Wookie měl sice legrační, téměř opičí obličej, ale rozhodně nevypadal zvlášť mile. Jeho zlověstné vzezření zmírňovaly jen jiskrné modré oči. Trup měl pokrytý hustou tvrdou srstí. Ještě méně přitažlivou pokrývku tvořil pár chromovaných bandalírů, obtížených jakýmisi vražednými střelami. Luke ten typ neznal. Kromě toho Wookie na sobě nic neměl. Lukovi bylo jasné, že nikdo se nebude posmívat, jak je to stvoření oblečené.
Všiml si, že ostatní návštěvníci baru uhýbali a obcházeli obrovskou postavu, aby se jí příliš nepřiblížili. Všichni kromě Bena – ten s Wookiem zřejmě hovořil v jeho vlastním jazyce, dohadoval se s ním a žertoval plynule jako domorodec. V průběhu hovoru starý muž několikrát ukázal směrem k Lukovi. Jednou se antropoid podíval přímo na Luka a vyrazil ze sebe příšerný smích.
Dotčen rolí, kterou očividně hrál v jejich rozhovoru, Luke se obrátil a předstíral, že si jich nevšímá. Možná, že tu obludu odhadoval špatně, ale měl právo pochybovat, že do kostí pronikající smích znamenal kamarádský přístup.
Naprosto nemohl pochopit, co Ben od příšery chce a proč ztrácí čas žvaněním, místo aby si všímal Corelliánů, kteří zatím zmizeli. Tak tedy seděl a usrkával svůj nápoj ve vznešeném mlčení. Očima klouzal po davu v naději, že se střetne s pohledem, v němž nebude nepřátelství.
Najednou do něho někdo ze zadu strčil tak hrubě, že div neupadl. Vztekle se otočil, ale hněv se změnil v úžas. Ocitl se v tváří v tvář veliké hranaté potvoře s fasetovýma očima, původu neurčitého.
“Negola dewaghi wooldugger?” Bublalo zjevení vyzývavě. Luke nikdy nic takového neviděl. Neznal ani toho tvora, ani jeho jazyk. Blábolení mohlo znamenat výzvu ke rvačce, pozvání na skleničku nebo nabídku k sňatku.
Nicméně přes všechny svoje neznalosti Luke odhadl podle toho, jak se postava potácí a kýve na svých kráčivých výrůstcích, že přebrala to, co považovala za příjemné toxikum. Luke nevěděl, co má dělat, takže se pokusil vrátit se ke svému pití a snažil se příšery si nevšímat. Když to udělal, další tvor – kříženec kapybary a malého paviána – sem vpadl a postavil se (nebo si dřepl) vedle kymácivého mnohoočky. Přišel také člověk, malý, zavile vyhlížející, který přátelsky objímal nějakého funícího hlodavce.
“Nelíbíš se mu,” oznámil mužík Lukovi překvapivě hlubokým hlasem.
“To mě mrzí,” připustil Luke a ze srdce si přál být úplně jinde.
“Mě se taky nelíbíš,” pokračoval mužík s úsměvem.
“Řekl jsem, že mě to mrzí.” Ať už to způsobil rozhovor, který vedl s potvorou podobnou hlodavci a nebo to zavinil chlast, majitel rozsáhlé sady očních bulv se zřejmě začal rozčilovat. Naklonil se k Lukovi, málem na něho padl a spustil proud nerozluštitelného brebentění. Luke cítil, že se na něho všichni dívají a byl čím dál nervóznější.
“Tak pozor,” zašklebil se muž výsměšně. Měl taky přebráno. “Ty nás urážíš? Dávej si bacha. Jdou po nás.” Ukázal na svého opilého druha. “Na mě je rozsudek smrti ve dvanácti systémech.”
“Dám si tedy pozor,” zašeptal Luke. Muž se široce usmál.
“Přijdeš o kejhák.” V tom okamžiku hlodavec hlasitě zavrčel. Byl to signál i varování, protože všechno lidské i jakékoli jiné okamžitě odskočilo od baru a vyklidilo prostor kolem Luka a jeho protivníků.
Luke se pokusil o úsměv, aby zachránil situaci. Brzy toho nechal, protože si všiml, že všichni tři si chystají zbraně. Nejenom, že by se jim všem třem nemohl postavit, ale neměl ani představu, co jejich zbraně dokáží.
“Nemá smysl se prát kvůli maličkosti,” ozval se klidný hlas. Luke se užasle ohlédl. Nepostřehl, že se Kenobi postavil vedle něho.
