Leia přišla na zřejmé a logické vysvětlení. Jaina se vrátila z mise a zamířila přímo k nejbližšímu stanovišti eskadry Rogue. To by jí bylo podobné. Za situace, která právě v komunikaci panovala, bylo možné, že se jí nepodařilo včas odeslat zprávu.
Zatímco si Leia rovnala myšlenky, z jednoho koralskipperu vytryskla plazma a přímo zasáhla jeden z X-wingů. Pocítila nejasný nával vzteku od Jaininy mysli, když se republikový pilot rozplynul spolu se svou lodí, který pak vystřídaly chladnější a temnější emoce.
Starostlivě svraštila obočí, když ucítila palčivou stopu touhy po pomstě, která vedla k lodi její dcery.
„Tam,“ řekla a ukázala na fregatu a nevelkou flotilu X-wingů, které tvrdošíjně pokračovaly v jejím pronásledování. „Tam je Jaina.“
Hanova tvář se rozzářila úsměvem. Sklonil se ke komu. „Kype, přidáš se k eskadře Rogue.“
Jedinou odpovědí z Jediho X-wingu byly nevěřícné protesty droida Q9.
„Jaina se s těma X-wingama pokouší sundat ten středně velkej šutr, tak aby z toho nebyl ňákej malér,“ vysvětloval Han. „Co myslíš: může yuuzhanvongská loď letět takhle rychle a takhle šikovně manévrovat a pořád při tom mít aktivovaný štíty?“
„Hned to zjistíme.“
Kyp se otočil, udělal široký oblouk a přiblížil se k fregatě seshora. Z jeho X-wingu se řinuly proudy červeného světla, které bičovaly nepřátelskou loď. Dovin basal pohltil většinu Kypových střel pomocí miniaturních černých děr a obratnými a úspornými manévry se mu podařilo vyhnout se takřka všem zbývajícím.
„To není špatný,“ zabručel Han a zamračeně sledoval yuuzhanvongskou loď střední velikosti.
Vtom se nepřátelská fregata pokusila o únik a opsala úzkou stoupající kličku.
Leia křečovitě sevřela Hanovu ruku. „Letí přímo do tvé palebné dráhy!“
„Jo.“
Tato lakonická odpověď vynesla Hanovi nedůvěřivý a pochybovačný pohled. Vymanil se z Leiina sevření a natáhl se pro komlink pro vnitřní komunikaci. „Ta velká je moje, Maro. Ty si můžeš vyzobat všechno ostatní, co nám přivede do cesty.“
„Ty jsi kapitán,“ odvětila jeho švagrová.
Leiina tvář se vyjasnila, když náhle pochopila, kudy se jeho myšlenky ubírají. „Jaina? V té nepřátelské lodi?“
„Je jedinej způsob, jak to zjistit.“
Han vypálil proti fregatě raketu a počkal o vlásek déle než Kypovi. Yuuzhanvongská loď obratně uhnula stranou, jako by pilot tento útok právě čekal. Hanova raketa zasáhla jeden ze skipů, který ji chránil zezadu. Štítová jednotka spolkla prvního útočníka, ale Mara dokončila dílo dvěma dalšími rychle za sebou odpálenými střelami.
„Je to Jaina,“ řekl Han s jistotou. „Tisíce pilotů by dokázalo takhle uhnout s X-wingem, ale kolik jich umí takovej flák skály roztančit jako twi‘leckou baletku?“
„Hane –“
„Dva,“ prohlásil a sám si odpověděl na otázku. „A já jsem ten druhej.“ Leia si pořád nebyla jistá a obrátila se k Síle, aby rozptýlila její pochyby. Opět se spojila s Jainou. A opět vnímala ne živou, impulzivní energii, s níž si vždy svou dceru spojovala, ale přítomnost bouřkového mraku – chladnokrevného, zlověstného, nelítostného.
Leia se zamračila. Hněv Jainu zavedl na temnou stranu. Kolikrát už o tom slyšela. A přece bylo v emocích, které tryskaly z její dcery, něco známého, něco, co ji znepokojovalo, něco, co Leie silně připomínalo, jak vnímala svého otce – ne přízrak Anakina Skywalkera, který ji prosil o odpuštění, nýbrž jeho dřívější, živoucí vtělení Dartha Vadera.
Nikdy předtím si Leia nedokázala představit, že by Jaina, nejpragmatičtější a nejméně konfliktní z jejich dětí, mohla sklouznout k temné straně Síly. Znovu se s Jainou spojila, tentokrát ještě naléhavěji. Skrz Sílu cítila potlačovanou bolest své dcery, její pečlivě skrývané city – a její nepřiznanou touhu po pomstě. Leiu napadlo, že led může být stejně smrtící jako oheň.
