“Proč se k ní pořád blížíme?”
“Už je pozdě,” zašeptal Kenobi měkce. Pohled na Sola mu potvrdil jeho obavu.
“Zachytilo nás jejich tažný pole – nejsilnější, jaký jsem kdy viděl. Vtahuje nás to dovnitř,” zabručel pilot.
“Tím chceš říct, že se nedá nic dělat?” zeptal se Luke. Cítil neuvěřitelnou bezradnost. Solo hleděl na displeje přetížených senzorů a zavrtěl hlavou.
“Proti téhle síle nic. Jedeme na plno, kamaráde, a nehne to s náma ani o zlomek stupně. Nemá to cenu; vypnu motory, nebo nám shoří. Nenechávám se jen tak vcucnout bez boje!” Už chtěl opustit pilotní křeslo, když ho zadržela věkem poznamenaná, ale silná ruka, opřená o rameno. Na obličeji starého muže byly vidět starosti – ale kromě toho náznak něčeho méně pochmurného.
“Jestliže v boji nemůžeš zvítězit – nuže, chlapče, jsou vždycky jiné možnosti než boj.” Čím více se loď blížila, tím zřetelnější byly skutečné rozměry stanice. Kolem rovníku stanice se táhl pás umělých kovových horstev. Přístavní mola natahovala své chamtivé prsty dva kilometry nad povrch.
Millenium Falcon se změnila v pouhou miniaturní skvrnku na pozadí šedivého tělesa stanice. Jedna z těch ocelových panožek ji k sobě přitahovala a nakonec ji spolkla. Kovová hladina se zavřela nad vstupem a loď zmizela, jako by nikdy nebyla existovala.
Vader hleděl na pestré šiky hvězd, zobrazené na displeji v konferenčním sále. Tarkin rozmlouval opodál s admirálem Mottim. První použití nejmocnějšího ničícího stroje všech dob nemělo kupodivu žádný vliv na tuto mapu, která sama zobrazovala jen maličkou část jediné nepříliš rozměrné galaxie. Bylo by třeba mikroskopického zkoumání této mapy, aby se projevilo slabé zmenšení vesmírné masy, zaviněné zmizením Alderaanu.
Planeta se svými mnoha městy, farmami, továrnami a zrádci, připomněl si Vader. Přes všechen pokrok a důmyslné technické metody ničení počínání lidstva nezanechávalo stop na lhostejném, nepředstavitelně rozsáhlém vesmíru. Jestliže se splní Vaderovy plány, toto všechno se změní. Dobře si uvědomoval, že dvěma mužům, kteří za jeho zády štěbetali jako opice, chyběl přes jejich všechnu inteligenci a zaujetí smysl pro rozměry.
Tarkin i Motti měli talent a ambice, jenže viděli věci v měřítku lidské malosti. Je to škoda, uvažoval Vader, že jim chybí velkorysost odpovídající jejim schopnostem. Žádný z nich ovšem nebyl Temným pánem. Nedalo se tedy od nich moc velkého očekávat. Teď byli užiteční a také nebezpeční, avšak jednoho dne budou smeteni jako Alderaan. Dnes si nemohl dovolit je nebrat v úvahu. A přesto že by dal přednost společnosti sobě rovných, musel si znechuceně připustit, že v danou chvíli neměl nikoho sobě rovného. Nicméně se otočil a vstoupil jim do hovoru.
“Ať princezna tvrdila cokoli, obranný systém Alderaanu byl stejně silný, jako všude v Impériu. Usuzuji z toho, že naše ukázka byla ve své důkladnosti přesvědčivá.” Tarkin se k němu otočil a přikývl.
“V tuto chvíli informujeme senát. Brzy oznámíme likvidaci Aliance, jakmile vyřídíme jejich hlavní vojenskou základnu. Uvidíte, že všechny systémy, které mají sklony se od nás odtrhnout se brzy postaví do řady po té, kdy jsme zneškodnili Alderaan, hlavního dodavatele střeliva.”
Císařský důstojník vstoupil do místnosti. Tarkin se k němu otočil.
“Prosím, co se děje, Cassi?” Nešťastný důstojník se tvářil jako myš, kterou poslali přivázat kočce zvonek na ocas.
“Pane guvernére, předsunutá výzkumná hlídka se dostala k Dantooinu a obletěla ho. Nalezla pozůstatky povstalecké základny… Podle jejich názoru je už nějaký čas opuštěná. Možná po celá léta. Pokračuje v podrobném průzkumu zbytku systému.” Tarkin se zatvářil omluvně a pak jeho hněvivá tvář nabyla barvy granátového jablka.
