Выбрать главу

“Pořád ještě jsme v dosahu gravitace Tatoinu,” zněla klidná odpověď. “Bude to trvat ještě několik minut, než ji navigační počítač dokáže kompenzovat a nastaví přesný skok. Mohl bych přemostit jeho rozhodnutí, ale hyperdrajv by se mohl složit. Takže bych měl v rukou hromadu šrotu a vás čtyři na víc.”

“Čtyři minuty,” vyhrkl Luke, pohlížeje na obrazovky. “Při tom, jak rychle se blíží…”

“Cestování hyperprostorem je něco jiného než práškování polí, kamaráde. Už jsi někdy zkusil vypočítat hyperprostorový skok?” Luke musel zavrtět hlavou. “Není to žádná sranda. To bys koukal, co by se stalo, kdybych to zkopal a proletěli jsme hvězdou nebo nějakou jinou spřátelenou kosmickou věcičkou jako je černá díra. Tím by jsme rychle cestování skončili.” Chewbacca dělal co mohl, aby unikl, ale přesto v blízkosti třaskaly nové výbuchy. Červené varovné světlo na Solově konzoli se dovolávalo pozornosti.

“Co je to?” Zajímal se Luke nervózně.

“Ztrácíme deflekční štít,” informoval ho Solo s výrazem člověka, kterému mají právě vytrhnout zub. “Měl by ses zase připoutat. Jsme už skoro přichystaný ke skoku. Mohlo by se stát, že na to šlápnu v nevhodnou chvíli.” Vzadu v hlavním nákladním prostoru se Threepio už připoutal k sedadlu ocelovými pažemi silnějšími než jakýkoli antiakcelerační pás.

Artoo Detoo klouzal v před a zase v zad. Zmítaly jím otřesy vyvolané stále silnějšími výboji energie, dorážejícími na deflektory lodi.

“Byla ta cesta vskutku nezbytná?” brumlal robot zoufale. “Zapomněl jsem na to, jak nenávidím cestování kosmem.” Zmlkl, když přišli Luk s Benem a začali se poutat do křesel. Luke si úplně nesmyslně vzpomněl na pejska, kterého kdysi vlastnil, když najednou cosi nesmírně mocného udeřilo do lodi silou padlého anděla.

Admirál Motti vstoupil do ztichlé konferenční místnosti. Na tváři se mu odrážely pruhy zářivkového osvětlení stěn. Stočil pohled do míst, kde guvernér Tarkin stál před vypouklou obrazovkou a mírně se uklonil. Přesto že bylo jasné, že svět podobný drobnému zelenému drahokamu vplul na obrazovku, oznámil formálně:

“Vstoupili jsme do systému Alderaanu. Čekáme na vaše rozkazy.” Nad dveřmi se objevil signál a Tarkin pokynul se strojenou zdvořilostí admirálovi:

“Ještě počkejte, Motti.” Dveře se odsunuly. Vešla Leia Organa provázena dvěma strážci a následovaná Darth Vaderem.

“Já jsem…” začal Tarkin.

“Vím, kdo jste,” odsekla Leia. “Guvernér Tarkin. Mohla jsem čekat, že vás najdu Vaderovi za zadkem. Mohla jsem vás poznat podle zápachu, hned jak mě přivedli na palubu.”

“Rozkošná až do poslední chvíle,” poznamenal Tarkin tónem, který naznačoval naprostý nedostatek pocitu rozkoše. “Nemáte ponětí, jak těžké pro mne bylo podepsat rozkaz k vaší likvidaci.” Úšklebkem vyjádřil ironický smutek. “Všechno by ovšem mohlo být jiné, kdyby jste při výslechu spolupracovala. Lord Vader mne informoval o vašem odporu proti našim tradičním metodám výslechu…”

“Máte na mysli mučení,” opáčila a hlas se jí zachvěl.

“Nebudeme se přít o slovíčka,” usmál se Tarkin.

“Překvapuje mě, že jste měl kuráž podepsat ten rozsudek osobně.” Tarkin znechuceně zafuněl.

“Jsem muž zasvěcený povinnostem a ponechal jsem si jen málo radostí. K těm patří malé pozvání pro vás. Před popravou se zúčastníte obřadu. Ten bude potvrzením, že naše bojová stanice je ve funkčním stavu a současně zahájí novou éru císařské technické převahy. Tato stanice je poslední článek v nově ukovaném řetězu, jímž Říše spoutá milion systémů Impéria jednou pro vždy. Vaše směšná Aliance nás přestane zajímat. Po dnešní ukázce se už nikdo neodváží postavit císařské moci, ani senát.” Organa se na něj s pohrdáním podívala.

