Jáma v doku devadesát čtyři byla stejně opotřebovaná a napůl rozpadlá jako všechno v Mos Eisley. Její svážné strany byly popraskané a hrbolaté, místo aby byly vyhlazené, jak tomu bývá zvykem na lepších světech. Luke si ale pomyslel, že se báječně hodí k lodi, ke které je Chewbacca vedl.
Omlácený elipsoid mohl jen se sebezapřením být nazýván kosmickou lodí. Zdálo se, že ho někdo uplácal dohromady z vyhozených a nepoužitelných úlomků starých trupů a dílů kosmických plavidel. Je div, uvažoval Luke, že ten krám vůbec drží pohromadě. Když si tu věc představil v kosmu, málem upadl do hysterického smíchu věc ale byla příliš vážná. Vskutku bylo smutné pomyšlení, že v něčem takovém mají cestovat na Alderaan…
“Co je to za krám,” zabručel, když už konečně nedokázal skrývat svoje pocity. Kráčeli po rampě do otevřeného vchodu. “S tímhle se do hyperprostoru nedostaneme!” Kenobi nic neřekl, jenom ukázal na vchod, kde už někdo stál. Buď měl Solo mimořádně dobrý sluch, a nebo byl zvyklí, jaké pocity jeho Millenium Falcon v zájemcích o cestování vyvolává.
“Nevypadá jako nic moc,” připustil, “ale je to špička. Osobně jsem ji vylepšil. Kromě pilotování rád ladím mechaniku. Dokáže jít na chlup pět faktorů nad rychlost světla.” Luke se škrábal na hlavě a představoval si, jak asi by stroj mohl takový příslib splnit. Buď byl Corellian největší lhář na této straně od galaktického centra, a nebo ve stroji vězelo víc, než bylo patrno na první pohled. Luke si pak připomněl Benovo ponaučení, že se nemá nikdy důvěřovat povrchnímu dojmu a rozhodl se, že si ušetří konečný úsudek o lodi a jejím pilotovi, až je uvidí v akci.
Chewbacca se poflakoval někde za nimi u vchodu do doku. Najednou přiběhl po rampě k Solovi, hřívu rozevlátou, a něco k němu vzrušeně bručel. Pilot na něho klidně hleděl, občas přikývl a pak štěkl krátkou odpověď. Wookie pak běžel dál do lodi a zastavil se jen na okamžik, aby pobídl ostatní ke spěchu.
“Vypadá to, že sebou musíme hodit,” vysvětlil Solo záhadně, “takže si pospěšte na palubu, odlétáme.” Luke mu chtěl položit několik otázek, ale Kenobi se už ubíral po rampě vzhůru. Droidi šli za ním. Když byli uvnitř, Luke s úžasem pozoroval Chewbaccu, jak si usilovně probojovává přístup do pilotního křesla, které bylo sice upravené, ale i tak úpělo pod jeho obrovitou hmotou. Wookie zapnul několik drobných vypínačů, označených snad až zbytečně velkými čísly. Jeho veliké tlapy se pohybovaly po kontrolní desce s překvapivou ladností. Někde v nitru lodi se ozval hukot. Motory se zažehly. Luke a Ben se připoutali do volných křesel v ústřední chodbě.
Před dokem se ze záhybu temné látky vysunul dlouhý kožnatý čenich a hlubině kápě zářily po jeho stranách pozorné oči. Tvor otočil hlavu právě včas, aby spatřil přibíhat osm císařských vojáků. Jistě ne náhodou běželi rovnou k této záhadné postavě. Ta něco zašeptala prvnímu z nich a ukázala na dok. Byla to jistě provokativní informace. Vojáci odjistili zbraně, namířili je před sebe a hromadně vpadli do doku.
Záblesk pohybujícího se kovu upozornil Sola na nevítaný příchod nevítaných hostů. Solo si pomyslel, že si jistě nepřišli přátelsky popovídat. Dřív než stačil otevřít ústa, aby protestoval proti takovému vpádu, bylo jeho podezření potvrzeno. Několik vojáků zakleklo a spustilo na něho palbu. Solo zapadl do vnitř a zakřičeclass="underline"
“Chewie – rychle, ochranný štít! Vypadni odsud!”
Odpovědělo mu souhlasné zahřímání. Solo vytáhl svou pistoli a z poměrně bezpečného úkrytu vchodových dveří se mu podařilo opětovat palbu. Ohrožení vojáci zjistili, že jejich oběť není ani bezmocná, natož zasažená, a utíkali se schovat. Hluboký hukot nabýval na síle, měnil se v ohlušující jekot.
