„Zde poručík Jaina Solo, pilotka eskadry Rogue na palubě zabavené nepřátelské fregaty. Ohlaste se.“
Musela výzvu několikrát zopakovat, než se z komlinku ozvalo známé zapraskání. „Nikdy jsem si nemyslela, že statická elektřina může znít tak příjemně,“ zabručela.
„Zde Hesha Lovett, kapitán hapanského královského plavidla,“ ohlásil se ženský hlas. „Dostali jsme hlášení o yuuzhanvongské lodi. Je vaše, poručíku Solo?“
„Nerada se vytahuju,“ řekla Jaina suše. „Potřebujeme povolení k přistání. Čím dřív se dostaneme z téhle věci, tím líp.“
Chvíli bylo ticho, potom kom opět se zapraskáním ožil. „Samozřejmě, Jaino. Všichni přátelé Tenel Ka jsou na Hapesu vždy vítáni.“
Jaina nadskočila překvapením. Zvučný, kultivovaný hlas s rázným úsečným přízvukem patřil beze vší pochybnosti Ta’a Chume, babičce Tenel Ka.
Rychle zapátrala ve své mentální databázi, jak správně oslovit hapanské veličenstvo. „Děkuji vám, královno-matko. Nebyla jsem si jista, zda budeme vítáni. Byli jsme přinuceni střílet po hapanských lodích.“
„Stíhací Hornety,“ řekla žena přezíravě. „Spíš piráti. Zvědové, kteří se zúčastnili bitvy, byli z jejich přítomnosti znechuceni stejně jako z vaší. Je má vnučka s vámi?“
Popravdě Jaina doufala, že bude zaměřena hapanskými zvědy. „Ne tak docela. Letěla napřed v únikovém modulu, aby nám připravila cestu. Neměli jsme jinou možnost, jak se s vámi spojit, dokud jsme nepřitáhli jednoho Horneta a nepoužili jeho kom.“
„Upozorním všechny hlídky, aby očekávali přílet mé vnučky. Rozhodně přistaňte v královských docích a jděte rovnou do paláce. Zařídím, abyste byli očekáváni a aby vás nechtěli poslat do uprchlického tábora.“
„Uprchlického?“
„Ano,“ pravila exkrálovna a dala si záležet, aby toto jediné slovo znělo patřičně znechuceně. „Ty ale budeš mým hostem, ty a tví přátelé. Sejdeme se v paláci.“
Jainu napadlo, že bývalá královna-matka projevuje nečekané, až podezřelé nadšení z jejich příjezdu.
První, co ji napadlo, bylo zeptat se proč. Avšak na dětství strávené pod dohledem přísného protokolárního droida nešlo tak snadno zapomenout. Dcera Leiy Organy Solo si vyměnila s Ta’a Chume několik zdvořilostí a mluvila tak opatrně a poslouchala tak pečlivě, jak to pozorovala během mnoha let u své matky. Ale Ta’a Chume také nebyla včerejší, a když bylo spojení ukončeno, Jaina si musela přiznat, že rozhovor skončil remízou.
Klesla do křesla pilota. „Ta’a Chume má něco za lubem.“
„Jak to víš?“ zeptal se Ganner.
Pokrčila jedním ramenem. „Ona má vždycky něco za lubem.“
Vzduch prořízl radostný Wookieeho řev. Lowbacca vpadl do kokpitu a roztočil se s Tahiri v jakémsi podivném bujném tanci. Postavil ji na zem a teatrálně máchl tlapou směrem k navigačnímu mozku.
„Podařilo se,“ řekla Tahiri úslužně, ale bez nadšení.
„Našel jsi Tenel Ka?“
Lowbacca se zašklebil a vklouzl do křesla navigátora. Narazil si kuklu na hlavu a nedočkavě nahrbil mohutná ramena. Po chvíli Jaina pocítila skrze Sílu, že se ho zmocnila úzkost.
Pomocí kognitivní kukly přesunula pozornost na navigaci. Odpovědi, které k ní došly, ustoupily do pozadí a zůstal nejasný mentální obraz, stín, který musel sledovat Lowbacca.
„Únikový modul se pohybuje pryč od Hapesu!“ řekla. „Buď je mimo trasu, nebo ho někdo zajal.“
Wookiee souhlasně zakňučel a začal nastavovat kurz na stíhání.
Tenel Ka pocítila náhlý náraz a uslyšela skřípot háků hledajících místo na zachycení se na hrbolatém korálovém trupu. V okamžiku jejího zadržení se uvolnil proud stále čerstvých vzpomínek. Bolest, pocit porážky a vztek – všechny emoce zrozené během jejích dnů v yuuzhanvongském zajetí – zaplavily Jedi jako proud horské bystřiny.