“Impérium se nedá udržet pohromadě silou. Síla nikdy nic nespojila na dlouho. Čím víc budete tisknout pěst, tím víc systémů vám unikne mezi prsty. Guvernére, jste blázen. Blázni často zaplatí za svoje bludy smrtí.” Na Tarkinově tváři, pergamenem potažené lebce, se objevil úsměv smrti.

“Bude zajímavé zjistit, jaký způsob odchodu si pro vás lord Vader vymyslel. Bude to jistě něco odpovídajícího vaší – i jeho – úrovni. Ale než nás opustíte, předvedeme vám moc této stanice, jednou a rozhodující ukázkou. Přesto že jste neprojevila ochotu poskytnout nám informace o umístění povstalecké pevnosti, usoudil jsem, že vhodným objektem naší ukázky bude vaše rodná planeta Alderaan.”

“Ne! To nesmíte! Alderaan je mírumilovný svět. Nemá žádnou armádu. Nesmíte…” Tarkinovi zářily oči.

“Zvolila by jste jiný cíl? Například vojenský cíl? Jsme k tomu přístupni – stačí, aby jste jmenovala systém.” Pokrčil rameny. “Už mám těch her dost. Takže naposledy: kde je povstalecká základna?”

“Dantooine,” zašeptala. Dívala se na obrazovku. Všechny známky vzdoru z ní opadly. “Je na Dantooinu.”

Tarkinovi unikl povzdech úlevy a pak se obrátil k postavě, která stála vedle něho. “No vida, lorde Vadere. Dovede být rozumná. Je pouze třeba správně formulovat otázky a dostane se k odpovědi.” Obrátil pozornost k ostatním důstojníkům. “Po ukončení ukázky se urychleně přesuneme k Dantooinu. Můžete pokračovat v akci, pánové.” Trvalo to několik vteřin, než k ní pronikla Tarkinova lhostejně pronesená slova.

“Cože?” vydechla Organa konečně.

“Dantooine,” vysvětloval Tarkin, zkoumaje své nehty, “je příliš vzdálen střediskům imperiálního obyvatelstva, aby mohl sloužit jako odstrašující příklad. Jistě pochopíte, že k němu potřebujeme objekt umístěný blízko středu, aby se zpráva o naší moci rychle rozšířila po celém Impériu. Ale nemějte obavy. Vaše povstalecké přátele na Dantooinu vyřídíme co nejdříve.”

“Vy jste ale řekl…” začala Organa protestovat.

“Pouze poslední vyřčená slova mají význam,” prohlásil Tarkin ostře. “Budeme pokračovat v destrukci Alderaanu podle plánu. Pak budete mít to potěšení sledovat spolu s námi, jak zlikvidujeme středisko toho nesmyslného povstání na Dantooinu.” Pokynul dvěma vojákům, kteří jí stáli po boku. “Odveďte ji na vyhlídkovou palubu.”

Usmál se.

“Postarejte se jí o nerušený výhled.”

VIII.

Solo zběžně kontroloval údaje na displejích a číselnících. Občas položil drobnou krabičku k několika senzorům. Podíval se na výsledky a s úlevou řekl Lukovi a Benovi: “S vašimi císařskými přáteli si už nemusíte dělat starosti. Teď už nás nedokážou vystopovat. Říkal jsem vám, že je setřeseme.” Kenobi ani nepokývl na odpověď, protože něco vysvětloval Lukovi.

“Nemusíte mi děkovat všichni na jednou,” zavrčel mírně naštvaný Solo. “Mimochodem, podle palubního počítače se dostaneme na oběžnou dráhu Alderaanu v nula dva sto. Po našem maličkém dobrodružství nejspíš budu muset zmáknout novou registraci.”

Odebral se ke svým přístrojům. Minul při tom malý kulatý stůl. Deska byla pokryta zespoda osvětlenými čtverci. Po stranách byly umístěny počítačové klávesnice. Na desce stolu byly třírozměrné figurky.

Chewbacca se nakláněl nad jednou stranou stolu, bradu opřenou o své mohutné ruce. Velké oči mu zářily a vousiska směřovala vzhůru. Vše nasvědčovalo tomu, že je se sebou náramně spokojený. To trvalo, dokud Artoo Detoo nevztáhl svou krátkou klepetovitou ručku a nedotkl se vlastní klávesnice. Jedna z figurek rázně vykročila. Přešla desku a zastavila se na novém čtverečku. Wookie si promyslel nové rozestavení a po jeho tváři přelétl výraz zmatku a pak hněvu. Díval se po celé desce a pak nahrnul na nevinný stroj záplavu urážek. Artoo Detoo odpověděl jen pípnutím, ale Threepio brzy zasáhl ve prospěch svého méně výřečného druha.