Kamkoli pohlédli, spatřili ostražitě vyhlížející stráže a energetické brány. Byli si vědomi toho, že čím déle tu budou trčet na místě, tím dříve k nim někdo přijde a položí jim nezodpověditelné otázky. Luke horečně uvažoval, jakou akci by měli zahájit.
“To nepůjde,” zašeptal mu z blízka Solo.
“Proč si to neřekl dřív?” odsekl zmatený a vyděšený Luke.
“Myslím, že jsem to říkal. Já…”
“Psssst!” Lukovy nejhorší obavy se začaly naplňovat a Solo zmlkl. Přicházel k nim vytáhlý, zasmušile se tvářící důstojník. Prohlížel si tichého Chewbaccu a zamračil se.
“Kam vy dva vedete… tohle?” Chewbacca při té poznámce zavrčel a Solo ho uklidnil prudkým šťouchancem do žeber. Zpanikařený Luke zaslechl sám sebe, jak odpovídá téměř pudově:
“Převod vězně z bloku TS138.”
Důstojníka to zmátlo. “Nic nebylo hlášeno. Musím to ověřit.” Muž se otočil a poodešel nedaleko k malé konzoli. Začal na ní vyklepávat svůj dotaz. Luke s Hanem horečně obhlíželi situaci. Zraky jim putovaly z poplašných sirén na energetické brány, dálkově ovládané fotosenzory, až na tři strážné, umístěné v tomto sektoru. Solo uvolnil Chewbaccovi pouta a kývl na Luka. Pak něco pošeptal Wookiemu.
Chodbou otřásl sluch drásající řev. Chewbacca roztáhl obě tlapy a vytrhl Solovi pušku.
“Pozor!” zavolal Solo s hranou hrůzou v hlase. “Utrhl se. Roztrhá nás na kusy!” Jak on, tak Luke odskočili od běsnícího Wookieho, vytrhli z pouzder pistole a začali po něm střílet. Jejich reakce byla skvělá, jejich nadšení pro věc nepopiratelné – ale mířili mizerně. Žádný z jejich výstřelů se uhýbajícímu Wookiemu ani nepřiblížil. Místo něho zasahovali kamery, ovladače energetických bran a tři ohromené strážné.
V tu chvíli si službu konající důstojník uvědomil, že špatná muška obou vojáků si nachází své cíle s vybraným vkusem. Už se chystal spustit všeobecný poplach, když ho zasáhla střela Lukovy pistole a padl bezeslova na šedivou podlahu. Solo přiběhl k otevřenému komplikovanému komunikátoru, který skřehotal znepokojené otázky, co se vlastně děje. Podle všeho vězeňský úsek byl s kýmsi spojen nejen kamerami, ale i odposlechem. Nevšímal si přívalu hrozeb a dotazů a studoval displej umístěný na vedlejším panelu.
“Musíme zjistit, ve které cele ta tvoje princezna vězí. Musí tu být tucet pater a… Tady to je. Cela 2187. Dělej, já s Chewiem je tu zdržíme.” Luke přikývl a uháněl úzkou chodbou. Solo ukázal Wookiemu na místo, odkud bylo možno krýt výtahy, zhluboka se nadýchl a odpověděl na ustavičné výzvy:
“Všechno je pod kontrolou,” řekl do mluvítka pokud možno úředním tónem. “Situace je normální.”
“Nezní to tak,” odsekl hlas tónem odmítající nějaké nesmysly. “Co se stalo?”
“Eh, tedy, jednomu vojínovi selhala zbraň.” Solo se zajíkl a úřední hlas mu sklouzl do nervozity. “Už je po problémech, je nám fajn, díky. A co vy?”
“Posíláme nahoru oddíl,” řekl hlas z nenadání.
Han mohl na druhém konci linky téměř cítit podezření. Co má říct? Raději za sebe nechával hovořit provozní konec pistole.
“Nepovoluji – nepovoluji. Máme tu únik energie. Dejte nám pár minut na zvládnutí. Velký únik – moc nebezpečný.”
“Selhání zbraně, únik energie… Kdo je to tam? Jaké je vaše služební…” Solo namířil na panel pistoli a změnil přístroj na mlčící trosku.
“Stejně to byly pitomý řeči,” zabručel. Otočil se a křikl dolů do chodby: “Pospěš si, Luku! Dostaneme návštěvu.” Luke ho slyšel, ale soustředil se na běh od jedné cely ke druhé. Četl čísla, zářící nad každým vchodem. Jak se zdálo, žádná cela 2187 neexistovala.
