“Máš lepší nápad?” odsekl Luke vyzývavě. “Lepší je dělat cokoli, než tady dřepět a čekat, až nás přijdou sebrat. Kdybysme…”
Od počítačové konzole se ozvalo hysterické hvízdání. Luke spěchal k Artoo Detoo. Malý robot poskakoval po svých pařezovitých nožkách.
“Co tohle má být?” zeptal se Luke Threepio. Také velký robot vypadal zmateně. “Obávám se, že mu nerozumím, pane. Říká – našel jsem ji, a pořád opakuje: Je tady, je tady.”
“Kdo? Koho našel?” Artoo Detoo obrátil k Lukovi plochou blikající tvář a naléhavě zapípal.
“Princeznu Leiu,” oznámil Threepio po chvilce ostražitého naslouchání. “Senátorka Organa – zřejmě jde o tutéž osobu. Myslím, že jde o ženu ze záznamu.” Luke si v duchu vybavil onen trojrozměrný, nepředstavitelně krásný portrét.
“Princezna? Je tady?” Solo se přiloudal, přiváben rozruchem.
“Princezna? O co jde?”
“Kde? Kde je?” vyptával se Luke bez dechu, aniž Solovi věnoval pozornost. Artoo Detoo dál pohvizdoval a Threepio překládaclass="underline"
“Páté patro, vězeňský blok AA23. Podle informací je určena k pomalé likvidaci.”
“Ne! Musíme něco udělat.”
“O čem vy tři tady žvaníte?” ztratil Solo trpělivost.
“To ona naprogramovala do Artoo Detoo vzkaz,” vysvětloval Luke chvatně, “ten, který jsme měli doručit na Alderaan. Musíme jí pomoc.”
“Tak moment,” zklidnil ho Solo, “to je na mě moc zhurta. Nevymýšlej žádný pitomosti. Když jsem říkal, že mě nic lepšího nenapadá, myslel jsem to vážně. Starej pán řekl, aby jsme tu čekali. Mě se to nelíbí, ale nepolezu do nějakýho bláznivýho bludiště.”
“Jenže Ben nevěděl, že ji tu ukryli,” na půl prosil a na půl se hádal Luke. “Kdyby to věděl, určitě by změnil plány.” Zklidnil se a začal přemýšlet. “Takže, kdyby se nám podařilo najít cestu k vězeňským blokům…” Solo zavrtěl hlavou a ustoupil.
“Ho – ho, já do žádnýho císařskýho vězení nepolezu.”
“Když nic neuděláme, popraví ji. Před minutou jsi říkal, že tu nebudeš sedět a čekat, až nás zatknou. Teď nechceš nic než čekat. Jak to teda je, Hane?” Corellián se tvářil znepokojeně – a zmateně.
“Neměl jsem na mysli jít do vězeňského bloku. Nejspíš tam stejně skončíme proč to tedy urychlovat?”
“Jenže oni ji popraví!”
“Je to pořád lepší, než kdyby to udělali mně.”
“Copak v tobě není kus rytíře, Hane?” Solo uvažoval.
“Pokud si vzpomínám, toho jsem před pěti lety vyhandloval na Commenoru za desetikarátovej chrysopaz a tři flašky dobrýho koňaku.”
“Vyděl jsem ji,” naléhal zoufale Luke. “Je překrásná.”
“Takovej je život.”
“Je to bohatá a mocná senátorka,” tlačil na něho Luke v naději, že by se mohl účinněji dovolat Solových nižších pudů. “Kdyby se nám jí podařilo dostat ven, mohli bychom dostat značnou odměnu.”
“Uh… Bohatá?” Solo se tvářil pohrdavě. “Tak moment… odměna, ale od koho? Od Alderaanský vlády?” Zamával směrem k hangáru, aby naznačil prostor, jímž kdysi kroužil Alderaan. Luke usilovně přemýšlel.
“Jestliže ji tady drží a určili ji k popravě, znamená to, že nějak musí znamenat nebezpečí pro toho, kdo zničil Alderaan a kdo postavil tuhle stanici. Můžeš se vsadit, že to má něco společného s režimem tyranie, který chce ustanovit Imperium. Povím ti, kdo zaplatí za její záchranu a za informace, které zná. Senát, povstalecká Aliance a všechny společnosti, které obchodovali s Alderaanem. Mohla by být jediným zbylým dědicem celého planetárního bohatství toho systému! Odměna by mohla být větší, než si dovedeš představit.”