„Uvažuj,“ řekl Han stručně. „Yuuzhan Vongové by si mohli myslet, že za ten manévr fregaty může ten jejich zmatenej yammosk, ale dřív nebo pozdějc bude Jaina muset s barvou ven.“
Rychle setřásla obavy a zapnula komlink na vnější frekvenci. „Zde Leia Organa Solo na palubě Millennium Falconu. Yuuzhanvongská fregata ve vaší blízkosti je pod velením mé dcery, poručíka Jainy Solo. Její yuuzhanvongská eskorta o tom neví. Zastavte palbu a my se postaráme o ty koralskippery a o to, aby fregata unikla.“
Po krátkém váhání X-wingy ukončily pronásledování a odletěly pryč.
V interkomu zapraskalo. „Leio, jsi si tím jistá?“ zeptala se Mara. „Nerada to říkám, ale já tam venku Jainu necítím.“ Mrkla na Hana, který přikývl. „Jsme si jistí.“
Yuuzhanvongská fregata, která teď měla cestu volnou, vyrazila prudce vpřed a zmizela v hyperprostoru. Falcon ji následoval krátkým skokem, který Leia předtím naprogramovala.
Han svěsil ramena. Jeho ruka našla její a stiskla ji. „Udělali jsme správnou věc, viď? Jako že jsme nechali možného nepřítele uniknout?“
Mimovolný podtón jeho slov Leiou otřásl. Její pohled se setkal s manželovým a v jeho očích se zračily velké pochybnosti.
„Byla to Jaina,“ řekla rozhodně a mínila to jako odpověď i způsob, jak se vyhnout dalším otázkám.
Přimhouřil oči. „Tak proč vypadáš tak ustaraně?“
Na okamžik byla Leia v pokušení rozdělit se s ním o své pochyby, aby zjistila, jestli se rozptýlí, když je vysloví nahlas. Pokud se však mýlila, bylo by z její strany sobecké, ba přímo kruté nasadit takové myšlenky Hanovi do hlavy. Nikdy by nepodezírala Hana z nějakého přehnaného ochranářství, ale Jaina byla vždy dítě, se kterým si nejlépe rozuměl, které po něm zdědilo jeho schopnosti a záliby, dítě, které ho všude následovalo. Han by strašlivě trpěl, kdyby měli o Jainu v této válce přijít, ale už v bitvách ztratil mnoho jiných přátel a po čase se s tím vždy dokázal vyrovnat. Ale tohle – ne, tohle by nikdy nepochopil.
„No tak?“ naléhal Han. „Co se děje?“
Leia se rozhodla odhalit mu část pravdy. „Jacen s Jainou nebyl. Pořád ho vnímám,“ dodala rychle, „ale s ní nebyl.“
Han chápavě přikývl. „Pak musíme doufat, že oba najdou cestu zpátky.“
Zavřela oči, opět polekaná mimovolnou věcností jeho odpovědi. „Máš pravdu. Už jsou velcí a leccos dokážou. Ale není to lehké, připustit si, že už jdou vlastní cestou.“
„Není.“ Pokusil se o samolibý úsměv a podařil se mu jemný, zřejmě úmyslně chabý vtip. „A odkdy někdo z nás stojí o to, aby to bylo lehký?“
Leia to přijala s povděkem. Humor potlačil trýznivou bolest – aspoň na okamžik, po který trval Hanův úsměv.
„Jedna nula pro tebe, ty můj pilote. Kdybych pro to chtěla důkaz, stačí si vzpomenout, že jsme pořád ještě manželé.“
Naklonil se k ní a opřel své čelo o její. „Nedávno jsem si to ověřoval.“
Poddala se jeho síle spojené s něhou, kterou, jak se obávala, už dávno kamsi založili. Zvedla k Hanovi tvář a zašeptala: „Ověř si to znovu.“
6
Za oknem generála Soontira Fela zuřila bouře, první v letošní zimní monzunové sezoně. Z vířících temných mraků se řinul ledový déšť a bubnoval na průhledy z transparioceli. Led pokrýval durabetonové přistávací dráhy a rampouchy visely z okapů baráků chisských kasáren v úhledných řadách jako zbraně vyrovnané v regálech zbrojnice. Vysocí piloti s modrou kůží si jistě vykračovali po kluzkých chodnících. Pomáhaly jim boty s hřeby na podrážkách a jejich vrozená obratnost.