Solo vztáhl ruku po spouštěcím tlačítku. Vzápětí se zavřel poklop. Země se začala otřásat a ustupující vojáci se stahovali ke vchodu doku. Srazili se tam s druhým oddílem, který právě přibíhal, přivolán rychle se šířícím nouzovým signálem. Jeden z vojáků divoce gestikuloval, ve snaze vysvětlit průběh událostí v doku vyššímu důstojníkovi, který se právě dostavil.
Když horlivý voják skončil, důstojník vytáhl příruční komunikátor a křikl do něho:
“Volám můstek… pokoušejí se uniknout! Pošlete za jejich lodí všechno, co máte!”
Po celé Mos Eisley se rozezvučely sirény. Zvuk se rozbíhal od doku číslo devadesát čtyři v soustředěných kruzích. Na signál vojáci vybíhali z průchodů a stačili zahlédnout malou loď, jak se ladně vznáší k bleděmodré obloze nad Mos Eisley. Dřív, než kteréhokoli z nich napadlo použít zbraně, zmenšila se do velikosti špendlíkové hlavičky.
Luke a Ben si odepínali bezpečnostní pásy. Solo kolem nich kráčel do kokpitu klidným, uvolněným krokem zkušeného astronauta. V kabině spíš dopadl než dosedl do pilotního sedadla a okamžitě začal číst údaje přístrojů a displejů. Chewbacca na sousedním sedadle mručel a chrčel jako špatně seřízený motor spíderu. Wookie přestal sledovat přístroje jen na chvilku, ukázal mohutným prstem na obrazovku ostražného systému. Solo na ni krátce mrkl a pak se podrážděně vrátil ke svému panelu.
“Já vím, já vím… vypadá to na dva, možná tři křižníky. Naši cestující se zřejmě někomu nelíbí. Zkus je nějak zaměstnat a já zatím dokončím program pro supersvětelný skok. Nastav deflektory na maximální krytí.” Po těchto instrukcích přestal s velkým Wookiem konverzovat. Ruce mu rejdily po vstupním terminálu počítače.
Solo se ani neotočil, když se za jeho zády objevila drobná válcovitá postavička. Artoo Detoo zapípal několik poznámek a pak se stáhl. Zádové spínače zaznamenávaly obraz citronově žlutého oka Tatoinu, které se za nimi rychle zmenšovalo. Rychlost ale nestačila, aby zmizely i tři body, označující přítomnost císařských válečných lodí. Solo sice nevěnoval pozornost Artoo Detoo, ale když se objevili jeho lidští cestující, otočil se.
“Dva další přilétají z různých úhlů,” řekl jim, zkoumaje lhostejně přístroje. “Chtějí nás zablokovat a zabránit nám tím ve skoku. Pět lodí… co jste provedli, že je o vás takový zájem?”
“Nemůžeme jim uletět?” otázal se Luke sarkasticky, nevšímaje si pilotovy otázky. “Říkal jsi, že tenhle krám je rychlý.”
“Pozor na jazyk, chlapečku, nebo poletíš domů. Je jich na můj vkus moc. Ale jakmile skočíme do hyperprostoru, budeme mít od nich pokoj.” Zasvěceně se usmál. “V supersvětelných rychlostech nikdo nedokáže žádnou loď přesně sledovat. A navíc znám pár triků, jak oklamat i ty největší všetečky. Škoda ale, že jsem nevěděl, že vy dva jste tak populární mládenci.”
“Proč?” zeptal se Luke vyzývavě. “Nevzal bys nás?”
“To ne,” nenechal se Corellián vyvést z míry. “Ale zvedl bych vám cenu.” Luke už měl štiplavou odpověď na jazyku. Ztratil ale řeč a musel zvednout ruce, protože černý prostor vesmíru v průzoru se změnil v jasně červený záblesk, podobný povrchu slunce. Kenobi, Solo a dokonce i Chewbacca to udělali také, protože exploze nastala tak blízko, že fototropické stínění nestačilo záři zachytit.
“Začíná to být zajímavé,” zabručel Solo.
“Za jak dlouho můžeme přejít do skoku?” zeptal se Kenobi klidně. Každou chvilku mohli přijít o život, ale podle všeho mu to bylo jedno.