Ale existovala a našel ji právě, když se chtěl vzdát a chystal se zkusit štěstí o patro níž. Dlouho zkoumal neosobní vypouklou kovovou stěnu. Nastavil pistoli na maximum. Zadoufal, že se mu neroztaví v ruce dřív, než se dostane dovnitř, a vypálil proti dveřím. Když se rozpálila tak, že ji nemohl udržet, přehodil ji do druhé ruky. Za tu chvilku se kouř poněkud rozptýlil a Luke ke svému překvapení shledal, že dveře se otevřely. Z kouře vyhlédla mladá žena, jejíž portrét mu Artoo Detoo promítl v garáži na Tatoinu před několika staletími, tak mu to alespoň připadalo. Tvářila se nechápavě. Luke na ní civěl. Líbila se mu ještě víc, než když byla na obraze.
“Jste ještě… krásnější, než jsem…” výraz zmatku a nejistoty v zápětí ustoupil a nahradily ho nejdřív rozpaky a pak netrpělivost.
“Na vojáka jste trochu malý,” poznamenala konečně.
“Cože? Aha, mám uniformu.” Sejmul přilbu a trochu se vzpamatoval. “Přišel jsem vás zachránit. Jmenuji se Luke Skywalker.”
“Prosím?” pravila zdvořile.
“Řekl jsem, že jsem vás přišel zachránit. Je se mnou Ben Kenobi. Máme vaše dva droidy…” Při zmínce starcova jména nejistotu okamžitě vystřídal výraz naděje.
“Ben Kenobi!” Podívala se za Luka. Hledala Jediho a jemu nevěnovala pozornost.
“Kde je? Obi-Wane!”
Guvernér Tarkin sledoval Darth Vadera, jak přechází po jinak prázdném konferenčním sále. Konečně Temný pán stanul a rozhlédl se, jako by někde zazněl veliký zvon, který může slyšet jenom on.
“Je tady,” oznámil Vader věcně. Tarkin se zatvářil užasle. “Obi-Wan Kenobi! To je nemožné.”
“Proč si to myslíte?”
“Pohyb síly – toho druhu, jaký jsem zakoušel jen v přítomnosti mého starého mistra. Nelze se zmýlit.”
“Určitě… určitě musí už být mrtev.” Vader zaváhal a jeho sebejistota ho najednou opustila.
“Možná.”
“Rytíři řádu Jedi vymřeli,” prohlásil Tarkin přesvědčeně. “Jejich oheň vyhasl před desetiletími. Vy, příteli můj, jste jejich jediným pozůstatkem.” Komlink si zabzučením vyžádal pozornost. “Ano?” ozval se Tarkin.
“Máme mimořádnou událost ve vězeňském bloku AA23.”
“Princezna!” zaječel Tarkin a vyskočil. Vader se otočil, jako by se pokoušel prohlédnout skrz stěny.
“Věděl jsem to. Obi Wan je zde. Věděl jsem, že se nemohu zmýlit. Byl to pohyb nesmírně velké síly.”
“Vyhlašte poplach ve všech sekcích,” nařídil Tarkin do komlinku. Obrátil se a zíral na Vadera. “Pokud máte pravdu. Nesmí nám uniknout.”
“Obi-Wan Kenobi nestojí o to, aby unikl,” odpověděl Vader. Zápasil s vlastními city. “Je to poslední Jedi – a je největší. Nesmíme podceňovat nebezpečí, které zosobňuje pro nás všechny. Jenom já se mu mohu postavit.” Obrátil hlavu k Tarkinovi. “Sám.”
Luke s Leiou se rozběhli zpátky chodbou, když jim průchod před nimi zahradila série oslepujících výbuchů. Několik vojáků se pokusilo přijet výtahem, ale Chewbacca je jednoho po druhém zakousl. Vzdali se tedy výtahu a prostříleli si ve stěně velkou díru. Byla tak velká, že Solo s Wookiem jí nedokázali úplně pokrýt. Po dvou, po třech pronikali císařští do vězeňského bloku. Han s Chewbaccou ustupovali chodbou a setkali se s Lukem a Leiou.
“Tudy to nejde,” řekl jim Solo. Tvář měl poznamenanou vzrušením a obavami.
“Jak se zdá, podařilo se vám odříznout jedinou únikovou cestu,” souhlasila Leia stroze.
“Tohle je vězeňské oddělení, chápete? To se nestaví s několika východy.” Solo zhluboka oddychoval a prohlédl si ji od hlavy až k patě.
“Račte prominout, Vaše Výsosti,” řekl sarkasticky, “ale možná že by jste dala přednost návratu do své cely?” Lhostejně odvrátila tvář.
“Musí tu být ještě nějaká cesta,” zabručel Luke. Odepnul malý vysílač od opasku a pečlivě navolil frekvenci. “Volám Threepio! Volám Threepio!” Známý hlas odpověděl s báječnou rychlostí.