“Pojďte, zvu vás na něco…” Místo odpovědi se ohromná příšera ohavně zachvěla a vymrštila mohutnou paži. Zasáhla nepřipraveného Luka do spánku, takže v otočkách přeletěl místnost a porazil při tom několik stolů a rozbil velkou nádobu s jakousi odporně páchnoucí tekutinou. Dav ještě více ustoupil. Ozvalo se několik poznámek a varovných výkřiků, protože opilá obluda vytáhla z pouzdra nebezpečně vyhlížející pistoli.
Zamávala s ní směrem na Kenobiho. To přivedlo doposud netečného barmana k životu. Přispěchal belhavě kolem baru, horlivě mával rukama, ale dával pozor, aby byl z dosahu.
“Žádný blastery! Žádný blastery v mý hospodě!” Zubatá potvora na něho výhrůžně zavrčela, kdežto ozbrojený mnohoočko mu uštědřil jen varovné štěknutí. Starý muž využil zlomku vteřiny, kdy se ocitl mimo dosah zbraně a zájmu jejího majitele. Dotkl se válce zavěšeného po boku. V šeru hospody zazářilo oslnivé jasné modré světlo a mužík zaječel.
Nepřestal ječet. Zablesklo se. Po záblesku muž shledal, že leží podél baru a naříká a kňourá při pohledu na pahýl po useknuté ruce. Od chvíle, kdy začal ječet, až po okamžik, kdy záblesk ustal, hlodavec, rozseknutý na čisté dvě poloviny přímo v ose těla se rozpadl na opačné strany. Obrovská mnohooká bytost ohromeně zírala na starého muže, který stál nehnutě před ní, se zářícím laserovým mečem pozvednutý v podivném nápřahu nad hlavou. Jeho chromovaná pistole jedinkrát vystřelila a udělala díru do podlahy. Pak tělo rozseknuté stejně čistě jako trup hlodavce se rozpadlo a jeho dvě poloviny dopadly na opačné strany na chladnou kamennou podlahu. Teprve pak si Kenobi oddechl, teprve potom se jeho tělo uvolnilo.
Sklonil laserový meč, opatrně ho napřáhl vpřed v náznaku pozdravu a pak zbraň vypnul a opět ji připevnil k boku. Tento poslední pohyb znamenal konec naprostému tichu, které vládlo v místnosti. Zazněly hovory, postavy se pohnuly na svých židlích, džbány a nálevky a další picí zařízení duněla o desky stolů. Barman s několika pomocníky odtáhl znetvořené mrtvoly z místnosti a zmrzačený muž se bezeslova ztratil v davu a odnášel si useknutou ruku třímající zbraň s pocitem, že měl štěstí. Všechno se v hospodě vrátilo k původnímu stavu, s jediným malým rozdílem.
Kolem Kenobiho se u baru vytvořil uctivý prostor. Luke skoro neslyšel obnovenou konverzaci. Rychlost boje a netušené schopnosti starého muže ho ohromily. Teprve když se trochu vzpamatoval, přistoupil ke Kenobimu a zaslechl útržky hovorů kolem sebe. Většinou byly obdivné a týkaly se čistoty a účelnosti boje.
“Poranil tě, Luke,” poznamenal Kenobi s účastí. Luka bolelo místo, kam ho velký tvor udeřil.
“Já…” začal, ale Ben ho přerušil. Jako by se nic nebylo stalo, ukázal na obrovského chlupatého hromotluka, který si k nim razil cestu davem.
“To je Chewbacca,” vysvětlil, když se k nim antropoid připojil. “Je to první důstojník na lodi, která by nám mohla vyhovovat. Teď nás zavede ke kapitánovi a zároveň i majiteli.”
“Pojďte,” zavrčel Wookie, tak nějak to alespoň Lukovi připadalo. V každém případě tvorovo gesto bylo jednoznačné. Vypravili se do hlubin hospody, Wookie kráčel vepředu a rozrážel dav jako kamenitá bouře si razí cestu dunami.
Threepio se nervózně procházel před barem nedaleko spíderu. Artoo Detoo se očividně o nic nestaral a zapředl elektronický hovor s červenou jednotkou R2, která patřila jednomu z číšníků v hospodě.
“Co tam tak dlouho dělají? Chtějí snad najmout loď – ne celou flotilu.” Threepio najednou zmlkl a gestem utišil i Artoo Detoo. na scéně se objevili dva císařští vojáci. Vyšel jim vstříc ošuntělý chlap, který se vynořil takřka ve stejnou chvíli z hospody.
“Tohle se mi nelíbí,” zamručel vysoký droid.