Luke sebral cestou do zadní místnosti hospody komusi pití z číšníkova tácu. Napil se s rozverným výrazem člověka, který ví, že ho chrání vyšší moc. Tak bezpečný sice nebyl, ale ve společnosti Kenobiho a Wookieho nabyl důvěry, že v hospodě se vůči němu nikdo neodváží ničeho horšího, než zlého pohledu.
Vzadu v boxu si přisedli k ostře vyhlížejícímu mladému muži. Byl o pět let starší než Luke, možná o deset – těžko říct. Choval se s přirozeností, která prozrazovala naprostou sebedůvěru – anebo nezodpovědnost. Když se k němu blížili, setřásl s klína humanoidní holku, která se tam natřásala. Pošeptal jí něco, co vyvolalo na její tváři šťastný, i když nečlověčí úsměv. Wookie Chewbacca mu něco zabručel. Odpověděl přikývnutím a vlídně k příchozím vzhlédl.
“S tou šavlí dovedete parádně zacházet, starý pane. V téhle části Impéria člověk už často neuvidí takový triky s mečem.” Nalil do sebe pořádnou dávku toho, co měl ve džbánku. “Jsem Han Solo, kapitán lodi Millenium Falcon.” Okamžitě přešel k obchodnickému tónu. “Chewie říká, že se potřebujete dostat na Alderaan?”
“Přesně tak, synu. Musí to ale být rychlá loď,” řekl mu Kenobi. Při slově “syn” Solo ani nemrkl.
“Rychlá loď? Tím chcete říct, že jste o Millenium Falcon nikdy neslyšel?” Zdálo se, že se Kenobi baví.
“To jsem měl?”
“Tahle loď se dostane na Kessel za míň než dvanáct standardních jednotek,” řekl mu Solo podrážděně. “Ujel jsem císařským hvězdoletům a corelliánským křižníkům. Myslím, že pro vás je dost rychlá, starý pane.” Hněv z něho rychle opadl. “Co vezete?”
“Jenom cestující. Já, tady ten hoch, dva droidi – a žádné otázky.”
“Žádné otázky.” Solo se díval do džbánu a pak vzhlédl. “Místní problémy?”
“Dejme tomu, že bychom se měli vyhnout opletačkám s císařskými,” řekl Kenobi jako by nic.
“V dnešní době to není jen tak. Budete muset trochu přitlačit.” V duchu počítal. “Celkem to dělá… asi deset tisíc. Platí se dopředu.” Pak dodal s úsměvem: “A žádné otázky.” Luke na pilota jen zíral.
“Deset tisíc! Za to se dá loď skoro koupit!” Solo pokrčil rameny.
“Možná jo, možná ne. Ostatně, umíš lítat?”
“To bych řek, že jo,” odsekl Luke a vstal. “Nejsem tak špatný pilot. Nebudu…” Znovu ta pevná ruka na jeho paži.
“Tolik u sebe nemáme,” vysvětlil Kenobi. “Mohli bychom vám ale zaplatit dva tisíce hned a dalších patnáct, až se dostaneme na Alderaan.” Solo se nedůvěřivě naklonil dopředu.
“Patnáct– Vy máte vážně tolik prachů po ruce?”
“Slibuju vám to – jménem vlády Alderaanu. V nejhorším dostanete docela slušnou gáži – dva tisíce.” Poslední slova Solo zřejmě neslyšel.
“Sedmnáct tisíc… Ou kej, beru. Máte loď. A pokud jde o opletačky s císařskými, měli byste odsud vypadnout, nebo vám ani Millenium Falcon nepomůže.” Kývnul ke v chodu do hospody a rychle dodaclass="underline" “Dok devadesát čtyři v jednu ráno.”
Do hospody vstoupili čtyři císařští vojáci. Zraky jim rychle přeskakovaly od stolu ke stolu. V davu to občas zahučelo, ale stačilo, aby se oči těžce ozbrojených mužů podívaly tím směrem, veškeré řeči ustaly. Velící důstojník přistoupil k baru a položil barmanovi několik stručných otázek. Obr chvilku váhal a pak ukázal do míst vzadu v místnosti. Pak trochu vytřeštil oči. Důstojníkův zrak byl neproniknutelný. V kóji, na kterou ukazoval, už nikdo neseděl.
VII.
Luke s Benem posadili Artoo Detoo dozadu do spíderu, zatímco Threepio vyhlížel další vojáky.
“Jestli má Solo tak rychlou loď, jak se vytahuje, měli bychom být z toho venku,” poznamenal starý muž s uspokojením.
“Ale dva tisíce – a dalších patnáct až se dostaneme na Alderaan!”