Uslyšela mechanické bzučení a uvědomila si jeho význam. Malé vrtáky vnikaly do lodi, šroubovaly ji k zachycovacím ramenům a nedávaly jí nejmenší naději na osvobození. Žádná yuuzhanvongská loď by neposkvrnila svá ramena takovýmito nástroji.
Uklidněná si sundala kognitivní kuklu a uhladila své válečnické copy, jak nejlépe to šlo.
Teď, když stres z řízení únikového modulu pominul, Tenel Ka uvolnila zábranu, kterou vybudovala mezi sebou a miniaturní živoucí lodí. Pečlivě střežila svou nezávislost a používala Sílu, jen když to bylo nezbytně nutné. Podle jejího způsobu uvažování bylo udržování jistého odstupu mez sebou a Yuuzhan Vongy nebo jakýmkoli jejich stvořením naprosto přirozené.
Náhle jí do otevřené mysli vnikla známá směs vřelosti a humoru, přátelství a zklamání.
„Jacen,“ řekla nejisté, když rozpoznala přítomnost toho, kdo pro ni znamenal víc než kdokoli jiný.
Na okamžik zaplavil Tenel Ka pocit naprostého štěstí, které považovala za neskutečné ode dne, kdy si uvědomila, že Jacen v ní nevidí nic jiného než kamarádku. Avšak štěstí bylo darem, který byl stejně pomíjivý, jako sladký. Světlo, které bylo Jacenem, zesláblo a pak vzplálo jako mučivý bílý žár.
Tenel Ka, nehledě na svou stoickou odvahu a dokonalou tělesnou kondici, vykřikla vzteky a bolestí.
Síly ji opustily a emoce, po celý život pečlivě skrývané a potlačované, vybuchly jako sopka na Dathomiru. Jako smyslů zbavená se vrhla proti stěnám svého vězení, tloukla do korálu pěstí rozhodnutá dostat se ven, najít Jacena a bojovat a zemřít, aby ho osvobodila.
Pak světlo zhaslo a jeho zmizení byla rána ještě více zničující než ta první.
Tenel Ka byla jako omráčená a dlouho tiše seděla v černé tmě. Rty se jí pohybovaly a vytvářely němá slova odmítnutí, jejichž zvuk nedokázala protlačit přes podivný chuchvalec v krku.
Únikový modul prudce narazil do jakési lodě a do korálové ulity se s hukotem zakrojily řezací nástroje. Tenel Ka unaveně pohlédla na odloženou kognitivní kuklu. Pokud by si ji znovu nasadila, dokázala by otevřít trup silou vůle. Její pocity byly ještě natolik čerstvé, že nesnesla pomyšlení na spojení s lodí.
Modul se s praskotem rozlomil a Tenel Ka spadl do klína pořádný kus korálu. Odsunula ho stranou a odepnula si od opasku světelný meč.
„Nepřibližujte se,“ řekla velitelsky a podivila se, jak chladně a sebevědomě její hlas zněl.
Ze světelného meče Tenel Ka vyšlehlo silné tyrkysové světlo. Trvalo pár okamžiků, než si v trupu prosekala otvor, kterým vylezla ven, a rychle se vztyčila se zbraní mírumilovně skloněnou, ale pro všechny případy v pohotovosti.
Kolem modulu se shromáždil nejméně tucet osob, všichni lidské rasy a všichni zjevně Hapané. Dávní předkové Tenel Ka bývali piráti, kteří se vzájemně trumfovali, kdo si najde a zajme tu nejkrásnější družku. Z toho, co bylo původně podivným měřítkem společenského postavení, se postupně stalo jakési druhové šlechtění. Nakonec byli lidé na Hapesu vyšší a hezčí než lidé z ostatních světů Hapeské hvězdokupy. Všichni její zachránci byli vysocí a krásní, ačkoli někteří z nich vypadali dost ošuměle.
Stáli tiše, zřejmě překvapeni, že nalezli jediskou bojovnici místo očekávaného Yuuzhan Vonga. Chladné šedé oči Tenel Ka si je jednoho po druhém prohlížely.
Někteří členové posádky měli na sobě rudé uniformy, což prozrazovalo, že jde o příslušníky královské gardy. Všimla si i několika unavených civilistů, kteří měli na šatech připevněné kusy vybledlé červené látky. Dokonce i ti, kdo měli na sobě okázalé bílé uniformy letectva Hapeského konsorcia, nosili na nich červené označení, byť to byl jen smaltovaný přívěsek nebo šátek. Toto provizorní vyjádření soudržnosti způsobilo, že se v jejím podvědomí rozezněly varovné signály.