Выбрать главу

“Otec si přál,” řekl Kenobi, “abych ti dal tohle – až dorosteš chtěl předat dřív, ale tvůj strýc by to nedovolil. Myslel by si, že by tě to mohlo přivést na bláznivé myšlenky a skončil bys spolu s Obi-Wanem na nějaké dobrodružné výpravě.

A víš, Luku, a právě v tom si tvůj strýc nemohl s otcem rozumět. Lars nikdy neplete obchod s ideály, kdežto tvůj otec o takových věcech vůbec nepřemýšlel. Rozhodování v tomto ohledu zakládal stejně jako pilotování – na instinktu.”

Luke přikývl. Konečně odstranil poslední zrnko pístku a prohlížel zbývající součástky v otevřeném prostoru na hrudi Threepio. Objevil pojistku, uvolnil její příchytky, vytáhl ji a znovu ji vrátil na místo. Threepio se na to díval, zřejmě s mimořádnou pozorností. Dlouho Luke hleděl do jeho plastových a metalických fotoreceptorů. Potom robota uzavřel.

Threepio na to nic neřekl. Za jeho zády se ozvalo jakési zabručení. Luke se obrátil a spatřil, jak k němu Kenobi potěšeně kráčí. Podal Lukovi malý, podivně vyhlížející předmět. Mladík si ho se zájmem prohlížel. Byla to v podstatě krátká tlustá rukověť, opatřená několika vypínači. Nahoře byla okrouhlá kovová destička, velká asi jako dlaň. Do rukojeti i do destičky bylo zasazeno několik součástek, podobných drahokamům. Jedna vypadala jako energetická baterie, nejmenší, jakou kdy Luke viděl. Druhá strana destičky byla zrcadlově lesklá.

Nejvíc Luka zajímala baterie. Podle toho, jak vypadala, Luke usuzoval, že zařízení vyžadovalo ohromné množství energie. Přestože zařízení patřilo údajně jeho otci, vypadalo jako nově vyrobené. Kenobi je zřejmě pečlivě uschovával. Jenom podle několika škrábanců na držadle se dalo soudit, že ho někdo používal.

“Pane!” Tento povědomý hlas Luke už hodnou chvíli neslyšel.

“Co je?” Ozval se Luke, vyrušený ze svého zkoumání.

“Pokud mne nebudete potřebovat,” prohlásil Threepio, “myslím, že bych se měl na chvilku vypnout. To pomůže obnově mých vnitřních nervů. Také bych potřeboval spustit několik sebečistících programů.”

“Ovšem, dělej jak myslíš,” řekl Luke nepřítomně a znovu se věnoval fascinujícímu zkoumání té prapodivné věci. Threepio za jeho zády ztichl a záře v jeho očích vyhasla. Luke si všiml, že Kenobi se na něho se zájmem dívá.

“Co je to?” zeptal se ho, když selhalo všechno jeho úsilí přijít na to sám.

“Laserový meč tvého otce,” řekl mu Kenobi. “Kdysi se jich hodně užívalo. V některých oblastech galaxie je užívají dodnes.” Luke zkoumal ovladače a pak se zkusmo dotkl jasně barevného tlačítka poblíž zrcadlové desky. Z kotouče najednou vytryskl bleděmodrý paprsek, tlustý asi jako palec. Byl hustý k neprůhlednosti, metr dlouhý, a na konci temně jasný jako na začátku. Bylo divné, že Luke z něho necítil žádné teplo.

Byl na tolik opatrný, aby se ho nedotýkal. Věděl, co laserový meč dokáže, třebaže žádný nikdy neviděl. Mohl jím vyříznout díru do kamenné stěny Kenobiho obydlí – a také do lidského těla.

“Byla to předepsaná zbraň pro rytíře řádu Jedi,” vysvětlil Kenobi. “Ne tak neohrabaná a nepřesná jako paprskomet. Kdo jí chtěl používat, potřeboval k mistrovskému ovládnutí něco víc, než zrak. Elegantní zbraň. A také symbol. Paprskomet nebo fuzkater umí používat každý. Ale kdo uměl dobře zacházet s laserovým mečem, musel mít v sobě něco navíc.” Za řeči přecházel po místnosti.

“Rytíři řádu Jedi byli po tisíc generací nejmocnější a nejuctívanější silou v galaxii. Bývalé republice sloužili jako strážci a ochránci míru a spravedlnosti.” Protože se Luke nezeptal, co se s ním stalo potom, Kenobi vzhlédl.

Všiml si, že mladík se dívá do prázdna a zaznamenal buď vůbec nic, nebo jen málo z toho, co mu říkal. Někdo by se zlobil, že mladý muž nedává pozor. Ne tak Kenobi. Citlivější než kdokoli jiný, trpělivě čekal, až ticho bude i Lukovi příliš těžké.

