“Zdá se mi, že slyším mluvit tvého strýce,” poznamenal Kenobi lhostejně.
“Strýček Owen! Jak mu to všechno vysvětlím!”
Starý muž potlačil úsměv. Byl si dobře vědom, že Luke nemůže uniknout svému osudu. Byl mu určen pět minut před tím, než se dověděl o tom, jak zemřel jeho otec. Byl zaznamenán v běhu věcí už v okamžiku, kdy spatřil prosící obraz princezny Organy, tak nedokonale promítnutý malým droidem. Kenobi v duchu pokrčil rameny. Jeho osud byl nejspíš zpečetěn ještě dřív, než se chlapec narodil. Ne snad, že by Kenobi věřil v předurčenost, ale věřil v dědičnost – a v sílu.
“Pamatuj, Luku, že utrpení jednoho člověka znamená utrpení všech. Nespravedlnost nesouvisí se vzdálenostmi. Zlo musí být zastavené včas, jinak zasáhne všechny lidi, ať už se mu postavili nebo o něm nevěděli.”
“Řekl bych, že tě můžu odvést do Anchorheadu,” řekl Luke nervózně. Odtud můžeš odjet do Mos Eisly, nebo kam budeš chtít.”
“Velmi správně,” souhlasil Kenobi. “Pro začátek to stačí. Pak musíš udělat to, co budeš cítit, že je správné.” Teď už zcela zmatený Luke se odvrátil.
“Fajn. Jenže teď se zrovna cítím mizerně.”
Žalář byl zlověstně temný. Téměř tu nesvítilo světlo. Černé kovové stěny a vysoký strop byly jen sotva vidět. Cela byla tak uzpůsobena, aby ve vězni vyvolávala co nejvíce pocitu bezmoci. V tom fungovala výborně. Tak dobře, že zajatá dívka napjatě sledovala, odkud se blíží hluk. Kovové dveře se začaly sunout stranou. Byly tak silné, jako její tělo. Jako by se báli, uvažovala hořce, že méně tlustými dveřmi by se probourala holýma rukama. Dívka se podívala ven a spatřila několik císařských strážných těsně přede dveřmi. Leia Organa na ně vyzývavě pohlédla a opřela se o protější stěnu. Její odhodlaný výraz se zhroutil, jakmile obrovitá černá hmota vplula do místnosti, tak plavně, jako by byla zavěšena na lanech. Vaderova přítomnost zkrušila jejího ducha, jako by slon rozšlápl vaječnou skořápku. Bídáka doprovázela lidská zrůda, ze které šel jen o málo menší strach, třeba že její postava byla vedle Temného pána nepatrná. Darth Vader mávnul na někoho venku. Něco, co bzučelo jako veliká včela, se přiblížilo a vklouzlo dovnitř. Leia zadržela dech, když spatřila temnou kovovou kouli. Visela na nezávislých repulsorech, trsy kovových ramen trčely ze stran. Ruce byly vybaveny množstvím jemných nástrojů. Leia s děsem pozorovala přístroj. Donesly se jí pověsti o takových strojích, ale v pravdě nevěřila, že by císařští technici mohli skutečně vyrobit něco tak odporného. Do mechanické bezduché paměti stroje byly zaznamenány všechny krutosti, všechny akty zla známé lidstvu – jakož i několika mimozemským rasám. Vader a Tarkin tiše stáli. Dávali jí dost času, aby si prohlédla létající děs. Guvernér si dokonce říkal, že samotná přítomnost přístroje by jí mohla tak vyděsit, že jim vydá potřebné informace. Ba ne, dospěl k závěru. Bude třeba sáhnout ke krajně nepříjemným prostředkům. Ovšem z každého takového zážitku pocházejí další znalosti a inspirace a senátor si sliboval, že bude co nejpozornějším divákem.
Jakmile vypršel čas, přistoupil ke stroji.
“Nuže, senátorko Organo, princezno Organo, promluvíme si o tom, kde leží povstalecká základna.” Stroj se k ní přiblížil. Hukot zesílil. Jeho kulový tvar už zakrýval Vadera, guvernéra, zbytek cely… světlo… tlumené zvuky pronikaly stěnami cely a tlustými dveřmi a šířily se chodbou. Klid a mír chodby táhnoucí se kolem uzavřené místnosti ale narušily jen nepatrně. Stráže, které stály hned u dveří, si navíc našly dostatek důvodů, proč se vzdálit tak, aby ani ty nejslabší dozvuky nedolehly k jejich sluchu.
VI.
“Podívej se tam, Luku,” ukázal Kenobi na jihozápad. Spíder dál uháněl po povrchu kamenité pouště. “Řekl bych, že vidím kouř.” Luke pohlédl udaným směrem.
