Mimořádně silnou kamennou strukturou chrámu by teoreticky neměla proniknout žádná střela, ale Luke vyděl rozbité pozůstatky Alderaanu a věděl, že pro tu neuvěřitelně mohutnou bitevní stanici by celý měsíček znamenal jen další abstraktní problém přeměny hmoty na energii. Malý Artoo Detoo si pohodlně hověl na čestném místě. Na jeho těle se ježily přípojky k databankám a počítačům jako kovová paruka. Na mosaice obrazovek a displejů se přehrávaly všechny technické informace, přechovávané na submikroskopickém čipu v robotově mozku.
Bylo toho na hodiny – diagramy, tabulky, statistiky. První příval materiálu byl spolykán a stráven složitějšími počítačovými mozky. Ty nejdůležitější informace dostali lidé k analýze a podrobnému posouzení. Threepio zatím stál vedle Artoo a divil se, kolik složitých údajů se vejde do mozku jednoho hloupinkého androida.
Ústřední velitelský sál byl umístěn hluboko uvnitř chrámu.
Vyvýšené pódium a mohutná obrazovka, umístěné na vzdálenějším konci, dominovaly dlouhé místnosti s nízkým stropem. Piloti, navigátoři a hrstka jednotek R2 zaplnili sedadla. Han Solo a Chewbacca se drželi co nejdál od pódia, protože byli netrpěliví a navíc se cítili divně ve společnosti důstojníků a senátorů. Solo se rozhlížel po davu, aby našel Luka. Ten bláznivý kluk se připojil k obyčejným pilotům a na žádné rozumné argumenty nedbal. Luka nebylo vidět, ale Solo objevil princeznu, která rozmlouvala s nějakým ometálovaným staříkem.
Solo a spolu s ním celý sál obrátil pozornost k vysokému důstojnému džentlmenovi, který měl jistě duši obtíženou velkým počtem mrtvých. Davu se zmocnilo ticho plné očekávání. Generál Jan Dodonna si upravil na hrudi malý mikrofon. Ukázal na skupinu, která seděla blízko něho.
“Tyto lidi všichni znáte.” prohlásil tónem plným klidné síly. “Jsou to senátoři a generálové ze světů, které nám poskytli ať už skrytou nebo otevřenou podporu. Připojili se k nám, aby tu s námi setrvali v rozhodujících okamžicích.” Zrakem se dotkl mnoha lidí v davu a nikdo z těch, kdo byli takto vyznamenáni nevydržel se nepohnout.
“Všichni už jste slyšeli, že císařská bitevní stanice se k nám blíží od odvrácené strany Yavinu a jeho slunce. To nám dává trochu času, ale zastavit ji musíme – jednou provždy – dřív než se dostane k tomuto měsíci, dřív než její zbraně s námi naloží tak, jako naložila s Alderaanem.” Při zmínce o světě tak krutě zničeném proběhl davem repot.
“Tato stanice,” pokračoval Dodonna, “je mohutně obrněná a nese větší palebnou sílu, než polovina Imperiální flotily. Ale její obrana byla vybudována k odražení široce založeného útoku velkých lodí. Malý, jedno nebo dvoumístný stihač může proniknout jeho obranou.” Povstal štíhlý pružný muž, připomínající starší vydání Hana Sola. Dodonna přijal jeho hlášení.
“Co chcete, Červený veliteli?” Muž ukázal na obrazovku, na níž byl počítačový obraz bitevní stanice.
“Promiňte, že se ptám, pane, ale co naše kapesní stíhačky proti tomuhle zmůžou?” Dodonna uvažoval.
“Nuže, Impérium si nemyslí, že jednomístná stíhačka může ohrozit cokoli s vyjímkou jiné malé lodě, jako jsou stíhačky TIE, jinak by vybudovalo hustší ochranu. Očividně panuje přesvědčení, že obranná výzbroj může odrazit útok lehkých letounů.
Ale analýzou plánů, jež obstarala princezna Leia, jsme objevili cosi, co považujeme za slabý bod konstrukce stanice. Velká loď se k němu dostat nemůže, ale stihač typu X nebo Y ano.
Toto je výpust šachty chladícího systému. Její rozměry naznačují, jak je důležitá. Zdá se, že je to nezakrytá šachta, která vede rovnou k hlavnímu reaktoru stanice. Jelikož slouží jako nouzová cesta pro únik přebytečného tepla v případě přetížení reaktoru, částicové stínění by snížilo její účinnost. Přímý zásah by vyvolal řetězovou reakci, která stanici zničí.”
