Baron se odmlčel. Dlouho pozoroval svého syna. „Poletíte přímo do malstrómu.“
Jag se upřeně zadíval ven z okna na ledovou bouři, která tam zuřila. „K tomu jsem byl vycvičen.“
„Pak je vše v pořádku.“ Baron Fel vstal a podal synovi jinou holokostku. „Zde jsou nejnovější vojenské informace i technická data nových lodí, se kterými poletíte. Výběr pilotů ponechávám na vás.“
„Poletí se mnou Shawnkyr Nuruodo, moje zástupkyně.“ Když chtěl generál protestovat, Jag bojovně vystrčil bradu. „Připomněl jste mi mou zodpovědnost a učinil jste tak naprosto oprávněně. Mám tu čest dělat zvěda syndiku Mitth’raw’nuruodovi, ale raději bych neriskoval životy chisských pilotů, pokud to nebude nezbytně nutné. Je nanejvýš pravděpodobné, že je budeme všechny potřebovat tady.“
„A Shawnkyr?“
Na Jagových rtech zahrál lehký úsměv. „Shawnkyr je věrná členka falangy odpadlíků, pane. Nezůstala by pozadu, kdybych jí to přikázal.“
„Aha. Moudrý velitel se vždy snaží dávat takové rozkazy, které jsou splnitelné. Co myslíte, proč posílám právě vás?“
Natáhl paži vpřed. Krátce si stiskli ruce, potom Jag o krok ustoupil a stroze se uklonil.
Baron Fel sledoval syna, jak míří ke dveřím. Když osaměl, posadil se do křesla, ramena mu poklesla a na tváři se mu rozhostil zachmuřený výraz.
Nebylo možné udržet Jaga stranou šířícího se konfliktu. Soontir Fel to chápal, protože Jaga dobře znal. Na základě svých dlouholetých zkušeností věděl i to, s čím se asi mladý muž setká. Výčitky, že poslal svého nadějného dvacetiletého syna do nejspíš předem ztracené bitvy, ho neúprosně tížily.
Davinovi bylo zhruba stejně jako Jagovi, když byl vyslán do své poslední bitvy a jeho sestra Cherith byla dokonce ještě mladší.
Soontir Fel vstal a začal přecházet po místnosti. Nikdy předtím nezanedbával své povinnosti a neudělá to ani teď. Ale ještě nikdy ve své dlouhé kariéře nestál před obtížnějším rozhodnutím: poslat své třetí dítě do boje a nejspíš i na smrt.
Jaina se vzepřela v křesle pilota, když unesená yuuzhanvongská loď akcelerovala na rychlost světla. Míhající se a blikající světla, která vyznačovala poslední boj Coruscantu, se spojila do čar, jež se ztrácely v dálce a pak zmizely.
Uvítaly je ticho a tma hyperprostoru. Jaina si strhla pilotní kuklu a zuřivě se oběma rukama škrábala ve vlasech. Bylo to málo platné, obraz zkázy Coruscantu to nezaplašilo. Srdce jí stále bušilo v chaotickém rytmu ničení a v uších jí zněla bitevní vřava. S vypětím všech sil se trochu uklidnila a otočila se k Lowbaccovi.
„Jsi pašák. Kam letíme?“
Wookiee odpověděl hlubokým zasténáním a gestem, které podezřele připomínalo pokrčení rameny.
„Ty to nevíš?“ vyzvídala Tenel Ka, která se přiblížila rychlými kroky. „Jak to, že to nevíš?“
Lowbacca uraženě zafuněl a jeho pohled se střetl s šedýma očima Tenel Ka, které si ho zpytavě prohlížely. Jaina položila Wookieemu ruku na rameno.
„Skok do otevřeného prostoru bylo to nejlepší, co se v naší situaci dalo udělat. Lowbacca nám získal čas, abychom si mohli promyslet další postup. Společně.“
„Zavolám ostatní,“ řekla Tenel Ka odměřeně.
Za chvíli se vrátila s ostatními Jedii. Jednou rukou držela Tahiri kolem pasu způsobem, který byl napůl podporou a napůl sesterským objetím.
Tahiri byla skoro celá obalená obvazy a bactovými náplastmi, ale ani sebevětší Teklina péče nemohla zmírnit prázdnotu v jejích očích a žal, který z ní vyzařoval. Chadra-fanská ranhojička je následovala jako malý hnědý stín a upírala velké černé oči na svou pacientku.
Jaina přitáhla Tahiri ochranný krunýř k tělu a zkoumavě se na mladou Jedi zadívala. „Vypadáš líp.“
„Lip než co?“ řekla Tahiri.
