Napůl oslepený hleděl dolů do vnějšího vchodu do garáže. Ta hořela také. Třeba se jim ale podařilo uprchnout ve druhém spíderu…
“Teto Beru… Strýčku Owene!” Bylo těžké něco zahlédnout skrz oči dráždící clonu. V dýmu objevil dva dýmající předměty, dole v tunelu. Pro slzy a kouř je skoro neviděl. Vypadaly skoro jako… Zavzlykal a zuřivě si vytíral oči, které ho nechtěly poslouchat. Ne.
Pak se otočil, padl na zem a pohřbil tvář do písku, aby se už na nic nemusel dívat.
Ohromná třírozměrná obrazovka zaplňovala celou jednu stěnu rozsáhlé místnosti od stropu až po podlahu. Zobrazovala milión hvězdných systémů. Byla to sice jen malá část galaxie, ale i tak to byl úchvatný pohled. Dole stála mohutná postava Darth Vadera. Vedle něho byl guvernér Tarkin a z druhé strany admirál Motti a generál Tagge. V tomto úchvatném okamžiku všichni zapomněli na někdejší neshody.
“Poslední odpočet je zakončen,” informoval je Motti. “Všechny systémy jsou funkční.” Otočil se k nim. “Jaký bude první kurs, kterým se vydáme?” Zdálo se, že Vader neposlouchá. Tiše mumlal, napůl pro sebe:
“Projevuje překvapující sebevládu. Neuvěřitelně vzdoruje torturátoru.” Shlédl na Tarkina. “Bude to trvat nějaký čas, než z ní dostaneme nějakou informaci.”
“Vaše metody mi vždycky připadaly poněkud zvláštní, Vadere.”
“Jsou účinné,” namítl tiše Temný pán. “v zájmu urychlení procesu jsem otevřen vašim návrhům.” Tarkin vypadal zamyšleně. “Tvrdohlavost lze někdy překonat tím, že ohrozíme někoho jiného, než vyslýchanou osobu.”
“Co tím myslíte?”
“Jenom mne napadlo, že je na čase, abychom předvedli plnou sílu naší stanice. Můžeme to udělat dvojnásob užitečným způsobem.” Poručil naslouchajícímu Mottimu. “Řekněte programátorům, ať nasadí kurs do systému Alderaan.”
Kenobi se neostýchal přetáhnout si starý hadr přes nos a ústa, aby odfiltroval alespoň část odporného puchu, který vycházel z ohně spalujícího kosti. Artoo Detoo a Threepio nic takového nepotřebovali, třebaže byly vybaveni čichacími cenzory. Dokonce Threepio, který měl v sobě zabudované estetické obvody, mohl nasadit uměle selektivní režim, když toho bylo potřeba. Společnými silami oba droidi pomohli Kenobimu naházet poslední těla do šlehajících plamenů. Pak ustoupili a dívali se na hořící mrtvé. Ne snad, že by pouštní mrchožrouti nedokázali stejně účinně očistit vypálený písečný transportér od pozůstatků života. Kenobi však vyznával určité hodnoty, které by většina moderních lidí považovala za zastaralé. Nezanechal by nikoho požíračům kostí ani štěrkovým červům, ani toho nejposlednějšího smrdutého jawu. Kenobiho vyrušil z této pochmurné činnosti sílící hukot. Otočil se a díval se, jak se k nim blíží spíder, tentokrát rozumnou rychlostí, narozdíl od té, jakou odjížděl. Zpomalil a zůstal viset opodál.
Nebyla v něm žádná známka života. Ben se vydal k čekajícímu vozidlu. Oběma robotům pokynul, aby ho následovali. Poklop se otevřel. Na sedadle seděl nehnutě Luke. Pod Kenobiho zkoumavým pohledem se ani nepohnul. Už to napovědělo starému muži, co se přihodilo.
“Sdílím tvůj žal, Luku,” ozval se tiše po chvíli. “Nemůžeš nic dělat. Kdybys tam býval byl, zabili by tě také a droidi by byli v rukou císařských. Dokonce ani sama síla…”
“Kašlu na tvou sílu,” rozkřikl se Luke v návalu hněvu. Pak se otočil a pohlédl na Kenobiho. Na tváři měl vrásky, které náleželi staršímu muži. “Odvezu tě na kosmodrom v Mos Eisley. Chci letět s tebou – na Alderaan. Tady mi už nic nezůstalo.” Stočil oči přes poušť a snažil se zahlédnout cosi, co leželo za pískem a skalami a stěnami kaňonu.