“To nevím… dovedu si hodně představit.” Pohlédl na Chewbaccu, který zabručel jakousi věcnou odpověď. Solo odpověděl velkému Wokiemu pokrčením ramen.
“Tak fajn, zkusíme to. Modli se ale, aby to s tou odměnou vyšlo! Co tedy máš zalubem, chlapče?” To na chvilku Luka zaskočilo. Doposud věnoval celou svoji energii, aby přiměl Sola a Chewbaccu pomáhat při pokusu o osvobození. To se mu podařilo, ale teď Luke neměl žádný nápad, jak to uskutečnit. Zvykl si na to, že rozkazy tu dával starý Ben nebo Solo. Teď měl o dalším tahu rozhodnout on. Oči mu padly na kovové kroužky, zavěšené na Solově opasku.
“Dej mi ty náramky a řekni Chewbaccovi, aby se postavil sem.” Solo podal Lukovi tenká, ale zcela nezničitelná pouta a tlumočil žádost Chewbaccovi. Wookie se přikymácel, postavil se před Luka a čekal.
“Teď ti tohle nasadím,” přistoupil k Wookiemu s pouty, “a potom…”
Chewbacca vyrazil z hlouby hrdla řev a Luke bezděky nadskočil.
“Teď ti Han tohle nasadí,” začal znovu, “a potom…” ostýchavě podal pouta Solovi. Pohled ohromných zářících očí antropoida mu byl nepříjemný. Solo pobaveně zafuněl a přistoupil k nim.
“Jen klid, Chewie. Asi vím, co má za lubem.” Želízka se skoro nevešla na tlustá zápěstí. Wookie se tvářil starostlivě a vyděšeně, když pouta zaklapla, přestože jeho parťák plánu zřejmě důvěřoval.
“Pane Luku!” Luke pohlédl na Threepio.
“Odpusťte, že se táži, jenže, ehm – co mám s Artoo Detoo dělat, kdyby nás tu za vaší nepřítomnosti někdo odhalil?”
“Doufat, že nebude mít u sebe blaster,” odpověděl Solo. Z tónu hlasu bylo patrné, že Threepio neshledává na odpovědi nic humorného.
“To nám příliš nepomůže.” Solo a Luke se příliš věnovali přípravám na výpravu, než aby věnovali pozornost vyděšenému robotovi. Nasadili si přilby. Potom, spolu s Chewbaccou, který jen na půl hrál roli spoutaného zločince, vyrazili chodbou, v níž zmizel Ben Kenobi.
IX.
Čím hlouběji se nořili do vnitřností gigantické stanice, tím hůř předstírali klid. Kdyby ale na obou vojácích ve zbroji někdo nějakou nervozitu poznal, považoval by to na štěstí za cosi přirozeného, a přičítal by to obrovskému nebezpečnému zajatci Wookiemu. S Chewbaccou by oba mladí muži nenápadně vypadat nemohli. Čím dále postupovali, tím více životu bylo. Další vojáci, úředníci, technici a mechanikové se hemžili kolem nich. Všichni se starali o své a trojice si nevšímali, jenom několik lidí vrhlo na Wookieho zvědavý pohled. Chewbaccovo pochmurné vzezření a sebevědomí jejich strážců rozptylovali každé podezření.
Nakonec se dostali k výtahům. Luke si oddychl úlevou. Dopravu tu řídil počítač. Musel se umět dorozumět mluveným slovem, takže z něho mohli získat informace. Prožili vteřinku nervozity, když nějaký úředníček se k nim chtěl do výtahu vecpat. Solo mu ale ostře pokynul, takže se úředníček bezeslova protestu přesunul k vedlejším dveřím.
Luke studoval ovládací desku a když promluvil do mluvítka, snažil se, aby to znělo zasvěceně a důležitě. Místo toho promluvil nervózně, až vyděšeně. Jenže výtah byl stroj zařízený na jednoduchou komunikaci a nebyl programován na to, aby vyhodnocoval přípustnost emocí v hlase. Dveře se tedy zavřely a výtah se rozjel. Po chvilce, která trvala několik minut, ačkoli jim připadala jako hodiny, se dveře otevřely. Vystoupili do bezpečnostního oddělení. Luke doufal, že tu najdou cosi podobného staromódním zamřížovaným celám, jako měli na Tatoinu ve městech jako je Mos Eisley. Místo toho spatřil úzké rampy vroubené bezednými ventilačními šachtami. Tyto můstky, sestavené v několika řadách nad sebou, probíhaly kolem mírně zakřivených stěn, proti nimž ležely beztvářné vězeňské cely.