Pochybovačný repot se ozval v celém sále. Čím zkušenější pilot, tím pochybovačněji se tvářil.
“Netvrdím, že bude snadné se přiblížit,” nabádal je Dodonna. Ukázal na obrazovku. “Musíte letět přímo k této šachtě v úrovni příkopu a dostat se až – k tomuto bodu. Cíl má pouze dva metry v průměru. Je třeba přesného zásahu v úhlu přesně devadesáti stupňů, abychom zasáhli systémy reaktoru. Řetězovou reakci rozpoutá jen přímý zásah.
Jak jsem řekl, průchod není částicově stíněn. Nicméně je stíněn proti paprskům. Nelze použít energetických zbraní. Znamená to protonová torpéda.” Několik pilotů se pochmurně zasmálo. Jeden z nich, který seděl vedle Luka, byl ani ne dvacetiletý sekáč. Pyšnil se podivným jménem Wedge Antilles. Byl tu i Artoo Detoo, seděl vedle jiné jednotky R2, vydávající na znamení beznaděje pískavé zvuky.
“Dvoumetrový cíl v maximální rychlosti – ke všemu torpédem,” odfrkl Antilles. “To nedokáže ani počítač.”
“Mě to nepřipadá nemožné,” protestoval Luke. “Doma jsem odstřeloval wompíky z Téčka šestnáctky. A ti nejsou větší než dva metry…”
“Myslíš?” výsměšně poznamenal naparáděný pilot. “Tak mi pověz, když ses honil za tou potvorou, bylo tam ještě tisíc dalších jak jim říkáš, wompíků, a stříleli na tebe z blasterů?” smutně zavrtěl hlavou. “Míří na nás palebná síla celé stanice. Věř mi, to potřebuje víc, než střelecký kumšt z Křupanova.”
Dodonna ukázal řadu světelných bodů na ustavičně se měnícím schématu, jako by chtěl podpořit Antillesův pesimismus.
“Těmto místům věnujte mimořádnou pozornost. Na rovníkových pásech je těžké soustředění palebné síly. Podobně jako na pólech je několik hustých oblastí.
Navíc jejich generátory pole pravděpodobně vytvoří silné poruchy, především v oblasti příkopu a přímo v něm. Předpokládám že manévrovatelnost tam dosáhne úrovně nula tři.” To vyvolalo ve shromáždění další reptání a několik výkřiků. “Pamatujte si,” pokračoval generál, “že jde o přímý zásah. Žlutý roj bude krýt Červené při prvním náletu. Zelený bude krýt Modré při druhém. Nějaké dotazy?”
V místnosti to tlumeně hučelo. Povstal jeden muž, štíhlý, pohledný – na pohled snad až moc na to, aby položil život za něco tak abstraktního, jako je svoboda.
“Co když oba nálety selžou. Co bude potom?” Dodonna se škrobeně usmál. “Nebude žádné potom.”
Muž pochopil, pomalu kývl a sedl si. “Ještě někdo?” Teď už jen ticho, těhotném očekáváním. “Všichni muži ke svým strojům a kéž je síla s vámi.” Jako olej vytékající z mělkého hrnce muži, ženy a stroje vstali ze svých sedadel a plynuli k východu.
Výtahy přičinlivě hučely a vynášely do startovacích prostor hlavního chrámového hangáru další a další smrtonosné objekty, dosud pohřbené v hlubinách. Luke, Threepio a Artoo Detoo kráčeli ke vchodu do hangáru. V této chvíli si Luke nevšímal ani čilých skupinek pozemního personálu, ani pilotů naposledy kontrolujících své stroje, ani ohromných jisker, vylétajících při každém odpojení vodiče. Všímal si, co dělají jiné dvě postavy jemu mnohem lépe známé.
Solo a Chewbacca nakládali na obrněný landspíder hromadu malých trezorků. Plně se věnovali své práci a nevšímali si, co se kolem nich děje. Když se Luke s roboty přiblížil, Solo na něho krátce pohlédl a pak se dál věnoval nakládání. Luke se jenom smutně díval a uvnitř spolu zmateně zápasili soupeřící pocity. Solo byl namyšlený, neodpovědný, nesnášenlivý a samolibý. Byl ale také šíleně odvážný, přátelský a vždycky dobře naložený. Tato směs z něho dělala podivného kamaráda – nicméně kamaráda.