Tón dívčina hlasu byl plný hořkosti a hněv v ní stoupal jako tlak páry. Jizvy na čele – památka na zajetí na Yavinu 4 – doplňovaly černomodré popáleniny a malá, ale ošklivá sečná rána. Zjevně odmítala dát si tyto rány ošetřit.
Zekk a Ganner si vyměnili rychlý starostlivý pohled, který svědčil o tom, že už její stav nejednou probírali. Jaina si to uvědomila a pocítila nával zlosti. Tahiri přežije – už přežila. Nebyla jediná, kdo ztratil Anakina. Všichni byli pokořeni. Neustále se zabývat ztrátami by jim v dané chvíli nijak nepomohlo.
„Loď je na tom dost špatně,“ řekla Jaina bez úvodu. „Podle toho, co jsem pochopila z pilotní kukly a co zjistil Lowbacca při prohlídce lodi, myslím, že ji dokážeme opravit a nakrmit.“
„Nakrmit?“ skočil jí Ganner do řeči. „Měl bych se bát, kdybych se zeptal, čím?“
„Ledaže bys byl skála,“ odsekla Jaina. „Musíme s lodí co nejdřív přistát. Otázka je, kde.“
„Byli jsme pryč jen pár dní, a přece jsme po návratu našli Yuuzhan Vongy až na Coruscantu,“ poznamenala Alema Rar. „Jak můžeme vědět, které světy jsou obsazené a které ne?“
„Takže se nabízí, abychom letěli na Barab Jedna,“ pravil Tesar. Plazu podobný Jedi odhalil tesáky, což Jaina pochopila jako šelmovský úsměv. „Domov Barabelů neleží ve směru invaze. To je dobré. Ale když Yuuzhan Vong přijde, bude to lepší.“
Jaina si začínala na černý humor v pozadí Barabelovy řeči zvykat a zdálo se jí, že tuší, kam míří. „Tak povídej.“
Šupinatou tvář zkřivil lišácký úsměv. „Na Nal Huttě jsou Vongové vetřelci. Jak by jim asi říkali na Barabu?“
„Kořist?“ navrhla.
Tesař opět zasvítil svými tesáky a přátelsky ji poplácal po rameni.
Ganner obrátil oči v sloup. „Když už jsme s tímhle odletěli z našich soustav, co kdybychom mluvili vážně? Lowbacca zmínil Gallinore. Když už jsme se dostali tak daleko a nenarazili na žádné dovinbasalové miny, hlasuji pro něj taky.“
„To dává smysl,“ souhlasil Zekk. „Pokud je mi známo, Yuuzhan Vongové zatím neplánují útok na tento systém. Ale v úvahu přichází ještě něco jiného. Hapes je blíž než Gallinore. Je i hustěji osídlený a je nanejvýš pravděpodobné, že bychom loď dokázali zprovoznit dřív, když bychom nemuseli bloudit na nějaké pusté planetě.“
„To je sice pravda, ale od obyvatel pusté planety zas hrozí menší nebezpečí, že se pokusí sestřelit yuuzhanvongské lodě,“ podotkla Alema Rar.
Zekk smířlivě přikývl. „Trochu jsem se coural po lodi a našel něco, co vypadá jako únikový modul. Kdybychom přišli na to, jak ho vypustit, jeden z nás by mohl letět napřed a všechno připravit.“
Všichni se tázavě podívali na Tenel Ka. „Pokud jsou všichni pro, poletím,“ souhlasila. „Ale je tady něco, co o Hapesu musíte vědět. Domov mého otce už léta pohlíží na Jedie nepřátelsky.“
Ganner se krátce suše zasmál. „To dnes není nikterak originální postoj. Budeme se tam cítit jako doma.“
„To ještě není všecko,“ začala Tenel Ka.
Ostatní se podívali na Jainu a pak rychle odvrátili zraky.
Vystrčila bradu a rozhodla se kousnout do kyselého jablka. „Centerpoint,“ vyslovila název superzbraně, která nešťastnou náhodou zničila stovky hapanských lodí. „Byl to Anakin, kdo se zbraní manipuloval, a jeden z rodiny Solů, kdo z ní vypálil. Jsem si jistá, že se najde víc než dost Hapanů, kteří budou z této ztráty vinit mě a všechny Soly. Takže vyložme sabaccové karty na stůl, Tenel Ka. Jaké přijetí mohou Solové a Jediové očekávat?“
Uběhlo pár okamžiků, než válečnice odpověděla. „Zajímavé,“ řekla nakonec a v jejím hlase nebyl ani nejmenší náznak humoru.
Alema vzdychla a založila si ruce na prsou. „Tak jo. Aspoň si jednou užiju trochu toho vzrušení.“