“Těch dalších patnáct mi starosti nedělá, zato ty první dva ano,” řekl Kenobi. “Asi budeš muset prodat spíder.” Luke bezděky pohladil spíder očima. Ale už ho tolik nevzrušoval jako dřív – jako spousta věcí, na kterých kdysi lpěl.
“To je ou kej,” ubezpečil Kenobiho. “Už ho asi nebudu potřebovat.”
Solo a Chewbacca se přemístili do jiné kóje a dívali se, jak císařští prohledávají bar. Dva z nich se na Corelliána podezíravě podívali. Chewbacca zaburácel a vojáci znatelně zrychlili krok. Solo se ironicky usmál a obrátil se ke kamarádovi.
“Tenhle kšeft nám může zachránit krk, Chewie. Sedmnáct tisíc!” Udiveně potřásal hlavou “Ti dva jsou nejspíš na dně. Rád bych věděl, proč po nich jdou. Ale jsem pro žádné otázky. Dost si za to zaplatili. Vypadneme, Falcon se sám dohromady nedá.”
“Pospícháš někam, Solo?” Corellian nerozeznal ten hlas. Připadalo mu, že vychází z elektronického translátoru. Přesto poznal, kdo k němu hovoří a kdo mu tiskne pistoli k boku. Stvoření vypadalo více méně jako člověk, mělo dvě nohy, ale jeho hlavu si vymyslel někdo v delíriu a obracel se z ní žaludek. Mělo to veliké hmyzí oči, vykulené v zelené tváři. Na vrcholu lebky mělo řadu krátkých trnů, zatímco nozdry a ústa byly včleněny do téměř prasečího rypáku.
“Po pravdě řečeno,” odpověděl Solo pomalu, “zrovna jsem se chystal za tvým šéfem. Můžeš Jabbovi říct, že už mám prachy, co mu dlužím.”
“To jsi říkal už včera – a minulej tejden – a předminulej taky. To stačí, Solo. Už se k Jabbovi nevrátím s nějakejma kecama.”
“Dneska ale vážně mám prachy,” protestoval Solo.
“Fajn. Tak mi je laskavě dej.” Solo pomalu usedl.
Jabbovi hoši měli nervózní prsty, zvlášť když je měli opřené o spoušť. Mimozemšťan si sedl na židli na druhé straně stolu. Ústí ošklivé pistolky ani na chvilku nepřestalo hledět na Solova prsa.
“Nemám je u sebe. Řekni Jabbovi…”
“Myslím, že na to je pozdě. Jabba by raději chtěl tvoji loď.”
“Jenom přes mou mrtvolu,” řekl Solo nevlídně. Na mimozemšťana to neudělalo dojem.
“Když na tom trváš… půjdeš se mnou ven, nebo to skončíme tady?”
“Nebudou rádi, když mne tady zabiješ,” namítl Solo. Z translátoru se ozvalo cosi, co asi byl mimozemšťanův smích.
“Ani si toho nevšimnou. Vstaň, Solo. Už se na to dlouho těším. Shodil jsem se před Jabbou tvejma pitomejma výmluvama.”
“Asi máš pravdu.” V hospodě se zablesklo, zahřmělo a když to všechno přešlo, z mimozemšťana zůstala jen lesklá skvrna na podlaze. Solo vytáhl zpod stolu ruku třímající kouřící zbraň. Číšníci se na něho pobaveně dívali a ti, kteří se ve věci vyznali, se smáli. Tvor udělal hroznou chybu, že dal Solovi šanci nechat ruce z dohledu.
“Mě musí vyřídit jinej frajer, než jsi ty. Jabba Hut je při najímání lidí moc velkej krkoun.” Solo s Chewbaccou odcházeli. Cestou Solo položil před barmana hrst mincí.
“Omlouvám se za ten binec. Vždycky jsem byl špatnej host.”
Těžce vyzbrojení vojáci pospíchali úzkou uličkou. Čas od času si posvítili na postavy v tmavých chalátech, které kšeftovaly s exotickým zbožím v malých výklencích. Ve vnitřních oblastech Mos Eisley byly ulice vysoké a úzké, podobné tunelům. Nikdo se neodváží na ně zlostně podívat, nikdo nenamítal, natož aby nadával. Obrněné postavy se pohybovaly s autoritou Impéria, osobní zbraně odjištěné a připravené k palbě. Všude v zaneřáděných průchodech se krčili lidé, mimozemšťané i mechanikalové, a uzavírali obchody pochybné legality. Ulicí dul horký vítr. Vojáci sevřeli řady. Pořádkem a disciplínou maskovali strach, který jim toto klaustrofobické prostředí nahánělo.