Vaderův zbývající průvodce se kolem sebe v panice rozhlížel, odkud útok přišel. Poruchy, které mátly povstalce, však škodily i oběma TIE. Novou hrozbu bylo pořádně vidět až v okamžiku, kdy loď plně zakryla slunce. Byla to corelliánská transportní loď, daleko větší než jakákoli stíhačka, a řítila se přímo do příkopu! Ovšem nechovala se moc jako dopravní loď. Vaderův průvodce usoudil, že její pilot musí být buď blázen, nebo je v bezvědomí. Chvatně pohnul řízením ve snaze vyhnout se srážce. Loď mu přeletěla nad hlavou, ale manévr zanesl průvodce příliš do strany. Dva velké stabilizátory bok po boku letících TIE se střetly. Ozvala se malá exploze.
Pilot neúčelně křičel do mikrofonu. Jeho stroj se řítil k nejbližší stěně příkopu. Nikdy se k ní nedostal, loď vzplála dřív, než se jí dotkla. Na druhé straně loď Dartha Vadera se dostala do nezvladatelné rotace. Přístroje a displeje nedbaly na urputné snahy Temného pána a poskytovaly brutálně pravdivé údaje. Malá loď se zcela vymkla kontrole a rotovala na druhou stranu od zničeného TIE – do nekonečných prostor hlubokého vesmíru. Ať už za řízením dopravní lodi seděl kdokoli, nebyl ani v bezvědomí, ani blázen – nu, možná trochu zdivočelý, nicméně plně při smyslech. Hnal se teď vysoko nad příkopem a udělal otočku, aby mohl dál Luka shora chránit.
“Máš teď klid, chlapče,” informoval ho důvěrně známý hlas. “Teď práskni do té věci, ať můžeme domů.” Po těchto lehkovážných slovech následovalo souhlasné zavrčení, jež nemohlo pocházet od nikoho jiného, než od obrovitého Wookieho.
Luke se podíval kupolí vzhůru a usmál se. Pak se ale věnoval mířidlům a úsměv pohasl. V hlavě se mu cosi ozvalo.
“Luku… důvěřuj mi,” žádal ten hlas, potřetí formulující slova. Díval se do mířidel. Šachta nouzového chlazení znovu klouzala do záměrných kruhů jako prve – když minul. Zaváhal, tentokrát ale jen krátce, a odsunul zaměřovací štít stranou. Zavřel oči a cosi si pro sebe šeptal, jako kdyby vedl s kýmsi neviditelným vnitřní hovor. S důvěrou slepce v důvěrně známém prostředí Luke osahal několik kontrolních prvků a nakonec zůstal na jednom. Vzápětí se v reproduktorech ozval znepokojený hlas.
“Báze jedna Modrému pět, váš vyhledávač cílů je vypnutý. Co se stalo?”
“Nic,” šeptal sotva slyšitelně Luke. “Nic.” Zamrkal a otřel si oči. Usnul? Rozhlížel se kolem sebe a shledal, že je venku z příkopu a míří do otevřeného prostoru. Pohled stranou objevil známý tvar lodi Hana Sola, která ho provázela. Další pohled, tentokrát na palubní desku, mu prozradil, že uvolnil zbývající torpéda. Nevzpomínal si však, že by se dotkl spouště. Jistě to ale udělal. Reproduktory v pilotní kabině ožily vzrušením.
“Dokázal jsi to! Dokázal jsi to!” Wedge to křičel pořád dokola. “Myslím, že ses trefil!”
“Dobrá rána, chlapče,” polichotil mu Solo. Musel zvednout hlas, aby překřikl Chewbaccovo nezadržované vytí. Vzdálený tlumený rachot otřásl Lukovou lodí, známka zřejmého úspěchu. Určitě vypálil torpéda, nebo ne? Jen postupně získával sebevládu.
“Jsem rád… že jste to zrovna vy viděli. Teď trochu ustupme, než to bouchne. Doufám, že má Wedge pravdu.” Několik Xplánů, Yplánů a jeden ošuměle vyhlížející dopravák pospíchaly pryč od bitevní stanice. Spěchaly ke vzdálené křivce Yavinu. Zmenšující se stanici označovaly plamínky uhasínajících světel.
