“Ano, pane.”
“Odřízli nás tu. Vede odsud nějaká jiná cesta – jakákoli?” V malém reproduktoru to zapraskalo, jak Solo s Chewbaccou udržovali císařské vojáky ukryté na druhém konci chodby.
“Co to bylo? Nerozumím.” Daleko odsud v dozorčí místnosti Artoo Detoo horlivě hvízdal a pípal, zatím co Threepio se snažil vyladit vysílačku.
“Jak říkám, pane, všem systémům je vyhlášen poplach. Zdá se, že hlavní vchod je jediná cesta, jak se dostat z vězeňského bloku.” Tiskl tlačítka a obrazy se střídaly na displeji. “Všechny další informace o vaší sekci jsou utajené.”
Někdo začal bušit na zamčené dveře kanceláře – nejdříve zvolna, ale když se nikdo neozval, stále prudčeji.
“Ne, ne,” zakňučel Threepio.
V chodbě bylo už tolik dýmu, že se Solovi a Chewbaccovi špatně mířilo. V jistém smyslu měli štěstí, protože proti nim byla přesila a kouř právě tak halil i palbu císařských. Jakmile některý z vojáků pronikl kouřem, ocitl se v přesné palbě vetřelců. Hleděl se rychle vrátit a připojit se k ležícím vojákům, kterých se na opačné straně chodby hromadilo čím dál víc. Pod příkrovem energetických blesků klikatících se po celém bloku se Luke připlazil k Solovi.
“Jinudy se odsud nedostaneme,” hulákal na něho přes ohlušující řev soustředěné palby.
“Vy jste mi ale zachránci,” zaprotestoval za nimi podrážděný hlas. Oba muži se ohlédli a spatřili zcela znechucenou princeznu, která na ně hleděla s královským odporem a nadhledem. “Přišli jste sem bez plánu, jak se dostat pryč?”
Solo kývl na Luka.
“Od přemejšlení je tu on, zlatíčko.” Lukovi se podařil rozpačitý úsměv a beznadějně pokrčil rameny. Obrátil se, aby pomohl udržovat palbu, ale než se k tomu dostal, princezna mu sebrala pistoli z ruky.
“Hej!” Luke ji sledoval, jak se pohybuje podél stěny, až se zastavila u nedalekých dvířek. Namířila na ně pistoli a vystřelila. Solo na ní nedůvěřivě hleděl.
“Co to sakra děláte?”
“Jak se zdá, musím naše kůže zachránit sama. Tak hup do odpadové šachty, pilote!” Zatímco ostatní užasle zírali, skočila první do otvoru a zmizela. Chewbacca výhružně zařval, ale Solo pomalu zavrtěl hlavou.
“Ne, Chewie, ji nesmíš roztrhat na kusy. Nejsem si s ní ještě jistý. Buď se mi začne líbit, nebo ji zabiju sám.” Wookie ještě něco zabručel, ale Solo se na něho rozkřikclass="underline" “Zapadni, ty blbe jeden chlupatá! Kašlu na to, že to tam smrdí. Na to teď není čas.” Dostrkal vzpouzejícího se Wookieho k nevelkému otvoru a pomohl mu vecpat dovnitř objemný trup. Corellián ho pak následoval. Luke vypálil poslední sérii výstřelů, spíš v naději, že vyvolá ještě víc kouře, než že by někoho zasáhl, vklouzl do šachty a byl ten tam.
Pronásledovatelé se zastavili. Nechtěli utrpět v tak stísněném prostoru další ztráty. Čekali tedy na posily a na těžší zbraně. Kořist byla navíc v pasti, a přesto že jim nechyběla odvaha, nechtělo se jim zbytečně umírat. Luke se zřítil do spoře osvětleného otvoru. Aby se poznalo, co tu je, nebylo třeba světla. Ucítil puch rozložených odpadků dlouho před tím, než do nich padl. Komora na odpadky byla vyzdobena pouze osvětlovacími tělesy. Byla do čtvrtiny naplněna slizkým neřádem. Většina z něho dostoupila takového stupně rozkladu, že to stačilo nadělat na Lukově nosu vrásky. Solo klopýtal podél stěny místnosti, klouzal a nořil se až po kolena ve snaze najít východ. Jediné, co našel, byl malý poklop, který se snažil se supěním vypáčit.
Poklop se odmítal pohnout.
