“Pomóc! pomóc! Pusťte nás ven!” Několik vojáků se sklánělo nad těly službu konajícího důstojníka a jeho pobočníka a podrobilo je prohlídce. Ostatní otevřeli hlučnou skřínku. Do kanceláře vešli dva roboti, jeden vysoký, humanoidního typu, druhý čistě mechanikalský, třínohý. Ten vyšší budil dojem, že strachem je skoro bez sebe.
“Jsou to šílenci, říkám vám, šílenci!” Naléhavě ukazoval ke dveřím. “Myslím, že povídali něco o vězeňském bloku. Zrovna odešli. Když si pospíšíte můžete je chytit. Tudy, tudy!”
Dva z vojáků, kteří byli uvnitř, vyběhli, přidali se k těm, kteří čekali v hale, a společně se rozběhli chodbou. V kanceláři zůstali dva na stráži. O roboty se vůbec nestarali a diskutovali o tom, co se vlastně stalo.
“Přemíra vzrušení přetížila obvody mého druha,” oslovil je Threepio opatrně. “Kdyby vám to nevadilo, rád bych ho odvedl dolu do údržby.”
“Hmmm?” Jeden ze strážných lhostejně vzhlédl a kývl na robota. Threepio a Artoo Detoo vyběhli ze dveří a ani se neohlédli. Když odešli, jeden ze strážných si uvědomil, že typ onoho vyššího robota ještě nikdy před tím neviděl.
Pokrčil rameny. To nebylo nic divného na tak velké stanici.
“Bylo to o vlas,” zašeptal Threepio, když upalovali po chodbě. “Teď musíme najít novou konzoli informační kontroly a připojit tě, jinak je vše ztraceno.”
Odpadková komora se nemilosrdně zmenšovala. Kovové stěny se k sobě klouzavě přibližovaly s tupou přesností. Větší kusy odpadků spustily koncert praskání a pukání, které se vzdouvalo do konečného děsivého crescenda. Chewbacca zoufale vyl, jak se snažil s veškerou svou neuvěřitelnou silou a váhou zadržet jednu ze stěn, podoben chlupatému Tantalovi, snažícímu se odvrátit pád hory.
“Jedno je jisté,” poznamenal Solo nešťastně. “Všichni budeme tenčí. Hubnutí je dobrá věc. Jediný problém je v tom, jak dlouho nám to vydrží.”
Luke nabral dech a hněvivě zatřásl nevinným komlinkem.
“Co se mohlo s Threepio stát?”
“Zkuste ještě jednou ten poklop,” radila Leia. “Je to naše jediná naděje.”
Solo si zakryl oči a vystřelil. Neúčinný blesk vyvolal výsměšnou ozvěnu v čím dál menší místnosti.
Údržbářská dílna byla opuštěná. Všichni zřejmě odběhli podívat se, proč nastal rozruch. Threepio obezřetně obhlédl místnost a pak pokynul Artoo Detoo, aby ho následoval. Společně začali spěšně prohledávat četné servisní panely. Artoo Detoo zapípal a Threepio k němu přiběhl. Netrpělivě vyčkával, zatímco maličká jednotka opatrně vkládala své chapadélko do otevřené zásuvky. Reproduktor malého droida vychrlil superrychlou záplavu elektronických hvizdů.
“Počkej, zpomal!” Tóny byly nižší, zpomalily se. “To už je lepší. Kde jsou? Cože? Ale ne! Oni se odtamtud dostanou jako kapalina!”
Obyvatelům odpadkové komory zbýval už jen metr životního prostoru. Leia a Solo byli nuceni se otočit stranou, tak že hleděli jeden na druhého. Z princezniny tváře poprvé opadla povýšenost. Napřáhla paži a vzala Sola za ruku. Když se jí pohyblivé stěny poprvé dotkly, sevřela ji. Luke upadl a ležel na boku a snažil se držet hlavu nad povrchem vzdouvajícího se neřádu. Málem vdechl rozdrcené bahno, když v tom začal varovně bzučet jeho komlink.
“Threepio!”
“To jste vy, pane?” odpověděl droid. “Měli jsme několik drobných problémů. Nevěřil byste…”
“Drž hubu, Threepio!” zařval Luke do vysílačky. “A vypni všechny odpadní agregáty na vězeňském podlaží a bezprostředně pod ním. Pochopil jsi to? Vypni odpadní…” O několik chvil později se Threepio chytil za hlavu. Strašlivý skřípot a jekot vycházející z vysílačky mu způsobil bolest.