“Lhala! Lhala nám!” Nikdo to vidět nemohl, ale zdálo se, že Vader se za svou maskou směje.
“Takže to byla první výměna nepravd. Říkal jsem vám, že nikdy povstalce nezradí, leda že by nás tím chtěla zničit.”
“Okamžitě ji zlikvidujte,” guvernér jen ztěží vyslovoval.
“Uklidněte se, Tarkine,” nabádal ho Vader. “Vy by jste tak lehkomyslně zničil naší jedinou stopu k povstalecké základně? Může mít pro nás pořád ještě cenu.”
“Pche! Vždyť jste to řekl sám, Vadere: už z ní nic nedostaneme. Najdu tu tajnou pevnost, i kdybych měl zničit všechny hvězdné systémy v daném sektoru. Já…” Přerušilo ho tiché uctivé pípnutí.
“Co je to?” tázal se podrážděně. Z neviditelného reproduktoru se ozval hlas: “Pánové, zajali jsme malou obchodní loď, která vstoupila do oblasti Alderaanu. Rutinní prověrka ukazuje, že její značení souhlasí se značením lodi, která si probila cestu z Mos Eisley v systému Tatoine a unikla do hyperu dřív, než jí imperiální lodi stačily zablokovat.” Tarkin se zatvářil zmateně.
“Mos Eisley? Tatoine? Co je to? O co tady jde, Vadere?”
“Jde o to, Tarkine, že alespoň jednu z našich dosud nepřekonaných obtíží odstraníme. Někdo se zřejmě zmocnil chybějících záznamových pásků, dozvěděl se, komu patří a pokusil se vrátit je majitelce. Takže jim usnadníme setkání se senátorkou.” Tarkin chtěl něco říct, ale zaváhal a pak souhlasně přikývl.
“Velmi případné. Ponechám tu věc ve vašich rukou, Vadere.” Temný pán se lehce uklonil. Tarkin na jeho gesto odpověděl ledabylým zasalutováním. Pak se otočil a vypochodoval z místnosti. Zanechal tu Mottiho, který se zmateně díval po ostatních.
Loď seděla tiše v přistávací hale rozsáhlého přístaviště. Před spuštěnou rampou vedoucí do lodi stálo třicet císařských vojáků. Vader se zastavil u kraje rampy. Právě si prohlížel loď, když k němu přistoupil důstojník s několika vojáky.
“Na naše opakované signály neodpověděli, pane, takže jsme rampu aktivovali zvenčí. S nikým jsme nedosáhli kontaktu ani komunikátorem, ani osobně.”
“Vyšlete dovnitř svoje muže,” poručil Vader. Důstojník se otočil, předal rozkaz důstojníkovi a ten zaštěkal rozkazy. Množství těžce ozbrojených vojáků vystoupilo po rampě do přechodové komory.
Postupovali se zřejmou opatrností. Rozdělili se do skupin po třech a rychle se rozptýlili po celé lodi. Chodby duněly pod kročejemi jejich kovových bot a dveře se při každé aktivaci ochotně odsouvaly.
“Prázdná,” prohlásil na konec velící seržant překvapeně.
“Prohlédněte pilotní kabinu.”
Několik vojáků vykročilo vpřed. Odsunuli dveře jen proto, aby shledali, že pilotní křesla jsou stejně prázdná, jako zbytek lodi. Kontrolní přístroje byly deaktivovány a systémy vypnuty. Na konzoly potměšile mrkala jediná kontrolka. Seržant k ní přistoupil, zjistil zdroj světla a aktivoval příslušné spínače. Na vedlejší obrazovce se objevil výpis.
Pozorně ho prostudoval, otočil se a předal informaci svému nadřízenému, který čekal v hlavní kajutě. Tento hodnostář pozorně poslouchal, pak se otočil a volal dolů na kapitána a na Vadera.
“Na palubě nikdo není, pánové. Podle lodního deníku posádka opustila loď brzy po startu a poslala ji v automatickém režimu na Alderaan.”
“Mohla to být lest,” uvažoval kapitán nahlas. “Mohli by pořád být na Tatoinu!”
“Možná,” řekl Vader neochotně.
“Schází několik záchranných člunů,” pokračoval důstojník.
“Našli jste na palubě nějaké droidy?” volal nahoru Vader.
“Ne, pane – žádného. Pokud tu nějací byli, museli opustit loď s organickou posádkou.” Vader otálel s odpovědí. Když se k ní dostal, z hlasu byla patrná nejistota.