Namísto ní se bez varování objevilo na obloze cosi jasnějšího než zářivý plynový obr, jasnější než ono vzdálené slunce. Věčná noc se změnila na několik vteřin na den. Nikdo se neodvážil tím směrem přímo podívat. Ten úžasný žár by nedokázaly zmírnit ani několikanásobné filtry nastavené na nejvyšší hustotu. Trilióny mikroskopických kovových úlomků vyplnily na nějakou dobu prostor. Prolétaly kolem ustupujících lodí, poháněné uvolněnou energií malého umělého slunce. Zhroucené pozůstatky bitevní stanice budou dohořívat ještě několik dní. Na tuto krátkou dobu budou tvořit nejpůsobivější hřbitovní kámen v tomto koutě vesmíru.
Sotva stíhače přistály a dorolovaly do hangáru v chrámu, kolem nich se nahrnul jásající radostný dav techniků, mechaniků a ostatních obyvatel štábu Aliance. Několik pilotů, kteří útok přežili, už opustilo své lodě a teď čekali na uvítání Luka. Na druhé straně stíhačky čekal menší, ukázněnější zástup. Spočíval z páru techniků a jednoho vysokého humanoidního droida, který se starostlivě díval, jak lidé lezou na otřískaný stíhač a z jeho zádi vyzvedávají ohořelý kovový trup.
“Chudáku! Slyšíš, Artoo?” naříkal Threepio a nakláněl se nad ohořelým robotem. “Slyšíš mě? Řekni něco.” Obrátil svůj nemrkavý zrak k jednomu z techniků. “Opravíte ho, viďte?”
“Uděláme, co půjde.” Muž si prohlížel roztavený kov, uvolněné díly. “Dostal strašně zabrat.”
“Musíte ho opravit! Pane, kdyby mu pomohly některé mé díly, jsem ochoten darovat…” Pomalu se vzdalovali, aniž si všímali hluku a vzrušení kolem sebe. Mezi roboty a lidmi, kteří je opravovali, existovaly velmi zvláštní vztahy. Vzájemně od sebe leccos přebírali a dělicí linie mezi člověkem a strojem byla někdy méně jasná, než by si mnozí byli ochotni připustit.
Centrum této rozesmáté atmosféry tvořily tři postavy, které usilovaly o to, jak si vzájemně co nejvíc polichotit. Jakmile došlo na blahopřání poplácáváním po zádech, bez konkurence vítězil Chewbacca. Luka málem srazil k zemi upřímností své gratulace. Smích, který to vyvolalo, přivedl Wookieho do rozpaků.
“Věděl jsem, že se vrátíte,” křičel Luke. “Já to prostě věděl! Kdyby ses do toho nenavezl, Hane, nezbyl by ze mne ani kus prachu!” Solo neztratil nic ze své frajerské sebedůvěry.
“Já prostě nemohl nechat venkovskýho pilůtka, aby se proti tý stanici pustil sám. Navíc jsem si začínal uvědomovat, co by se mohlo stát, a bylo mi z toho špatně, Luku – kdybych ti ji nechal, mohl bych ti přenechat všechny kredity a všechnu odměnu.” Do toho všeho smíchu drobná postava. šaty rozevláté, běžela k Lukovi zcela nesenátorsky.
“Dokázal jsi to. Luku, dokázal,” křičela Leia. Padla mu do náruče a objímala ho, zatím co jí točil dokola. Pak se vrhla k Solovi a opakovala objetí. Jak se dalo čekat, Corelliána nevyvedla z míry. Obdiv davu najednou Luka unavil. Odvrátil se. Vděčně pohlédl na unavenou stíhačku a pak jeho zrak putoval vzhůru, ke stropu vysoko nad jejich hlavami.
Na vteřinu se domníval, že slyšel cosi jako nejasný povzdech, jako když jeden bláznivý starý muž uvolňoval svaly ve chvilkách pohody. Byl to ovšem nejspíš závan horkého větru z rozpařeného pralesního světa, ale Luke se i tak usmál na to, o čem se domníval, že nahoře zahlédl.
V chrámu bylo mnoho místností, které byly techniky Aliance uzpůsobeny moderním účelům. Pozůstatky trůnního sálu byly však cosi tak čistého a klasicky krásného, že s nimi nic nedělali, přestože zoufale potřebovali prostory. Nechali ho, jaký byl, až na to, že z něho odstranili trosky a tropickou vegetaci. Obrovský sál byl znovu plný poprvé po tisíciletích.
Stovky povstaleckých vojáků a techniků se shromáždily na staré kamenné dlažbě. Všichni se tu shromáždili naposled, než se rozejdou za novými úkoly do vzdálených domovů. Poprvé se shromáždili muži v nažehlených uniformách a nablýskaných zbrojích, aby předvedli moc Aliance. V mírném vánku, který uvnitř vládl. vlály prapory mnoha světů, které povstání propůjčily podporu.