Průchod ohněm nestačil poškodit nic důležitého – až na to, že černé šmouhy na všech čtyřech křídlech svědčily o tom, jak těsný byl únik. Začal ostře stoupat a kolem jeho lodi rozkvétaly pekelné květy.
“Jsi v pořádku, Luku?” starostlivě se ptal Biggs.
“Trochu osmažený, ale jinak ou kej.” Ozval se jiný strohý hlas.
“Modrý pět,” varoval ho velitel perutě, “musíš se zdržet zkrátka, jinak nezničíš jen stanici, ale i sebe.”
“Rozkaz, pane. Dám si pozor, Jak jste řekl, není to úplně stejné jako ve skyhoperu.” Energetické výboje a paprsky jasné jako slunce nadále vytvářely v prostoru nad stanicí barevné bludiště. Povstalecké stíhačky chaoticky přelétaly nad jejím povrchem a pálily na všechno, co vypadalo jako důstojný cíl. Dvě z letadélek se soustředila na energetický terminál.
Zasáhla ho a z nitra stanice vylétaly klikaté elektrické oblouky. Účinek výbuchu se šířil po různých kabelech a vedeních a působil na všech stranách další exploze, které zasahovaly vojáky, mechanikaly i zařízení. Tam, kde exploze prorazily plášť stanice, unikající atmosféra vysávala nešťastné vojáky a androidy do bezedného černého hrobu.
Darth Vader, klidná temná postava uprostřed zmatku, přecházel od jednoho stanoviště ke druhému. Přispěchal k němu velitel a zadýchaně mu hlásiclass="underline"
“Lorde Vadere, napočítali jsme jich aspoň třicet, dvou různých typů. Jsou moc malí a rychlí na to, aby se na ně dalo přesně mířit. Pořád unikají zaměřovačům.”
“Povolejte všechny posádky ke stíhačkám TIE. Musíme se dostat ven a zničit je jednoho po druhém.” V nespočetných hangárech začaly svítit červené lampy a naléhavě zněly signály. Mechanici horečně připravovali lodě pro císařské piloty, kteří si nasazovali své přilby.
“Luke,” ozval se Modrý velitel, který proletěl bez úhony ohnivým deštěm, “dej mi vědět, až budeš připraven.”
“Už jdu na to.”
“Dávej pozor,” promlouval hlas v reproduktoru. “Z vnější strany deflekční věže přichází velká palba.”
“Vím o tom, bez starosti,” odpověděl Luke odhodlaně. Převedl svůj stroj do vývrtky a znovu se přehoupl přes ocelový obzor. Výboje vystřelované z konců jeho křídel zasahovaly se smrtonosnou přesností antény a malá vyvýšená stanoviště, která okamžitě vzplála. Usmál se. Vyletěl o něco výše, aby se vzdálil od svítících čar výbojů, které vyplňovaly doposud prázdný prostor. Moc se to nelišilo od honů na myší wompíky v úzkých kaňonech tatooinských pustin.
Biggs následoval Luka po stejné dráze. Císařští piloti se zatím chystali vylétnout ze stanice.Technické čety chvatně odpojovaly energetické přípojky a dokončovaly prohlídky v četných přístavních docích. S větší péčí uchystaly jedno zvláštní letadlo v doku poblíž hlavního přístaviště. Právě do tohoto letounu Darth Vader s obtížemi vecpal svojí obrovitou postavu.
Jakmile dosedl, stáhl si přes tvář druhý obličejový štít. Daleko odsud v chrámu vládla ve štábní místnosti atmosféra nervózního očekávání. Do hlasů lidí, kteří se snažili vzájemně si dodávat odvahu, občas zaznělo silné zabzučení z obrazovky, zobrazující jeviště bitvy. Na vzdálenějším konci sálu, nad panelem plným blikajících světel, skláněl se mechanik a hleděl na zvláštní displej. Hovořil do mikrofonu připevněného před ústy.
“Velitelé rojů – pozor, velitelé rojů! Z druhé strany stanice jsem zachytil nové signály. Blíží se k vám nepřátelské stíhačky.” Luke dostal zprávu ve stejnou chvíli jako všichni ostatní. Vzhlédl k obloze, aby spatřil císařské stroje a pak se znovu věnoval přístrojům.
“Nulová informace. Nevidím nic.”