“Byl to bezva nápad s odpadkovou šachtou,” řekl princezně sardonicky. “Kápla jste na senzační smrad. Bohužel, nedokážeme odsud na oblaku smradu uletět a jinak se odsud nedostaneme. Leda že bych otevřel ten poklop.” Ustoupil, vytáhl pistoli a vystřelil na kryt. Blesk se odrazil a s vytím létal po místnosti, takže se všichni schovali do smetí. Poslední pohled a blesk detonoval přímo nad nimi. Leia jako první opustila smrdutý úkryt. Na okamžik pozbyla něco ze své důstojnosti.
“Dejte tu věc pryč,” řekla Solovi pochmurně, “nebo nás všechny zabijete.”
“Ano, Vaše Výsosti,” zabručel Solo s falešnou zdvořilostí. Ani ho nenapadlo dát pistoli do pouzdra. Díval se nad sebe do otevřené šachty. “Nebude jim dlouho trvat a napadne je, co s námi dělat. Měli jsme je dobře pod kontrolou – dokud jste nás sem nezavedla.”
“To určitě,” odsekla, setřásajíc si odpadky z vlasů a z ramen. “No ovšem, mohlo to být horší…” Děsivé zařvání naplnilo jako na odpověď místnost. Zdálo se jim, že přichází odkudsi ze zadu. Chewbacca také děsivě zavyl a pokusil se přitisknout ke stěně. Luke vytáhl pistoli a snažil se prohlédnout skrz hromadu zbytků, ale nic neviděl.
“Co to bylo?” zeptal se Solo.
“Nejsem si jistý.” Luke najednou vyskočil a podíval se pod sebe a kolem sebe. “Myslím, že se kolem mě něco pohnulo. Dávejte pozor…”
S úděsnou rychlostí Luke zmizel v odpadcích.
“Dostalo to Luka!” vzkřikla princezna. “Stáhlo ho to dolů!” Stejně náhle jako zmizel, Luke se objevil – a spolu s ním i část čehosi dalšího. Těsně kolem krku měl omotané bělavé chapadlo.
“Střelte to, zabte to!” ječel Luke. “Střelte to!”
“Já to skoro nevidím,” protestoval Solo. Neznámý majitel hnusného chapadla ještě jednou stáhl Luka pod povrch. Solo se zoufale rozhlížel po pestrobarevném povrchu. Kdesi se ozval hluk těžkých strojů a protější stěny místnosti se k sobě pohnuly o několik centimetrů. Hluk ustal a znovu bylo ticho. Luke se objevil neočekávaně blízko Sola. Hrabal se ven z neřádu, který ho dusil, a třel si pohmožděný krk.
“Co se s tím stalo?” ptala se Leia. Ostražitě pohlížela na poklidné odpadky. Luke vypadal zcela zmateně.
“Nevím. Drželo mě to – a najednou sem byl volný. Prostě mě to pustilo a zmizelo. Možná, že jsem na jeho vkus málo smrděl.”
“Mám z toho špatnej pocit,” zabručel Solo. Znovu se v místnosti ozval temný zvuk a znovu se stěny daly jedna druhé vstříc na pochod. Jenže tentokrát se nezdálo, že by zvuky i pohyb stěn chtěly ustat.
“Nestůjte tu a necivte jeden na druhého!” vybídla je princezna. “Zkuste to nějak zastavit.”
Ani tlustými trámy a kovovými traverzami, jež unesl jenom Chewbacca, se jim nepodařilo postup zpomalit. Zdálo se, že čím silnější předmět vzpříčili o stěnu, tím snadněji praskl.
Luke vytáhl svůj komlink a najednou se snažil mluvit a vůlí zastavit stěny.
“Threepio, pojď… Threepio!” Ani po slušné odmlce nedostal odpověď. Luke se starostlivě podíval na své druhy. “Nechápu, proč neodpovídá.” Zkusil to znovu.
“Volám Threepio. Ozvi se. Slyšíš mě?”
“Volám Threepio,” ustavičně volal ztlumený hlas. “Volám Threepio.” Byl to Lukův hlas a střídal se s bzukotem v reproduktoru malého příručního komlinku, upuštěného na počítačové konzoli. Kromě těchto přerušovaných výzev bylo ve služební místnosti ticho.
Tlumené výzvy přerušila ohromná detonace. Odhodila dveře kanceláře přes celou místnost a kovové úlomky se rozlétly na všechny strany. Několik zasáhlo komlink. Spadl na zem a Lukův hlas v půli slova zmlkl. Rozbitým vchodem vstoupili hned za první vlnou zkázy čtyři ozbrojení vojáci v plné pohotovosti. První prohlídka je přesvědčila, že kancelář je prázdná – dokud nezaslechli slabý vyděšený hlas, vycházející z jedné ze skříněk umístěných v zadní části místnosti.