Luke vypálil na nejbližšího z pronásledovatelů a vběhl za ní do průchodu. Byla to zřejmě pomocná servisní chodbička. Dupot pronásledovatelů za jejich zády ohlušivě duněl v úzkém prostoru. Ale ten alespoň omezoval vojákům možnosti střelby. Před nimi se objevil průlez. To v Lukovi zbudilo naději. Kdyby se jim podařilo průlez alespoň na pár chvil zavřít, mohli získat náskok a setřást alespoň ty nejbližší trapiče.
Jenže dveře průlezu zůstaly otevřené a nejevily sklony, že by se chtěly automaticky zavřít. Před Lukem najednou zmizela půda. Špičky nohou mu trčely do nicoty a ze všech sil se snažil získat rovnováhu. Povedlo se mu to zrovna ve chvíli, kdy do něho princezna zezadu vrazila a málem ho srazila přes okraj lávky, která se vtahovala do stěny. Z lávky zbyl pouhý výstupek, trčící do vzduchu.
Luke se díval na stěny, které stoupaly vzhůru až do nedohledna a padaly dolů do přízračných hloubek. Byla to šachta sloužící k cirkulaci a obnově atmosféry ve stanici. V první chvíli byl Luke příliš polekaný a vyděšený, než aby se mohl na princeznu hněvat, že ho bezmála shodila dolů. Navíc o jeho pozornost usilovala i další nebezpečí. Nad hlavami jim vybuchl energetický výboj a létaly odtud kovové úlomky.
“Asi jsme zabloudili,” bručel. Střílel při tom na postupující vojáky. Úzká chodba se rozpálila zkázou. Na druhé straně propasti bylo vidět další otevřený průlez. Mohl být ale světelný rok daleko. Leia proslídila rám vchodu a objevila vypínač. Rychle ho stiskla. Padací dveře průlezu se za nimi s dunivou ranou zavřel. Alespoň to přerušilo palbu rychle se přibližujících vojáků. Uprchlíci pak ovšem museli opatrně držet rovnováhu na malém zbytku lávky sotva čtverečný metr velikém. Kdyby zbylá část neočekávaně vklouzla do stěny, spatřili by větší díl vnitřku bitevní stanice, než by jim bylo milé.
Luke zamával na princeznu, aby uhnula co nejvíc na stranu, zastínil si oči a namířil na ovládací panel průlezu. Krátký energetický výboj ho zatavil do stěny. Ani z jedné strany teď nebude snadné průlez otevřít. Pak soustředil pozornost na rozsáhlou prázdnotu, která jim bránila v cestě do protilehlého vchodu. Přívětivě je k sobě vábil malý žlutý obdélník svobody. Zespoda se ozývalo slabé hučení vzduchu. Luke do toho řekclass="underline" “Tyhle dveře slouží jako bezpečnostní přepážka, ale na moc dlouho je nezadrží.”
“Musíme se nějak dostat na druhou stranu,” souhlasila Leia. Ještě jednou si prohlédla spečený okraj dveří.
“Musíme najít ovládací panel můstku.” Horečné pátrání nevedlo k ničemu. Zpoza zamrzlých dveří se ozývalo hromové bušení a skřípění. Uprostřed kovové plochy se objevil malý světlý bod. Začal se rychle šířit a vycházel z něho kouř.
“Už jsou tady,” zakvílel Luke. Princezna se otočila a upřeně hleděla přes propast.
“Je to zřejmě jednodílný most. Ovládá se z druhé strany.” Luke chtěl ukázat na panel s tlačítky, na něž nemohl dosáhnout, ale něco mu zadrželo ruku u pasu. Podíval se znepokojeně dolů a pocítil cosi jako šílenství. Lanko pevně namotané na cívce bylo tenké a vypadalo, že je slabé, ale byla to součást povinné vojenské výbavy a snadno by sneslo i Chewbaccovu váhu. Mělo by unést jeho i Leiu. Uvolnil lanko od záchytky na opasku a porovnával ho s šířkou propasti. Zdálo se, že vzdálenost bohatě překoná.
“Co to bude?” ptala se princezna zvědavě. Luke neodpověděl. Místo toho vytáhl ze zásobníku na svém brnění těžký akumulátor a omotal kolem něho jeden konec lanka. Přesvědčil se, že dobře utáhl uzel a postavil se tak daleko na zbytek lávky, kam až se odvážil. Roztáčel zatížený konec lanka ve stále větších kruzích a pak ho vypustil obloukem přes propast. Narazil do potrubí vystupujícího ze stěny na druhé straně a spadl dolů.