“Pokračujte ve vizuálním pozorování,” nařídil Modrý velitel. “Je tu všude tolik energie, že budou nad vámi dřív, než je přístroje zachytí. Pamatujte, že mohou zarušit všechno, jenom vaše oči ne.” Luke se znovu otočil a tentokrát spatřil jednoho císařského, jak se řítí za Xplánem. Číslo Xplánu Luke rychle rozpoznal.
“Biggsi!” zařval. “Jde po tobě. Máš ho za sebou… pozor!”
“Nevidím ho,” zaslechl odpověď zpanikařeného kamaráda. “Kde je? Nevidím ho.” Luke se bezmocně díval, jak Biggsova loď vystřelila vzhůru od stanice s císařským pilotem v těsném závěsu. Nepřátelské letadlo na něho bez ustání pálilo a každý další výboj se zřetelně blížil k Biggsovu stroji.
“Přilepil se ke mně,” zněl hlas v Lukově kabině. “Nemůžu ho setřást.” Biggs se přetočil, udělal výkrut, v ostré křivce se navracel k povrchu stanice, ale pronásledující pilot byl vytrvalý a nezdálo se, že by se chtěl pronásledování vzdát.
“Drž se, Biggsi,” zvolal Luke a zvedl stroj v tak strmém úhlu, že stabilizační gyra zaúpěla. “Jdu na to.” Císařský pilot byl tak zaujatý pronásledováním, že si Luka nevšiml. Ten otočil svou loď, aby splynul s šedivým povrchem stanice. Nepozorovaně se dostal pod něho a vklouzl za jeho záď. Elektronická mířidla se srovnala podle pokynů počítače a Luke několikrát vypálil.
V kosmu se ozval jen malý výbuch – nepatrný ve srovnání s ohromnými energiemi, uvolňovanými v palebných stanovištích bitevní stanice. Tento význam měl však zvláštní význam pro tři muže: Luka, Biggse a zejména pro pilota TIE, který se i se svou lodí vypařil.
“Mám ho,” zamručel Luke.
“Jednoho jsem dostal! Jednoho jsem dostal,” ozvalo se v interkomu. Luke usoudil, že hlas patří mladému pilotovi, jemuž říkali John D.
Ano, to byl Modrý šest, který pronásledoval dalšího císařského stíhače nad kovovou krajinou. Z křídel Xplánu vytrvale vyskakovaly výboje, dokud nepřerazily TIE vejpůl. Listům podobné kovové úlomky se rozletěly na všechny strany.
“Dobrý zásah, Modrý šest,” komentoval velitel roje. Pak rychle dodaclass="underline" “Pozor, máš jednoho za sebou.” Mladý muž v pilotní kabině se okamžitě přestal usmívat. Rozhlédl se, ale pronásledovatele nikde neviděl. Něco v blízkosti zazářilo, tak blízko, že začal hořet předek letounu. Pak cosi udeřilo ještě blíž a vnitřek teď už otevřené kabiny zaplavily plameny.
“Trefil mě, trefil mě!” To bylo poslední, co stačil zakřičet, a pak už se ho zmocnilo zapomnění. Modrý velitel, který se držel vzadu o něco výše a stranou, viděl, jak se loď Johna D. změnila v ohnivou kouli. Trochu mu zbělely rty. Jinak se zdálo, že neviděl žádný Xplán vybuchnout, protože to byla jeho jediná reakce. Měl důležitější věci na práci.
Na čtvrtém měsíci Yavinu si největší obrazovka vybrala tuto chvíli, aby zablikala a zhasla, stejně jako John D. Rozčílení technici pobíhali všemi směry. Jeden obrátil svou strhanou tvář k Leie, veliteli a vysokému bronzovému robotovi.
“Porucha na vysokofrekvenčním přijímači. Oprava bude chvilku trvat…”
“Dělejte, co se dá,” odsekla Leia. “Přepněte na audio.” Kdosi uposlechl a v několika vteřinách zvuky vzdálené bitvy, prostoupené hlasy jejích účastníků, zaplnily sál.
“Stáhni se, Modrý dva, stáhni se,” říkal Modrý velitel. “Pozor na ty věže.”
“Těžká palba, šéfe,” ozval se hlas Wedge Antillesa, “třiadvacet stupňů.”
“To snad není možný,” povzdechl Biggs. “Takovou palbu jsem jakživ neviděl!”
“Přidej, Modrý pět, přidej.” Přestávka, potom:
“Luku, slyšíš mě? Luku?”
“Jsem ou kej, šéfe,” zněla Lukova odpověď. “Mám cíl. Musím ho zaměřit.”