“Chci se učit, abych se stal rytířem řádu Jedi jako můj otec. Chci…” Ustal, protože slova se mu vzpříčila v hrdle jako roubík. Kenobi vklouzl do kokpitu. Položil mladíkovi jemně ruku na rameno a pak se posunul dopředu, aby udělal oběma robotům místo.
“Udělám co mohu, abys dosáhl svého přání, Luku. Nyní se vydejme do Mos Eisley.” Luke kývl a zavřel poklop. Spíder se vydal k východu. Za sebou zanechal stále ještě dýmající písečný transportér, pohřební hranici jawů, a jediný způsob života, jaký Luke kdy poznal.
Luke a Ben zanechali spíder na okraji pískovcového skaliska a hleděli dolu na drobné pravidelné vyvýšeniny, vystupující z pláně zalité sluncem, ležící pod nimi. Neladný slepenec mizerného betonu, kamení a plastových staveb se rozpínal od ústřední stanice pro distribuci vody a energie jako paprsky kola. město bylo ovšem větší než vypadalo, protože jeho valná část ležela pod povrchem.
Obraz města doplňovaly okrouhlé prohlubně odpalovacích ramp, z této dálky připomínající krátery po bombách.
Zvedl se ostrý vítr. Luke si nasadil ochranné brýle, zatím co mu na nohy útočil písek.
“Jsme tady,” šeptal Kenobi a ukazoval na neokázalou směsici budov. “Kosmodrom Mos Eisley, ideální místo pro nás, abychom se ztratili, než najdeme cestu k jiným planetám. Nikdy na Tatoinu nenajdeme takovou ohavnou sbírku zkrachovaných existencí a zločineckých typů jako tady. Musíme být velice opatrní, Luku, protože Imperium už o nás ví. Mezi obyvateli Mos Eisley se dobře ztratíme.” Luke se tvářil odhodlaně.
“Jsem připraven k čemukoli, Obiwane.” Rád bych věděl, zda si uvědomuješ, co všechno to může znamenat, pomyslel si Kenobi.
Jenom ale kývl a vydal se zpátky ke spíderu. Na rozdíl od Anchorheadu bylo v Mos Eisley i v horkém dni dost lidí. Od samého začátku město vyrůstalo jako obchodní centrum. Proto i ty nejstarší budovy byly navrženy tak, aby poskytovaly ochranu před paprsky podvojného slunce. Z vnějšku vypadaly primitivně a mnohé z nich takové i byly. Stěny a klenby ze starých kamenů však často maskovaly celoplastový plášť stěn, ve kterých cirkulovala chladící kapalina. Luke vjel spíderem do předměstí, když se odkudsi vynořilo několik leskle oděných postav a začalo kolem stroje dělat stále těsnější kruh.
V okamžiku paniky ho napadlo šlápnout na plyn a vyrazit mezi ostatní vozidla a chodce. Překvapivě silné sevření ruky ho zadrželo a zároveň uklidnilo. Ohlédl se a spatřil, jak ho usmívající se Kenobi varuje. Taktedy pokračovali rychlostí ve městě obvyklou. Luke doufal, že císařští vojáci se zabývají něčím jiným. Nebylo tomu ale tak. Jeden z vojáků zvedl ruku v pancéřové rukavici. Lukovi nezbývalo než odpovědět. Zatímco brzdil, stále více si uvědomoval, jak velkou pozornost kolem jdoucích budí a co horšího – zdálo se, že pozornost se ani tak netýká jeho nebo Kenobiho, jako dvou nehybných robotů, sedících vzadu ve spíderu.
“Jak dlouho vám ti dva droidi patří?” štěkl na něho voják, který předtím zvedl ruku. Jak se zdálo, pohrdal jakýmikoli zdvořilostmi. Luke se na něho chvilku bezvýrazně díval a pak ze sebe vypraviclass="underline"
“Asi tak tři, čtyři roky.”
“Jestli se vám líbí, jsou na prodej a uděláme vám cenu,” zapojil se Kenobi do řeči. Vypadal teď jako pouštní tulák, který si rád přivydělá pár kreditů na hloupých císařských. Voják ho neuznal vhodného na odpověď. Plně se věnoval zkoumání vnitřku spíderu.
“Jedete z jihu?” zeptal se. “Ne… ne,” odpověděl Luke rychle. “Žijeme na západě, blízko sídliště Bestin.”