“Nic nevidím.”
“Stejně se tam podíváme. Třeba se někomu něco stalo.” Luke otočil spíder.
Netrvalo dlouho a také on spatřil stoupající sloupy dýmu, které Kenobi kdoví jak zachytil. Spíder zvládl slabé stoupání a pak klesal po mírném svahu do širokého mělkého kaňonu. Byl plný pokroucených spálených objektů, které byly původu organického, jiné nikoli. Uprostřed té zkázy, podobný kovové velrybě vyvržené na břeh ležel rozbitý trup jawovského transportéru. Luke zastavil spíder. Kenobi za ním vyskočil do písku a společně začali zkoumat pozůstatky zkázy.
Luke si všiml několika mělkých prohlubní. Přidal do kroku, přešel k další z nich a po chvilce zkoumání zavolal Kenobiho.
“Vypadá to na písečné lupiče. Tady je několik stop po banthách.” Pak si Luke všiml záblesku kovu napůl pohřbeného do písku. “A tady je jedna z jejich dvousečných seker.” Zmateně zavrtěl hlavou. “Nikdy jsem ale neslyšel, že by se Jezdci odvážili na něco tak velkého.” Protáhl se, hledě na vysokou ohořelou siluetu písečného transportéru.
Kenobi prošel kolem něho. Zkoumal široké stopy v písku.
“To nebyli oni,” prohlásil zamyšlen, “ale někdo to nastražil tak, abychom my – nebo kdokoli jiný, kdo by sem přišel – mysleli, že to udělali.” Luke se k němu připojil.
“Nechápu.”
“Pořádně si ty stopy prohlédni,” radil mu starší muž. Ukázal na tu nejbližší a pak na několik dalších. “Není ti na nich nic divného?”
Luke zavrtěl hlavou.
“Ať tu byl kdokoli, nechal banthy klusat vedle sebe. Píseční lupiči vždycky jezdí za sebou, v jedné řadě, aby zmátli stopaře a skryli svou sílu.” Kenobi obrátil pozornost k písečnému transportéru a nechal Luka zkoumat stopy. Ukázal na místo, kde jediný výstřel vyrazil zámek, panty i rám vchodu.
“Všimni si, s jakou přesností se tu střílelo. Píseční lupiči to tak nedovedou. Po pravdě řečeno, na Tatoinu to nikdo neumí s takovou účinností.” Otočil se a hleděl na obzor. Možná, že za některým z blízkých kopců se skrývá tajemství – a hrozba.
“Jenom císařští vojáci dokáží zaútočit na písečný transportér s tak chladnou přesností.” Luke přistoupil k jedné z maličkých zhroucených mrtvol a nohou jí převrátil na záda.
Znechuceně se zašklebil při pohledu na to, co zbylo z toho ubohého stvoření. “Tihle jawové prodali strýci Owenovi a mně Artoo Detoo a Threepio. Poznávám je podle střihu jejich oděvu. Proč by ale císařští vojáci vraždili jawy a písečné lupiče? Museli přece zabít několik jezdců, aby se zmocnili jejich banth.” Usilovně přemýšlel. Uvědomil si, že v něm roste napětí. Hleděl na spíder, přes mrtvoly jawů, které se rychle rozkládaly.
“Takže… jestliže stopovali droidy až k jawům, jistě se dozvěděli, komu je jawové prodali. Takže to je zavedlo až…” Luke utíkal jako zběsilý ke spíderu.
“Luku, počkej… Počkej, Luku,” křičel Kenobi. “Je to moc nebezpečné! Nikdy nedokážeš…” Luke neslyšel nic než hukot ve vlastních uších, necítil nic než žár v srdci. Skočil do spíderu a takřka současně sešlápl pedál plynu až na podlahu. Nechal Kenobiho a oba roboty v oblaku písku a štěrku.
Stáli tam uprostřed rozkládajících se mrtvol, orámováni stále ještě dýmajícím vrakem písečného transportéru. Když se Luke přiblížil ke svému domovu, spatřil jiný kouř, než který stoupal ze stroje jawů. Jen na poslední chvíli si vzpomněl, že by měl vypnout motor, když odklopil kupoli a skákal ven. Temný dým neúprosně stoupal z děr v zemi. Tyto díry byly jeho domovem, jediným, který kdy poznal. Teď to mohly docela dobře být jícny sopek. Znovu a znovu se pokoušel proniknout do podzemního obytného komplexu. Znovu a znovu ho prudký žár zahnal kašlajícího a kuckajícího nazpět. Uvědomil si, že se potácí a z očí mu kanuly slzy, způsobené nejen kouřem.