“Ne, vypni je všechny!” vybízel jednotku Artoo Detoo. “Pospěš si! Notak poslouchej mě – oni umírají, Artoo Detoo! Budiž proklet kov mého těla… nebyl jsem dost rychlí. Zavinil jsem to já. Můj ubohý pán – oni všichni… ne, ne!” Jekot a výkřiky ale pokračovaly déle, než se dalo čekat. Ve skutečnosti to byly výkřiky úlevy. Jakmile Artoo Detoo vypnul agregáty, stěny komory dostaly příkaz ke zpětnému chodu a začaly se zase od sebe vzdalovat.
“Artoo Detoo, Threepio,” hulákal Luke do komlinku, “už je to v pořádku, jsme v pořádku! Slyšíš mě? Jsme oukej, udělali jste to perfektně!” S odporem ze sebe setřásl zbytky slizu a co nejrychleji se prodral k poklopu. Sklonil se k němu a seškrábl vrstvu špíny. Objevil číslo.
“Otevřete poklop lisovací jednotky 366117891.”
“Ano, pane,” potvrdil Threepio. Byla to asi nejsladší slova, jež Luke kdy slyšel.
X.
Servisní příkop, propojený energetickými kabely a předivem obvodů, jež vystupovaly z hlubin a ztrácely se v nebesích, vypadal jako by byl stovky kilometrů hluboký. Úzká lávka, jež vedla podél jedné jeho strany, připomínala napnuté vlákno, přilípnuté nad zářícím oceánem. Byla sotva dost široká pro chůzi jediného člověka.
Takový osamělý muž nyní po nejisté lávce kráčel. Upíral zrak na cosi nad hlavou, místo aby se věnoval hrozivé kovové propasti pod sebou. V ohromném otevřeném prostoru duněly klapavé zvuky obrovských spínacích mechanismů, jako by to byli zajatí leviathani, neúnavní a nikdy neusínající. Dva tlusté kabely byly propojeny pod zakrytým panelem. Byl zamčený, avšak Ben Kenobi ho pečlivě prozkoumával po stranách, nahoře i dole. Zvláštním způsobem stiskl kryt panelu, takže odskočil stranou.
Objevil se blikající počítačový terminál. S nemenší péčí vykonal na terminálu několik operací. Jeho počínání bylo odměněno změnou několika kontrolních světel na desce, které začaly svítit modře místo červeně. Bez varování se nedaleko něho otevřely pomocné dveře. Starý muž chvatně uzavřel kryt panelu a vklouzl hlouběji do stínu. Z vchodu vypochodoval oddíl vojáků vedený důstojníkem a přesunul se pár metrů kolem nehybné ukryté postavy.
“Zabezpečujete oblast, dokud poplach nebude odvolán.” Začali se rozptylovat a Kenobi splynul s temnotou.
Chewbacca vrčel a kňučel a téměř se mu nepodařilo protáhnout mohutný trup průlezem, ale Luke a Solo mu pomohli. Když se to podařilo, Luke se otočil, aby obhlédl, kde jsou. Ocitli se ve vestibulu s podlahou pokrytou prachem. Budila dojem, že zde nikdo nebyl od chvíle, kdy stanice byla postavena. Luke neměl ponětí, kde se octli. Něco udeřilo do stěny za nimi s mohutným “Bum”.
Luke na všechny zaječel, aby dávali pozor, a to už se rosolovitá končetina soukala průlezem a s nadějí šátrala v otevřeném prostoru chodby. Leia se pokusila proklouznout kolem napůl ustrnulého Chewbacci a Luke na to namířil pistoli.
“Ať někdo dá ten chlupatý pochodující koberec z cesty!” zavolala, ale pak si všimla, k čemu se Solo chystá.
“Ne, počkejte! Uslyší nás!” Solo si jí nevšímal a vystřelil na poklop. Výboj energie byl odměněn vzdáleným burácením. Uvolnila se lavina plátů a podpůrných traverz a pohřbila pod sebou bytost žijící v komoře. Úzká chodba zmnohonásobila zvuky, takže se po několik dlouhých minut převalovaly ozvěnou. Luke znechuceně potřásl hlavou, protože si uvědomil, že typy jako je Solo, zvyklé hovořit ústím pistole, nejednají vždy rozumně. Doposud se Corelliánovi podřizoval. Ale nesmyslné gesto, když Solo vystřelil na poklop, je dostalo podle Lukova názoru na stejnou úroveň.
Princeznino počínání bylo ale ještě překvapivější, než Solovo.