale obrovitý farmář ji prudce přerušil.