“Jak zemřel můj otec?” zeptal se Luke. Kenobi zaváhal a Luke vycítil, že se mu nechce o této věci mluvit. Na rozdíl od strýce Owena se ale Kenobi nedovedl uchýlit k pohodlné lži.

“Zradili ho a zavraždili,” prohlásil Kenobi vážně. “Udělal to mladý Jedi, který se jmenoval Darth Vader.” Nedíval se na Luka. “Mladík, kterého jsem vycvičil. Jeden z mých nejlepších žáků. Jedna z mých největších proher.” Kenobi se zastavil.

“Vader dal svůj výcvik a svoji sílu do služeb zla, do služeb pozdějším zrádným císařům. Po té, co řád Jedi rozehnali a vybili, zůstalo jen málo lidí, schopných odporu proti Vaderovi. Skoro všichni jsou mrtvi.” Na Kenobiho tváři se rozhostil neproniknutelný výraz.

“V mnohém ohledu byli příliš dobří, příliš spoléhali na své vlastnosti. Vkládali příliš velkou důvěru ve stálost republiky a nedokázali uvěřit, že tělo může být zdravé, avšak hlava může být stále chorobnější a slabší. Tak se nechali ovládnout lidmi, jako byli císařové.

Kéž bych byl v čas rozpoznal, oč Vaderovi jde. Někdy jsem měl pocit, že se připravuje k čemusi ohavnému. Takový je osud těch, kteří zvládnou sílu a nechají se pohltit její temnou stranou.” Lukova tvář se rozpadla zmatkem.

“Síla? To je podruhé co se o síle zmiňuješ.”

Kenobi přikývl.

“Někdy zapomínám, před kým žvaním. Řekněme, že síla je cosi, co musí rytíř Jedi ovládat. Vědci ji nikdy nedovedli doopravdy vysvětlit. Jenom teoretizovali, že je to energetické pole, generované živými bytostmi. Přírodní lidé tušili její existenci, ale po celá tisíciletí zůstala neznámá. Jen někteří jedinci dovedli sílu ovládnout. Byli označováni za šarlatány, podvodníky, mystiky – i ještě něco horšího. Ještě méně lidí z ní dokázalo vydobýt nějaký užitek. A protože jejich možnosti kontroly byly primitivní, byla pro ně až příliš mocná. Jejich vrstevníci je nechápali a dopadalo to špatně.” Kenobi učinil široké, všeobjímající gesto. “Síla obklopuje všechny a každého z nás. Někteří lidé věří, že ovlivňuje jenom naše osobní akce a nic jiného. Znalosti síly a umění jak ji ovládat dodávali rytířům řádu Jedi jejich zvláštní moc.” Kenobi sklonil paže a hleděl na Luka tak, že mladík sebou začal neklidně vrtět.

Když znovu promluvil, bylo to tónem tak ostrým a mladistvím, že Luke sebou bezděky trhnul. “Musíš se také vydat cestou síly, Luku – pokuď máš se mnou jít na Alderaan.”

“Alderaan!” Luke vyskočil ze sedačky. Vypadal užasle. “Já nejdu na Alderaan. Ani nevím kde Alderaan je.” Vaporátory, droidi, žně – na jednou se mu to všechno zdálo tak blízké! To, co mu připadalo jenom jako divný nábytek a zvláštní přístroje, mu teď přišlo nepřátelské. Divoce se kolem sebe rozhlédl.

Snažil se vyhnout zraku Ben Kenobiho… starého Bena… blázna Bena… generála Obi-Wan…

“Musím se vrátit domů,” zašeptal. “Je už pozdě. Už teď mám malér.” Na něco si vzpomněl a ukázal na nehybné těleso Artoo Detoo. “Toho droida si můžeš nechat. Zřejmě tě chce. Něco strýcovi namluvím – alespoň doufám,” dodal nešťastně.

“Potřebuju, abys mi pomohl, Luku,” vysvětloval Kenobi, jako obvykle na půl smutně, napůl panovačně. “Na takové věci jsem už moc starý. Nemohu si věřit, že to všechno správně zvládnu. Je to příliš důležitý úkol.” Pokývl směrem k Artoo Detoo. “Slyšel jsi i viděl tu zprávu.”

“Ale … do takových věcí se nemohu zaplést,” protestoval Luke. “Máme hodně práce; musíme dokončit žně, i kdyby se strýček Owen nechal zlomit a najal si další lidi. Nebo alespoň jednoho člověka ale s tím nic neudělám. Teď ne. Navíc je to odsud daleko. Tohle všechno se mě netýká.”