Luke ovládl svoji trpělivost, vytáhl uvolněné lano zpátky a přikročil k dalšímu pokusu. Ještě jednou zatížený konec opisoval stále širší kruhy, ještě jednou přeletěl přes propast. Když ho vypustil, Luke cítil za zády vzrůstající žár, žár z tavících se kovových dveří. Tentokrát se těžký konec zamotal do vystupujících trubek nahoře, několikrát se obtočil a pak zapadl – i s baterií – do štěrbiny mezi nimi. Luke se zaklonil, tahal a škubal za lanko a snažil se na ně přenést veškerou svoji váhu. Nezdálo se, že by lanko mělo povolit.
Druhý konec omotal několikrát kolem pasu a pravé ruky. Stáhl k princezně druhou ruku a přitáhl ji k sobě. Dveře za nimi už byly do běla rozžhavené a roztavený kov stékal po stranách.
Lukových rtů se dotklo něco teplého a příjemného. Všechny nervy v jeho těle byly na stráži. Užasle shlédl dolu na princeznu. Polibek mu ještě stále laskal rty.
“Jen pro štěstí,” zašeptala s mírným, takřka stydlivým úsměvem, když kolem něho ovíjela ruce. “Budeme ho potřebovat.” Levačkou uchopil lanko tak pevně, jak jen bylo možno, pak ho sevřel pravou. Zhluboka se nadýchl a skočil. Pokud se zmýlil ve směru skoku, netrefí se do otevřených dveří a narazí do kovové stěny na druhé straně po jejích stranách nebo pod nimi. Pokud se to stane, nejspíš se mu nepodaří na lanku se udržet.
Cesta, která mu takřka zastavila srdce, se odbyla rychleji, než čekal. V okamžení byl Luke na druhé straně, hrabaje ve vzduchu nohama, aby zabránil zpětnému pádu do volného prostoru šachty. Leia se v obdivuhodně přesný okamžik pustila. Překulila se kupředu do otevřeného průlezu, a zatímco Luke ze sebe odmotával lanko, postavila se na nohy.
Vzdálené skřípění zesílilo do hlasitého sykotu, pak burácení, a dveře průlezu na druhé straně povolily. Vyvalily se ven a spadly do hlubiny. Luke neslyšel, že by dopadly na nějaké dno.
Do stěny nedaleko nich udeřily dva blesky. Luke obrátil svoji zbraň na neúspěšné vojáky a opětoval palbu i přesto, že ho Leia táhla do chodby. Když prošel dveřmi, dotkl se aktivačního spínače. Pevně se za nimi uzavřely. To je na několik minut zbaví starostí, že by na ně někdo ze zadu střílel. Naproti tomu Luke neměl představu, kde jsou, a měl stále větší starosti, co je s Hanem a Chewbaccou.
Solovi a Wookiemu se podařilo setřást část pronásledovatelů. Zdálo se ale, že jakmile se nějakých zbaví, jiní nahradí jejich místo. O tom nebylo pochyb. Před nimi se začalo uzavírat několik bezpečnostních přepážek.
“Rychle, Chewie,” pobídl ho Solo. Chewbacca krátce zabručel a oddychoval jako vysloužilý motor. Přes všechnu svoji nesmírnou sílu Wookie nebyl stvořený na dlouhé sprintování. Jenom jeho nesmírná energie mu umožňovala držet s pružným Corelliánem krok. Chewbacca zanechal mezi dveřmi pár chlupů, ale oběma se podařilo proklouznout dřív, než se pět lamel uzavřelo.
“To by je mělo na chvilku zdržet,” poznamenal Solo s potěšením. Wookie něco zaburácel, ale jeho partner očividně zářil sebedůvěrou.
“Samozřejmě že odsud najdu cestu k lodi – Corellián se neumí ztratit.” Následovalo další zařvání, tentokrát namítavé. Solo pokrčil rameny. “Tocneppil se nepočítá. Nebyl to Corellián. A já byl ožralej.”
Ben Kenobi vtištěný do stínu úzké chodby vypadal jako by se stal součástí kovu. Kolem něho přeběhl velký chumel vojáků. Počkal, aby se ujistil, že přeběhli všichni, a opatrně si prohlédl chodbu před sebou. Pak teprve do ní vykročil.
Nevšiml si však temné postavy, která zastínila světlo daleko za jeho zády. Kenobi obcházel jednu hlídku za druhou a pomalu se propracovával zpět k doku, v němž spočívala loď. Ještě dvě a bude v hangáru. Co udělá potom? To bude záležet na tom, jak dokáže být nenápadný. Podle toho, jaký rozruch vyděl na cestě spět k energetické centrále, usoudil, že ten mladý Luke, dobrodružný Corellián se svým druhem a dva roboti asi nezůstali u tichého pospávání. Všichni tihle vojáci se tu určitě nehoní jenom kvůli němu!